O nějakou dobu později

„Skočím pro ně, tak tu počkej, ano?" usmál se G-Dragon a bez vyčkávání na odpověď zavřel dveře u auta. Zamířil do hotelu skrze recepci, u níž se ani nezastavil. Chtěl už mít své děti u sebe. Neposlal sem Taemina, nechtěl riskovat, že se zblázní a napadne ho něco jako útěk. Přesně podle jeho instrukcí chytil výtah a vystoupil až v patře, kde měli pokoj.

Došel až je dveřím pokoje, který brzy našel, a zaklepal. Věděl, že budou mít děti pocit, že za nimi jde Taemin, tak mu otevřou. Překvapení se projevilo v momentě, kdy místo Jonghyuna či Rena mu otevřel ten mladík, který v baru Leeho objímal - Key.

Ten jakmile ho spatřil, pokusil se mu dveře zabouchnout přímo před nosem. Nechápal, co tu GD dělá. Doufal, že dodržel svůj slib a Minniemu neublížil. Než to Key stihl udělat, G-Dragon stihl dveře zablokovat. Ve tváři se mu znovu zobrazil potlačovaný vztek. „Co tady, sakra, děláš?" To se jako stará o jeho děcka?

„Můžu se ptát na totéž. Co jsi provedl Minniemu? Jestli si mu něco udělal, GD, přísahám, že jsi mrtvý," zavrčel Key. To už ale ke dveřím docupitali bráškové. „Co se děje, zlodějíčku?" ptal se hned Ren. „Kdepak je Taeminnie?"

„Dole v autě, čeká až přivedu děti. Jdi se o tom klidně sám přesvědčit," zasyčel na něj G-Dragon. Šel si pro děti a hodlal je odtáhnout k sobě. „Uhni mi. Kluci, pojďte k taťkovi."

„G-Dragon?" vypískl Minki, jen co si ho všiml. Neztrácel čas, schoval se za bráškova záda, že z něj nebyl vidět ani maličký kousek. Co tady ten zloduch dělá?

„Kluci, jdeme domů, Taemin na nás čeká dole." GD vstoupil do místnosti a zamířil si to k Jonghyunovi. Věděl, že Ren půjde za ním, když půjde JR. Opatrně chytil tmavovláska za ruku, potřeboval, aby byl rozumný alespoň on. Jinak to nemělo cenu a mohl rovnou odejít pryč.

„Říkáš pravdu? Čeká na nás Taemin?" ujišťoval se Jonghyun. Pokud to není pravda, neplánoval se k němu ani přiblížit.

„Copak mi nevěříš? Nejsem tak hloupý, abych vám v tento moment lhal," povzdechl si. „Minnie už se na vás těší."

„To my na něj taky." JR se otočil na Keye, byl chytrý a došlo mu, že se něco muselo stát. „O čem jsi mi ještě nestačil říct, Kibum-shi?"

„No... Na tu naši konferenci dorazil jeden nezvaný host..." začal Key opatrně. „A chudáka naši Fairy chtěl zbít."

„Ji-yong," vydechl Ren za Jonghyunovými zády, z očí mu ukáplo několik slziček. „Lže! Chce nám jen ublížit, Hyunnie! Taemin tam není!"

„Ale Taemin v tom autě opravdu je!" povzdechl si GD frustrovaně. „Jak jinak bych se asi dozvěděl, kde jste?"

Zarazil se dokonce i Kibum. „No, to je vlastně pravda." Otočil se na děcka a podrbal se na hlavě. „Mám to jít zkontrolovat?"

„Ty ne," odmítl ho GD okamžitě. „Moc dobře jsem viděl, jak se na Minnieho lepíš a objímáš ho."

„Já půjdu," nabídl se nenuceně Jonghyun a lhostejně pokrčil rameny. Věnoval G-Dragonovi podezřívavý pohled, načež se obrátil na Keyho. Docela mu i věřil, rozhodně víc jak GDmu. „Pohlídej mi Rena, ať mu ten šílenec nic neprovede."

„Bráško!~" zakníkal blonďáček a zatahal ho za tričko. „Já a jednorožec jdeme s tebou. Co když tě unese dinosaurus?"

