Key s Taeminem měli práci, takže jim to přišlo vhod. Ti dva se okamžitě sebrali a odešli. Sice nespěchali, ale plýtvat časem také nemuseli. Starší chytil mladšího za packu a pevně ji sevřel, aby mu nikam neutekl.

Tomuto se Kibum uchechtl a zamířil s blonďáčkem do svého auta. Tam ho usadil a vytáhl telefon, v němž nastavil adresu v navigaci a podle ní dojel až k jednomu baru. Tam byli z jednoho prostého důvodu: měli odtamtud vytáhnout Taeyanga.

Minnie o tom nevěděl vůbec nic, proto se dost podivil. „Gay bar? Jako vážně?"

Key se na něj zamračil. „Proč všude vidíš gaye? Není to gay bar. To, že ten nápis svítí růžově, neznamená, že je to gay bar. Takže přestaň myslet na úchylárny se mnou spojené a pojď dovnitř." Pak vykročil směrem ke dveřím.

„Budu ti věřit, Kibummie..." uchechtl Minnie a chytil ho za packu. „Stejně, podobně pochybné podniky obyčejně nesvítí růžově."

Tomu se tmavovlásek zasmál, bylo to roztomilé. Miloval Taeminovy úvahy. „Hlavně se nelekni, prý tam bývá dost rušno," upozornil ho na drobný fakt.

„Rušno? V jakém smyslu...?" podivil se, znělo to podezřele. Co mu druhý zapomněl říct...?

Ten se na něj obrátil a těsně před dveřmi zastavil. Trochu se na něj zamračil. „Neznáš slovo rušno? Prostě tam bývá hodně lidí, nic víc za tím nehledej. Ano?"

„Dobře," kývl Minnie. Bál se, že se zde třeba koná hodně rvaček, nebo tak. To by asi rovnou utekl.

„Bezva," přikývl Key, ve tváři se mu znovu usídlil ten potutelný úsměv. S ním poté otevřel dveře a okamžitě byl vystaven náporu hluku, který zevnitř pocházel. I přesto tam vkročil.

„Do čeho jsem se to zas namočil...?" zaúpěl Lee nešťastně, nezbývalo mu nic, než Keyho následovat.

Tmavovlásek si i s ním probojovat cestu až k baru, kde se oba dva usadili a Key hezky počkal, než k němu barman dojde. Pak se k němu naklonil, aby ho druhý dobře slyšel, a řekl: „Je tu někde Taeyang? Hledám ho."

„Vzadu..." ukázal muž kamsi do dáli. „Proč ho hledáte?" zeptal se podezíravě. To přišli jen proto, aby našli toho úchyla?

„Už dlouho se neukázal v práci a dostal jsem tip, že je tady. Chci s ním jen mluvit," vysvětlil mu Key. To už cítil, jak mu Taemin doslova drtí ruku. „Díky."

„My hledáme Yanga...?" špitl Minnie vyděšeně, celý se třásl. Stále nezapomněl na to, co mu Yang provedl. 2Tae... Ten nápis nikdy nezmizí.

„Ano, Minnie, hledáme Taeyanga," přiznal se mu Key a začal ho táhnout tím směrem, který mu ukázal barman. „Sprostě tě využívám, protože bez tebe se mnou nepromluví. Prosím, vydrž to pro mě... Nikdo se tě ani nedotkne," ujišťoval jej Kibum. Nehodlal dopustit, aby na něj někdo vztáhl ruku. „Pokud bude chtít někomu ublížit, ublíží mě, nikoliv tobě. Rozumíš, zlato? Všechno bude v pořádku."

„Ale já nechci, ani aby ublížil tobě," kníkl blondýnek nešťastně. „Chci, aby byl hodný."

„Bude hodný, věř mi. Co jsem slyšel, tak dost zkrotl, i když je pořád jako beránek," prozradil mu Key. Tohle vážně slyšel a dost tomu i věřil, protože s Yangem jednou mluvil v době jeho nepřítomnosti v práci. Dost se změnil.

„V-věřím ti Kibummie..." silněji stiskl jeho packu, potřeboval v něm najít oporu. Pravda, Yang uměl být i hodný.

