„To je zvláštní," zavrtěl Minki hlavičkou a našpulil rtíky, tohle se mu moc nezdálo. Nic podobného se mu ještě nestalo. Zkoumavě volnou packou vklouzl pod své spodní prádlo, aby to pořádně zkontroloval.

To už se Taemin rozesmál nahlas. „Kouzlo, že? Takhle ti JRovo tělo říká, že se mu jeho doteky líbí. Inu, podívej se sám do jeho tváře, jak si kouše rtík a snaží se být zticha. No není to nádhera?"

„Nyaaaa!" vypískl Reník rozjařeně a opravdu pečlivě začal zkoumat jeho tvářičku. Taeminnie se naklonil l jeho oušku. „Rennie? Nechtěl bys ukázat, co dělat, když se Jonghyunkovi stane tohle? Bude se mu to moc líbit~"

Jonghyun rázem celý ztuhl. Jeho slova slyšel a popravdě se mu nelíbila. Už tak si to užíval až přespříliš, cítil se za to špatně vůči Renovi. Ten z toho nápadu byl ale celý pryč, usmíval se od ucha k uchu a přehnaně, souhlasně přikyvoval.

„Dobře. Bude to taky poslední zkouška toho, že je vše v pořádku." Lee to všechno krásně zaobalil tak, že Kim nemohl vzdorovat. Vyměnil si místo s Renem. „Pozorně sleduj, ano?"

„Ta-Taemine?" Černovlásek na něj hleděl se strachem v očích, těkal pohledem z něj na Rena a zpět. Kvůli zdravotní prohlídce měl krásně roztažené nožičky. Nehodlal snad udělat nic takového, že ne?

„Neboj," uklidňoval ho Lee a pohladil ho po vláscích. Neudělal by nic, co by se mu nelíbilo. Cítil na sobě Minkiho upřený pohled, takže se usmál a sklonil těsně k jeho klínu; jeho vzrušení ovál horkým dechem.

Ren ho po celou dobu důkladně pozoroval, neunikl mu ani jeden jeho pohyb. Byl jako sova, skoro kvůli tomu ani nemrkal. Koukal však také i na Jonghyuna, tak mu neuniklo, jak zatnul pěsti a celý se zachvěl.

Trochu ho to překvapilo, nic ale neřekl. Taeminovi ale věřil, proto to všechno nechával na něm. Lee svým jazýčkem vůbec poprvé ochutnal vrchol JRho chlouby, který zároveň obkroužil, necítil žádné rozpaky.

„Hnnnnn..." zapředl Jonghyu, jeho tělem projel další záchvěv vzrušení. Zhluboka se nadechl, aby to vůbec rozdýchal. Už mu bylo jasné, co plánuje. Také mu došlo, že tím vlastně plní svou pomstu.

Zabil několik much jednou ranou, tento tah byl z jeho strany výhodný pro všechny tři. Rozhodl se, že druhého zážitek ještě umocní, obemkl tedy jeho vzrušení u kořene a pohltil ho do pusy víc. O každičkou část se staral jazýčkem, chtěl, aby to bylo nejpříjemnější.

Bylo to tak profesionální a tak zatraceně příjemné, že Jonghyun zasténal. Renovi ten zvuk roztančil srdce, bylo to jako volání z rajské zahrady pro jeho uši. Jonghyun vypadal i zněl úžasně, nebylo pochyb o tom, že se mu moc líbil.

Taemin se cítil neskutečně potěšen, nenapadlo by ho, že JRovo sténání uslyší tak brzy. Bylo to příjemné. Viděl, že Ren je z toho celý pryč, chtěl mu tedy ukázat, jak ještě tyto zvuky získat. Bez předchozího varování Hyuna pohltil téměř až po kořen. Zdálo se, že nemá absolutně žádný dávící reflex.

To už JR téměř vykřikl slastí, kroutil se a vzdychal; věděl, že brzy bude. Pokud ještě Taemin udělá takový prudký pohyb, bude mít tu čest ochutnat jeho sperma. To Jonghyun nechtěl. Sám netušil, jak to udělal, ale vyšvihl se do sedu a zapletl staršímu ruku do vlasů, čímž si chtěl zajistit, že se včas odtáhne. V podstatě neviděl, třásl se jako osika a skoro až křečovitě se k blondýnovi skláněl, jako kdyby chtěl, aby přestal.

