CIV.

Oslava je v plném proudu, všichni se baví, dospělí zejména s alkoholem. Zatímco gratulanti se rozdělili do několika skupinek, z nichž každá probírá jiné téma, já odsunul jedno z pohodlných křesel do rohu, sedl si a vzal svého chlapce na klín.

„Stále si myslím, že je to sen.
To, že jsi tady.“ dodá Míša, když na něj zmateně pohlédnu.

„Není to sen, miláčku. A mám pro tebe dáreček, vlastně dva.“

„Mně stačí tvá přítomnost.“

„Kušuj a rozbaluj.“ přikáži se smíchem a podám mu podlouhlý balíček.

Míša na něj zprvu jen nedůvěřivě hledí, pak však tmavě červený papír strhá a zarazí se nad černou krabičkou.

„Otevři ji.“ pobídnu jej, když se k ničemu nemá.

Rozechvělými prsty pouzdro pomalu otevře a vzápětí zalapá po dechu.

„Ty ses zbláznil..“ vydechne a zůstává koukat na stříbrný řetízek s malým přívěskem ve tvaru srdíčka s  "J&M" uprostřed.

„To si nemohu vzít..“ koukne na mne, v očích se mu třpytí slzičky.

Pohladím jej po tváři a nakrátko spojím naše rty.

„Proč bys nemohl? Alespoň bude každý vědět, jak moc tě miluju.“

S širokým úsměvem kývne a dovolí mi, abych mu řetízek připnul.

„A ten druhý dárek?“

Zhluboka se nadechnu, spojím klepající se prsty.

„Nastupuji k Novákovi ve Žďáru na pozici zástupce vedoucího.“

*************************
Co si myslíte o dárečcích? :)))

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top