Tmavovlásek s ním došel až ke koutku, kde již z dálky Taeyanga spatřil. Nedivil se, když kolem něj nalezl tlupu holek, pár cigaret a sklenice po alkoholu. Své peníze v tomhle baru utrácel již celý měsíc.

„Whoaaaa! Hejno slepic!" vypískl Minnie, neudržel se. Přesně tak mu ty holky připadaly. „A peří jim asi došlo..."

Někkolik z nich ho zaslechlo a zavrčelo, načež se od Taeyanga začaly rozlézat jako hadi(ce). Nakonec odešly všechny a nechaly je tři pouze mezi sebou. Taemin se ve strachu skrýval za zády svého milence. Zároveň přesto vykukoval přes jeho rameno, nemohl si pomoci. Přes to všechno ho něco nutilo se o Yanga zajímat.

„Přišli jsme tě najít..." kníkl Taemin odvážně. Hádal, že by měl něco říct. Celou dobu po něm pokukoval, pečlivě ho sledoval.

„Aha..." hlesl Taeyang, nijak ho to nepřekvapilo. Odložil láhev stranou a roztáhl nohy, sedělo se mu tak nejlépe. „Já se ale zpátky nevrátím."

„A-ale..." protestoval Minnie, Keyho šťouchl do zad a naznačil mu, aby něco udělal. Když už tu byli, museli ho vytáhnout ven. Vždyť takhle by za chvíli všechno ztratil!

Key si povzdechl. Pak svého blonďáčka pustil a obešel stůl, aby se k Yangovi snadněji dostal. Pak mu bez varování vlezl na klín a sevřel v dlaních jeho obličej, odhodlaně a svádivě mu hleděl do očí. „Copak ti to všechno nechybí...?"

„Eh... Ne," odmítl Taeyang a založil si ruce na prsou. Popravdě, Kim mu byl ukradený, neměl na něj absolutně žádný vliv.

Kibum protočil oči v sloup. Idiot jeden. „Že já se o tebe vůbec zajímám," zavrčel k němu a slezl z něj. Popravdě to čekal, ale doufal v opak. Koukl na Taemina a rty mu naznačil: Je to na tobě.

Minnie na něj nechápavě, zároveň i vyděšeně koukal. Co po něm chce? Nervózně polkl, než se odlepil od místa svého momentálního výskytu a pomalu se k němu rozešel.

„Neboj se ho. Neublíží ti, jsem si tím jist," uklidňoval jej z povzdálí Key. Pak pohledem sklouzl k Yangovi. Jeho oči zdivočely. „Protože jestli ano, osobně se zúčastním jeho pohřbu."

Minnie plaše kývl a docupital až k nejstaršímu, vedle kterého se nejistě posadil. „A-ahoj..." vydechl.

Taeyang jej dlouhou dobu pozoroval bez toho, aniž by řekl jediné slovíčko. Až po chvíli mlčení odvrátil zrak a odtažitě hlesl: „Ahoj, Minnie..."

„Proč...?" kníkl Minnie, to jediné ho napadlo. „Proč jsi na tak ošklivém místě mezi samými slepicemi?"

„Protože..." začal Taeyang, polkl u toho, „protože ti tady už nemůžu ublížit. To proto jsem tady. A ty jsi ode mě již navždy volný."

„Vždyť umíš být i hodný..." namítl Taemin a váhavě ho chytil za packu. „Nemůžeš se úplně všechno vzdát..."

Yang se mu prudce vytrhl a o kousek se pro jistotu odsunul. Nesměl mu být tak blízko, nedělalo to dobrotu. „To umím. Ale jen někdy a ne vždy..."

„Ale dokážeš to..." podotkl blonďáček a opět vzdálenost mezi nimi zmenšil. „Víš... Vrať se zpátky..."

„Nemůžu kvůli tobě!" odvětil ostře Taeyang a bouchl pěstí do stolu. Byl vynervovaný, potřeboval se uklidnit. Křečovitě sevřenou ruku uvolnil a pomalu se vrátil do své původní polohy. Už tak Taemina jistě vyděsil.