Nic takového ovšem Lee udělat nechtěl, toužil to dotáhnout až do konce. Dokázat, že je mnohem lepší a schopnější milenec než Ji-yong. Dával chvilku Jongovi, věděl, že to mladíček potřebuje rozdýchat.

Za to byl mladší neskutečně vděčný. Renovu přítomnost takřka vypustil, myšlenky se mu motaly jen kolem Taemina. Tak strašně se mu to líbilo, chtěl těch pocitů mnohem víc. Svou libost dokazoval různě hlasitými a dlouhými steny a vzdychy. Netušil, co je to sebeovládání.

Taeminovi se jeho otevřenost líbila, nepokoušel se nic zadržovat a bránit tomu vyplout na povrch. Rozhodl se mu tedy dopřát víc, přesně, jak chtěl. Zopakoval to, znovu ho pohltil téměř celého. O jeho výdrži vůbec nic nevěděl.

„Ta-Taeminnie..." zasténal nahlas Jonghyun, dál to prostě nezvládl. Vyvrcholil mu přímo blondýnovi do úst, neměl sílu na odtáhnutí ho od sebe. To bylo tak úžasné, že se mu chtělo až smát.

Lee všechno poslušně spolykal, až do poslední kapičky. Jazýčkem ještě jeho chloubu očistil, než se odtáhl a jemně se přitáhl k jeho rtům, na něž mu věnoval polibek.

„Hnnnnn," zapředl Jonghyun, taková péče se mu nevýslovně líbila. Nemohl nic namítat - byl tak omámen, že byl schopen se mu bezpodmínečně podřídit, jen aby získal další příjemné pocity.

Narozdíl od něj se tohle nelíbilo Renovi. „Kyaaa!" zapištěl. „Taeminnie! P-přestaň!" Nelíbilo se mu, že mu mamča líbá brášku, to si přál dělat on.

Taemin se odpoutal od Jongových vábných rtíků a zadíval se na Rena. Mlsně si oblízl hbitým jazýčkem spodní ret. „Copak, zlato, chtěl by ses přidat?"

Choi odhodlaně kývl a přišoupl se blíž. Nehodlal dopustit to, že mu Jonghyunka Minnie ukradne. Ano, opravdu žárlil. Žárlil strašně moc.

Kim byl v takovém stavu, kdy mu bylo skoro všechno jedno. Byl natolik omámený, že by jim dvěma své tělo klidně daroval. Nesmáli se mu, příjemně se ho dotýkali, tak mu bylo vše jedno. Nechal se, podřídil se.

„Chceš si to zkusit?" Napadlo Minnieho, napadlo ho, že by se to Reníkovi mohlo líbit.

Choi se celý rozzářil a nadšeně přikývl, ručičkami zatleskal. „Prosím~"

„Co přesně by sis chtěl vyzkoušet, maličký?" dotazoval se nadále starší a úlisně se u toho usmál. Z nahého černovláska slezl, v průběhu líbání ho totiž položil zpět na záda. „Pouze líbání, nebo jak mu udělat správně dobře?"

„Obojí." Ren chtěl zkusit úplně všechno, aby mohl být Jonghyunovi vždy nápomocen, když toho bude třeba. Nechtěl totiž, aby Hyunnie prosil někoho jiného.

Jonghyun si úpěnlivě povzdychl a skryl svůj obličej do dlaní. Něco takového bylo na Rena moc, neměl by to dělat. Navíc pokud to udělá jednou, jemu to stačit nebude. Bude chtít víc, pokud se mu to bude vážně líbit. A to po Renovi nemohl chtít.

„Líbí se mi tvůj přístup, Rennie," pochválil ho Taemin. „Jako první si vyzkoušíš polibek, ano?" Opatrně odtáhl černovláskovi ruce z tváře.

„Taemine, nedovoluj mu to," žádal ho Jonghyun tiše, přičemž sjel pohledem k Renovi. „Je na to moc mladý, je stále ještě dítě. Prosím..."

„A-ale..." kníkl Minki nešťastně. „Proč mu to JR zakazuje? Copak nevidí, že to chce, hlavně kvůli němu?

Jonghyun se posadil, nohy překřížil do tureckého sedu. Byl jen kousek od zdi, o kterou se hodlal co chvíli opřít. „Víš, Rennie," natáhl k mladšímu packu a přejel mu s ní po tváři, „tohle je na tebe moc. Nechci, aby ses trápil, cítil nějak podřízeně nebo špatně..."

