Blonďáček Keyho nevnímal, byl neskutečně mimo sebe. Podvědomě si přitáhl nožky k tělu, schoulil se do klubíčka a tak plánoval zůstat celý den. Jeho den byl přesněji řečeno večer. Netušil, jestli tak ležel hodinu nebo celý den, avšak po nějaké době se Key opatrně posadil, sebral ze stolku vedle postele kapesníčky a začal sebe i jeho otírat do sucha, aby je mohl obléknout.

Teprve tehdy se Taemin alespoň trochu vzpamatoval, dostatečně na to, aby se pomalu posadil. To byla chyba, ze zadečku mu do celého těla vystřelila bolest a on se musel rychle vrátit do původní polohy.

„Taeminnie?!" vypískl Key a ihned ho sevřel ve své konejšivé náruči. „Proboha, jsi v pořádku?" Bylo mu jasné, že není, ale i tak se musel zeptat.

„Asi si měsíc nesednu," zakníkal a obmotal kolem něj nešťastně packy. Jak se postará o brášky, když není schopen ani si sednout? Bude zázrak, pokud se dostane domů.

„Můžu ti nějak pomoci?" nabídl se mu Key. Tak nějak cítil vinu za jeho stav, přál si mu nějakým způsobem pomoci. „Neměl jsem ho nechat, aby tohle provedl. Omlouvám se, Taemine."

„Není to tvoje vína, Keyi. Kdyby se nestalo tohle, oba bychom dopadli ještě mnohem hůř," usmál se a pohladil ho po tváři. „Pomohl... Pomohl bys mi se dostat domů? Tedy, do hotelu?"

„Mám tu auto, takže tě klidně můžu hodit." Hnědovlásek se usmál, byl za to rád. Konečně mu to auto k něčemu bylo. „Ale nejdřív bych tě měl odvést do sprchy. Nebo chceš jet rovnou?"

„Rovnou... Neboj, sedačky ti nezašpiním," usmál se a opatrně ho objal kolem krku tak, aby to pro něj bylo bezbolestné.

„Polož se ještě, celého tě obleču, ano?" poprosil ho Key a opatrně ho položil na záda. Poté se natáhl pro jeho věci, své již měl oblečené, a začal ho do nich soukat. Jakmile byl Minnie oblečen, ukázal se další problém: Jak ho dostat na nohy? Lee se o to nejdřív pokusil znovu sám, ale když se se zaúpěním uchýlil zpět na postel, uznal, že takhle to nepůjde.

„Vezmu tě do náruče," navrhl mu po chvilce přemýšlení chytře Key. Takhle by to mělo jít, vezme si Taemina jako vlastní manželku. „Co ty na to?"

Minnie nadšeně kývl, po vyzvání mu omotal packy kolem krku. Litoval toho, že mu způsobuje další problémy, ale sám by se odsud asi nedostal.

Key se zhluboka nadechl a přitáhl si mladšího k sobě. Doufal, že mu tím nijak více neublíží, protože to by byl problém. Postavil se s ním na nohy a ještě si ho poupravil, aby mu nespadl. „Máš tu ještě něco, nebo můžeme jít?"

„Nebral jsem si nic, všechno zůstalo v hotelu. Peněženka, klíče... Telefon jsem si kupoval nový, protože ten starý jsem rozmlátil v autě..."

„Peněženku někde musíš mít, přijel jsi taxíkem," upozornil ho starší na tento drobný fakt. Takže jim scházela peněženka. Jaká nádhera.

„Aha." Tohle byl opravdu problém. „Nemám ji třeba v zadní kapse kalhot?" napadlo ho. Většinou věci nosil tam.

Key sjel dlaněmi na jeho zadeček, aby to zjistil. Taemin měl pravdu, peněženka tam byla. Vzal si ji a zastrčil do vlastních kapes, aby mohl Fairy vzít.

„Děkuju, Keyi," zašeptal Taemin. „Jsem rád, že mám někoho, jako jsi ty." Bez Kima by byl zcela ztracený, klidně by se mohl jít oběsit.

„Jasnačka, pro tebe cokoliv, má Fairy," usmál se rozkošně Key. S mladíkem v náruči opustil místnost a následně i celou budovu, chtěl být odtamtud co nejrychleji pryč.

To by ho ovšem nesměl zastihnout Minho, majitel celé téhle společnosti. S úsměvem rozpřáhl náruč. „Mí kluci. Rád vás vidím~"

„Z-zdravíčko," vykoktal ze sebe překvapeně Key a s blonďáčkem se zastavil. Co ten tu chce? pomyslel si v duchu, ale nahlas to neřekl. „Co si přejete, Prezidente?"

Tmavovlásek ho se širokým úsměvem objal kolem ramen. „Dnes jste oba odvedli vynikající práci, jsem si jistý, že z toho bude hit. Přinesl jsem vám odměnu. I když, příště by to chtělo méně slz a protestů, Taemine." Obéma podal objemné obálky. „Uvažoval jsem o jistém projektu. Probíral jsem ho už i s Taeyangem. Ten souhlasí."

„Projekt?" Key byl tak vyjukaný z těch obálek, že měl oči rozšířené. „O jaký projekt se jedná?" Prezidentova slova ho z neznámého důvodu zaujala, až na to, že mu to kazila jediná věc: bude se toho účastnit Taeyang.

„Pozorně jsem vás dnes sledoval. Napadlo mě, že bych z vás udělal trojici natrvalo. Peníze by z toho byly vážně slušné," uculil se. „Jednalo by se o celou sérii videí."

Taeminovi se v tu chvíli zatmělo před očima. Proboha, jen to ne! To by mu chtěl Taeyang rozkazovat i v životě a nejen na loži. S tím zásadně nesouhlasil, prosebně se na Keye zadíval. Ať to odmítne!