Poznal to jen tím, že sebou mladší trhnul a o kousek nadskočil. Druhý ho opravdu vyděsil. „Prosím... už to nedělej."

„Promiň," špitl Yang tak, že to nikdo kromě Taemina nemohl slyšet. V podstatě se mu skoro nepohnuly rty. „Nemůžu se tam vrátit. Odevzdal jsem podepsanou výstupovou smlouvu."

„Myslím, že ji Minho nepřijal..." špitl Minnie. „Nemůžeš se na všechno vykašlat. Pokud budeš jen pít, kouřit, čas trávit tady... Nedopadne to dobře."

„Myslíš, že to se mnou můžeš být horší?" uchechtl se tmavovlásek. Bylo to docela ironické. „Jsem nestvůra. Se mnou už to horší být nemůže. Vzpomínáš si, co jsem ti povedl, Fairy? Ty to víš ze všech nejlíp."

„Prosím... Nepřipomínej to..." vyhrkl Minnie a nehty si zaryl do dlaně. „Musíš se vrátit... Zní to hloupě, ale když tu nejsi... Je všechno strašně zvláštní, jako by to bylo špatně."

„Nemůžu se vrátit," zavrtěl hlavou druhý. Nakonec se zadíval na svého bývalého milence a natáhl k němu ruku, jako kdyby se ho chtěl dotknout, ale na poslední chvíli si to rozmyslel. „Nejde to..."

„Proč by to nešlo?" Taemin to nechápal. V podstatě ho prosí, aby se vrátil, a jemu je to stále málo? Co má ještě udělat?

„Nemůžu kvůli tomu, že bych chtěl něco, co nemůžu dostat," přiznal se mu Taeyang. Kdyby nechtěl onu jednu jedinou věc, klidně by se vrátil.

„Co je ta věc...?" stále mu to nedocházelo. Neuvědomoval si, po čem Taeyang tak touží, i když by měl.

„Je to osoba," upřesnil mu to Yang. Když už se sem trmácel, tak proč mu neříct pravdu? Jemně uchopil Taeminovu tvář do svých dlaní a zadíval se mu u toho hluboko do očí. Věděl, že mu tím ublíží. „A já jí právě hledím do očí."

Jakmile Leeho mozek zpracoval tuto skutečnost, do krásných čokoládových očí se mu nahrnuly slzy, které nedokázal potlačit. „Proč...?" vzlykl. „Proč se do mě všichni musí zamilovat? Co jsem komu udělal, že jsem byl takto proklet?"

Taeyang upřel svůj zrak na volný prostor mezi jejich těly. „Na to ti nedokáži odpovědět..." hlesl. Jak by mohl? Sám byl tím, kdo k němu choval hluboké city. V kletbách se nevyznal.

„Omlouvám se..." vzlykl blonďáček, nešťastnou tvář skryl do dlaní. Srdce se mu rozpadalo na malé kousky. Nejdříve Key, teď Taeyang... Neměl by mu lásku vyzvat i Onew?

Nesměl zapomenout na to, že okouzlil kupříkladu i Arona, toho doktora. A to se s ním viděl dvakrát! Byl vážně strašný. Co v minulém životě provedl, že se mu za to osud odplácel takto? Nesměl zapomenout ani na Jonghyuna, toho muže, co ho pozval na kávu. Copak se nemůže s ostatními jen obyčejně přátelit? Proč chce každý něco víc?

„Myslím, že víš, proč jsem si tě předtím majetnicky označil," zavrněl Yang. Zněl podobně, jako zníval dřív, jeho tvář však byla vážná. Od své oběti se odtáhl tak daleko, jak to šlo, aniž by spadl na zem, a prohlásil: „To je ten důvod, Taemine."

„Nemůžeš si kvůli mně zničit život!" namítl Lee zoufale, do očí se mu opět vrátily slzy. Může za to on, neměl by si to odnést Yang.

„Ale já si ho neničím," odporoval mu Taeyang. Tohle ho docela překvapilo. Neměl totiž za to, že by se mu dařilo nějak špatně. Tak jak na to Taemin přišel?

„To chceš tady žít navždy...? Vždyť z tebe bude alkoholik, zničíš si plíce a od některé z těch holek něco chytneš..." snažil se ho Taemin varovat.

