K jeho velkému štěstí zde byla jiná dívka než včera, mohl klíče tedy odevzdat bez výčitek za svůj včerejší kousek. Pak už jen s Minniem nastoupili do auta a mohlo se jet. Lee zkontroloval telefon, z čehož ho zamrazilo. Měl přes 70 zmeškaných hovorů od GDho a zhruba dvě stě zpráv.

„Copak se děje?" otázal se ho Key, když si všiml, že se druhý pohybuje stále pomaleji a pomaleji. Jakmile spatřil jeho popelavou tvář, udělalo se mu zle. „Minnie, jsi v pořádku?"

„Z-zabije mě," šeptl mladík a nešťastně se obejmul pažemi. Až teď na něj pořádně dolehla tíha a závažnost toho, co provedl. Proboha, vždyť utekl od G-Dragona!

„Ale nezabije, Taeminnie," pokoušel se ho uklidnit Key, i když věděl, že je to zbytečné. G-Dragon byl šílenec a takové věci jako neposlušnost nestrpěl.

„Oba moc dobře víme, že ano, Keyi..." Podal mu telefon, aby se pořádně podíval. „Zavraždí mě, vykuchá zaživa."

„Nech toho a padej do auta," popohnal ho druhý, nechtěl tu žádné pesimistické řeči. Na to byli dost staří. Věděl, že horší pro ně bude se vypořádat s tím, co nastane dnes, než to, co bude s G-Dragonem.

Shodou náhod a ironie spolu tyto dvě věci blízce souvisely, o tom se však měli dozvědět až později. Pro tuto chvíli se uchýlili do Keyho mazlíka, jehož tmavovlásek nastartoval a mohli vyrazit. Jak tak Taemin koukal průběžně na hodinky, měli to jen tak tak. Bylo asi pět minut před dvanáctou, když konečně dorazili tam, kam měli. Oddechli si, alespoň nedostanou výprask za to, že jdou pozdě.

Společně docupitali dovnitř, uvědomili si, že se dostali do zcela neznámého baru. Většina jejich kolegů už tu byla, stejně tak stylisté, kameramani, zvukaři a další lidé, třeba T.O.P. Mezi nimi byl dokonce i Taeyang; kupodivu nepřišel pozdě, jak u něj bývalo zvykem. Bylo tam spousta známých tváří a několik z nich už drželo v ruce lahev plnou alkoholu. Co to mělo znamenat?

Odněkud zezadu vyskočil Minho a oběma mladíkům hodil ruku kolem ramen. „Tady jsou moji kluci~ Nebojte se, dneska žádná práce. Jen dobré pití a spousta zábavy~"

„Huh?" vyhrkli ti dva nechápavě. Co že to řekl? Pití a spousta zábavy? Žádná práce? Jupí! Měli by slavit. Tak proč z toho byli tak v šoku a Keyovi se to rozhodně nelíbilo?

Měl takový špatný pocit, předtuchu něčeho zlého. Nejradši by vzal Taemina a zmizel i s ním. To by si jich nesměl všimnout Taeyang. „Fairy~" zavrněl a stáhl si ho na klín. „Zdravíčko~"

„T-Tae-ya-yangu..." vykoktal ze sebe Taemin, tak s tímhle zásadně nesouhlasil. Do jeho srdce se dostavila pravidelná dávka strachu. Co když po něm bude něco chtít? Stáhne ho na záchodky a užije si s ním?

U Taeyanga na to byla reálná šance. Pokud člověk přidal alkohol, Minnie se mohl rovnou začít svlékat.

„Ty mě ani nepozdravíš?" zatvářil se smutně.

„H-he?" Taemin se na něj ani nedokázal podívat, natož aby si uvědomil, že mu má oplatit pozdrav. „A-ahoj..." Nedokázal popsat, jak se cítil. Ačkoliv měl strach, cítil z Taeyanga něco jako milý postoj, akorát se to projevovalo trochu Taeyangovsky.

„To je lepší," uculil se tmavovlásek a od Seungriho, co se usadil vedle, přijal velkou láhev whiskey, z níž se ihned pořádně napil. „Jak se máš? Nezlobí děti?"

