"Přišli ke mně a začali mě otravovat. Vzhledem k tomu, že jsme byli v lese a já se ten den pohádala s Cobrou, mi došlo, že tu něco nehraje," začala vyprávět, co se stalo.
"Nabídla jsem jim, ať si se mnou před tím, než mě teda zabijí, zapálí. Nemohla jsem tušit, jestli to vyjde, ale byla to moje poslední naděje.
Jak se ale ukázalo, Josh, totální smažka, neodolal a přemluvil svého bratra tím, že mám přece matroš od samotnýho Cobry a byli by hloupí, kdyby tuhle nabídku nepřijali. To byla příležitost pro mě.
Bylo mi jasné, že Cobra na moje plány může přijít, tak jsem u sebe pro jistotu vždy nosila balíček té látky. Představ si, že si ubalíš místo trávy něco takovýho. Každý z toho dvakrát potáhnul a už se váleli na zemi.
Joshovi jsem vzala mobil a poslala zprávu Cobrovi ještě před tím, než jsem zavolala policii a běžela sem. Mobil jsem cestou hodila do řeky," sdělila mi všechno ohledně pokusu zabít ji, ale já chtěl vědět víc, protože jsem si myslel, že jí pak budu moct pomoci.
"Kvůli čemu jste se pohádali s Cobrou?" zeptal jsem se s pohledem upřeným do jejích očí, ve kterých měla hnědé kontaktní čočky, aby překryla jejich světle zelenou barvu.
"Nejdřív mi nadával, že jsem děvka. To mi tolik nevadilo, protože kdybych jí nebyla, asi bych neskončila u něj. Pak ale začal mluvit o tom, jak zemřel Yukio. Pff, kdyby mluvit, on se mi vysmíval. Říkal mi, jak jsem blbá, když vlítnu do náruče vrahovi svého přítele.
Nevím, co měli ti dva společného, a ani to vědět nechci.
Popisoval mi, jak umřel. Chtěla jsem na něj křičet, aby přestal, že mi stačilo ho vidět, ale hlas se mi zasekl a já jen zděšeně poslouchala, co mi říká."
Po tvářích jí tekly slzy a já nevěděl, co dělat. Obejmutí by asi působilo nepatřičně po tom, co ji měl Cobra za děvku. Policii jsme proti němu poštvat nemohli, protože tam měl určitě své lidi nebo by se z toho prostě dostal. Mohlo se to obrátit proti nám a to by nebylo dobré. Rebeku hledají a můj rejstřík taky není zrovna čistý.
Ksakru, tohle nemá řešení!
Chytil jsem se rukama za hlavu a svůj pohled upřel k zemi.
"Co budeme dělat?" zeptal jsem se v naději, že má nějaký plán, ale pochyboval jsem o tom. "Když nás nedostane Cobra, chytí nás policie."
"Cobra mě chce přece zabít, tak proč mu v tom bránit?" nadhodila a vytáhla z kapsy krabičku s cigaretami. Jednu si vzala a nabídla mi. Čekal jsem slimky, takže mě překvapila docela silná značka. Nabídku jsem přijal a zapálil si stejně jako ona. Připadalo mi, že tím dává najevo svou odevzdanost osudu.
"Nedovolím mu tě zabít," prohlásil jsem a vydechl obláček kouře.
Na její reakci jsem musel čekat, protože právě natahovala kouř z cigarety do plic.
"Jsem plnoletá, můžu si dělat, co chci," namítne a na důkaz toho típne cigaretu, vezme si kabát a tašku a odejde.
"Jsem já to ale debil!" pomyslím si, když uslyším klapnutí dveří.
Zakloním hlavu a vydechnu vzduch ze zničených plic ke stropu.
Ano, může si dělat, co chce, ale to neznamená, že se může nechat zabít!
Na křesle jsem o chvilku později usnul. Probudil mě až zvonek nepříjemně se zarývající do mých sluchovodů.

Máme tu další kapitolu :)
Na obrázku nahoře je japonský herec a model (doufám). Jeho jméno mi bohužel vypadlo z hlavy. Sedí mi docela na Yukia, což je, jak jste nejspíš pochopili, Rebečin dlouholetý přítel, kterého zabili (viz. prolog).
Doufám, že se Vám díl líbil, a u dalšího dílu paa ;)
Vaše Noriko :*