„Nespal jsem ani s jednou z nich," ohradil se Taeyang pravdivě. Muselo by se stát něco velkého, aby změnil názor."

„Stejně se mi to vůbec nelíbí..." zamračil se Minnie. „Dokud mi neslíbíš, že přestaneš, zůstanu tu."

„Tak to abych to co nejdéle protahoval," zavtipkoval Yang. Do smíchu mu sice nebylo, ale nějak to zachránit musel. Navíc byl sledován jestřábím okem Keye, takže si nemohl nic moc dovolit.

„Tak fajn..." Taemin se nehodlal vzdát. Natáhl se po cigaretě, z níž kousek stále zbýval, vsunul si ji do úst a s odporem potáhl. Kouřem se málem zadusil.

„HEJ!" vykřikl Taeyang a tu nebezpečnou tyčinku mu ihned sebral. „Co si jako myslíš, že děláš, ty blázne jeden?!" vyjel po něm. Jak mohl udělat takovou blbost?

„Přesně to, co ty..." hodlal pokračovat. Natáhl se po lahvi, kterou předtím Taeyang odložil a dopil zbytek nápoje v ní.

„Takže po mně budeš jako všechno opakovat?" zavrčel Taeyang. To se mu vážně nelíbilo. Měl však jeden plán, kterým věděl, že mladíka zaskočí a ukáže mu, že to co on dělat nechce. Jednoduše se k němi naklonil, a když Taemin odložil láhev, přitiskl své rty na ty jeho.

V první chvíli Taemin vyděšeně ztuhl. Srdce mu začalo splašeně bít, jistě se mu snažilo vyskočit z hrudi. Rozhodl se to vyřešit jednoduše. I když se musel velmi přemáhat, polibek staršímu oplatil.

Yang však brzy ucukl a nedovolil mu jej nadále líbat. Věděl, že se mu to hnusí. Zamračil se na něj a odsunul se kousek dozadu, nohy ležérně roztažené. „Blbe, měl jsi ucuknout..."

„Právě proto jsem to neudělal... Teď, když dovolíš, se půjdu opít a zničit si plíce..." oznámil mu mladší a opět si uzurpil onu cigaretu, ze které se mu zvedal žaludek.

Yang mu ji znovu ukradl a tentokrát předal Keyovi, jemuž se také nelíbilo, že Fairy dělá takové blbosti. Bylo lepší mu začít vyhrožovat. To už Yangovi došlo. Pevně sevřel Taeminovo zápěstí, aby mu mladík neunikl. „Pokud uděláš takovou blbost ještě jednou, opíchám tě, Taemine."

„A-ale -" kníkl blondýnek vyděšeně. Nemůže za to. Kdyby jen Yang dostal rozum a souhlasil, že půjde s nimi, všechno by bylo v pořádku.

„Takže už nic takového nedělej, ano? Mohl by sis ublížit," pokračoval tmavovlásek starostlivě. Nejradši by si Minnieho stáhl do náruče a už jej nikdy nepustil. „Jsem rád, že byste chtěli, abych se vrátil."

„Tak proč s námi nejdeš? Zakazuješ mi to dělat, protože si myslíš, že je to nebezpečné. A sám to děláš."

„Pro tebe to je nebezpečné, ale já se v tom narodil," odvětil druhý kysele. Jeho rodiče byli takoví, nejspíš to zdědil po nich. „Tohle je pro mě, bohužel, normální."

„Ale proč?" Taeyang znovu chytil jeho tváře do svých a očima létal po celém jeho obličeji. „Když tě nemůžu mít pro sebe, k čemu bych tam byl? Bylo by to pro mě jen větší mučení..."

„Nechci to dál řešit. Ne tady..." vypadlo z Minnieho. „Pojď s námi do kavárny. Myslím se mnou, s Kibumem a Ji-yongem... Chtěl jsem je udobřit, ale teď vím, že musím a že chci pozvat i tebe."

„Proč bys tam chtěl i mě...?" hlesl Yang a trochu přivřel očka, aby se udržel. Pootevřené rty se mu chvěly, jak moc si přál Taemina políbit. Ale nemohl, musel to vydržet.

