O ničem z toho, co se právě dělo, neměl G-Dragon nejmenší ponětí. Sebastianovi hrozil často, proto si byl jist, že nikomu nic nepoví. Z toho, jak se pod ním ztrapněný mladík třásl, dostával o to větší chuť ho učinit svým. Byl to jeho syn, koupil si ho. Proč by tedy neměl vyměnit svého milence za někoho, koho bude moct mít kdykoliv, nebo ho minimálně do svého plánu zapojit, aniž by se T.O.Pa zbavil? Po tváři mu přeběhl hrozivý úsměv, když po hlubším pohybu prstů Jonghyun tiše zasténal. Miloval ten ponížený, oddaný zvuk.

„Ále, ále, copak to tu slyším?" zašeptal mu do ouška, které následně i skousl a polaskal svým jazýčkem. „Někomu se to tady líbí, co...?" Svými prsty v něm schválně znovu pohnul, přál si ten zvuk lahodící jeho uším slyšet znova.

„Hnnnn..." zapředl Jonghyun samovolně, nedokázal se kontrolovat. Všechny tyto pocity zažíval poprvé, jeho tělo jím bylo vystaveno, mučeno a trápeno. Po psychické stránce mu byla ničena duše, po té fyzické kaženo tělo. Kaženo slastí tak vysoké úrovně, že jí nešlo vzdorovat, musela se přijmout.

„Neboj, brzy ti dám víc." Blondýn hodlal svůj slib splnit. Ještě chvíli si s ním chtěl hrát, ale cítil, že moc dlouho už nevydrží. Jeho vlastní vzrušení již začínalo dosahovat hranice, do níž se ještě dokázal ovládat.

„Nechci víc," zašeptal polohlasem Jonghyun, ačkoliv podtón prozrazoval, jak víc by chtěl. Dokázalo ho to vzrušit, přestože nechtěl. To byla zrada vlastního těla, duch byl stále více poskvrněn.

„Notak, zlato... Nesnaž se mi lhát..." Svými rty a jazykem mučivě pomalu zmapoval linii jeho vystupující páteře. Z nějakého důvodu ho ta zjevná křehkost Jonghyunova těla dokázala pořádně rozpálit.

„Prosím..." mumlal Jonghyun, převážen těmi příjemnými pocity. Zoufale lapal po dechu a kroutil se pod ním jako had. Ta rozkoš mu začínala lézt na mysl, téměř ho vyzýval svými pohyby k tomu, aby přistoupil k poslední fázi.

Starší se mu rozhodl vyhovět. Opatrně z něj vytáhl všechny své prsty, přičemž se z druhého úst ozvalo poněkud nespokojené zamručení. „Neboj," uklidňoval ho, rozepínajiv si kalhoty a stahujiv je zároveň se spodním prádlem.

„Ale..." vzdychl mladší a zvedl se na loktech, přičemž dal své krásné, v zádech se prohýbající tělo ještě více na obdiv, „já to nechci. G-Dragone, prosím, pusť mě konečně..."

„Nepustím..." Bylo to jedno z posledních slov, které mu dnes GD plánoval říct. V dlani párkrát promnul své vzrušení, než rukama stiskl Jonghyunovy boky, za něž si ho zároveň přidržel a začal do jeho úzkého tělíčka pomalu pronikat.

JR instinktivně stáhl své svěrače a ve vstupu mu tak zabránil. Byl v podstatě volný, protože ho GD krom boků nijak nedržel. Ale i z toho se dokázal vykroutit a obrátil se k němu lehce zakloněn čelem. Ve tváři měl opět ten svůj vzdorovitý výraz.

GD svraštil obočí. Tak mladý pán mu bude vzdorovat? No, i s tím si dokáže lehce poradit. Povalil ho na stůl na záda, sám se vyhoupl nad něj a kolenem mu roztáhl nožky. Ještě nikdy mu nikdo neunikl, nehodlal to měnit.

„H-hej!" Jonghyun si myslel, že mu tím unikne, ale spíš si tím přihoršil. Stůl se pod jejich vahou občas zakymácel, docela se bál jeho zřícení. Tentokrát do GDho očí hleděl vystrašeným pohledem. On to myslel vážně, nebyla to jen zastrašující hra. „Neříkej mi, že tohle Taeminovi provedeš..."