„Kluci... se mají dobře, nemusíš se bát. Ač dělám tam, kde dělám, jsem jim dobrým otcem." Jakmile přišla řeč na děti, Taemin našel trochu sebevědomí. Je hodlal bránit i za cenu vlastního života.

„To je dobře. Jistě tě musí mít hodně rádi." Další lok. Lee musel mít úžasné děti, protože přesně takový byl on.

„Jo..." Taeminovi se v jeho blízkosti nelíbilo čím dál více. Věděl toho až moc, ptal se ho i na děti. To nebylo dobré. Trochu sebou trhl. „Promiň, ale... pustíš mě?"

„Huh?" Yanga jeho požadavek překvapil, měl za to, že se chová hezky. Tak kde se stala chyba. „Jo, jasně. Užij si dnešek, Fairy~"

Tak to bylo zvláštní. Lee z něj opatrně slezl a následně se celý oklepal, aby se dostal do své kůže. Tady něco nehrálo, bylo tu něco vážně špatně. Jen zatím nedokázal říct, co se to se světem stalo. Když jej ten andílek opustil, Yang se začal věnovat lahvi whiskey. Zdálo se, že by mu mohla být dobrou společníci. Možná nejen jedna.

„Minnie!" Keyho taktéž odtáhli stranou, takže vůbec netušil, co se s Taeminem děje. Až teď se mu podařilo konečně uvolnit, ihned hledal svého blonďáčka. Našel ho, srdce mu radostí poskočilo.

Blondýnek k němu dokráčel, úlevně se choulil v jeho náručí. „Keyi? Co se to děje? Mám pocit, že se všichni zbláznili."

„Jo, to já taky. Proč jsme tu jediní normální?" zanaříkal Key. Z neznámého důvodu si přál, aby do tohoto baru nikdy nevlezli. Opitá skupina homosexuálů, kteří spolu pravidelně spí. Z toho nemohlo vzejít nic dobrého.

„Popravdě, bojím se, že mě každou chvíli někdo chytne a odtáhne na záchodky..." svěřil se Minnie a sevřel Keyho pevněji. Jediný T.O.P si všiml osoby, která před několika minutami vešla dovnitř a její oči celou tu dobu sledovaly jen jediného člověka.

„Lee Tae Mine!" ozval se i přes hluk herců důrazný, průzračný hlas, po jehož zaslechnutí většině osob přejel mráz po zádech. To nebylo výjimkou u Taemina i Keye. Uprostřed baru stál vysoce vytočený G-Dragon, který pohledem zabíjel. Blonďáčkovi se z toho faktu málem podlomily nohy.

Okamžitě se od Kibuma odtáhl, toho jediného byl schopen. Vyděšeně hleděl do očí své lásky, v níž běsnil ten nejhorší hurikán. „J-J-Ji-yong" vydechl tichounce, jeho hlas byl neskutečně slabý.

Jen málo z lidí, co tu bylo, vědělo o tom, jaký Taeminův přítel je. Ten zbytek to měl okusit nyní na vlastní kůži, ochutnat kousek z Leeho života. Blondýn by nejraději utekl, dokonce se o to chtěl pokusit, ale GD byl rychlejší. Chytil ho pevně za vlasy a smýkl s ním do strany tak prudce, že mu několik pramínků zůstalo trčet v ruce. „Kde si myslíš, žes, sakra, celou dobu byl, haaa?!" Jeho vztek přerušoval jen blondýnkův tichý, přerývavý, bolestný pláč. Křik byl k ničemu.

„Draggie... Prosím, uklidni se," vzlykl Lee, pokoušel se alespoň trochu zmírnit jeho vztek a řádění. Věděl, že v tomto stavu by byl starší schopen zabíjet bez mrknutí oka.

„Uklidnit? UKLIDNIT?!" vyšiloval G-Dragon, na mladíkovy slzy nebral ohled. Vůbec ho neobměkčovaly. Vyléval si na něm všechen nahromaděný vztek, ruce pevně držel v pěst. „Děláš si ze mě legraci? Víš ty vůbec, cos mi touhle svou stupiditou provedl? HAA?!"