„Protože se taky potřebujeme usmířit," pousmál se a jemně ho pohladil po tváři. „Půjdeš...? Byl bych rád."

„Taky... bych byl rád," vysoukal ze sebe Taeyang. Sklopil hlavu, nedalo se to. Ta touha byla moc velká a on se nikdy nedokázal mov ovládat. Kdyby se na něj dále díval, vrhl by se po něm.

„Nyaa!" vypískl Minnie nadšeně, chytl ho za packu. „Děkuju, žes mi dal šanci. Nepromarním ji."

„Noo..." Tmavovláskovi se to zrovna dvakrát nelíbilo, protože věděl, jaká bude G-Dragonova reakce, až ho uvidí. Nechá se zmlátit, nebo jak to vyřeší?

„Tak pojďme," vybídl jej Taemin. Nechtěl meškat ani minutu.

„To už...?" povytáhl Taeyang obočí. Chtěl si to tu ještě trochu užít, nechtěl hned odcházet. Ohlédl se na Keyho. „Nechceš mi pak zavolat, kam mám přijít?"

„Nechce~" odpověděl Minnie za něj. „Notak, pojďte~" pobízel je. „Chci si dát dortík~"

„Ale Minnie..." odporoval mu Taeyang a bezděčně mu omotal packy kolem pasu. „Vážně tam musím...? Ty víš, že mě za to G-Dragon zabije..."

„Určitě ne," ujišťoval ho mladší. „Draggie je teď mírumilovný, neublíží ani mouše."

„Nechci se s ním přít. Vím, co jsem provedl, je mi to líto a..." Náhle se Taeyang zarazil. Co to tu vykládá? Pokaždé, když má tu možnost s Taeminem být, roztává a měkne. Co bylo špatně?

„A právě o tom mluvím..." uculil se Minnie. „Když mu to řekneš takhle, jistě ti odpustí... Stejně, jako jsem to nejméně z poloviny udělal já."

„Cože jsi udělal...?" zamrkal Taeyang. Nejspíš se přeslechl. Taemin mu přeci nikdy nemohl odpustit, To nebylo možné. Přitáhl si ho trochu k sobě, jako kdyby si jej chtěl prohlédnout zblízka. „Taemine, zopakuj to, prosím..."

„Částečně jsem ti odpustil. Jednou... Jednou to dokážu úplně. Vidím, jak všeho lituješ. Ze všeho jsem se vzpamatoval bez následků, což mi potvrdil lékař i psycholog..." pousmál se Lee.

V ten moment jej Taeyang objal úplně, pevně si ho k sobě přitiskl. Nevěřil tomu. Tohle prostě... Ani si neuvědomil, že pláče, než začalo Minnieho tričko pod ním vlhnout. Až v ten moment se od blonďáčka odtáhl a nejistě s ním navázal uslzený oční kontakt.

Taeyang pevně sevřel oční víčka a sklopil zrak, aby se mu Taemin nemusel dívat do tváře. Bylo to pro něj ponižující. Opravdu litoval toho, co provedl, ale neexistovalo už nic, co by to mohlo spravit.

„Notak..." Minnie ho jemně a opatrně pohladil po tváři. „Vím, že jsi v hloubi duše dobrý člověk, ale dost surově to skrýváš."

Tmavovlásek mlčel, protože jinak by jeho hrdlo opustil zmučený vzlyk. Tak dlouho skrýval své pocity, že v bodě zlomu ztratil veškerou kontrolu nad svým tělem. Nemohl se nadále ovládat.

Taemin se rozhodl zariskovat. Dostal se do jeho intimního prostoru a opatrně ho objal, packy mu omotal kolem pasu a hlavičku mu položil na rameno. „Bude to v pořádku."

„Ne-nebude, Minnie, ne-nebude..." vykoktal Yang a utopil v jeho rameni spoustu svých slz. Přitiskl jej na sebe tak moc, že mu přišlo, že Taemina brzy udusí. „Už nikdy."

„Jistě, že bude..." utěšoval ho blonďáček, jeho blízkost ho již neviděla. Toužil ho pouze utěšit, zbavit veškerého trápení.