„Nikdy se o ničem nedozví," byl si tím jistý, Sebastian mluvit nebude. A Jonghyun... Silně o tom pochyboval. Nehodlal si s ním brát servítky, jeho nožky od sebe odtáhl ještě víc, takže si vytvořil dostatečný prostor.

„Nedělej to, prosím..." žadonil Jonghyun. Pevně se ho chytil kolem krku, byl opravdu vystrašený. Oproti tomu, jak odvážný a docela lhostejný byl předtím, teď zcela obrátil. Doufal, že ho Taeminem zastaví. Nemyslel, že bude starší i přes všechno pokračovat. Docházely mu nápady, jak z této situace ven.

GD zavrčel, jeho fňukání mu už začínalo lézt na nervy. Zbytečně se snažil oddalovat nevyhnutelné. „Neboj se..." uklidňoval ho, podebral jeho nohy v kolenou.

„D-Draggie... prosím, já to nechci..." snažil se ho přemlouvat dál Jonghyun tělo se mu třáslo strachem. Nesnížil se tak, že by se rozplakal, ale jeho duše ten pocit bezmoci cítila až moc, pevně zavřené oči se snažily vše zadržet.

Odpovědi se mu slovně nedostalo. Kwon mlčel, komunikoval jen doteky, z nichž bylo jasné, že mu naslouchat nehodlá. Vpasoval se do prostoru, jenž si předtím vytvořil a pomalu se snažil dostat do mladíkova těla.

Mladší se úzkostlivě bránil, ale i tak se to GDmu dařilo a Jonghyuna sužovala neuvěřitelná bolest. Nehty zarýval do Ji-yongových zad, snažil se soustředit na něco jiného a odvrátit tak onu bolest. Měl pocit, že brzy umře.

„Nevzdoruj mi," nabádal ho Kwon. „Věř mi, se vzdorem to pro tebe bude ještě horší, než doposud." Stále účinně překonával odpor jeho svěračů, byl v něm skoro z poloviny.

JR si skousl ret tak silně, že si ho prokousl. Horší už to být nemohlo. Náhle se celý uvolnil a jak tlačil GD proti němu, naráz do něj pronikl až po kořen. Z mladšího hrdla unikl přidušený výkřik.

Ji-yong tichounce zasténal, popravdě nečekal, že ho mladík tak rychle poslechne. Byl to tak trochu šok. Rozhodl se ponechat mu trochu času na přivyknutí, nepatřil zrovna k nejmenším.

Jonghyunovi připadal obrovský, nic takového se do něj nemohl vejít. Jak to dokázal? Pálilo a bolelo ho to jako čert, ale z nějakého důvodu mu to přišlo příjemné. Alespoň o tom vypovídalo jeho pomatené vzrušení.

Blondýn se uculil a packou zabloudil do jeho klína. Měl chuť si hrát. Svými prsty obemkl jeho chloubu u kořene a pohled rukou nahoru, společně s čímž z jeho těla téměř vyklouzl a následně přirazil zpátky.

„Nyaaa!" vypískl Jonghyunnie, jeho tělo se zkroutilo ve slastné křeči. Tohle mu stačilo k tomu, aby prožil své poprvé. Udělal se, dosáhl vrcholu, maxima rozkoše, jak si jeho tělo přálo. Bylo to tak silné, že ho to téměř porazilo.

V tu chvíli se G-Dragon rozesmál. Nebyl to jen ten obyčejný, tichý smích, on se rozesmál nahlas. „U-Už? Tos teda moc nevydržel, řeknu ti."

JR skryl svou červenou tvář mezi jeho krk a rameno, cítil se nevýslovně trapně. Myslel si, že nikdy nenechá nikoho, aby se mu otevřeně vysmíval. A přesto to teď GD dělá. Byl nevýslovně ponížen.

Mezitím, Taemin

Třesoucí se rukou pomalu odemkl hlavní dveře a nakoukl dovnitř. Naštěstí v hale nebyla ani noha, mohl tedy bezpečně vstoupit dovnitř. Nevyzouval se, zamířil rovnou do sklepa. Tušil, že bude mladík tam. Tohle byl Kwonův styl, i jeho samotného tam párkrát zamkl.

Naštěstí si docela nedávno nechal udělat vlastní klíč po případ nouze - byl povahou stejný jako Ren, G-Dragonovy mazlíky tam dole v oblibě neměl a tmu měl rád ještě méně. Klíč v zámku zacvakal, když odemykal, odhodil závoru a těžké dveře otevřel. Docela se u toho i zadýchal. Hlavní tu ale byl Ren. „Rennie, kde jsi?"