„Lásko, dinosauři tu nejsou, neboj se," promluvil k němu druhý a sladce se na něj pousmál. „Vrátím se ti. Tak tu zůstaň se zlodějíčkem, ju? Neboj, nestane se nic ani mně, ani tobě."

„Ale co ten obrovský Dino, co jsme ho ráno viděli v té kouzelné obrázkové věci?" namítl blonďáček. „Říkali, že je možno ho v Soulu potkat."

„Pokud myslíš toho člověka, co se jmenuje stejně jako já, Kim Jonghyun, a který ti připomínal dinosaura, tak ti mohu říct, že je to ten nejroztomilejší dino, kterého jsem kdy viděl." Jonghyun se neplánoval nijak zdržovat, musel jít zkontrolovat toho Taemina. Reníka od sebe jemně odstrčil a odklusal ke dveřím. Ještě mu zamával, než mu zcela zmizel z očiček.

„Nyaaaaaa!" vypískl Ren a schoulil se ke Keymu. „Zlodějíčku, jí dinosauři lidi?" Dino vypadal opravdu strašidelně, nerad by, aby ho Hyunnie potkal.

„Radši nechci vědět, co za dinosaura sis vymyslel," zahudroval si Key pod imaginární vousy a stáhl si ho do náruče. Vtiskl mu polibek na čelíčko. Alespoň to dělal Jonghyun, když byl Ren vystrašený, jak si všiml.

Zdálo se, že to trošku zabralo, neboť Minki už se netvářil tak zděšeně. „Ten Dino je ale prý někde tady..." Všechny pochybnosti ho neopustily.

Jonghyun nepokoušel své štěstí s výtahem a raději vzal cestu dolů po schodech. Prolétl recepci, aniž by někoho pozdravil, a vyšel až před budovu. Pohledem začal zkoumat prostor před sebou. Po chvíli našel obrovské auto, v němž pozval GDho mazlíka. Taemin seděl připoutaný na místě spolujezdce, hlavičku měl položenou vedle volantu a spinkal.

Že by se ti dva udobřili? Trochu mu to nedávalo smysl. Vždyť Taemin mu nechtěl odpustit za to, co provedl. Byla však pravda, že tu byl, takže GD nelhal. S tímto zjištěním se mohl vrátit nahoru. Musel jim oznámit tento fakt a Ren se už o něj nepochybně bál. Strašpytel jeden.

Brzy tam doběhl a zaklepal, bylo mu otevřeno G-Dragonem. Ten se, když Jonghyun všem sdělil, co tam venku viděl, vítězně usmál a prohlásil: „Tak co, už mi věříte?"

„Asi ano," kývl Ren, bylo mu jasné, že teď budou muset jít s ním. „Zlodějíčku, přijdeš někdy na návštěvu?" obrátil se k Keymu.

„Ale určitě, když mě k vám Minnie pozve, zlato," uculil se Key a pohladil ho po stále rozcuchaných vláskách. Snažil se ignorovat G-Dragonův nesnášenlivý pohled.

„A nebudeš krást?" ujišťoval se ještě, potřeboval to vědět. Kdyby ano, musel by schovat jednorožce, které už měl dva.

„Nebudu krást. To, že mi Taemin na noc půjčil kalhoty, neznamená, že jsem mu je ukradl. Přeci jsem mu je vrátil!"

Když GD zaslechl slova jako Key, Taemin, kalhoty a noc, zbystřil. „Co to sakra má znamenat? Tys tu byl v noci?"

„Ne, proč se ptáš?" Opáčil Key kousavě, samozřejmě že u něj byl. „Jak tě mohlo něco takového napadnout? Prósím tě..."

„Ty malej..." zavrčel, zatnul ruce v pěst. „Drž se od mého Minnieho dál. Moc dobře jsem viděl, jak na něj děláš oči!"

„Alespoň někdo, když ty ho akorát podvádíš," odsekl Key nabručeně. No a co, že na něj dělá oči? Netají se tím, líbí se mu a má Taemina rád. Rozhodně byl milejší než tady někdo.

„Mohl bych o něm říct totéž," zavrčel GD, Kibum se trefil do citlivého místečka. Nemohl to dát najevo, to by byl konec.