„Proč by mělo? Nezasloužím si nic dobrého. To ty si zasloužíš to nejlepší zacházení a já... já ti provedl to nejhorší..."

„Neber to takto..." Taemin nevěděl, kudy kam. Co by měl dělat, jak mu zlepšit náladu?

Do situace se vložil Key se svým jednoduchým, trochu perverzním řešením. K Taeyangovi přistoupil a lehce jej od Taemina odtrhl. Poté si jej k sobě natočil a dřív, než stačil kdokoliv cokoliv namítat, mu nastavil svůj běloskvoucí krček. „Kousni mě, Yangu. Uleví se ti, slibuju. Nic se mi nestane, udělej to..."

Yang na ono místo před sebou chvíli koukal. Pravda, bylo to neskutečně lákavé, rád by Keyho poslechl. Prestože nechtěl, nedokázal to. Podlehl pokušení a do toho krásného krčku kousl.

Kibum prudce vydechl. Věděl, že to bude bolet, protože Taeyang byl stále Taeyang, ale stále to bylo... prostě bolestivé. Dělal to však pro jeho dobro. Sám mu omotal ruku kolem pasu a přidržel si ho u sebe.

Brzy mohl pocítit, jak stisk zubů polevuje a na kůži mu dopadá několik slaných kapek. Z nějakého důvodu byl Taeyang znovu dohnán k pláči.

„Ale zlato... kde je ten můj krutý Taeyang, který se mnou spával? Chyběl jsi mi, proč jsem tě asi jinak hledal?" hlesl Key pravdivě. Yanga mu bylo líto. Znal ho již dlouhá léta a měl ho i rád, rozhodně mu na něm záleželo.

„Keyi..." vzdychl starší, pomalu se ze všeho hroutil. Potřeboval pryč, někam daleko. Hlavně, když tam nebude Taemin.

Key houkl na Taemina: „Zavolám ti, jdi napřed." Pak už obrátil svou pozornost jen k Taeyangovi. Chytil jej za ruce a s přímým pohledem do očí jej začal táhnout ven z koutu. „Je tu nějaká místnost, kam bychom mohli jít...?" zeptal se jej šeptem.

„Vpravo rovně... Je tam rádoby ložnice..." vydechl starší automaticky, ukázal druhému ten správný směr.

„Pojď tam se mnou," zašeptal Kibum, v jeho hlase zazníval svůdný podtón. „Měli bychom si trochu promluvit. Pomůžu ti dát se do pořádku, Taeyangu... zvládneme to, ano?"

„Proč pomáháš někomu, jako jsem já?" zasténal Yang. „Proč mě tady prostě nenecháte umřít?"

„Prostě pojď se mnou." Kibum mu nedal jasnou odpověď, naopak jej zatahal za ruku. Měli jít, měli spěchat. Čekalo je posezení s Taeminem a G-Dragonem, na což museli být oba dva dostatečně připravení. Yang rozhodně nebyl.

K jeho překvapení se tmavovlásek opravdu nechal odtáhnout až do zmiňované místnosti. Žádné protesty nebo vzpírání. Bylo to zvláštní.

Taemin mezitím opravdu odešel, nechal to v Keyově režiji. Na takové věci byl vážně dobrý, věřil mu, že to zvládne. Key měl samozřejmě plán, nikdy nedělal nic spontánně.

Využil toho, že existuje něco jako metro, zhruba za půl hodiny už za sebou zamykal. „Draggie~ Jsem doma~"

Key za tmavovláskem pomalu zavřel dveře a postavil ho doprostřed místnosti. Tam ho nechal stát a sám se posadil na postel, nožky vyzývavě roztáhl od sebe. Nemohl mu nenastavit i krček, snažil se ho svést. Věděl, že takové věci mu pomohou.

„Kibummie... A co se snažíš...?" ptal se druhý nechápavě, pohledem ho upřeně sledoval. O co se vůbec snaží'

„Ty víš sám, co ti dokáže pomoci, aby ses dal do pořádku," zapředl s milým úsměvem Key, „takže máš teď šanci. Máš moje tělo jen a jen pro sebe..."