„A-ale... Já to chci," namítl Choi. Nebyl přeci dítě, jak Hyun před chvilkou řekl. Když to mohl udělat Minnie, mohl i on.

„Myslíš, že by se ti to líbilo?" Jonghyun nepřestával vycházet z úžasu. Ren se opravdu nenechal, vážně to chtěl. Bylo to zvláštní. Jong ho samozřejmě nechtěl do ničeho nutit, proto se to snažil co nejvíce oddálit.

Choi mu neodpověděl, prostě se k němu přišoupl a packou mu něžně zajel do vlásků; nechtěl, aby mu ucukl. Zadíval se mu do očí, ty své zavřel, opatrně se k němu naklonil a prvně jemně ochutnal jeho rtíky.

Černovláskovi se rozbušilo srdce takovým tempem, že mu málem vyskočilo z hrudi. Bylo to tak nádherné. Ren si to neuvědomoval, ale líbal ho tak jemně a sladce, že z toho roztával. Polibek mu oplácel, ale jinak vše - hloubku, intenzitu, dobu trvání - nechal na mladším.

Ten se při polibku nevědomky vyšplhal na jeho klín, rukama mu sjel níž a obmotal mu je kolem krčku. Těsněji se na něj natiskl, stále ho nepřestával líbat. Bylo to tak... krásné.

Kim z něj začínal být znovu vzrušený. Podruhé. Minki byl pro Jonga kouzelník, dokázal tak úžasné věci. Dostával z něj husí kůži, instinkty v něm začaly převládat. Jen tak tak se držel, aby si nevytvořil dominantní pozici.

Blonďáček se od něj odtáhl teprve ve chvíli, kdy mu došel vzduch. Tvářičky měl růžové, pohled stáčel do země. Opatrně z něj slezl.

„Nikam nechoď," špitl prosebně JR a přitáhl si ho znovu k sobě. Ruce mu držel na bocích a s rychlým dechem si položil hlavu na jeho rameno. „Neodcházej pryč..."

„Neodcházel jsem," ujistil ho blonďáček a šťastně se usmál. Jonghyun byl vážně neskutečně roztomilý, zvlášť teď, když byl tak moc mimo. „Nyaa..." zavrněl.

„Hnnnn..." zapředl Jonghyun. Nedokázal si pomoci, Renova pozice pro něj byla lákavá. Jediné, co ho znervózňovalo, byla Taeminova přítomnost. Jinak by si nejspíš dovolil i víc.

Taemin to vypozoroval, bylo to vážně úsměvné. „Jako, já si můžu zacpat uši a otočit se, že jo," prohodil, doufal, že kluci jeho vtip patřičně ocení.

Ti dva jako kdyby ho neslyšeli. Tedy alespoň Jonghyun ne, byl až moc uchvácen Renovou krásou a vůní. Aniž by si to uvědomil, motýlími polibky obdaroval celý jeho krček i část ramena, tak moc ho mladší přitahoval.

Chlapec rozkošně vrněl, připomínal malinké sladké koťátko, co se rádo mazlí. Jonghyunova péče byla opravdu příjemná, líbilo se mu to. Packu mu položil na záda, po nichž ho začal hladit.

Taemin měl díky nim o mnoho lepší náladu. Sice byl stále dost skleslý z toho, co jeho milovaný Draggie provedl, ale cítil se o moc lépe. Ti dva pro něj byli záchranou. Bezděčně se usmál a dál pozoroval jejich hrátky. Zdálo se, že si to dost užívají, hlavně tedy hravý a zvědavý Minki. Chtěl zjistit, jestli se Hyunniemu stalo to, co předtím (stále to totiž nedokázal pochopit), tak se posunul trochu dozadu a packou zkoumavě sjel k jeho klínu.

Jakmile sevřel mezi prsty Kimovo vzrušení a párkrát svou ručičkou zkusmo hýbl, ozvalo se to samé, co již předtím - Jonghyunův vzdych. Sám nevěřil tomu, že se dokáže poddat tak snadno.

Navíc, znovu se objevil onen jev, kterému se Ren tak divil; 'ztvrdl a začal se zvětšovat'. „Kyaaaaaaaaaaa!" vypískl. „Zase!"