„Heh, to určitě. Taemin je do tebe poblázněný natolik, že by tě podvést nedokázal," zavrčel Key a z části tak G-Dragonovi osvětlil pravdu. „Máš přítele, kterého by si přál každý. Tak by mě zajímalo, proč si ho vůbec nevážíš."

„Mlč, spratku. Nepleť se do toho, o mě a Taeminovi vůbec nic nevíš..." Těžce oddechoval, nehty zatínal do dlaní. „Kluci, jdeme."

Jonghyun chvíli čekal, než ke Keyovi natáhl zavřenou pěstičku. Byl to takový pozdrav, který pochytil z internetu, kde se za jeden den již velice dobře orientoval. „Měj se."

„Taky. Snad se uvidíme," uculil se Key a jemně do jeho pěsti ťukl tou svou. Renovi jen zamával.

„Papa, zlodějíčku!" oplatil mu nadšeně Choi.

G-Dragon se naposledy ohlédl na Keye, přičemž se libě ušklíbl. Děti byly opět jeho, nikdo jiný kromě Taemina už na ně nikdy nesáhne. Tak to mělo správně být. V další chvíli chytl Jonga za ruku a sám zamířil ke dveřím. Černovlásek byl nucen jít s ním, zatímco Ren popadl jednorožce a div se nepřizabil, jak za nimi utíkal.

Nechali Keye daleko za sebou, sjeli dolů výtahem a vyšli ven z budovy. Zamířili k autu, uvnitř něhož seděl Taemin a stále pochrupoval. Otevřel jim dveře dozadu, kam si ti dva měli sednout. Minnie nebyl probuzen dokonce ani tímhle, stále roztomile spinkal. Pravda, v noci toho s Keym naspali jen málo, ulehli pozdě.

„Minnie~" zapředl Minki a svým jednorožcem do spícího ťukl. Chtěl ho probudit, aby si byl jistý, že není mrtvý a že jenom spí.

„Nyaaa," zamumlal Lee, párkrát sebou škubl a skutečně se probral. „Huh, to už je snídaně?"

„Ne, spíš bude brzy večeře," konstatoval skutečnost Jonghyun, který kvůli němu dostal hlad. „GD, budeš něco vařit? Dal bych si kuře. Viděl jsem ho na internetu a pečené vypadá vážně skvělé."

„Eh... Neumím vařit," přiznal se dlouhovlásek, tvář od nich odvrátil, aby neviděli jeho rozpaky. Nerad přiznával, že v něčem není dokonalý.

Černovlásek povytáhl obočí, ale dlouho nad tím nepřemýšlel a pokrčil rameny. „Taeminnie, ty vařit umíš? A uvaříš mi veeelké, pečené kuře? S bramborovou kaší? Ta by k tomu mohla být výborná~"

Blondýnek, co se mezitím stačil probrat, nadšeně přikývl. „Jasně, že udělám~" souhlasil, vařil rád. A pokud to udělá Jongovi radost, udělá to s nadšením.

„Bezva." JR se s úsměvem otočil na Rena s jednorožcem vedle sebe a provokativně do nich žďuchl. „Co by sis dal k jídlu, Rene? Včera ani dnes jsi neměl ani sousto."

„Čokoládu!" vypískl Minki, tuhle věc si opravdu oblíbil. Za poslední dva dny vypil jen dva hrnečky, víc toho do sebe nebyl schopen dostat. Nechápal tedy, kam Hyun všechno to jídlo dává.

„Ne, tu ne," zakázal mu Jonghyun, protože chtěl, aby začal jíst trochu normálně. „Dal by sis se mnou kuře a bramborovou kaši? Nebo radši rýži a k tomu nějakou omáčku? Máma - tedy Taemin - určitě umí všechno."

Blonďáček se zatvářil opravdu nešťastně. Nicméně, první varianta zněla lépe, což také bráškovi vzápětí oznámil.

„Rennie, musíš papat," zavyl Jonghyun a natáhl se k Renovi, aby ho objal. Na tom, že dávno jeli, mu nezáleželo.

