CIV.
Oslava je v plném proudu, všichni se baví, dospělí zejména s alkoholem. Zatímco gratulanti se rozdělili do několika skupinek, z nichž každá probírá jiné téma, já odsunul jedno z pohodlných křesel do rohu, sedl si a vzal svého chlapce na klín.
„Stále si myslím, že je to sen.
To, že jsi tady.“ dodá Míša, když na něj zmateně pohlédnu.
„Není to sen, miláčku. A mám pro tebe dáreček, vlastně dva.“
„Mně stačí tvá přítomnost.“
„Kušuj a rozbaluj.“ přikáži se smíchem a podám mu podlouhlý balíček.
Míša na něj zprvu jen nedůvěřivě hledí, pak však tmavě červený papír strhá a zarazí se nad černou krabičkou.
„Otevři ji.“ pobídnu jej, když se k ničemu nemá.
Rozechvělými prsty pouzdro pomalu otevře a vzápětí zalapá po dechu.
„Ty ses zbláznil..“ vydechne a zůstává koukat na stříbrný řetízek s malým přívěskem ve tvaru srdíčka s "J&M" uprostřed.
„To si nemohu vzít..“ koukne na mne, v očích se mu třpytí slzičky.
Pohladím jej po tváři a nakrátko spojím naše rty.
„Proč bys nemohl? Alespoň bude každý vědět, jak moc tě miluju.“
S širokým úsměvem kývne a dovolí mi, abych mu řetízek připnul.
„A ten druhý dárek?“
Zhluboka se nadechnu, spojím klepající se prsty.
„Nastupuji k Novákovi ve Žďáru na pozici zástupce vedoucího.“
*************************
Co si myslíte o dárečcích? :)))
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top