Teddyho první vyučovací den byl nezapomenutelný.
Pondělní ráno minulosti začalo tak neobvykle jak jen se dalo očekávat od období o kterém se učili v hodinách dějin čar a kouzel, konkrétně v podkapitole druhá kouzelnická válka.

Každý ze čtyř kolejních stolů byl více či méně zaplněn a po stolech putovalo několik výtisků něčeho co očividně přitahovalo čím dál větší pozornost.

Začalo to v havraspáru od blondýnky s sovými pery ve vlasech. Aniž by zvedla hlavu od svého výtisku sdělila něco kolegům u stolu a ty se téměř jako smečka lvů vrhla na další časopisy, které leželi na hromádce před dívkou.
Odtud se postupně roznesly na všechny ostatní kolejní stoly.

Teddy dokonce zahlédl jak si ho četl i jeden osamocený student Zmijozelu, samozřejmě s přísným dekórem. Nikdo mu nekoukal přes rameno ani se nedohadovali jako u ostatních stolů.

Teddy nasadil přátelský úsměv a vydal se k mrzimorskému stolu. Ten by měl ve jménu koleje být dostatečně vstřícný i k novému studentovi.
Byl rád, že nemusí měnit kolej.

,,Ahoj, jsem tu nový,"řekl dostatečně hlasitě když si sedl na jedno z volných míst nejblíže skupince co se v současné chvíli nejvíc bavila. ,,Co se tu řeší?"

,, Nejnovější číslo Jinotaje,"informovalo ho nějaké děvče asi z pátého ročníku.

,,Je tam článek o vlkodlacích,"přidal se k vysvětlování nějaký klučina, nejspíš třeťák.

Teddymu přejel mráz po zádech. Kdyby nebyl od svého návratu do minulosti stále s profesorem Snapem měl by podezření, že v tom má prsty.
Tohle je totiž přesně něco jeho stylu.

Tak nenápadně jak jen to dokázal ukořistil jeden výtisk ke kterému se v tu chvíli nikdo nehlásil a listoval v něm dokud nenašel konkrétní článek.

🌒🌕🌘

Vlkodlaci

Magická společnost odsuzuje kouzelníky nakažené lykantropií jako podřadné tvory stejně jako u vampirismu.
Zbavila tyto kouzelníky všech práv a určila jim místo ve společnosti daleko pod úrovní obyčejných kouzelníků, možná ještě níže než jsou magická zvířata.
Některá odvážná tvrzení dokonce naznačují srovnatelnost s postavením domácích skřítků.

Jako obvykle se nemohla mýlit více.

Při nakažení se u kouzelníka vytvoří druhá osobnost, jejich vnitřní vlk, který je většinu času potlačen a projevuje se v období před a po úplňku. Během úplňku pak převezme úplně kontrolu a osobnost kouzelníka se dostává do pozadí.

V součastnosti se vlkodlaci o úplňku dělí do dvou kategorií.
Divocí vlkodlaci bez kontroly a vlkodlaci pod vlivem vlčí zhouby, to má ovšem ale také svá úskalí.
Vlčí zhoubu zvládne uvařit pouze omezené množství zručných lektvaristů, protože je lektvar prakticky i finančně náročný ale také proto, že někteří vlkodlaci nemají dostatečně silné magické jádro aby lektvar správně fungoval.

V minulosti existoval ještě třetí typ úplňkových vlkodlaků, tzv. přijatí nebo smíření vlkodlaci.
Tito kouzelníci se naučili se svým vnitřním vlkem vycházet a spolupracovat.
To mělo hned několik výhod jak v běžném životě tak i během úplňku.
Celkově byly tito vlkodlaci silnější ( sedmkrát silnější než vlkodlaci pod lektvarem a třikrát silnější než divocí vlkodlaci) a nejenom během úplňku. Tímto uspořádáním mohl kouzelník použít sílu vlkodlaka i mimo úplněk a to v mnohem větší míře než nesmířený.
Protože je všeobecně známo, že kouzelník nakažený lykantropií má zlepšené smysly, rychlejší hojení a větší sílu než běžný kouzelník.

U těchto vlkodlaků (kouzelníků) se také zmenšilo množství náhodného pokousání během úplňku na minimum. Ve vetšině případů šlo o důsledek obrany.

Proč se od těchto způsobů vyrovnáváním s pokousáním upustilo a co vedlo vlkodlaky od snahy se do toho bodu dostat je záhadou. Některé publikace spekulují o určité magické úrovni, kterou musí vlkodlaci mít aby dokázali navázat spojení ale nikdy nebylo nic potvrzeno.

Další, a prozatím, poslední zvláštností smířených vlkodlaků byly případy kdy se po úplňku u jejich mužských partnerů projevilo těhotenství.

Způsob jak si vlkodlaci vybírají své partnery je obestřen mnohým tajemstvím a nikdo neví všechny konkrétní kritéria, které je k tomu vážou. Některé publikace tvrdí, že je to otázka magické kompatibility a jiné zase,že se jedná o otázku instinktu a pudů.

[Poznámka redakce: v případě velkého zájmu o tuto otázku se jí budeme v příštích číslech více zabývat.]

Mužské těhotenství se ale objevilo jen u několika ojedinělých případů a jediný společný jmenovatel byly právě smíření vlkodlaci.
U divokých ani lektvarových takový případ ještě byl zaznamenán.

Jestli tito muži plod donosily a zda mělo dítě také lykantropii už ale nelze nikde dohledat.

🌔🌕🌖

Teddy si článek přečetl několikrát za sebou než uvěřil, že se tam skutečně píše to co čte.
Samozřejmě ho víc zaujala informace o tom, že by se mohl být schopen smířit se svým vlastním vlkem.

Harry se nikdy nezmínil, že by se o to Remus byť i jen pokoušel. Na druhou stranu je ale pravdou, že tohle je zrovna věc o které by se mu možná ani nezmínil.

Kdo by se také chtěl chlubit vlastním selháním.

Pro Teddyho bylo zvláštní uvažovat o svém otci jako o živém vlkodlakovi, který se snaží zlepšit aby byl méně nebezpečným pro své okolí.
Někde na pozadí měl i takovou smutnou myšlenku, že to možná nestihl dotáhnout dokonce,protože dřív umřel.

Zavrtěl hlavou aby z ní dostal tyhle myšlenky a raději se zaměřil na jiný směr, kterým se jeho mysl vydala když to četl.

Chtěl se o tenhle poznatek podělit se Severusem, protože muži jeho osobní hrdost nedovolí byť i jen uvažovat o čtení Jinotaje. Muž je ale také vědec, vědec kterého by mohlo zajímat kolik je v tom článku pravdy a má dostatek prostředků aby minimálně našel všechny publikace ze kterých Xenofilius Láskorád čerpal.

Kdyby si Teddy dal ještě chvíli podivoval by se do jak obskurních rozměrů se podivnost jeho života rozrostla.
Během několika dnů se z obyčejného válečného sirotka stal vlkodlakem, který se seznámil se svými mrtvými rodiči, setkal se s profesorem na kterého měl ve třinácti crush a ještě se dozvěděl o novém způsobu jak se vypořádat s úplňky.

Jeho život je v současnosti koncentrované šílenství, které by mohlo hrdě konkurovat tomu, které zažíval jeho kmotr.

,,Jak se jmenuješ?"vytrhl ho z přemýšlení hlas nějakého chlapce a když k němu zvedl pohled poznal nechvalně známého mrzimorského šampiona, který byl pro zbytek historie už znám jen jako první oběť Voldemortova návratu.

Mluvil na něj Cedric Diggory.