„Nemůžu rozhodovat za Minnieho, Minho," odtušil hnědovlásek. „Navíc, je ženatý. Nemyslím si, že by se to GDmu líbilo."

„Spíš by se to jen zhoršilo..." zamumlal si pro sebe Taemin, stěží potlačoval slzy. GD... chtěl ho vidět. Tak moc ho chtěl vidět, že se mu kvůli tomu spouštěl pláč. Miloval ho celým svým srdcem i duší, udělal by pro něj cokoliv. Také by mu cokoliv odpustil. Ale dnes... ještě minimálně dnes musel zůstat v hotelu.

„Nedáváme konečnou odpověď... Potřebujeme trochu času na rozmyšlenou." To bylo celé, teď odsud chtěl odejít. Pro Taeminnieho dobro. Jeho bolestné slzy moc dobře cítil, muselo to být těžké.

„Dobře," přikývl Minho, netlačil na ně. Věděl, že to bude potřeba trochu rozmyslet, než se plně rozhodnou, jestli do toho půjdou nebo ne. Uklonil se a s pozdravem na rozloučenou je opustil.

„Jeďme pryč, prosím..." vzlykl tiše Taemin a pevně se k němu přitiskl, aby jeho slabost nešla vidět. Před Keyem své pocity neskrýval, ale aby o tom věděl svět, to netoužil.

„Ju." Kibum kývl na dívky pracující na recepci, než si nohou otevřel dveře a i s Leem budovu opustil. Zamířil přímo ke svému černému mazlíkovi. Blondýnek sotva postřehl, že ho Key položil na zadní sedačky a sám se usadil za volant, a starší už se jej ptal: „Jaká je adresa toho hotelu? Odvezu tě za dětmi, jistě jim chybíš."

Lee mu nadiktoval adresu a položil se na bříško, aby se mu leželo co nejlépe. „Snad se jim nic nestalo... Kdyby ano, vážně už bych skočil z mostu."

„Nic se jim nestalo, Taeminnie, budou v pořádku spát, uvidíš. Je dost pozdě. Jsou dost rozumní na to, aby touhle dobou už byli ve snech. Tak se o ně neboj, za pár minutek jsme tam," uklidňoval ho svou promluvou Key. Kdyby se Minnie vystrašil ještě více, bylo by to špatné.

„Co bych bez tebe dělal, zlato? Jsi takový můj anděl strážný," broukl blonďáček a rozkošně se uculil. Měl ho skutečně rád.

„Beze mě? No, jak jsi sám tvrdil, skončil bys z mostu," škádlil ho Key svým roztomilým hláskem. Cesta jim ubíhala rychle, brzy byli před hotelem, kde Kibum zaparkoval a přesunul se k Taeminovi, jehož si opět vzal do náruče.

Blonďáček se k němu vděčně přitulil. „To jo," bylo to docela možné. „Už tě nepustím."

„Nápodobně," zasmál se mu hnědovlásek a jemně ho políbil na čelo. Byl by se odvážil ho políbit i někam jinam, přesněji na ty hebké rtíky, které ho po celou dobu neustále sváděly, ale musel se ovládat. Nebyl v práci, nesměl to dělat. G-Dragon by ho za to zaškrtil, kdyby se to dozvěděl.

Minniemu jeho polibky a pusinky nevadily, byl za ně vděčný. Neskrývaly se za nimi žádné postranní úmysly, jak byl zvyklý u jiných.

„Měli bychom jít dovnitř, ať si můžeš jít brzy lehnout," nadhodil Key do ticha a i s mladíkem v náruči po zamknutí svého mazlíka vešel do budovy. Zarazil se, když ho spatřila recepční; věnoval jí omluvný pohled, aby tím vysvětlil tuto situaci, a zamířil k výtahu.

Vyjeli až nahoru a zamířili k pokoji, v němž byl Taemin ubytován. V tom se blondýnek zarazil. „Nemám klíče... Nechal jsem je klukům."

„Bože můj," povzdechl si Key. Kdyby stál blízko dveřím, asi by o ně praštil hlavou. Taemin byl krásný, ale občas vážně hloupý. „Tak co provedeme? Podle mě už budou spát."

„Omlouvám se," kníkl nešťastně. Bál se, že se starší bude zlobit. Ani by se nedivil. Kvůli němu měl jen problémy, touhle dobou již jistě mohl být doma v posteli.

Druhý si znovu povzdychl a vystoupil z výtahu v patře, kde se nacházel Taeminův pokoj. Došel až ke dveřím, které mu blondýnek ukázal, a před nimi se zastavil. „Dojdu dolů pro klíč. Tebe tady posadím a pokusíš se to chvilku vydržet, ano?"

Lee přikývl, opatrně se Keyho pustil a ten ho posadil na zem. Ihned odběhl k výtahu, chtěl být zpátky co nejrychleji, věděl totiž, že to bude bolestivé.

Jakmile Key seběhl dolů, zamířil k té krásné recepční, již předtím spatřil. Sebejistě se na ni usmál a začal vysvětlovat situaci. „Dobrý večer. Omlouvám se, že Vás ruším, ale můj kamarád, přesněji Lee Tae Min, zde má pokoj se svými dvěma syny, ale klíč od pokoje nechal jim, když odcházel, tak bych Vás chtěl mile poprosit, jestli byste nám jeden klíč nemohla půjčit, abychom se dostali dovnitř. Děti už totiž spí."

Dívka celá zčervenala, svým úsměvem ji Key zcela odrovnal. Opravdu se jí totiž líbil. „J-Jistě. Asi myslíte ty dva chlapce, co jen za jídlo utratili asi 150 000 Wonů."

„Evidentně mají dobrý apetit," pousmál se Kim. Ti dva jedli, to byli skvělé. Ležérně se opřel o linku, kterou měla dívka před sebou. Několikrát dlouze, svůdně zamrkal. „Půjdete nám odemknout, nebo se mám i s klíči vrátit... za vámi?"

