Pohled Michala

Myslím, že se Járovi dost ulevilo, když Alex s Edkem odjeli domů.
Aspoň už nebude mít na koho žárlit. A já taky ne, poněvadž Tobiáš odjíždí, coby dozor, na nějaký týdenní, školní výlet.

Mne teď taky jedna cesta čeká.
V rámci jakéhosi evropského programu jedou poloviny obou našich devítek do Rakouských Alp.
Není to zrovna lyžák, za což jsem rád, ale je to povinné.

A naše učitelky nenapadlo nic lepšího, než že třídy promíchají, abychom se lépe poznali.
Pro mne to znamená, že spolu s mým spolužákem Martinem Doubkem, budu na pokoji se třema cizíma klukama.
To bude fakt sranda. Už proto, že s Martinem se moc nebavíme.

Na druhou stranu jsem se dozvěděl, že jeden z těch tří by mohl být brácha Janči. Takže, jestli je aspoň trochu magor, jako jeho ségra, mohli bychom se spřátelit.

*****

Zrovna sedíme ve třídě a toužebně očekáváme zvonek, který ukončí vyučování, když se ozve zaklepání a vzápětí dovnitř vleze jedna učitelka a za ní několik žáků.
Je to právě ta část druhé devítky, která jede s námi.

Dost nás pohoršilo, když naše třídní poslala ty, kteří nejedou, domů a my tu musíme zůstat kvůli kecání o zájezdu.
Sešoupli jsme narychlo lavice do dvou půlkruhů a sedli si naproti sobě.
Obě učitelky začaly něco kdákat, ale nikdo je neposlouchá, protože se navzájem prohlížíme.