V momentě, kdy do vzduchu napřáhl ruku, aby ho uhodil, byl zastaven. „To by stačilo." Stalo se asi to nejméně očekávané, nejméně možné. Taeyang zastavil velice snadno G-Dragonovu paži a zablokoval ji ve vteřině tak, že se druhý téměř nemohl hnout. „Nech moji Fairy na pokoji. Možná jsem hajzl, co ho mrzačí v posteli, ale nejsem taková děvka, co by mi kurvila celej život! Tak si dej odchod, a to dost rychlej, jinak ti dám na pamětnou tak, že na mě do smrti nezapomeneš."

Taemin kmital pohledem z jednoho na druhého, nevěděl, kde zůstat. Probíhala mezi nimi bitva, jeden pohled se pral s druhým. Dalo se jen těžko říct, kdo vyhraje. Nevydržel to, veškerý ten psychický tlak a emoční vypětí. Nohy se pod ním podlomily, klesl na kolena. Roztrhl si na nich džíny a spálil kůži. Bylo toho na něj prostě moc, bolestné slzy mu mapovaly tvář. Před očima se mu dělo něco neskutečného. Ten, kterého nenáviděl, jej bránil a ten, jemuž svěřil své srdce, ho pomalu zabíjel.

Key se k němu ihned sklonil a přitáhl si ho do náruče, aby ho mohl před vším tím zlem ochránit. Sám z toho byl zdrcený. Nikdy by do G-Dragona neřekl, že by ho takhle před všemi chtěl praštit. Jak by mohl? Šílenec! Také si uvědomoval, že je právě zachránil Taeyang. Krutý Taeyang. Že by přeci jen měl nějaké city?

Do celého konfliktu se vložil Minho, se svým věčným odzbrojujícím úsměvem na rtech. Nelíbilo se mu, že vyvolávají konflikty. „Ale notak, chlapci. Snad neklesne tak hluboko, že byste se prali jako barbaři? Pojďme to vyřešit rozumně. Můj milý GD, známe se již dlouho. Co kdyby sis Taemina odvedl pod slibem, že mu již nezkřivíš vlásek?"

Taeminovy oči se strachem rozšířily. Proboha, ne! G-Dragon je schopný to slíbit, aby ho získal, a pak mu provede něco, z čeho bude mít ještě dlouho noční můry!

„Tvůj návrh se mi líbí," kývl GD a malinko se usmál. „Slíbím ti, že bude v pořádku. Neudělám mu nic."

„Lže." Zdálo se, že Taemin a Key nebyli jediní, kdo si to mysleli. Tato slova totiž patřila zachránci dne, Taeyangovi. Na G-Dragona se nedíval vůbec hezky, spíše hrozivě. I přes své neblahé mínění o něm a jeho chování jej pustil a postoupil o dva kroky blíže k Taeminovi. Jejich Fairy nesměl nikdo ublížit.

„Taeyangu! Keyi!" okřikl je Minho rozhořčeně. „Nepleťte se do toho, když s tím nemáte nic společného. Tohle je něco, co si musí tihle dva vyřídit sami."

„Tak pojď ke mně, Taeminnie." G-Dragon rádoby vřele roztáhl náruč, do které se mohl Taemin schoulit, jako to dělával obvykle. Bylo to tak lákavé a zdánlivě bezpečné, že blonďáček dokonce chtěl k němu jít. Byl mu hluboce oddaný a doopravdy ho miloval, nejspíš proto to cítil takto.

Dokonce se zvedl na nožky, chtěl G-Dragona poslechnout a znovu padnout do jeho pavoučí sítě, zcela se mu odevzdat. Na chvíli zaváhal, než udělal první malinký krůček.

Dál se nedostal, protože ho Key jemně zachytil za zápěstí. Když si získal Taeminův uplakaný pohled, jeho rty se pohnuly v několika slovech: „Postarám se o ně. Neměj strach."

„Děkuju," šeptl Lee, než se mu vysmekl a prošel kolem Taeyanga. Za malou chvilku se již skryl v Ji-yongově náručí.

