Od mého příjezdu do Žďáru uplynuly už dva týdny, což znamená, že je prosinec a blíží se Vánoce. A taky mé třicáté narozeniny, ale to je vedlejší.

Naneštěstí tím, že jsem zde nastoupil do práce jako zástupce vedoucího, přijal jsem vyšší zodpovědnost a jsem tak nucen pracovat častěji a déle.
S Míšou jsme se kvůli tomu za těch čtrnáct dní viděli jen párkrát, což se ani jednomu z nás příliš nelíbí.

Osobně si začínám uvědomovat, že stěhování se před svátky nebyl ten nejlepší nápad.
Stejně jako každý rok, i nyní jsou lidé z Vánoc nervózní a protivní.
A kdože to odnáší?
Prodejci. A ti to zase přenáší na své blízké. Taková epidemie blbé nálady.

Každý den chodím domů naštvaný nebo otrávený a není divu, že nemám náladu na nějaké aktivity. To ovšem Míša nechápe a tak jsme se už několikrát stihli pohádat.
A samozřejmě, čím méně času tráví se mnou, tím častěji je s Lukášem, který toho využívá ve svůj prospěch.

Ale dnešek snad bude jiný. Až miláček přijde, pokusím se o práci vůbec nezmiňovat a udělat si tak po delší době hezký večer jen ve dvou.
Toby totiž přespává u nějakého kamaráda, což znamená, že mám volný byt.

Zaklepání na dveře mě vyruší z myšlenek, letím otevřít jediné osobě, kvůli které jsem celou tuhle věc se stěhováním podstoupil.

*************************

Kapitola prakticky o ničem, ale v dalších už bude "dráma" xd