„Je to tebou... vzrušuješ mě..." přiznal Kim tak tiše, že to Ren nejspíš ani neslyšel. Chtěl mu ukázat, že se to může stát i jemu, proto jednou ručkou sjel k jeho klínu a bez zeptání vklouzl pod veškeré vrstvy oblečení.

„Nyaaaa? Copak to děláš, bráško?" vypískl Rennie, onen dotek byl opravdu překvapující a on nechápal, čeho tím chtěl docílit. „Vzrušuju tě? To je dobře?"

„Je to... super," vzdychl Jonghyun, protože mladší udělal samovolně pohyb nahoru a dolů. Zkusil něco podobného. Sevřel Renovo mužství mezi prsty a začal si s ním pohrávat. Zajímaly ho Renovy reakce.

„Nyaaa!" blonďáček vykníkl, tvář mu rapidně zrudla a on jí musel skrýt ve staršího rameni. „T-takže to není žádná nemoc...?"

„Přijde ti," pohnul JR ručkou dolů, „že by něco," vrátil ruku zpět nahoru, „tak příjemného," opět dolů, „jako tohle," znovu nahoru, „byla nemoc?" Konečně svou dlaň zastavil. Usmíval se od ucha k uchu, když to jeho skousl mezi zoubky. „Hmmm?"

Reník slastně zakňoural. Bylo to na něj moc, chvíli nedokázal racionálně myslet a pomalu ani mluvit. „N-no... Asi n-ne."

„Tak vidíš..." špitl JR a jeho klín svou končetinou opustil. Ne že by se mu nelíbilo mu dělat dobře, ale na Rena tohle bylo ještě moc brzy.

Choi si úlevně oddechl, svou ruku ovšem stále nechával ve stejné pozici. Chtěl si pořád zkusit to, co mu názorně ukázal Minnie. Rád by Jonghyunniemu způsobil ty příjemné pocity.

„Neslezeš ze mě?" divil se černovlásek. To, že zůstal sedět dál, ho překvapilo, na jednu stranu docela příjemně. „Myslel jsem, že ode mě půjdeš raději pryč..."

„Nene," zakroutil Choi hlavičkou, tahle pozice se mu vlastně moc zamlouvala. Sedělo se na něm mnohem lépe, než na posteli.

„A co si představuješ dál, Rene?" provokoval ho líbeznými slůvky Taemin, který moc dobře věděl, na co druhý blonďák myslí. „Chtěl bys s něčím poradit? Jsem tu pro tebe."

„Pomůžeš mi, prosím?" ujišťoval se nejmladší, sám by to jistě nezvládl. Byl dost nervózní, naprázdno polkl a zadíval se Jongiemu do očí.

„Ty vážně..." Jongovi klesla brada. To byl Ren až tak neústupný a až tak moc mu chtěl pomoci, udělat mu dobře? Vždyť to mu do konce života nedokáže splatit!

„Jup!" kývl Choi odhodlaně a příjemně se usmál. Jonghyun mu pomohl již mnohokrát, chtěl mu to alespoň trochu oplatit.

„Tak šup, Rennie, musíš z něj slézt tak jako tak, pokud mu chceš udělat dobře stejným způsobem jako já," radil blonďáčkovi Lee a potutelně se u toho usmíval. Tohle ho bavilo, navíc měl v takovém vyučování praxi.

„Ju," kývl mladíček a opatrně z jeho klína slezl. Usadil se na kolenou, čekal, co mu Taemin řekne dál.

„Fajn, bezva. Chceš začít rukou, nebo rovnou ústy?" vyptával se ho starší, aby věděl, v čem ho učit prvně. Prakticky uměl všechno, na co si člověk vzpomněl.

Chlapec si nervózně olízl rtíky. „Co... Co bude lepší? Co z toho se bude bráškovi líbit víc?" vyzvídal, jeho rozhodnutí se mělo odvíjet od toho.

„Pusinku. Určitě se mu bude víc líbit pusinka," odhadoval Taemin. Střetl se pohledem vyjukaného Jonghyuna, který pomaličku vrtěl hlavou. Přál si, aby to Taemin zastavil.

„Tak dobře," kývl Reník a pohledem se na mamču zaměřil. „Jak bych měl začít...?" Přestože mu to Minnie ukazoval, nebyl si jistý.

„Prostě se skloň a ochutnej špičku. Všechno se časem naučíš."