Odpovědi se nedočkal, byla až tak mimo, že nedokázala souvisle mluvit. Z háčků sejmula jedny klíče a ty mu podala. „Stačí, když je vrátíte, až vám skončí ubytování."

„Jistě," přikývl Key a i přes přepážku se k ní naklonil tak blízko, že kdyby se k němu přiklonila ona sama, mohli by se jejich rty střetnout. To však Kibum neplánoval. Na dívku se mile usmál, zavrtěl hlavičkou ze strany na stranu a tiše jí pošeptal: „Promiň, se mnou ti to nevyjde. Jsem na kluky." Stihl ještě spatřit její bledý, šokovaný výraz, než vzal klíče a obrátil se. Musel se urychleně vrátit za svým Taeminem a zachránit ho od bolestivého sezení na tvrdé podlaze. Stále měl tak trochu výčitky, že na to přistoupil. I když, nic lepšího ještě nezažil.

Přestože se snažil jet co nejrychleji, připadalo mu, že se výtah zdržuje a schválně se zdlouhavě zastavuje v každém patře. Rychleji by to zvládl, kdyby šel po schodech. Bohužel, zvolil výtah, vsadil na něj, takže mu nezbývalo nic jiného, než čekat.

Taemin se mezitím pokoušel zvednout, sedět už nevydržel. Neskutečně přitom syčel a nadával, opravdu to nic nebylo. Pokud mu Minho zařídí další double, praští ho po hlavě lopatou.

„Fairy!" křikl na něj Key, když ho z dálky spatřil. Doběhl k němu, jak nejrychleji dokázal, a ihned si ho vzal do náruče, aby ho nic nebolelo. „Už jsem tady, Minnie, už jsem tu s tebou..."

„Tohle je vážně bolestivá zábava," postěžoval si Lee. „Líbilo se ti to? To by bylo snad jediné pozitivum. Jak to zítra vysvětlím maličkým? Ren o mé práci nic neví..."

Key si ho popohodil trochu výš, aby mohl odemknout dveře a oni se konečně mohli dostat dovnitř. Tiše za nimi zavřel. Měl pravdu, kluci už spali, nesvítilo tu totiž ani jediné světlo. Tiše jako myška dotlapkal podle mladšího instrukcí až ke stolku, kde stála malá lampička. Rozsvítil ji a s blonďáčkem i přes tichý protest zamířil do koupelny, chtěl ho pořádně umýt.

„Keyi~" zapředl Taeminnie a pevně se ho chytil. Do vody se mu vůbec nechtělo, šel by rovnou spát, ať už tenhle zlý den skončí. „Vážně musím do vany? Já bych šel spinkat~"

„Moje Fairy~" oplatil mu hnědovlásek a svým čumáčkem se otřel o ten jeho. „Já vím, miláčku, ale jsi celý špinavý. Rychle tě umyju a pak půjdeš do postýlky, áno?"

„Hmmmmm..." zabručel se smutným výrazem Taemin, tak se mu to nelíbilo. Najednou dostal nápad, po jehož promyšlení se jeho obličejíček rozzářil. „Keyi! Pojď si dát vanu se mnou, prosím~"

Key se nejdříve pokusil odolat, to bylo ovšem nad jeho síly. Taeminnie byl tak neskutečně roztomilý, a když tak zářil, nedokázal mu prostě říct ne. „Tak dobře."

„Jupí!" zajásal blonďáček, tak se mu to líbilo. Ve vaně s Keyiem ještě nikdy nebyl, dokonce ani ve sprše. Bude to takové jejich poprvé a to znělo hezky.

„Ehehe," uculil se starší, i jemu se to zamlouvalo. „Teď tě do té vany opatrně postavím a svléknu tě, ano?"

„Jup, jup," souhlasil s ním Taemin a rošťácky se usmál. Stát chvilku vydržel, zas tak slabý nebyl. „Dělej si se mnou, cokoliv jen chceš."

Key se usmál, tohle by Minnie neměl říkat jen tak. Někdy by to opravdu mohl vzít vážně. „Tohle si budu pamatovat," ujistil ho a udělal přesně to, co předtím popsal. Opatrně ho do obrovské vany postavil a kousek po kousku ho zbavoval oblečení.

Blondýnek se ho držel za ramena, aby neztratil rovnováhu a nespadl. Tím by se zranil akorát víc. Trochu problém se zdálo sundání boxerek a kalhot, ale po chvilce přemýšlení se jim to podařilo vyřešit. Taemin stál ve vaně nahý a pokoušel se Keyovi pomoci se svlékáním jeho samého.

Moc mu to nešlo, byl na to zkrátka příliš unavený. Většinu oblečení si Key sundal sám. Opatrně si do vany vlezl, posadil se do onoho širšího rohu a Minnieho si přitáhl k sobě. Nožkou pak pustil vodu.

Po chvilce se musel Taemin natáhnout a vodu přenastavit, protože to nohama, ač měli čtyři, šlo vážně špatně. Key si připadal jako zamilovaný romantik, když si k sobě blonďáčka přivinul a políbil ho na krček. Takhle to měl rád, něžné a nevinné.

Blonďáček krásně zapředl, dal tím jasně najevo, jak moc se mu to líbí. Takových polibků se nemohl nabažit, chtěl by jich víc.

Ovšem, místo nich ho čekalo překvapení. Dveře se pomaličku otevřely a vykoukly z nich dvě hlavy; jedna rozcuchaná blonďatá, druhá růžová a s rohem. Ren nesoucí svého jednorožce vklouzl dovnitř, protřel si očka a rozespale koukl k vaně. „Taeminnie? Už jsi zpátky?"

Blondýnek sebou škubl, neočekával příchod ani jednoho ze synů. Keye násilně zalehl, aby byl co nejméně vidět, a vřele se usmál. „Ano, srdíčko, už jsem doma. Tak upaluj zase spinkat, ano?"