Když se blonďáček neozval, začínal mít docela strach. Sáhl do kapsy, odkud vytáhl zapalovač a alespoň trochu jeho plamínkem prosvětlil místnost. Rychle zamířil tím směrem, kde se u stěny vyděšeně choulil onen mladíček, kterého hledal. Nezapomněl přitom rozšlápnout pár brouků a ošklivých pavouků. Obvykle ho neskutečně děsili, teď ale musel zachránit Choie. Navíc, byl tu ještě jeden mazlíček.

Tím mazlíčkem vyl GDův Snake, dlouhý had, který málokdy míval společnost v podobě člověka. Aby si Rena označil za svého, jednou ho kousl do paže, když se kolem něj omotával. Nebyl jedovatý, takže se Renovi nemohlo nic stát. Teď Renovi ležel stočený v klubku u nohou a hlídal si ho.

Chudák blondýnek se celý zoufale třásl, po tvářičce mu stékaly pramínky slz. O Snakeově neškodnosti nevěděl vůbec nic, myslel si, že celým jeho tělem již koluje ošklivý jed.

„Rennie," oslovil ho znovu Taemin, zhasl zapalovač, strčil ho do kapsy a k Renovi padl na kolena. Snake ho znal, takže se od něj klidně nechal vzít a odnést kousek stranou. „Jsem tady, už to bude v pořádku." Snažil se uklidňovat Minkoho, ale vlastně tím uklidňoval i sebe. Za pomoci dalšího klíče ho dostal z okovů a téměř bezvládného si ho stáhl do náruče.

Zvedl se zpátky na gazelí nožky a i s chlapcem v náručí se rozběhl pryč. V onom ošklivém sklepě už nechtěl být ani jedinou chvilku, zvedal se mu z toho žaludek. Vylezl s Minkim ven a zavřel za sebou.

Jako poslední zaslechl rozhořčené syčení hada, jemuž byla odebrána jeho nová hračka. Ren stále tiše plakal, k otci se co největší silou tiskl. Taemin ho moc dobře chápal, také mu bylo do pláče. „Neboj, maličký, teď spolu hezky odejdeme někam daleko, ano?"

„O-on... kousl m-mě," vzlykl Choi vyděšeně, hlavičku se snažil schovat do jeho hrudníku. Celé jeho drobné tělíčko se třáslo, stále na sobě cítil ty příšerné doteky hada a ostatní havěti.

„Převléknu tě a ošetřím, ale ne tady, chci odsud utéct," přiznal mu tiše Taemin a rozeběhl se pryč, „ale neboj, jen na nějaký čas. Staly se zlé věci, mně i tobě, a já už nechci, aby se nám něco takového dělo. Utečeme spolu."

„Ale, co Jonghyunnie?" vzlykl mladší a obrátil na něj pláčem celá zarudlá očička. „Nemůžeme ho tady nechat. Prosím... Pomož i jemu..."

„A-ale..." vzdychl Lee, jeho tělo zachvátila panika, zachvátila ho vlna zoufalství. Věděl, že G-Dragon má pekelnou výdrž, takže od něj Jonghyun tak snadno neunikne. Nechtělo se mu do toho, ale věděl, že má Ren pravdu. Že mu musí pomoci, jinak skončí velice špatně. „Tak dobrá."

Místo k hlavním dveřím tedy zamířil ke schodům a následně nahoru, přesně do jejich ložnice. Věděl, že budou tam. „Zůstaneš venku, ano?" nabádal mladšího. „Nechci, abys viděl cokoliv, co se děje v té místnosti."

Mladší přikývl, o ničem vlastně nevěděl. Byl nevinný jako samotný anděl, stvoření světla a čistoty. Poslechl na slovíčko, o krůček ustoupil a sklopil uplakanou tvářičku.

„Neboj, za chvilku jsem tu," uklidňoval ho Minnie, cuchaje mu vlásky. Dokonce mu lípl i pusinku na čelíčko. Pak se obrátil zády, dodal si odvahy a vstoupil do pokoje.

