Na dnešek se těším téměř půl roku.
Po tom, co jsem se probral z kómatu a začal s léčbou nohy, dost věcí v mém životě ztratilo smysl a naopak jsem si spoustu jiných uvědomil..

Začal jsem znovu chodit s Míšou, věnoval se práci i rodině.
A pak, v den Míšových osmnáctin, jsem ho přede všemi požádal o ruku.
Byl jsem neskutečně šťastný, když odpověděl, že si mě rád vezme.

Dnes je den D.
Dnes si řekneme vzájemné "ano".
Od samého rána jsem nervózní, jak prase, ale mamka a Tobiáš mě stále dokola uklidňují, že Míša je na tom stejně.

„Je čas.“ praví mamka a naposledy mi upraví stříbřitou kravatu.

Jo, po dlouhém debatování jsem si prosadil bílé obleky se stříbrnými kravatami.
Naši svědci mají prozměnu světlounce růžové obleky s fialkovými kravatami.

***

Stojíme na proti sobě před oddávajícím, naši svědci Toby a Edko vedle nás.
Periferně zahlédnu mezi přítomnými naše rodiče a sourozence.
Ze svých přátel jsem pozval akorát několik málo, včetně Verči, kterou doprovází její kamarád Lubík. Vedle nich sedí Janča s bráchou Davidem, které pozval Míša.

Oddavající si odkašle a do hlubokého ticha položí první otázku:

„Jaroslave Knedlíku. Berete si, zde přítomného, Michala Pospíšila za svého manžela?“

„Ano, beru.“

„Michale Pospíšile. Berete si, zde přítomného, Jaroslava Knedlíka za svého manžela?“

„Ano, beru.“

„Vyměňte si prosím, k zpečetění vašich slibů, snubní prsteny.“

Oba tak učiníme a stále si hledíme do očí.

„Nyní vás prohlašuji za manžele. Smíte si dát první, manželský polibek.“

Přitáhnu si svého manžela k sobě a vroucně jej políbím.
Když se odtáhneme, Míša zašeptá:

„Miluju tě, ty můj Humříku.“

„Miluju tě, Krevetko.“

*************************
Taak, máme tu konec..

Tahle knížka mě bavila asi nejvíce a měl jsem zde ty nejúžasnější čtenáře♥
Moc vám všem děkuji za podporu, hlasy a komentáře a těším se u nějaké další povídky.

Miluju vás, Váš SethHor♥♥♥