Toužila jsem cítit. Přála jsem si moc zažít lásku, něhu a vášeň, které mi byly odepřeny.

Přímo jsem prahla po tom být mezi živými. Kolik lásky jsem vídala kolem sebe. Kolik šťastných párů mnou za poslední týden prošlo, jako bych byla vzduch. Čistě teoreticky vzato, jsem byla více než vzduch. Byla jsem neviditelná, mrtvá.

Láska, která hřeje,
něha, kterou jí dáváš,
intimitou, níž jste obklopeni,
utváří soukromí,
které k tomu patří.

Ztráta, bolest,
jsou též její neodmyslytelnou součástí.
Kdo srdce láme rád,
chová se jako tvůj kamarád,
ale neukázal ti svou pravou tvář,
jen masku, již dlouhodobě využívá.

Můžeš milovat,
můžeš mít rád,
stačí se jen trochu obětovat.

Zbavit se sobce, co v tobě číhá,
není žádná prkotina.
Stojí tě to hodně sil,
a výsledek?
Zanedbatelný, protože to nemusí být ten pravý.

Kde se vzala hořká slova?
Když včera ,,miluji tě" byla tak sladká?
Změnil ses přes noc,
či jen dospěl, že my dva,
jsme jen prach na dně koryta,
co zmizí, když voda vystoupá.

Nůž do zad bodl jsi mi,
zbaběle do úkrytu utekl jsi,
kde si lížeš rány,
a vybíráš oběť další.

Která nešťastná na další řadě bude?
Brunetka s krátkou sukní,
blondýnka co u skříněk sedí,
zrzka čekající na nádraží,
nebo snad cizinka u schodů,
co se na tebe ráno v posteli čekat bude?

Výběr jest velký,
ale jak to skončí?
Nevinným flirtem začne,
do postele ji zatáhneš,
přeslazenými řečmi zasypeš,
než ji zabiješ jako mě?

Bloudila jsem ulicemi nočního města, kde to stále žilo. Podzim byl v plném proudu, milující páry se k sobě tiskly, kelímky s kávou v rukou nesli či v restauracích za prosklenými okny seděli.

Byl to překrásný pohled, ale trhal mi zbytky duše, co nedostála klidu, a snažila se najít viníka své smrti, co byl někde v New Yorku.

Nikdy jsem v posmrtný život nevěřila, ale teď si nejsem tak jistá, jestli si to stále troufnu říct. Lidé mnou procházejí jako nic a pokaždé si připadám jako Uršula z Harryho Pottera, když jí proletěla kniha.

Samota, kterou jsem během svého mladého a krátkého života vyhledávala, mi najednou vadila. Nikdo si mě nevšímal, neslyšel. Neměla jsem nikoho, komu bych se mohla svěřit, poplakat si na rameni nebo jen trávit probděné noci a dny.

Netušila jsem, co se stane, až ten, co mě zavraždil, zemře, možná dostanu klidu. Ale možná ho také budu strašit i v záhrobí, kde se setkáme i s jeho další obětí.