„Hyunnie snědl strašně moc věcí a bylo mu moc špatně," svěřil se Minki se svým trápením, Keyho si nevšiml. „Neumře mi?" Celou dobu se strašně bál, spal kvůli tomu sotva hodinu.

„Samozřejmě, že ti neumře, Rennie, tak se za ním vrať a dávej na něj pořádný pozor, ano? Kdyby se cokoliv dělo, hned jsem u vás," ujistil ho usměvavý Taemin. Ren byl tak rozkošný, když se o Jonghyuna bál.

„Tak dobře," uculil se Minki, docupital k němu a dal mu pusinku na čelo. „Děkuju a... Dobrou noc~" Sevřel jednorožce v náručí, zívl a odcupital zase pryč.

„Dobrou, zlato," popřál mu sladce Taemin a vyčkal, než mladíček odejde. Teprve pak se posunul dopředu a dovolil se Keyovi, který mu tam umíral, se nadechnout. „Žiješ?"

„Možná," lapal hnědovlásek po dechu. „Whoa, Fairy. Nevěřil jsem, že bys mohl být nebezpečný." Blonďáček ho téměř zadusil.

„Nebezpečný?" Taemin se zatvářil svatě. Že by on něco provedl? Nevěděl o tom.

„Málem jsi mě zadusil," uchechtl se hnědovlásek. „Nicméně, jsem v pořádku. Ten maličký byl vážně roztomilý, skoro jako bych viděl mladší vydání tebe."

„Cože?" vyhrkl Taemin. „To není pravda! Já jsem nikdy nebyl takový ťunťa. Nebo jo?" Uraženě našpulil rty. Nepřipadal si, že by byl takový.

„Taeminnie," zachichotal se Key, tohle prostě nešlo vydržet. „Nemyslím si. Jen se na sebe někdy koukni, ano, ňufíku?" objal ho kolem ramen a políbil na krček.

„Vrrr~" zapředl Taeminnie a slastně přivřel očička. Na tváři se mu usídlil úsměv. „Tohle se mi líbí, moooc líbí~"

„Mně taky, Minnie," zašeptal mu do ouška, jež následně polaskal svým jazýčkem. Natáhl se pro houbu a sprchový gel, chtěl přeci mladíka umýt.

Blonďáčkovi se zatajil dech, v bříšku mu proletěly stovky motýlků. Bylo mu to vážně příjemné, vlastně ho to vzrušovalo. To by však před druhým nikdy neřekl.

Key ho začal opatrně omývat, nepřál si, aby mu to bylo nepříjemné. Rty, jazýčkem a zoubky přitom mapoval jeho krček, pečoval o celou tu oblast. Chtěl, aby měl Minnie jen to nejlepší.

„Keyi~" Taemin se jen tak tak držel, aby mu tu tiše nevzdychal. Miloval, když o něj někdo pečoval. Doufal v to, že to alespoň z části zajde dál. „Můžu ti taky udělat dobře?"

„Jakpak to myslíš, Taeminnie?" Key by byl jistě pro, ale záleželo na tom, kam až chce druhý zajít. Rozhodně by nechtěl něco, čeho by druhý později litoval.

„Můžu se k tobě otočit čelem?" zeptal se ho, vážně si to přál. Takhle se cítil Keyovi dlužen, i když věděl, že to tak myšleno nebylo.

„Samozřejmě, Fairy. Ty můžeš všechno," nedokázal blonďáčkovi prostě odolat, musel se ho dotýkat a líbat ho za každou cenu. Taemin byl jako velmi silný magnet.

Když mu to druhý dovolil, blondýnek se usmál a pomalu se začal otáčet. Trochu ho to bolelo, ale jakmile se usadil na paty, bylo to lepší, protože měl možnost hledět do Keyovy krásné tváře. Byl vážně nádherný. Jak to, že si toho všiml až teď?

Dříve to byl prostě jen nejlepší kamarád, se kterým měl občas něco v práci. Teď, pohroužen v osamění, se na něj díval zcela jinak.

„Já... Mám tě rád, Fairy moje," přiznal Key a prudce zčervenal.

„I já tebe, Keyi..." Taemin pomalu sklopil hlavu, měl z toho trochu špatný pocit. Jak mu mohl G-Dragon zahýbat a být z toho v pořádku? Taemin si připadal zle už jen za to, že myslí na takové věci, jako třeba jak by chutnaly Keyovy rty, když spolu nejsou v práci.

Kibum to myslel trochu jinak, než to blonďáček pochopil, ale stejně byl rád. Nemohl na něj tlačit ani se pokoušet o něco víc, měl přeci G-Dragona. Věděl, že by ho Taeminnie opustit nedokázal, měl ho až moc rád.

Taemin od Keye přebral houbičku a dlouhými tahy začal omývat jeho tělo. Rád mu pomáhal a očištění ho pro něj hodně znamenalo. Navíc se mu chtělo jít spát, tak to chtěl mít co nejrychleji za sebou.

Za pár minut, když už byli oba pěkně čistí, se Key zvedl, vyspustil vodu a opatrně z vany vylezl. Zabalil se do osušky, druhou si přehodil přes rameno. Ta byla určena pro Minnieho. Taemin k němu natáhl packy, chtěl se vtěsnat do jeho náruče. Vodu mezitím pomalým tempem mizela v odpadu a jemu byla stále větší zima. Zachránil ho až ručník, kterým ho Key jemně otíral. Když byl Minnie suchý, zabalil ho do něj a opět si ho přitáhl do náruče, jako princezničku. S úsměvem ho líbl na čelíčko a opustil koupelnu.

„Můžeš mě nechat spinkat takhle, Keyi, nebo jako pokud se ti chce hrabat do kufru..." radil mu Taemin. Pohupoval nožkama ve vzduchu a neměl daleko od toho, aby si začal pobrukovat, jak byl šťastný.