„Ale když..." Blonďáček se zarazil, vlastně netušil, jak chce větu zakončit. Nechal ji tedy vyznít do prázdna.

„Ale když...?" Taemin by vážně rád věděl, co by pro něj směl uvařit. Miloval, když mohl lidem dělat radost vařením, vlastně i čímkoliv jiným.

„Já prostě poslední dobou nemám hlad, dokonce ani chuť," pokrčil blonďáček ramínky a chytil Hyuna za packu.

„Ale když nebudeš jíst, tak z tebe za chvilku bude jen hromádka kostí," poukázal na jistý fakt Jonghyun důležitě. Něco málo o tom četl. „Bude z tebe aronektik. Teda alespoň myslím, že je to to správné slovo."

Nad poznámkou o kostech se Minki otřásl, po zádech mu přeběhl ošklivý mrazík. Nechtěl se o tom dále bavit, proto se opatrně položil a hlavičku si schoval do jeho klína.

„To slovo je správně anorektik, Jongu. Byl jsi blízko," poupravil ho G-Dragon, to již zajížděl na příjezdovou cestu k jejich domu. Když si ho kluci znovu prohlíželi takhle z dálky, připadal jim jako hrad. Za pár chvil už vjel do garáže a vypnul motor. To byl signál, že smí vystoupit. Jako první z auta vylezl Minnie a šel dětem otevřít dveře.

Při této příležitosti zjistil šokující věc: kluci nebyli připoutaní! Zděšeně se obrátil na GDho, který je dovnitř posazoval. „Ji-yong! Tys je nepřipoutal! Co kdyby se jim něco stalo?!"

„Tys taky pás neměl," připomněl mu, neviděl v tom nic špatného. Nevybourali se, takže vše bylo v pořádku. Alespoň z jeho pohledu.

„Co povídáš!" vyjel po něm Taemin, vždyť po celou dobu pás měl přivázaný. „Já jsem byl připoutaný. A i kdyby, na mně nezáleží. Copak chceš ublížit našim dětem?"

„Samozřejmě, že nechci," ujistil ho. „Pokud tě to uklidní, už se to nestane. A už nikdy nechci slyšet takové hlouposti, že nejsi důležitý. Samozřejmě, že důležitý jsi, Minnie."

„Děti, honem do domu, než se něco stane," popohnal je pobledlý Taemin a snažil se u toho tvářit, že je vše v nejlepším pořádku. Popravdě mu bylo docela špatně a trochu se mu i podlamovaly nohy, ale nechtěl, aby o tom kdokoliv věděl.

„Děje se něco, zlato?" obmotal mu GD packu kolem pasu, nemohl si jeho stavu nevšimnout. „Bolí tě snad něco?"

„Jen mi je trošku slabo, nemusíš se bát. Až se posadím, určitě... určitě..." Větu nedokázal dopovědět. Udělalo se mu před očima takové temno, že chvíli myslel, že upadl do bezvědomí. To se naštěstí nestalo.

„Minnie?!" vyjekl GD, jeho uklidňování moc nepomohlo. Opatrně vzal svého manžela do náruče. „Půjdeš si odpočinout, ano? To kuře udělá Sebastian."

„Stůj... chvilku..." požádal ho druhý polohlasem, neměl pomalu sílu na to, aby mluvil, jak ho to oslabilo. Potřeboval se pořádně opřít, protože by sám jít nedokázal.

„Pro tebe všechno, lásko," poupravil si ho tak, aby mu nespadl. Za to by si musel nafackovat. Uloží Minnieho do postýlky, nechá ho spinkat. Pak mu snad bude líp.

„Dě-děkuji," vydechl slabě Taemin a vyčkal v té samé poloze do doby, než se mu jeho stav trochu zlepšil. Opravdu se cítil zralý na postel, v tom měl GD pravdu. Děti tou dobou již byly uvnitř, nemuseli tedy pospíchat. GD i s ním opatrně vykročil, ke dveřím jim zbývalo jen pár metrů.

„GD, prosím, vezmeš mě?" zeptal se ho vážně Taemin, v jeho pobledlé tváři nebyla ani známka po smíchu. Opravdu se mu udělalo špatně a na těch schodech by se asi složil.