„Dobře," blonďáček jemně kývl, pohodlněji se usadil a pomaličku se sklonil. Následně udělal přesně to, co Lee řekl. Zajímalo ho, zda se dočká nějaké odezvy.

Jonghyun sebou škubl, prvotní dotek byl vždycky dost šokující. Musel se zhluboka nadechnout a přivřít oči, aby se donutil zůstat v klidu.

Rennie začal jeho vzrušení ve svých ústech zkoumat jazýčkem, bylo to pro něj něco zcela neznámého. Byl to takový zvláštní pocit

„Aahnnn..." vzdychl Jonghyun a hlavu pevně opřel o zeď za sebou. Cítil ve svých prstech mravenčení, po zádech mu běhal mrazík a tělo propadalo nekonečné třesavce. Kdyby to tak mohl ovládat, byl by za vodou. Jenže jeho poblázněné pocity si dělaly, co chtěly.

Minkiho srdce zaplesalo, přesně po těchto zvucích tak strašně moc toužil. Taemin se jen usmál, Choi si vedl na první pokus dobře. Asi bude po něm. „Teď ho pěkně vem do pusinky víc."

Mladík neváhal a poslechl. O vteřinku později sklouzl zhruba k polovině Kimova vzrušení a mohl radostně pozorovat, jak Jonghyun vytřeštil oči. Pro Kima to bylo peklo na zemi, pro Rena naopak ráj. Byl rád, že o něj může takto pečovat, bude muset Minniemu pěkně poděkovat. Jak je tak Lee sledoval, napadlo ho, že tohle bude pro GDho vážně pomsta. Ren mu už Kima nedá.

Ren se stával na Jonghyunovi závislý. Tím, že pro něj chtěl to nejlepší a rád by mu udělal dobře, to jen potvrzoval. Všímal si toho dokonce i JR, jediný Ren o tom neměl ponětí. Měl ho zkrátka až moc rád, byl vůbec prvním člověkem, k němuž si vytvořil tak silný a pevný citový vztah. Nehodlal dopustit, aby mu bylo znovu ublíženo.

Možná to bylo tím, že se o něj Jonghyun jako jediný zajímal, staral se o něj a rozesmíval ho. Také mu ukázal, jak příjemné může být obyčejné objetí a jak hřejivý je lidský dotek. Nebylo divu, že pocítil k Jonghyunovi něco, co k nikomu jinému. Mnozí by řekli, že se do něj zamiloval, ovšem, ani jeden z mladíků to zatím nedokázal říct. Choie samotného by něco jako láska nikdy nenapadlo.

„Taaak, vidíš, jak se mu to líbí? Červená se, trhavě dýchá... není rozkošný?" Taemin vyjmenovával snad všechno to, co z Renovy práce vychází a je na Jongovi snadno poznat. Užíval si to i jako třetí strana.

Choi povytáhl koutky a lehce kývl, čímž zároveň nevědomky získal další sten. Přesně tohle totiž byla další z Minnieho instrukcí; pohybovat hlavičkou nahoru a dolů.

„Rennie... přestaň..." snažil se ho zarazit JR dříve, než ho začne nutit do toho, aby pokračoval. Zatím se nacházel ve fázi, kdy by byl schopný na vše zapomenout a nechtít tu věc plnou rozkoše, která ho čeká na konci.

Ren ho kategoricky odmítl, tohle opravdu udělat nechtěl. Toužil to dokončit. Proto, aby umlčel všechny jeho další protesty, pomalu začal pohybovat hlavičkou.

„Re-Rene..." zasténal Jonghyun, nedalo se to zvládat. Oproti svému prvnímu orgasmu věděl, že teď vydrží víc, ale beztak to bylo zatraceně intenzivní a on se z toho mohl zbláznit.

Blonďáček se opravdu snažil, snažil se to udělat, jak nejlépe mohl a uměl. Zdálo se, že si zatím vede dobře, Hyunniemu se to evidentně líbilo.

„Prosím..." zaškemral Jonghyun, klonil se u toho k Minkimu pod sebou. Rozklepanými prsty mu zaplul do vlásků a pořádně je do nich zapletl. Zkusmo stisk ruku v pěst, přičemž vydechl. „Prosím, pokračuj..."

Reník jemně kývl, přesně tohle chtěl slyšet. Samozřejmě, že bude pokračovat. Zaposlouchal se do dalších Leeho rad, následně je začal, jednu pěkně po druhé, plnit.