„Musíš se obléct, Minnie, jinak budeš nemocný," poučil ho starší a opatrně ho položil do postýlky. Následně se sklonil ke kufru, jak druhý avizoval.

„Dobře, dobře," přikývl mu na to Taemin a protáhl se, snad všechno ho bolelo. Potřeboval pořádně dlouhý spánek, aby získal co nejvíce energie.

Key z kufru vytáhl růžové pyžámko, bylo opravdu ňuňaté. Aniž by se ptal, Taemina do něj opatrně oblékl. Pěkně ho přikryl a přidal pusu na čelíčko. „Půjdu Minnie, áno? Pěkně se vyspinkej."

Jakmile se otočil a udělal první krok, Taemin se vyšvihl do sedu a chytil ho za zápěstí. Nemohl ho nechat tak pozdě v noci řídit. „Zůstaň se mnou, Keyi."

„T-Taeminnie?" Hnědovláska tím skutečně překvapil, zároveň také zahřál na duši. Lee si přeje, aby zůstal s ním a provázel ho ve snech?

Blondýnek za jeho packu zatahal, čímž mu dal na srozuměnou, co by doopravdy chtěl. Nechtěl být sám, ne tuhle noc. „Prosím, Keyi..."

„Dobře, Fairy," uculil se a dotlapkal k němu, posadil se vedle něj. Teprve teď mu došlo, že je jen v ručníku. „Takže mám spinkat s tebou?"

„V kufru je nějaké čisté oblečení, tak si ho pujč," dovolil blonďáček tmavovláskovi a pokynul hlavou je zmíněnému kufru. „Někdy mi ho vrátíš, nespěchám na to."

„Ty myslíš na všechno, zlato~" uculil se hnědovlásek a z kufru vytáhl kalhoty. Nic víc nepotřeboval.

Shodou okolností si vytáhl Taemiovy nejoblíbenější tepláky. Mladší ho po celou dobu pečlivě pozoroval a sledoval kontury jeho těla. Moc mu to slušelo, slintal nad ním. Jakmile byl Key oblečený, přitáhl si Minnieho do náruče a společně s ním se položil. Přes oba přetáhl peřinu.

„Sekne ti to. Zvlášť v mém oblečení," pochválil mu jeho vzhled Taemin a trochu perverzně se ušklíbl. „Hned bych si do tebe kousnul." Byla to taková jeho hláška, již často opakoval G-Dragonovi. Vyjadřoval tím to, že se mu ona druhá osoba líbí.

„Jestli ti to udělá dobře, klidně si kousni," uculil se Kibum a packou ho pošimral na bříšku. Rtíky zavadil o ouško.

Taemin se uchechtl jako malé dítě, lechtalo ho to. „Můžu, jo? Určitě pro mě budeš ta nejlepší večeře, jakou jsem kdy měl." Tohle byla pro Leeho změna, GD se od něj nikdy kousat nenechal. Většinou jej G-Dragon kousl sám, aniž by se zeptal, zda to Minnie chce.

„Jen si posluž, Fairy," vydechl a rozplácl se na posteli. „Kousni si, kolikrát chceš, můžeš mě sníst klidně celého."

„Vážně?" Taemin snad neměl ještě možnost si do někoho kousnout, tato nabídka ho potěšila. Srdíčko mu z toho poškodilo. Aniž by bral ohled na to, co tím může způsobit, vyhoupl se i přes mírné bolesti na Keyův klín a naklonil se k jeho krčku. Své vytipované místečko na potenciální kousanec a cucáček prvně polaskal jazykem.

Kim tichounce zapředl, větší hlasitost si nemohl dovolit. Jistě by tak vzbudili děti. Vysvětlili by jim to jen těžko. Zcela automaticky sjel Minniemu na boky aby se ujistil, že mu neuteče.

Taeminovy útroby se sevřely, tohle laškování s Keyem se mu opravdu líbilo. Několikrát se nadechl, než posbíral utíkající odvahu a poprvé, dost jemně Keye kousl. Byl to spíše trochu drsnější dotek zubů, než aby se jednalo o kousnutí.

„Nyaaa! Můžeš silněji, Fairy~" Kibummiemu se to opravdu líbilo, rád by dostal víc. Nemohl ovšem Minniemu poroučet.

I Taemin se toho nemohl nabažit. To kousání bylo tak svůdné, že mu nedokázal odolat. Tentokrát kousl silněji a dal Keyovi pořádnou ochutnávku skvělých pocitů.

„Kyaaaaaaaaaaa!" vypískl, přitáhl si packu před ústa. „P-pokračuj, Minnie... Prosím... Kousni ještě..."

Zdálo se, že se to Keyovi opravdu líbí. To Taemina opravdu těšilo, zahřálo ho to na rychle tlukoucím srdíčku. Usmál se, přejel rukou k druhé straně jeho krku, za nějž si ho přidržel u sebe, a kousl znovu - tentokrát mnohem vášnivěji a silněji, nechal se unést.

Kibum si silně skousl ret, čímž zadržel svůj výkřik. Jeho malá, křehká víla se změnila v upíra. Jiná možnost ho nenapadla. Svou chybu si Taemin uvědomil až pozdě. Sám měl ramena a krk pokousaný a přesto...

Prudce se od něj odtáhl. „Proboha, Keyi!" vypískl a vrhl se mu kolem krku, obličejem dál od těla. „Promiň mi to! Bolelo tě to hodně?"

„Víš, Minnie, tohle bylo jen kousek od tepny..." vydechl, jednu chvíli se o svůj život opravdu bál. „Klidně pokračuj, jen o kousek dál, ano?"

„Už nebudu, už ti znovu neublížím. Omlouvám se, klidně mě kousni na oplátku taky, pokud ti to udělá dobře..."