G-Dragon svou princeznu opatrně vynesl po schodech, dveře za sebou pečlivě zavřel. Pak už neváhal, po celém schodišti i s ním vyběhl nahoru a uložil ho do postýlky, celého jej zabalil do deky. „Vyspinkej se, ano, lásko? Nedělej si s ničím starosti, o brášky se postarám. Hlavně se mi uzdrav." Moc dobře si uvědomoval, že jeho stav zavinil.

„Děkuji ti, Ji-yong," pousmál se Taemin, i když ho to stálo značné úsilí. Nejspíš měl horečku, to už se mu dlouho nestalo. Znamenalo to ale, že nebude moc jít do práce, což bylo pozitivní.

„Nemáš za co, Taeminnie," naklonil se, vtiskl mu malý polibek na čelo, víc se udělat neodvážil. „Dobrou noc."

„Dobrou, Draggie..." popřál mu nazpět Taemin. Zachumlal se hluboko do deky, kde mu bylo krásně teploučko, a přál si, aby se co nejlépe vyležel. „Donesl bys mi akorát vodu, čaj a prášek? Bez toho asi neusnu..."

„Hned to bude," bleskově opustil pokoj, aby Minniemu požadované věci mohl donést. Při cestě do kuchyně a zpátky, už i s věcmi, se málem přizabil. Co to s ním je?

Nevzpomínal si na to, že by se kdy mohl kvůli Taeminovi přetrhnout. Většinou to bývalo naopak, Taemin se o něj zajímal více než dost. GD byl takový jen nějakou tu dobu, kdy spolu začínali. Postupně to přešlo. Že by se do něj podruhé zamiloval, protože mu došlo, že by ho mohl ztratit?

Kdyby to Taemin věděl, možná by se jen díky tomuto faktu okamžitě uzdravil. Takhle jen ležel v postýlce, klepal se zimou a přemítal, zda se jeho přítel jen nepřetvařuje.

Zatímco ti dva řešili své problémy, Jonghyun již nějakou tu dobu rázoval v kuchyni, přesouval se z jednoho rohu do druhého, obcházel všechny předměty, děla kličky a na podlaze pletl vánočku. Měl už vážně hlad a Taemin nebyl nikde k nalezení. Toho, že by mu bylo špatně, si nevšiml. Tak kde mohl být?

„Hyunnie?" dolů po schodech seběhl Minki i se svými dvěma jednorožci. Stali se nerozlučnými společníky, blonďáček měl takové své stádo. „Kdepak jsi?"

„V kuchyni!" křikl po něm černovlásek, čímž prozradil svou polohu. Nebyli však na bojišti, takže to žádný zlý účinek mít nemělo. Hezky si počkal, než si mladší najde, teprve pak udělal smutná očička a psí obličejík. „Já mám hlaaaad~"

„Ty moje chudinko," politoval ho, zatím od něj místo jídla dostal sladkou pusinku. Chvilku usilovně přemýšlel, na čele se mu utvořila maličká vráska, jak moc se soustředil. Jeho obličejík se po chvilce šťastně rozzářil. „Tak, co kdybychom něco uvařili my?"

„A budeš to pak se mnou jíst, když to společně ukuchtíme? Já totiž nevím jak." JR se podrbal v tmavých rozcuchaných vláscích a zamyslel se podobně jako Ren o několik vteřin dříve. „Co kdybychom požádali Sebastiana, aby nám pomohl, a udělali tím překvapení pro rodiče?"

Blonďáček nadšeně kývl, dokonce upustil oba své jednorožce na zem, jen aby mohl Jonghyuna sevřít v duhovém objetí. „Pojďme si hrát na kuchaře!~"

„Jupííí!" zavískal nadšený Jonghyun a sevřel ho tak pevně, že téměř slyšel, jak se láme. Až tak byl podvyživený a to JRa děsilo. Ihned od něj odskočil a zjistil, jestli není něco v nepořádku. Ren se však zdál být živý a zdravý. Nic mu naštěstí nezlomil, takže se vlastně bál zbytečně. Rennie se totiž stále jen šťastně culil, jako by před sebou viděl Hyuna v jednorožčím kigurumi.