G-Dragon polohu nezměnil, stále mučil černovláska ležícího zády na stole. Ten při každém přírazu sténal, ale jeho steny nepřipomínaly radost a slast - volaly o pomoc. Jonghyun bezvládně ležel pod Kwonem, nechával se kousat a trápit, pažemi si zakrýval obličej a topil v nich ty slzy, které přes jeho bolestnou masku pronikly. Ztratil veškeré naděje.

Taemin tichým a rozvážným krokem došel až k dvojici, ani na jednoho z nich se pořádně nepodíval. Jeho oči byly prázdné, vzdálené. Právě ztratil vše. Položil GDmu ruku na rameno, zaryl mu do něj nehty a prudce ho od černovláska odtrhl.

Jonghyun sebou v ten moment prudce škubl a opatrně odtáhl paže od svého červeného obličeje, aby se podíval, co se to děje. Necítil na sobě najednou žádné doteky a to bylo podezřelé. Zcela automaticky stáhl nohy k sobě a překulil se na bok, čímž zakryl své poškozené slabiny. Spatřil Taemina, svou spásu.

Onen nevinný a sladký blonďáček právě tvrdě přirazil svého partnera ke zdi, loket držel těsně pod jeho krkem, takže starší nedostával možnost se pohnout. Koleno měl vklíněné mezi jeho nohama a držel ho v šachu tím, že kdyby ho jen o malý kousek prudce zvedl, asi by si nějakou dobu nevrznul.

„T-Taemine?" šeptal s vytřeštěnýma očima G-Dragon. Nevěřil, že ten, kdo před ním stojí, je opravdu jeho milovaný. Kde se tu vzal? Kdy se tu objevil? Proč a jak bůh dopustil, aby spatřil Taemin to, co GD nikdy nechtěl, aby viděl?

„Nenávidím tě..." zašeptal blondýnek tiše a rozmáchl se levačkou, která o několik vteřin později velkou silou dopadla na G-Dragonovu tvář. Nikdy v životě by ho nenapadlo, že něco podobného udělá. Svého milého vždy uctíval jako boha. Teď už to bylo všechno jedno. Kwon ho zlomil, rozbil a zničil.

„Ale... počkej, to nemyslíš přeci vážně, Taeminnie..." zareagoval G-Dragon taktéž šeptem, jeho hlas ovšem čím dál více slábl. Podvědomě se na svého milovaného hřejivě usmál. „To zvládneme. Všechno ti vysvětlím, ju?"

Z jeho úsměvu a konejšivého tónu se mladšímu rozklepala kolena, byl v pokušení mu uvěřit a stejně jako vždy mu odpustil. „N-N-Ne..." když to říkal, hlas se mu silně třásl. „Jdu pryč a děti beru s sebou."

„Lásko..." GD moc dobře věděl, co na Taemina platí. Pomalým pohybem ruky od svého krku oddálil Taeminovu paži a položil ji na svůj nahý bok. Druhou ruku mu omotal kolem pasu a přitáhl si ho k sobě těsněji. Věděl, že ho tím snadno získá. „Lásko, neutíkej... já tě přeci miluji... on mě jen provokoval, potřeboval lekci... víckrát se to už opakovat nebude."

„Stejně, jako s T.O.P.em, že?!" vykřikl Lee a pokusil se od něj odtrhnout. „Moc dobře o tom vím. Už rok, vždy, když jsem v práci, tak... A nejen on!" GD měl nespočet dalších milenců, většinou na jedinou noc. Lee se to snažil tolerovat, ale tohle na něj bylo moc. Vždyť G-Dragon znásilnil jejich syna!

„Jak. Jak o tom můžeš vědět?!" vyjel po něm GD. Tentokrát to byl on, kdo vzal do hrsti trochu síly a Taemina od sebe odstrčil. „Neudělal jsem jedinou chybu! Všechno jsem pečlivě plánoval, skrýval, uklízel. Tak jak? Jak jsi na to přišel?"

Ve vzteku nedokázal kontrolovat svá slova, prozradil něco, co nikdy neměl. Taeminovi ubližoval ještě víc. „Tak... Plánoval? Víš... Nejsem tak hloupý, jak si myslíš. Koneckonců, kdo by to nepoznal?"

