Nestane se vám často, že vám objednávku trávy přinese holka, takže to ihned přivolá vaši pozornost. V dnešní době, a zvlášť v Asii, vypadají ještě ke všemu všechny téměř stejně, takže cizinka přiláká vaši pozornost ještě víc. Ikdyž měla vlasy obarvené na tmavě hnědé, poznal jsem ji. Už jsme se sice dlouho neviděli, ale jak už jsem řekl, na ni navždy zapomenout nejde. Nebyl to samozřejmě nikdo jiný než ona. Rebeka.
Většinou se spolu kupující a prodavač nebaví, ale dnes jsem udělal vyjímku.
"Pamatuješ si mě?" zeptal jsem se.
"Chodili jsme do stejné třídy."
Jen kývla.
"Jmenuju se..." chtěl jsem jí připomenout své jméno, kdyby ho zapomněla z té záplavy 30 jmen ve třídě.
"Já vím," přerušila mě.
Bylo to poprvé, co na mě promluvila. Její hlas jsem sice znal, ale tohle bylo něco jiného. Mluvila na mě.
"Počkej," promluvila a chvíli něco hledala v kabelce. Po chvíli mi do ruky vtiskla malý sáček.
"Tamto vyhoď," doporučila mi. "Cobra trochu šidí zákazníky."
Schoval jsem to do kapsy. Právě mi potvrdila to, co tu kolovalo takovou dobu. Došlo mi, že zkažený materiál nejde ke Cobrovi, ale že do toho sám něco přidává. Bylo mi jasné, že do trávy pro svůj účel to nedá, protože to rozhodně nebylo něco, co by zlepšovalo kvalitu nabo váš zážitek.
Chtěl jsem se o tom dozvědět víc, ale probírat něco takového v zapadlé uličce, kde sice moc lidí neprocházelo, ale možnost, že tudy někdo projde, tu byla, jsem neshledával jako nejlepší.
"Asi mi neřekneš, co se tu děje, že?" zeptal jsem se opatrně a pokynul jí rukou, abychom šli dál. Ona se ale otočila k odchodu. Myslel jsem, že mi tím naznačuje, že se o tom nehodlá bavit, ale mýlil jsem se.
"Za půl hodiny tady v baru," oznámila mi a potom zmizela ve tmě.

Dneska trochu kratší, snad nevadí. Už se dostáváme do přítomnosti.
Doufám, že se Vám díl líbil ;)
Obrázek nijak neurčuje vzhled Rebeky, jen se mi sem hodil :)
Budu ráda za ⭐i komenty,
Vaše Noriko :)