„Minnie," kníkl Kibum nešťastně, tohle udělat nechtěl. „Neublížils mi, jen si nemyslím, že by ti moje krev chutnala. Předtím se mi to líbilo... Moc líbilo. Tak si hlavně nic nevyčítej, ano?"

„Do-dobře," přikývl blonďáček téměř plačtivě, od jeho krčku se odtáhl. Měl by se naučit kontrolovat. „Mrzí mě to, Kibummie..."

„Nic se nestalo, Taeminnie," pevně ho obejmul. „Uměj se, ano? Udělej to pro mě, prosím, Fairy. Jinak neusnu."

„Nooo..." Taemin se pokusil provést to, o co ho Key požádal. Nebylo to tak lehké, jak si pamatoval, že pro něj smích byl. Cítil se provinile, to proto to šlo tak těžko.

„Tak je to správně," uculil se starší a pohladil ho po vláskách. „Teď půjdeme spinkat, ju? Uvidíš, že ráno bude lépe."

„Dobře," souhlasil s ním blondýnek, byl to opravdu dobrý nápad. Jak se zakoukal do Keye, úplně zapomněl na to, jak byl ospalý. Musel být opravdu hloupoučký, když zapomněl na něco takového. To byl celý on.

„Takže, pusu a jdeme spát~" Nepřemýšlel, prostě se, ještě než ztratil odvahu, naklonil a jemně se vpil do Minnieho lákavých rtíků. Přál si je ochutnat tak dlouho, mimo práci.

Blonďáčka to velice příjemně překvapilo. Stále seděl na jeho klíně a byl jen kousek od jeho tváře, nestihl slézt. Ten polibek byl nečekaný a přesto se mu vážně, vážně líbil. Ani si nevzpomínal, kdy se z Keye svalil, stulil se mu do náruče a propadl do hlubokého, nádherného spánku.

Ráno

„H-Hyunnie?" vykníkl rozcuchaný blonďáček a se svým bráškou zatřásl. Nedíval se však na něj, pohledem zůstával na vedlejší posteli, kde ve vzájemném objetí spali dva muži.

„Hmmmm...?" zamumlal rozespalý Jonghyun, chtěl ještě spát. Stále se necítil stoprocentně fit po tom včerejším večeru, kdy snědl snad všechno, co bylo na jídelním lístku. „Co je, Rennie?"

„Někdo tady je. U Minnieho v postýlce," šeptl Minki nešťastně a k rudovláskovi se těsně přimkl. „Mám strach. Co když nám všem něco udělá?"

Kim se napřímil a protřel si oči, aby mohl vidět. „Říkáš u něj v posteli? No, pokud s ním leží v posteli, tak nám logicky asi neplánuje nic udělat, nebo myslíš, že jo?"

„Možné je všechno," kníkl Choi. „Kdopak to asi je? Co když je to zloděj?" Očka se mu rozšířila. „Kyaaaaaaaa! Zloděj!" vypískl a schoval se pod deku.

„Ticho buď!" sykl po něm JR a postavil se na nohy. Byl dostatečně při vědomí na to, aby to šel prozkoumat. Cestu mu trochu ztížilo sluneční světlo, které proudilo skrze okno do jejich pokoje.

Dotlapkal dostatečně blízko k posteli, aby zjistil, že s Minniem opravdu neleží zloděj. Onoho hnědovláska poznal, byl to jeho kolega a přítel Key. Po špičkách se vrátil až do jejich pokoje, kde si vlezl pod deku k Renovi a pošeptal mu do ouška: „Pamatuješ si toho mladíka, kterého jsme potkali včera v obchoďáku?"

Minki kývl, stále se strachem klepal. Co když je to vážně zloděj, nebo jiný, ještě mnohem horší zločinec?

„Jmenuje se Key. A pokud víš, je to Taeminův přítel. A zkus hádat, kdo asi leží s Taeminem v posteli? Ano, Key. Chodí spolu do práce, tak ho sem Key možná vezl a pak tu prostě usnul."

„Vážně?" Naklonil hlavičku hlavou, tohle bylo logické a smysluplné vysvětlení. Přesto mu na tom něco nesedělo. „A nebude se G-Dragon zlobit?"

„To já nevím," pokrčil druhý rameny. „Ale je to jen kamarád z práce, takže by na tom nemělo být nic špatného. Nemyslíš?" pomyslel si Jonghyun. Pochyboval o tom, že by spolu ti dva spali i mimo práci. Taemin takový nebyl.

„Asi ano," usmál se Ren a brášku objal. Se stejně zářivým úsměvem ho políbil na tvář. „Dobré ráno, Hyunnie~"

„Že ti to trvalo," zasmál se pobaveně Kim. „Tím jsi mě měl snad probudit, ne?" Chtělo se mu ještě spát, nejradši by chytil Rena kolem pasu a usnul podobně jako ti dva.

Bohužel, chlapec byl až moc živý a hyperaktivní. Sundal z nich peřinu a přitáhl k nim jednorožce. „Jsi už v pořádku? Nebolí tě to bříško?"

Černovlásek se na něj usmál a poplácal ho po kebulce. „Neboj, už mi je mnoooohem lépe. A co ty? Jak se cítíš? Nemáš hlad nebo žízeň?"

Zavrtěl hlavičkou a nadšeně ho objal. „Jsem rád, že jsi v pořádku. Strašně moc jsem se o tebe včera bál. Bál jsem se, že mi umřeš," svěřil se mu.

„Proč bych ti měl umírat? Umřel bych leda tehdy, když bych snědl tebe! Ham!" Jonghyun naznačil, jako že si do něj kousne, dokonce klapl zuby. Bavilo ho Rena zlobit, byl to takový strašpytel.

„Nyaaaaaaaaaaaaaaaa!" zapištěl blonďáček a o kus nadskočil. Málem kvůli tomu sletěl z postýlky. Zůstal ležet na jejím okraji.

