Pohled Michala

„Děláš si srandu?!“ vykřiknu nadšeně, až se polovina lidí otočí.
Nevšímám si jich, hledím do tváře svého přítele a hledám jakoukoliv známku pobavení.
On se ale jen něžně usmívá.

„Ty..ty se sem stěhuješ?“

„Ano, lásko..“ chce ještě něco říct, jenže já mu skočím do řeči.

„Kdy?? A kde budeš bydlet? Proč jsi mi to neřekl dřív? Ví o tom někdo?“

Jára se hlasitě rozesměje. To jako, jsem mu k smíchu?

„Miláčku, zadrž.“ řekne a mlčí.
Pak začne s rozmyslem odpovídat.

„Dneska jsem se nastěhoval. Zatím bydlím u Tobyho, než si budu moct pronajmout vlastní byt. Neřekl jsem ti nic, poněvadž to mělo být překvapení.
A ví o tom akorát Tobiáš.“

„Cože?!“

Otočím hlavu a vrhnu na dotyčného vražedný pohled.
Tobiáš, který zřejmě tuší, o čem se bavíme, se nevinně zaculí.

„Proč mi nic neřekl?“

„Lásko..“ povzdychne si Jára.
„Bylo to PŘEKVAPENÍ. Nemohl ti nic povědět.“

„Víš, že překvapení nemám rád.“

„Vím, ale neodolal jsem.“

Chci začít dělat uraženého, ale on to na mně hned pozná a mimoděk mě pohladí po stehně.

„Noták.. nezlob se na mne.“ šeptne mi do ouška a místečko pod ním zlehka políbí.
Zachvěji se. Moc dobře ví, že jsem tam citlivý.
Pokračuje polibky po krčku, přes tvář.
Zničeho nic natočím hlavu a příští polibek tak skončí na mých rtech.