„Naah... ah..." sténal tiše Kim, užíval si to více než předtím, když tohle dělal Taemin. Bylo to tím, že narozdíl od Taemina k Renovi choval city. Zvláštní city. Ačkoliv jeho výdrž byla lepší než předtím, stejně nemohl vydržet moc dlouho. Zvlášť, když ze sebe Choi vydával to nejlepší.

„Rennie... budu..." zasténal tiše Jonghyun, stálo ho to hodně sil. Už jen chvíli. Už jen chvíli se mohl vzpírat, než se poddá slasti a rozkoši.

Reník trochu znejistěl, nevěděl, co to pro něj bude znamenat. Když tohle dělal Minnie, tak nic nezaznamenal. Určitě ne nic nepříjemného.

„Uhni... nebo spolkni..." poradil mu stroze Taemin, více mu poradit nemohl. „Ale pro Jonghyuna bude jistě příjemnější, když spolkneš. Osobní zkušenost~"

Choi byl sice stále tak trochu zmatený, ale neodtáhl se. Opět Taemina poslechl, zvláště při ujištění, že to bude lepší.

Nemusel čekat dlouho a mohl to ozkoušet na vlastní kůži. Jonghyun táhle zasténal, zaryl nehty do pohovky a pevně stiskl Renovy vlásky. Vyvrcholil mu přímo do nevinných úst a již potřetí za den prožil tu krásu orgasmu. Téměř křečovitě se k Minkimu sklonil, z očí mu tekly slzy.

Chlapce to všechno překvapilo, chvíli trvalo, než se vzpamatoval. Všechno poctivě spolykal, i když to moc dobré nebylo (to by Jonghyunovi nikdy neřekl) a pomalu se odtáhl. Když spatřil jeho slzy, ztuhl. „B-Bráško?"

Černovlásek mu omotal paže kolem krku a vytáhl ho do své výšky. Zmohlo ho to. Celý den. Možná si jen Taemin myslel, že je na tom zle, ale to, co si Jonghyun zažil s G-Dragonem, bylo to nejhorší, co si mohl představit. Připravil ho o jeho panenství, vlastně ve všech směrech.

Blonďáček se schoulil do jeho objetí, zároveň si s ním také propletl prsty. „Proč pláčeš...? U-udělal jsem snad něco š-špatně?"

„Byl jsi dokonalý, Rene," vzlykl Jong a pevně se k němu přitiskl. „Také jeden z důvodů, proč pláču. Když si uvědomím, co jsem dnes způsobil... Rozvrátil jsem vztah a tobě zkazil tvé dětství."

„Neplakej, prosím," žadonil Minki, uchopil jeho tvář do dlaní a bříšky prstů začal stírat veškeré slzy. „Prosím... Za nic nemůžeš... Ničí mi to srdce..."

„Já... omlouvám se, jen..." Kim netušil, jak mu to vysvětlit. Bylo to dost spletité, zamotané, prostě až moc složité na to, aby to sám vysvětlil. Potřeboval se na to připravit, nějak.

„Kluci," povzdechl si nejstarší a přistoupil k nim, oba je sevřel v objetí. „Všechno bude v pořádku, ano? Oblíknete se a půjdeme nakupovat. Pak vás odvedu do hotelu, kde jsem zařídil pokoj. Pak, bohužel, musím znovu do práce."

„Do práce?" Po celou dobu, ač Taemina v posledních chvílích nevnímal, byl pro Jonghyuna jejich otec jako jistota, člověk dodávající jim klid a bezpečí. Nedovedl si představit, že teď odejde. „Kde... kde vlastně pracuješ?"

„Eh, to je jedno," zavrtěl Lee hlavou. „Každopádně, můj šéf je přísný a počítá se mnou na jednu zakázku. Nemůžu mu to odříct, přestože bych chtěl."

„To je škoda... ale jednou nám to řekneš, že?" připletl se do konverzace Minki, mile se na otce usmíval. Pak se obrátil k Jonghyunovi a svými rtíky ho políbil na hebké čelo. „Měli bychom tě obléknout, bráško."

„Jistě," uculil se Lee, byl rád, že na něj netlačí. Asi by se jeho povolání hodně divili. „Přesně tak," souhlasil a přešel ke skříni. „Je tu jen pár kusů oblečení, s... GDm jsme se domluvili, že zbytek si v obchodě vyberete sami."

