Měl jsem, podle ostatních, neuvěřitelné štěstí, protože mi zkrátili trest. Prý jsem nevěděl o tom, že Rebeka zavraždila svého přítele, podle mě jsem spíš věděl, že ho nezabila. Nijak jsem se nebránil, ale nevěděl jsem, co mám dělat. Můj smysl života byla dost dlouhou dobu Rebeka, nebo jsem aspoň v tu dobu nějaký smysl života měl. Teď už tu nebyla a já nevěděl, co si mám bez ní počít. Tak nějak mi chyběla chuť se sebou něco dělat. Neměl jsem na nic energii. Mezi mnou a okolním světem se vytvořila propast a já si připadal jako špatný kousek puzzlí, který se mermomocí někdo snaží dosadit na špatné místo a pak ho jen tak pohodí mezi další nepotřebnou špínu. Přesně tam jsem patřil, patřím a přesně tam budu hnít do konce svého života. Myslel jsem si, že Rebece splním její sen, ale já jsem přesně ten typ člověka, který to nedokáže, a musel jsem hnít dva roky v lochu, abych na to přišel. Někdo si říká, že když jsem to bez jointa vydržel dva roky, zvládnu to déle, ale právě na tohle jsem se celou tu dobu těšil. Chybělo mi to čekání plné strachu, rozklepané ruce a rozhžavený konec jointa osvětlující moji tvář, když sedím večer na balkoně a do mé mysli se dostavuje ten zvláštní pocit pohody. Aspoň jsem si přestal hrát na něco, co nejsem, přestal jsem doufat ve šťastné konce a uviděl realitu takovou, jaká opravdu je. Ale to, že jsem Rebeku nechal umřít, mě bude pronásledovat do konce života, ať už bude jakýkoliv.

A teď moje žvásty na závěr :D
Děkuju za přečtení, doufám, že se Vám příběh líbil, a mám Vás moooc ráda ;)

Moje očekávání?
•Aspoň 3 readers (splněno)
•Rebeka umře (splněno)
•Aspoň 20 kapitol (splněno)
•Junhong se stane závislý na těžších drogách (pokud ano, nevím o tom)
•Neshipovat Rebeku s Junhongem (splněno)
•Udělat z Cobry největší svini, vraha Yukia (splněno)

V posledních kapitolách jsem měla fakt dilema, protože jsem nevěděla, jak Rebeku zabít, a ona se z toho vždycky nějak dostala.
Byly tu návrhy typu, že spáchá sebevraždu, že umře v Junhongově náruči (moc romantické), že odejde, aby se na ni nemusel dívat, a pak ji najde někde mrtvou/najde ji živou a stejně mu umře v náruči,... a tak dále.
Nakonec, jestli Vám to došlo, ji zabily spoluvězeňkyně (že by zase práce Cobry?)
Vždy mi přišlo složité psát o člověku, kterého znám, ale našla jsem si způsob, jak do příběhu někoho zasadit. Pokud tuhle větu nechápete, Junhong je ve skutečnosti osoba, které chci strašně moc pomoct, ale není to v mých silách, příběh vznikl z nápadů, jak mu pomoct.
Tak myslím, že už jsem se ohledně příběhu vykecala dost.

Dál mám pár informací k příběhu, na který jsem upozorňovala asi ve 3. kapitole. Bude se jmenovat Ztracení a chtěla bych tam popsat Cobrovy vraždy. Příběh se zpozdí. Mám rozepsané i jiné věci a u všech si dám s vydáním odstup. Mám menší problémy, povinnosti ve škole, dochází mi inspirace a tak trochu to na mě všechno padá. Možná si někdo všiml, že jsem asi 5 kapitol neopravovala a mám tam nejspíš mraky chyb - jeden z důsleků. Tahle pauza bude trvat max. měsíc (spíš míň). Počkala jsem s tím do dokončení téhle povídky.

Konec vykecávání, zase příště paa,
Vaše Noriko.