„Nebylo to na čem -"

„Stoprocentně bylo," skočil mu do řeči Jonghyun. Vyslechl celou jejich konverzaci, však byl s nimi v místnosti. Nyní stál jen kousek od nich, aniž by si to ti dva uvědomili ve svém rozlícení. Natáhl marně ruku k G-Dragonovu krku, o nějž zavadil špičkami svých dlouhých prstů a ihned nechal paži klesnout dolů. Jeho pohled byl podobný jako Taeminův - zcela prázdný, jako kdyby neviděl žádné světlo na konci svého tunelu. „Mluvil jsem o růžích. Vzpomínáš si? Varoval jsem tě, že to nedopadne dobře, G-Dragone."

„Drž hubu!" vyjekl podrážděně Kwon a uštědřil mu stejnou ránu, jako předtím Taemin jemu. Cítil se mizerně, jeho život se hroutil jako domeček z karet. Mladíkovy řeči mu zrovna napomáhaly.

Jonghyun se skácel k zemi, z níž neměl sílu se zvednout. Zůstal tam prostě ležet a jen na něj ublíženě hledět. „Nebij mě za pravdu. To jsem ti také říkal."

„Mám toho dost," pronesl Lee tiše a sklonil se pro bezmocného Jonghyuna, přičemž sebral i jeho kalhoty. „Půjdeme, ano? Venku čeká Ren..." zašeptal mu do ouška. Další slova byla adresována GDmu. „Dneska už mě nečekej. Pozvi si T.O.P.a nebo jinou ze svých děvek. Jistě ti spraví náladu."

„Nepokoušej se. Mě. Opustit," pronesl G-Dragon zlostným hlasem, který přetékal nenávistí k tomu černovláskovi, jenž se o Taemina opřel a získal u něj oporu. Pohledem probodával Taemina. „Nejsi ten, kdo by ode mě odešel. Nemáš na to odvahu. Až moc mě miluješ."

Blondýnek ztuhl, zastavil se na místě. Kolena se mu podlamovala, vlastní nohy ho pomalu zrazovaly. Celý se třásl. Kwon moc dobře věděl, jak na něj, musel vidět, jak se na něm jeho slova podepisují. A Jonghyun to musel cítit.

„Mami," dovolil si oslovit blonďáčka JR, trochu to ulevilo na napjaté atmosféře. „Půjdeme. Ren na nás přeci čeká. Chtěl jsi nás někam vzít, ne? Tak se nezdržuj. Od něj růže a něhu nečekej."

„M-máš pravdu," souhlasil rozechvěle starší. „Slíbil jsem mu, že ho ošetřím, zachráním tě a všechno bude v pořádku..." Bylo to těžké, úmorná zátěž na jeho psychiku.

Jonghyun to všechno cítil, byl s těmi pocity srozuměn. Bylo mu jasné, jak moc blonďáček potřebuje obejmout. Sevřel ho před G-Dragonem ve svých pažích i přesto, že jeho jediným šatem byla holá kůže, a jemně ho políbil na čelo. „Půjdeme, ano?"

Lee překvapeně zalapal po dechu a zamrkal, nebyl na to zvyklý. G-Dragon na podobné něžnosti nebyl, nevzpomínal si, kdy ho naposledy obejmul on. „J-ju. D-Děkuju ti."

„Děláš si ze mě, kurva, prdel?!" vyštěkl po Kimovi G-Dragon, jeho tvář rudla vztekem. „Balíš mi tady hezkými slovy přítele? Děláš si ze mě legraci? Jak si něco takového dovoluješ!" Jen tak tak se držel, aby po něm nevyjel i fyzicky. Obával se, že by u toho zranil i Taemina.

„O nic takového se nesnažím. Ukazuju mu pouze to, že mi není ukradený."

Blondýn už to nemohl dál poslouchat. Sevřel Jonga ve své náruči ještě víc a doběhl až ke dveřím. „Sbohem... Kwon Ji-yong."

Jakmile vyběhl ven, popadl Rena za packu a dal se do rychlé chůze. Nepochyboval, že je bude G-Dragon pronásledovat. Nemýlil se. Ten se po probuzení z toho, co se před ním nedlouho zpět událo, vydal za nimi. To už však Taemin zamkl sebe a své děti v Jonghyunově pokoji, ke kterému byl jako k jedinému pouze jeden klíč. Až tam si mohl oddychnout.

Dveře navíc zajistil vlastním tělem pro případ, že by se starší pokusil násilně proniknout dovnitř. Netušil, jak jsou silné; chtěl mít jistotu, že těm dvěma už nikdo neublíží. Utrpení si za svůj krátký život užili víc než dost.