To by byl ale docela problém, protože tak by se od něj Jong již nikdy nedostal. On ale nechtěl, přál si být s ním, protože to tak cítil správné. Netušil, z jakého důvodu to udělal a proč se nedokázal zastavit, ale bez přemýšlení se naklonil a v momentě Renovy pozornosti si od něj sladce uloupl kratičký polibek.

Ren využil příležitosti, ručku mu obmotal kolem krčku a těsně se na něj natiskl. Polibek mu vřele oplatil. Jonghyun zapředl, tahle činnost se mu opravdu zamlouvala. Kdyby neměl obrovský hlad, nejspíš by to chtěl zahnat trošku dál, i když moc netušil, co pak.

Reník se od něj po malé chvilce s rudými tvářičkami odtáhl, propletl si s ním packu. „Půjdeme najít toho Sebastiana?"

„To zní jako super nápad," souhlasil JR, usmíval se u toho jako měsíček na hnoji. Vážně už měl hlad. „A zkusíme to kuře? Mám vážně chuť na kuře."

„To z ní fajn," kývl Choi, kuře vypadalo opravdu dosti nevinně. Na nic nečekal, popadl jednorožce (JR musel vzít druhého) a už začali běhat po domě, společně s voláním sluhova jména.

Ten akorát dožehloval poslední kousky vypraného prádla, byl taková jejich hospodyňka. Pozastavil svou práci a vyšel jim vstříc, evidentně po něm něco chtěli. „Pánové?"

„Sebastian-shi, půjdete s námi vařit? Prosím," zaprosil Minki a udělal na něj prosebná očka.

„Vařit?" To bylo vážně neobvyklé přání, nic takového od nich Sebastian nečekal. Příjemně se na ně usmál a poklonil se, neměl s tím problém. „Jistě, drazí pánové, avšak mohli byste mi dát několik minut, abych dokončil svou práci?"

Bráškové přikývli a poslušně čekali na prahu. Jelikož měl Reník velmi hravou náladu, šťouhl svým jednorožcem Jonghyuna do boku.

„Nech toho," sykl JR s podtónem smíchu a zaútočil na něj svým jednorožcem. Takhle se jejich potyčka stala válkou, kdy do sebe plyšáky mlátili, mačkali se a bombardovali ranami. Sebastian je s tichým smíchem pozoroval a u toho dožehlil několik kousků oblečení.

Vítězem se nakonec ukázal být jednorožčí král Minki, který se smíchem Hyuna opatrně položil na zem a zalehl ho. „Vzdáváš se?" laškoval s ním a šťastně se culil.

„Vzdávat? Já? Nikdy!" vzdoroval mu Jonghyun, nehodlal pod ním prohrát. Chytil Rena za boky a docela šetrně ho ze sebe shodil a sám se nad něj vyhoupl, uvěznil ho pod sebou.

„Nyaaa!" vypískl Minki a zakopal nožkama. „Zradaaaaaaa!" zvolal, packy založil na hrudi. „Já už jsem vyhrál."

„Ne-ne," zavrtěl hlavičkou JR a zlobivě se ušklíbl. Ještě chvilku ho takhle trápil, než se z něj zvedl a o několik kroků ustoupil dozadu. Blonďáček se zvedl, popadl oba své milované jednorožce a sevřel je v objetí. Pohledem vyhledal Sebastiana. Zdálo se, že se svou prací skončil.

Sluha zrovna uložil žehličku tam, kam patří, a složil žehlicí prkno. Pak už tam byl jen a jen pro Taeminovy děti. „Tak kuře, říkáte?"

„Jo," přikývli oba unisono, až se tomu musel Ren usmát. „Chceme překvapit Taemina," prozradil. Na GDho tak nějak pozapomněl.

„To je od vás moc hezké," pochválil jejich nápad Sebastian. Bylo to od nich vážně milé a byl ochoten jim v tom pomoci. Oni dva by to beztak nezvládli. „Tak hurá do toho."

„Kyaa!" zajásal Minki a radostně muže objal. Jen co se odtáhl, popohnal své stádečko koní s rohem a zamířil do kuchyně.