Jonghyun ho chytil, zas tak moc ho vystrašit nechtěl. V tu samou chvíli se ozvalo cosi jako mručení z Taeminovy ložnice. Key se začal probouzet. Tím, jak se pohnul, probral i Minnieho, který doposud sladce spinkal. Díky Keyovi otevřel očka a sladce se usmál.

„Dobré ránko~" popřál rozkošně Key blonďáčkovi dobré ráno. O tom, že jsou děti vzhůru, neměl ani ponětí, proto si dovolil políbit Taemina na čelo.

„Dobré, Keyi," uculil se blonďáček. „Jakpak jsi spinkal?" otočil se k němu čelem. Bylo zvláštní, vidět místo GDho jeho.

„Myslím, že nejlépe za posledních několik let," přiznal se mu Key, ani u toho nezčervenal. Bylo roztomilé, jak se na něj blonďáček rozespale díval.

„V hotelu a s klukem, co utekl od manžela i se dvěma dětmi?" uchechtl se. „To jsem rád." Nad slovíčkem děti se pozastavil. Měl by je zkontrolovat.

„Prakticky vzato manželé nejste, ale... to je jen poznámka bokem," popichoval ho s úsměvem Key. Rád lidi škádlil, zvláště Taemina. Byl v tomhle úplně stejný jako Jonghyun a Taemin naprosto identický jako Ren.

„Vlastně, jsme. Registrované partnerství je podobné manželství... Ále, to teď nebudeme řešit. Dojdu zkontrolovat kluky." Na důkaz svých slov se opatrně zvedl na nožky.

Když Ren s Jonghyunem zaslechli hlasy, ztichli a oba dva vylezli z postele, málem se u toho přerazili. Nakoukli zpoza dveří, Ren níž a JR těsně nad ním, aby měli co nejlepší výhled na to, co se bude dít.

Jen co Taemin vstal, Key se natáhl a chytil ho za packu. S úsměvem si ho stáhl zpátky a svými rtíky začal okupovat jeho krček.

„Nyaaaa!" vypískl Ren a vykoukl zpoza dveří. „Úchyl!"

„Idiote!" zasyčel na něj Jonghyun a prudce ho stáhl dozadu. Nebylo to tak hlasité, aby to ti dva slyšeli, ale beztak by nemusel mluvit při takových scénkách. Chtěl vědět, jak to bude pokračovat.

Bohužel, Jonghyun se přepočítal. Taemin vše zaslechl. „Huh? Rennie?"

„Tady!~" zamával mu Choi, jenže pak si všiml Kibummieho kalhot. „Bráško," zatahal ho za tričko, „vidíš, je to i zloděj."

Key se od Taemina okamžitě odšoupnul, jakmile je spatřil. Nerad by, aby o tomhle něco vyprávěli G-Dragonovi. Nebylo by to vůbec dobré. „Zloděj? To jako já?"

„Jo," souhlasil Ren a svědomitě přikývl. „Kradeš oblečení. A osaháváš tátu! Já říkal, že jsi zločinec..."

„Hele, hele, hele!" Key vztáhl ruce vzhůru a odsunul se na úplně druhý konec postele. „Je to můj kamarád! Já můžu! Ale GDmu o tom nic neříkejte, jo? Nedělalo by to dobrotu."

„To ne... Ten je zlý už tak..." Ren došel až k postýlce, na kterou hupsl a docupital až k hnědovláskovi, kterého si zamyšleně prohlížel.

Jak se od něj Kibum nakláněl dál a dál, protože byl Ren blíž a blíž, stalo se, že zaječel jako ženská a přepadl dozadu, tvrdě dopadl na plovoucí podlahu. Nic se mu nestalo, ale z pohledu Jonghyuna to vypadalo tak vtipně, že vyprskl smíchy.

„Jsi v pořádku, zlodějíčku?" strachoval se Choi, sám pár takových pádů zažil. Nic příjemného. Opatrně slezl k němu, potřeboval si ho důkladně prohlédnout, aby věděl, zda ho má mít rád.

„Jo, žiju, asi. Jen by to chtělo vodu, motá se mi hlava," plácal Key páté přes deváté. Hlavička se mi opravdu motala, viděl před ní hvězdičky.

„Vodu?" vyskočil Ren na nožky a doběhl k telefonu na recepci. „Dobré ráno, hlase v telefonu~ Mohl bych poprosit sklenici vody? Nejsou tu skleničky."

Dívka, která stála na druhé straně, se rozesmála a slíbila mu, že vše připraví. Taktéž mu položila otázku, jestli si budou přát něco k snídani, jistě měli hlad.

Pro sebe si Rennie zařídil horkou čokoládu, kterou si vážně zamiloval. Pro Hyunnieho objednal to, co mu včera nejvíc chutnalo, a pro zbývající dva tunu jídla. Bavilo ho to. Pěkně za všechno poděkoval a dotančil zpátky.

„Keyi, jsi vážně v pořádku?" K hnědovláskovi došel i Taemin a pomohl mu na nohy, takhle se akorát mohl více zranit. Bál se o něj. „Měli bychom zajet do nemocnice."

„Minnie, proboha, neblázni," uklidnil ho starší. „Jen jsem spadl z postele, na to se neumírá. Bude mi stačit ta voda."

„Opravdu?" Blondýnek si prostě chtěl být jistý tím, že se mu nic nestalo a je absolutně v pořádku. „Jsi si jistý? Nekrvácíš, nebolí tě nic, ani tak?"

„Fairy~" zaúpěl Key. „Nedělej si starosti, ano? Jsem v té nejlepší kondici. Můj pád musel být vážně komický, že, Jongie?"

„Jo, to jo," přidal se do debaty Jonghyun, který prozatím stál opodál. Čekal na to jídlo, které mělo co nevidět dorazit. Začínal mít vážně hlad.