Jonghyun se svalil na postel a stočil se klubíčka. Po té pasece, co na něm G-Dragon provedl, ho pálilo celé tělo, zadní část těla ale nejvíce ze všeho. Až teď na něj doléhala všechna ta bolest otupovaná slastí.

Když G-Dragon zjistil, že jsou dveře zavřené a on nemá klíč, zřejmě to vzdal. Alespoň tak to jeho milovanému připadalo. Opatrně se přemístil k posteli na níž se i posadil, konejšivě černovláska pohladil po vlasech. „Neboj, všechno bude brzy v pořádku..." Z kapsy kalhot vytáhl jistou mastičku, při své práci a GDm doma ji potřeboval velmi často. Mladšímu ji podal. „Tohle ti pomůže..."

Překvapivě se do práce zapojil i Ren, jemuž při pohledu na znásilněného Jonghyuna pukalo srdce. Po tváři mu skanulo několik osamocených slziček, jež spolkl a veškeré stopy po pláči tím zahladil. Musel být odvážný, kvůli svému bráškovi. Taeminovi sebral z ruky mast a posadil se vedle Jonghyuna. „Brzy to bude lepší, a-ano? Pomůžu ti. Mohl bys... nastavil by ses, nějak?"

Minnieho chlapcova nabídka překvapila, věděl ale, že se blonďáček snaží pomoct, jak jen může. Zdálo se, že si ti dva mezi sebou vytvořili jakési pouto. Těšilo ho to.

JR se cítil velice trapně, že je před Renem takto znemožněn a ztrápen, cítil z něj mnohé vlny soucitu. Dlouho mu trvalo, než se přemohl a postavil se na čtyři, hlavu posléze položil na pokrývku společně s částí hrudníku a prohnul se v zádech. „Pomož mi od bolesti, prosím..."

Choi pomalu odšrouboval z mastičky víčko a hojné množství si jí nabral na prstík. Tím se přemístil k Jonghyunově zadečku, chvíli jen pomalu kroužil a jemně roztíral chladivou mastičku kolem jeho vstupu. Chtěl, aby si na ten pocit starší zvykl, aby to pro něj bylo co nejméně nepříjemné. Věděl, co dělat, pár kluků z Ústavu už ho to donutilo udělat.

Na Jongovu rozpálenou kůži byla studená hmota více než příjemná. Jenže problém byl, že ho pálilo a bolelo nejen okolí, ale i svěrače ze své vnitřní strany. Polkl, protože věděl, že bude po blonďáčkovi žádat moc. „Mohl bys... mohl bys, prosím... no... zajet trochu i... dovnitř...?" Jeho třesoucí se hlas dával najevo, jak je u toho nervózní.

Chlapec kývl, měl v plánu to udělat. Věděl, že jen tohle mu moc nepomůže. Panem ukazováčkem pomalu zajel dovnitř, roztíral mastičku všude, kde to šlo. Chtěl mu co nejdříve ulevit od bolesti.

„Dě-děkuji..." vysoukal ze sebe Jonghyun, opravdu mu to pomohlo. Navíc to bylo zatraceně příjemné. Přemáhal se, aby mu při hlubším pohybu prstu nevzdychl. Musel se už zbláznit, když mu stačilo ke vzrušení tak málo.

Ren o tom netušil, jeho záměry a doteky byly zcela čisté, nevinné. Nikdy by ho nenapadlo, že může způsobit něco takového. Ještě chvíli se pan Ukazováček v jeho těle pohyboval, než opatrně vyklouzl. „V pořádku?" optal se s obavami mladší chlapec.

„J-jistě," vykoktal Jonghyun a skryl do pokrývky pod sebou svou rudou tvářičku. Věděl, že Taemin bude chtít ještě zkontrolovat jeho mužství, byl z toho mnohem více v rozpacích.

Lee si toho byl dobře vědom, chtěl mu dát chvíli na přípravu. Proto se pousmál. „Budeme pokračovat za chvilku, ju? Mast se musí vstřebat." Z pod postele vytáhl lékárničku. „Rennie, ukaž mi, kam tě ten ošklivý had rafl."

Černovlásek si povzdychl, tohle bylo od Taemina milé. Evidentně měl mnoho zkušeností, když vše tak snadno odhadl. Pokusil se tedy zklidnit své tělo a mezitím se zaposlouchal do konverzace těch dvou.