„Tak je to hodný kluk," pochválil ho za to G-Dragon. Pohladil ho dlaní po hlavičce, čímž naznačil, že nad ním má absolutní kontrolu. Nikdo jiný už se jeho Taemina ani nedotkne.

Minnie netušil, zda se smát nebo má plakat. Bude zase s ním, se svým milovaným. Ale za jak strašlivou cenu? Jak bude za neposlušnost potrestán?

„Děkuji, Minho," kývl GD k Prezidentovi. Se svým maličkým si propletl ruku a vytáhl ho ven z baru, ani ho nenechal se rozloučit. Usadil ho do svého milovaného auta, osobně ho připoutal a zasedl za volant. Rychle nastartoval, nechtěl riskovat, že je někdo bude sledovat. Věděl, že Taeyang s Keyem by toho byli schopní.

Za celou cestu ani jeden z nich neřekl jediné slovíčko, přestože jim bylo jasné, že si musí dlouze promluvit. Cesta, která by s G-Dragonovou rychlostí řízení trvala pouze pár minut, v jejich hlavách působila jako hodinová. Atmosféra mezi nimi byla tak hustá, tak napjatá, že by se dala krájet.

Když konečně dorazili ke svému obrovskému domovu, GD beze slova vystoupil, odpoutal Taemina a vytáhl ho ven. Pevně sevřel jeho zápěstí a táhl ho dovnitř.

„To bolí..." pošeptal Taemin tiše, ale dostatečně nahlas na to, aby to GD mohl slyšet. Kdyby byl opravdu rozhodnutý slib splnit, sevření by trochu povolil. Bohužel, své sliby Kwon většinou nedržel. Nebylo tomu jinak ani teď. Leeho slova zcela ignoroval, soustředil se na to, aby ho dostal do budovy.

Taemin si pomalu nemohl ani sundat boty, jak byl GD odhodlaný ho dotáhnout dovnitř. G-Dragon mu boty sundal sám a došel s ním až do obývacího pokoje, kde ho doslova hodil na pohovku. Ruce si založil na hrudi a propaloval ho zlostným pohledem.

Pod jeho silou se blonďáček celý rozklepal, nedokázal mu vzdorovat ani čelit. Do jeho hlasu se vkrádalo zoufalství. „Draggie?"

„Neříkej mi tak," odsekl hněvivě druhý a své ruce si založil v bok. Nepamatoval si, že by byl někdy tak vytočený, jako byl teď kvůli Taeminovi. „Můžeš mi laskavě vysvětlit, co to mělo znamenat? Jak sis vůbec mohl dovolit mě opustit? Bylo to snad kvůli tomu mladýmu, kterej tě objímal v tom baru? Moc dobře jsem všechno viděl!"

„Myslíš... Keyho...?" Minnieho očka se rozšířila. Snad si nemyslí... „Kibum je jen můj kamarád, nic víc. Copak si myslíš, že by pro mě někdo mohl být lepší než ty?"

„Dle toho, co jsem viděl, nevím. On tě má totiž vááážně moc rád. Dokonce ví, kde jsou NAŠE děti, což já, tvůj PŘÍTEL, nevím. Něco s ním snad máš, ne? Netušil jsem, že jsi takovej lhář, Taemine."

„Nemám!" vzlykl Minnie, vyhoupl se na nožky. Nemohl na sebe nechat jen křičet. „Copak si myslíš, že ti řeknu, kde jsou, po tom, cos jim tak ublížil?!"

„Ublížil? Dělám jen to, co děláš neustále ty!" okřikl ho G-Dragon a dost ho tím uzemnil. „Doma už takřka nejsi, protože neděláš nic jiného, než se šukáš s jinými! A co já mám dělat, když tady pro mě nejsi, abys mi dělal radost?"

Tohle už bylo na mladíka příliš. Spadl na podřená kolena, po tvářích se mu rozkutálely potůčky slz. „A kvůli komu to dělám? Řekni, Kwon Ji-yong, kdo mě donutil do téhle práce jít? Kdo to zařídil? Myslíš, že se mi to líbí? Vážně si to myslíš?"