„Neboj, bráško, ten hlas v telefonu říkal, že všechno brzy přinesou," uklidňoval ho Choi.

Telefony Taemina i Keyho mezitím zavibrovaly, na obrazovce se objevila zpráva od Minha: 'Dnes ve dvanáct hodin, jihozápadní konec Soulu, Upíří Doupě'.

„Copak se děje?" zajímal se všímavější JR. Ren si pomalu ani nevšiml, že ti dva chopili telefony. „Píšou z práce?" Tak nějak očekával, že když jim přišla zpráva v tu samou chvíli, bude to od šéfa.

„Ano... Zřejmě naplánoval nějakou konferenci, na druhém konci Soulu. Hádám, že tam musíme," povzdechl si. „Zvládnete to odpoledne tady?"

„Jo, jasně. Ohlídám Rena, zvládnu to." JR ukázal Taeminovi zvednutý palec na důkaz toho, že bude všechno v pořádku. Poté se podíval na svůj vlastní telefon, který si včera vybral v obchodě a který si strčil do kapsy od kalhot předtím, než vlezli do Taeminovy ložnice. „Měli byste asi hýbnout. Je deset."

„Neeeeeeeeeeeeeeeee!~" zasténal žalostně Minnie a spadl zpátky do postele. Nešťastně obejmul polštář. „ Nesnáším tu práci! Nikam nejdu, budu dělat, že jsem nemocný."

„Minnie, to zvládneš," podporoval ho Key, museli tam jít tak jako tak. „Na neschopenku bys musel mít potvrzení od doktora, což ti nevydají, protože jsi zdravý jako ryba."

„Neeee~ Jsem smrtelně nemocný a nakažlivý. Každý, kdo se ke mně přiblíží, se promění ve švába!"

„HEEEEEEEEEEEEEEEEE?!" vykřikl Ren zděšeně a zalezl pod postel. „N-nechci být šváb!"

„Kecá, Rene, neber ho vážně," prozradil toto velké tajemství Jonghyun a došel až k němu, aby ho zpod postele vytáhl. „Pojď ke mně. Pokud budeš u mě, stane se z tebe jednorožec." Věděl, že tímhle ho naláká určitě.

„JEDNOROŽEC? Nyaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa!" zapištěl, vylezl a doslova po bráškovi skočil. „Miluju jednorožce."

„To mi všichni," zabrblal si Key pod imaginární vousy a pokusil se Taemina stáhnout z postele. Nechtěl na něj používat hrubou sílu.

„Keyi~" zakňoural mladší, vážně tam nechtěl. „Nedalo by se to u Minha nějak obkecat? Třeba se vymluvit na včerejšek?" Bál se, že šéf bude chtít, aby s někým spal.

„Neboj, bude to všechno v pořádku. Moc dobře ví, že dnes nebudeš schopný ničeho. Můžeš se na to ale vymluvit až tam." Key odešel do koupelny, kde včera nechal své oblečení, a společně i s Taeminovými věcmi se vrátil do ložnice. Ty blonďákovy po něm hodil. „Oblékat."

„Tak jo," zamručel Minnie a svlékl si triko. Kluci mezitím přebrali od jedné dívky plný košík jídla, odkud Ren přešťastně ukořistili svou horkou čokoládu.

„Půjdu se převléct do koupelny," prohodil v podstatě do prázdna Key a do oné místnosti zamířil. Před Taeminem by mu nevadilo se svléknout, ale nechtěl vypadat špatně před kluky. Už tak před nimi musel mít špatný dojem.

„Nemusíš chodit..." namítl Minnie, to už byl ale druhý pryč. Nezbývalo mu, než si tiše povzdechnout a pokračovat v převlékání.

O několik minut později všichni čtyři společně seděli u stolu na snídani. Jídla bylo dost, takže si každý mohl dát, na co měl chuť. Největší apetit měl, zdálo se, Jonghyun, který snědl snad polovinu ze všeho.

Narozdíl od něj, Ren celou dobu popíjel jen svůj nápoj. Aby pravdu řekl, jídlo se mu poslední dobou neskutečně hnusilo a nebyl schopen nic sníst, přestože to oproti stravě z Ústavu byl jistě ráj.

„Měli bychom vyrazit," upozornil Key na to, že jim rychle ubíhá čas a už je půl jedenácté. Museli si pospíšit, aby to vůbec stihli včas. Mohli jen doufat, že se nedostanou do kolony.

„Jasně," povzdechl si Minnie a vstal, oba chlapce pohladil po hlavě. „JR, dávej na bratra pozor a dohlédni na to, aby něco snědl, ano? No, a ty, Minki... Buď hodný a poslouchej brášku, ano? Pokusím se vrátit co nejdříve, a pak se podíváme, zda někde neprodávají toho jednorožce."

„Jistě, tati," odpověděli ti dva současně a vrhli se mu kolem krku. Trochu se u toho potloukli, ale jinak bylo jejich objetí plné radosti a veselí. Nic jim nechybělo, byli takhle spokojení.

„Mám vás rád, zlatíčka~" Lepší děti si Taemin prostě nemohl přát. Pořádně je objal, než stisk uvolnil a přešel k hnědovláskovi. „Můžeme?"

„Jistě, tati." Key skvěle naparodoval Jonghyuna s Renem, kteří se jeho výstupu zasmáli. Kibum byl rozený komik.

Minnie naznačil, že mu dává pohlavek a propletl si s ním prsty jedné packy. Zamával svým malým jednorožcům, načež se oba obuli, vzali si své věci a opustili pokoj. Čekala je cesta výtahem a vrácení klíčů na recepci, na což Key celou dobu doopravdy myslel. Ačkoliv si to o něm mnozí nemysleli, jak často se choval praštěně, byl to rozumný muž a nikdy nenechával žádné dluhy.