Minki mu bojácně nastavil packu, při zmínce o Snakeovi se otřásl. „Neboj, není jedovatý. I mě samotného několikrát kousl, když mě tam Draggie zavřel," vysvětloval a snažil se ho uklidnit, vytahuje dezinfekci a obvaz.

„T-tebe tam zavřel taky?!" vypískl překvapeně Ren. „Jak jsi to mohl přežít?!" Dost z toho šílel, bylo to tam strašné. Už už otevíral pusu k další otázce, když vtom od Taemina odskočil asi tři metry daleko a vykřikl: „WUAAAAAA! PAVOOOOOUK!"

„KDE?!" zaječel Lee, když v tom ucítil odporný hebký dotek na své ruce. Jako by po ní něco malého, chlupatého a děsivého lezlo. „KYAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA!" Jako smyslů zbavený máchal rukou, než ta malá a odporná věc spadla. Odskočil až na okenní parapet, kam se posadil a schoulil do klubíčka. „Z-Z-Zabte ho... P-P-P-Prosím."

Jelikož se zdálo, že byl Jonghyun jediný schopný a nebojácný, potlačil svou touhu skrýt své vzrušení a posadil se. Ukrutně to zabolelo, ale nic jiného nezbývalo. Sehl se a popadl jednu z bačkor, která ležela u postele, zvedl se a jedinou ranou to malé stvoření zneškodnil. Pak se v bolestech svalil na záda na postel a polohlasem prohodil k Taeminovi: „Pak ho uklidím."

Když osminohé stvoření ještě naposledy jednou z končetin pohnulo, bylo to na nejstaršího nervy příliš. Z pavouků měl vždy panický strach, i z těch nejmenších. Po tváři se mu skutálela další z mnoha slz, následovala všechny ty, které již dnes prolil. Z parapetu se zhroutil, přistál na kolenou, celé jeho tělo se otřásalo vzlyky. Vše to na něj dolehlo.

„Ta-Taeminnie?" zarazil se Ren. Jonghyun nevypadal moc zdravě, doběhl proto k blondýnovi sám a sevřel jeho obličejík ve svých dlaních. Bříšky palců setřel všechny slzičky, na které dosáhl. „Copak je s tebou špatně, tatínku?"

„N-nic..." vzlykl starší, pokusil se situaci zachránit. Bylo jasné, že mu nikdo neuvěří. Psychicky se zhroutil, jeho srdce i duše byly rozmetány na malé kousky. Nezbylo po nich už nic.

Teď z toho bylo špatně i Jonghyunovi. Pevně sevřel oční víčka, z plačícího se mu hrnuly slzy do očí. „Omlouvám se, je to moje vina. Kdybych jen odolal a nenechal se chytit... já... vážně... mě to mrzí... nechtěl jsem..."

„N-nemůžeš za to. Nezáleží, kdo to byl. Udělal by to s každým, vlastně, spal se všemi, co potkal na ulici nebo někde v baru, když jsem byl pryč. A T.O.P... Celý rok, pravidelně..." vzlykl. „Už dál nemůžu!"

„Bude to v pořádku, jsme tu pro tebe." Ren ho vehementně objal a přitiskl rty na jeho čelo podobným způsobem, jako to udělal dříve Jonghyun. „Nepomohlo by ti, kdybys mu to nějak oplatil? Aby věděl, jaké to je..."

„Ale... Jak?" povzdechl si tichounce Taeminnie a vděčně se v jeho objetí schoulil. Bylo tak uklidňující, vřelé. „Nejhorší na tom je, že hned, jak jsem přišel domů, tak... Tvrdil, jak moc mě miluje... Nedokázal jsem ho odmítnout."

„Já ti věřím..." šeptal do jeho ouška Rennie, přičemž očkem kontroloval Jonghyuna, jak na tom je. „Co kdybys mu udělal to samé, co on tobě? Vyspal se s někým jiným? Prostě se mu pomstil?"

„A-ale... to by byl konec, ne?" vydechl blonďáček zděšeně. „I přes to všechno ho moc miluju a nechci o něj přijít."

„Rozešel ses s ním snad ty, i když jsi o tom všem věděl?" vložil se do konverzace Jong, taková vedlejší oběť. „Odpovím za tebe. Ne. Takže se podle mě nemusíš ničeho bát."

