Věnováno eliska_stolcova01
*************************

Říká se, že se lidé mění, když je postihne nějaká tragédie.
Mne postihlo to, že mě moje láska opustila pro jiného.
Zažil jsem to už tolikrát, tak proč teď?
Proč ta změna, lépe řečeno, touha po změně, přišla nyní?

Mám auto, mám řidičák, dobrou práci, byt. Jen ta láska mi chybí.
Kdy jsem vlastně začal chodit do toho klubu, když diskotéky nemám rád? Ani tancovat neumím..

Co se to se mnou stalo, že každý týden mám v posteli jiného kluka?
Proč nemám zájem o trvalý vztah a místo toho beru to, co potkám opilé v klubu?

Tyhle myšlenky se mi rojí hlavou každé ráno, kdy se probouzím vedle neznámého těla.
Ani dnes to není jiné.
Otáčím hlavu, abych si prohlédl tmavovlasého mladíka.
Nemůže mu být víc, než dvacet. Neznám ani jeho jméno.

Probouzí se, ale ne tak roztomile, jako jiný chlapec, na kterého nesmím myslet.

„Čau.“

„Dobré ráno.“ odpovím na jeho krátký pozdrav.

„Asi nemáš trávu, co?“

Trávu? Už vím, co jsem to z něj cítil. To jsem tak klesl?

„Ne a ani nic jiného.“

Jeho výraz hovoří za vše.

„Jak se vlastně jmenuješ?“ ptám se, aby řeč nestála.

„Nick. Ale já se ptát nemusím. Kdo by neznal Michalova ex?“

Nick..To jméno mi něco říká. A zná Míšu, to by mělo něco napovědět.
Vytřeštím oči v návalu poznání.

„Ty jsi jeho bývalý!“

Nickův zlomyslný škleb naznačí, že se nemýlím..