„Nákupy zní super," usmál se váhavě Jonghyun, utíraje ze svého obličeje poslední zbytky slz. Snad se ve skříni najde něco, co mu bude. „Rena to určitě bude bavit, že? Bude legrace."

„Jooo!" kývl Rennie a nadšeně zatleskal. Náhle ho něco napadlo, celá jeho tvář se rozzářila, něco ho napadlo. „Mají v obchodě jednorožce?"

„Živé ne, ale plyšových tam jistě bude tuna," přemýšlel nahlas Taemin, načež povytáhl koutky v šeredný škleb. Dostal úžasný nápad. „Seženu vám koně. Pro Rena speciálně zářivě bílého, vypraného Perwollu, kterému obarvíme hřívu na růžovo a na čelo připevníme roh."

„Awwwwwwwwwwwwwwwwwwww!" vypískl Minki a bleskově vyskočil na nožky. „Vážně? Vážně, vážně? Prosím, Taeminnie!"

„No jasně! Ale kůň se nevybere jen za jeden den, takže toho odložíme na zítra, ano? A! To mi připomíná, že by bylo vhodné koupit koníka i mně, abych mohl s vámi jezdit na výlety. A také musíme sehnat instruktora! Na koni jsem seděl snad jednou v životě, přestože se mi to vážně líbilo."

„NYAAAAA!" Tohle bylo vážně úžasné, Ren doufal, že to Minnie opravdu zrealizuje. Moc chtěl živého jednorožce!

Zatímco ti dva řešili zvířata, Jonghyunovi se podařilo dopotácet ke skříni a vytáhnout z ní oblečení, které mu padlo jako ulité. Divil se tomu, bylo to nepřirozené, aby mu něco tak sedlo.

Minnie si toho všiml, usmál se a mladšímu rozcuchal vlásky. Opět. „Půjdeme?" Měli asi čtyři hodiny, než bude muset do práce, kde stráví další noc. A to měl mít volno.

„Jistě," přikývl tmavovlásek a gesto mu oplatil. Bolel ho ještě pořád zadeček a hůř se mu chodilo, ale nebylo to tak strašné, že by to nezvládl. Byl to silák.

„Jupí! Jdeme utratit výplatu," zasmál se Minnie. „Neboj, malej, toho jednorožce ti koupím~"

„Já chci ale taky!" ozval se za jeho zády Jonghyun a přátelsky do něj drcl. „Ren bude mít totiž spoustu plyšáků a už se se mnou nebude mazlit. Chci za to taky něco."

„Myslím, že jednorožec tě nenahradí," uklidňoval jej Lee. „Ale jestli chceš, seženu ti plyšového medvěda v životní velikosti."

„Medvěda nechci. Chci svého Renaaa." Černovlásek byl nejodvážnější a dovolil si odemknout dveře z pokoje. Vykoukl, zda před nimi nikdo není, a když ve své misi uspěl, dal znamení ostatním, že je čistý vzduch.

Minki přispěchal k němu a chytl ho za packu, na to nemohl dopustit. „Neboj, Rena mít budeš," uculil se a dal mu pusinku na čumáček.

„Kujuu," oplatil mu roztomilé vzezření JR a místo polibku na čelíčko zaměřil jeho rty. Nedalo se říci, že by to bylo políbení, spíše letmý dotek rtů.

Minki zavrněl, cítil se, jako by ho něco hřálo u srdíčka. Bylo to neuvěřitelně krásné. I s Taeminem sešli po schodech dolů do chodby, kde kluci poprvé vyzkoušeli nové boty a Minnie se nemohl rozhodnout mezi patnácti páry.

No, JR odhadoval, že jich vlastní víc než patnáct, ale rozhodně mu to nehodlal vytýkat. Některé kousky byly obdivuhodné. Museli mu dokonce pomoci vybrat, jinak by odcházeli až pozítří.

Taemin se na opuštěné botky stále smutně díval, i když už vycházeli ze dveří. Bylo mu jich moc líto, GD je jistě za trest bude mučit. No, bylo velice nepravděpodobné, že by šel G-Dragon po jeho botách... ale nikdo mu do hlavy neviděl a Taemin se o své miláčky bál více než o vlastní život. Byl šílený. Ale jen trošku.