„Vážně... si to myslíte?" ujišťoval se ještě naposledy blondýn. „Pomohlo by to, aby s tím konečně přestal?" Chtěl, aby byl GD jen jeho, všímal si ho a choval se k němu hezky, stejně jako to dělal on.

„Já myslím, že ano, a JR také souhlasí," řekl mu Ren a setřel mu z tváře poslední slzičky. Nedokázal se na nikoho dívat, když trpěl. Měl na to moc citlivé srdíčko. Povzbudivě se usmál. „To zmákneš, mamčo."

„D-dobře." Na Minnieho tváři se objevil jeden z těch kouzelných úsměvů. „Nejdřív ale musíme zkontrolovat, zda Kwon Hyunniemu neudělal něco s... maličkým, a pak odsud zmizet." Plán pomsty mu začal pomalu vznikat v hlavě, měl i mnoho dalších výhod. Jeho středem byl JR, který si to jistě užije a mladší z bratrů se určitě některým užitečným věcem přiučí.

„To zní... roztomile, maličkým..." zamumlal Minki a uculil se jako děťátko. Pohlédl ke svým kalhotám a přejel si zcela automaticky po vlastním klíně. Jeho úsměv trochu povadl. „Jup, maličkým..."

„Mám nápad," rozzářil se Taemin a pocuchal mu vlásky. „Co kdyby ses tohohle důležitého úkolu zhostil ty? Jsem si jistý, že to uděláš přinejmenším stejně dobře jako já a Jonghyunniemu to jistě bude příjemnější~"

„Já?" rozzářil se samou láskou Rennie. „Můžu? Vážně můžu?" Připomínal malé dítě, kterému někdo do ruky strčil hračku a řekl mu, že si s ní může hrát. Náhle znejistěl. „Ale budeš mi radit, žejo? Nechci mu ublížit."

„Samozřejmě, že budu, Ňufíku," zachichotal se starší a i s ním se pomalu přesunul k postýlce, v níž Jonghyun ležel. Pavoukovi se obloukem vyhnuli. Lee se posadil k Jongově boku, aby dobře viděl, Rena umístil k jeho nožkám. „Budu tě navigovat, ju?"

„Ajéje," utrousil Jonghyun a natočil stranou svou narůžovělou tvářičku. Nikdy si nepřál být na obdiv a teď se tu ukazoval dvěma mužům, kteří se ho ještě navíc měli dotýkat a on jim to ze zdravotního hlediska musel dovolit.

„Notak, bráško," Minki se k němu naklonil a svým nosánkem se otřel i jeho. „Všechno bude v pořádku, věř mi. Budu moc, moc opatrný."

„Jo, jo..." To zrovna nebyl Jonghyunův problém. Bál se toho, jak bude reagovat, až ho budou osahávat. Popravdě z toho měl strach, jenže nemohl nic říct, neboť to bylo pro jeho vlastní dobro. Co kdyby mu GD nějak ublížil?

„Dobrá... Začneme pomaličku, ano?" ozval se Minnieho hlas. „Opatrně ho nejdřív vem do packy, ano, Rennie?"

Blonďáček přikývl, nejprve si ho potřeboval pořádně prohlédnout. Sjel pohledem k Jonghyunovým intimním partiím a do pravé ručičky opatrně vzal Kimovo mužství. Nedokázal si pomoci, v takovéto pozici mu JR připadal nádherný. „Asi takhle?"

„Šikulka," dostalo se mu pochvaly. „Teď ho pořádně osahej, prozkoumej. Pěkně pomaličku, každý detail. Pokud se ti něco nebude zdát v pořádku, řekni mi to, ano? Dávej si pozor, abys ho neškrábl. To by se mu vážně nelíbilo."

Choi ho mlčky poslechl, začal ho různě zvedat, jemně mačkat, přetáhl i předkožku a prohlédl si stav uzdičky. Vše se zdálo být v pořádku, když tu najednou... „O-on se zvětšuje. A je tvrdší!"

Taemin se tiše zachichotal, Reníkova nezkušenost, nevinnost a nevědomost byla vážně rozkošná. „Neboj se. Tohle je normální. Když se někoho takto dotýkáš, stane se to."

Jonghyun držel jazyk za zuby, přestože to bylo vážně příjemné a on se červenal až za ušima. Navíc se mu chtělo z Minkiho hlášek smát.