Na to neměl G-Dragon odpověď, navíc byl až moc hrdý na to, aby přiznal svou chybu. „Moc dobře vím, že si to užíváš. T.O.P mě o všem pravidelně informuje. Myslím, že to takhle dál nepůjde. Nesnesu, když mě neposloucháš, Taemine. Chci se rozejít."

Tímto oznámením uštědřil Minnieho srdíčku tu největší ránu v životě. Blonďáček smrtelně zbledl, ztuhl a nehýbal se. To přeci nemůže myslet vážně. Rozejít? T-to přeci nejde, zabil by ho! „Draggie? C-co to říkáš?"

„Říkám to, co slyšíš. Chci konec. Neukazuj se mi na oči." GD se po svých slovech na patě otočil a zamířil pryč. Nemyslel to vážně, jeho slova byla lživá. Nechtěl Taemina opustit, miloval jen jej.

„GD...?" Dlouhovlásek se nezastavil, pokračoval ve své cestě. Odcházel mu ze života. „G-Dragone!" Nějakým způsobem se dostal na nohy, doběhl k němu a zezadu ho objal kolem pasu. „P-prosím... Neodcházej. Nechci tě ztratit, udělám cokoli pro to, abys zůstal."

„Chci vidět naše děti, Taemine. Nechci tu být sám, tak jako doteď." Byl bez nich tak osamělý, sužovalo ho to. Do očí se mu tlačily slzy, které skrýval za svou chladnou masku.

„Už tě nenechám samotného," vzlykl Lee, tvářičku mu schoval do zad. Do GDho bílého trička se okamžitě vpily jeho slané slzy. „Prosím..."

„Miluji tě, Taemine," přiznal se mu G-Dragon a poníženě sklopil hlavu. „Tak moc, že to nedokážu překousnout. Nechci tě opustit, naopak si přeju, abys tu se mnou zůstal už navždy. Můžeš mi to slíbit a zůstat tady?"

Blonďáček šťastně přikývl, přesně tohle si celou dobu přál. Aby byli zase spolu, šťastní a zamilovaní. Aby se nehádali a vzájemně si neubližovali.

„Tak... přivedeš děti zpět? Chci je vidět, vážně moc," přemlouval jej G-Dragon. Byl nesmysl, aby zůstávaly někde mimo svůj domov.

„T-tak dobře..." souhlasil Minnie, teď by mu kývl na všechno. „Ále neublížíš jim, že ne?"

„Samozřejmě, že ne, za koho mě máš?" odvětil GD, nebyl přeci blázen. V blízké budoucnosti nic zlého neplánoval. „Dojedeme pro ně hned?"

„Dobře," pousmál se, přemístil se před Kwona a nadšeně ho objal. Byl nesmírně rád, že je všechno zase v pořádku. Doufal, že to tak vydrží.

G-Dragon se k němu začal pomalu otáčet, až nakonec stál v jeho krásném objetí. Odtáhl od sebe jeho ručky, ale to jen proto, aby se mohl sehnout a vzít si ho jako správnou manželku do náruče.

Blonďáček nadšeně vypískl, celičký zářil štěstím. Jak moc mu GD chyběl! „Nyaaa!" šťastně mu vtiskl pusinku na krk.

Na to G-Dragon reagoval jako správný GD, přivlastnil si jeho rtíky a svým osobitým stylem ho políbil. Jak mu Taeminovy rtíky chyběly! Nedokázal se jich nabažit.

Blonďáček tiše zapředl, lépe nelíbal dokonce ani Key. Kwon byl prostě kapacita, kategorie sama o sobě. Rád by se s ním líbal už navždy, ale museli pro děti.

Ji-yong přestal okupovat jeho rty, i když by rád pokračoval a zašel možná o něco dál. Blonďáčka šetrně postavil na zem, aby mu neublížil, a drživ ho za packu, vydal se k botníkům, aby se mohli obout a vyrazit. Taemin ihned hmátl po svých milovaných růžových botkách, nosil je asi nejradši. Vzal si také peněženku, musí všechno zaplatit. Prémie za ten double se mu bude hodit.

0p�U��ۈ