Starší překvapeně zamrkal. Možná toho hodně vypil a má halucinace i slyšiny. Kim mu toto přeci prostě nemůže nabízet dobrovolně.

Chvilku byl Yang Keyem sledován, než si Key povzdychl a pomalu se postavil. K Taeyangovi se obrátil zády a ve vteřině si svlékl tričko, které odletělo do kouta.

Byla to poslední kapka. Poslední zkouška staršího sebeovládání. Prohrál ji na plné čáře. Nohy ho neposlouchaly, během chvíle dostaly zbytek těla až těsně k tmavovláskovi, ruce jej objaly kolem pasu.

„To je hodný Yanggie..." špitl s přivřenýma očima Key. Svýma rukama překryl ty Yangovy a natiskl se na něj svými zády. Bylo mu to tak příjemné. Opět mu znovu nabízel svůj krček.

Tmavovlásek se na něj natiskl tělem, za cíl svého zájmu si opravdu zvolil jeho krček. Začal ho okusovat, zahrnovat polibky. Dokonce již stačil zanechat i jeden rudý flíček.

Jelikož Key očekával hrubé kousnutí, zachvěl se, protože mu tato změna byla opravdu příjemná. Že by se Taeyang opravdu nějak změnil a stal se alespoň o trochu jemnějším milencem? To se Keyovi zamlouvalo.

Yang jej nasměroval směrem k posteli, na níž se i s ním posadil. Uvelebil si jej na klíně, rukama ho objímal kolem pasu. Kdyby Key mohl, raději by se položil, ale ani toto mu nevadilo. Spokojil se s tím. Sklonil se ke svému milenci a bez optání si přivlastnil jeho rty, to miloval ze všeho nejvíc.

Taeyang mu to dovolil, svými rty mu jemně vyšel vstříc. Ne jinak útočně, chtěl si s ním hrát. I Key měl hravou náladu, jinak by k něčemu takovému nejspíš nikdy nepřistoupil. Byli oba dva stejní, oba dva Taemina milovali. Museli to nějakým způsobem vyřešit, jinak Minnie nikdy nebude šťastný.

„Keyi~" zavrněl Yang a jemně ho do spodního rtu kousl. Celou dobu čekal na jistou vstupenku, které se mu stále nedostávalo.

Tehdy Kibum konečně pootevřel svá ústa a zcela se mu podvolil. Neměl v plánu si hrát na hadrovou panenku, ale v pozici ukeho byl vždy strašně líný. Líbilo se mu, když se o něj jeho seme staral, ať už jakkoliv.

Starší svým jazýčkem okamžitě doputoval do jeho úst, začal se různě mazlit a proplétat s tím jeho. Rukama zkoumal jeho krásné tělíčko. Všechno v něm jen umocňovalo jeho vzrušení.

Key jej v tom podporoval i tím, že sevřel v dlaních jeho tváře a pohnul se na něm boky. Úmyslně jej provokoval. To by přeci nebyl on. Všichni v jejich průmyslu byli takoví.

„Kibummie..." vzdychl Yang tiše, sundal ho ze svého klína a povalil ho na postel pod sebe. Rukama se zapřel u jeho hlavy, pozorně sledujíce jeho reakce.

„Nikdy jsi mi takhle neřekl..." hlesl Key. Zadíval se mu zhluboka do očí, do nichž se dříve díval tak rád. Ještě než se v jejich společnosti objevil Taemin, spávali spolu a pouze oni dva byli ti nejsledovanější. Nikdo jiný. Jejich do té doby kladný vztah se začal měnit, kazit, až se nakonec odcizili sobě navzájem.

„Hádám, že ne..." souhlasil s ním starší, pohledem po chvíli radši prudce ucukl. „Proč...? Proč jsi se na mě dávno nevykašlal?"

„Protože vím, jaký jsi, a znám tě nejlépe ze všech. Býval jsi jako můj bratr, Taeyangu... netvrď mi, že jsi zapomněl." Kdyby tomu opravdu tak bylo, Kibum by se cítil vážně raněný. On nikdy nedokázal na jejich vztah zapomenout.

„Samozřejmě, že jsem nezapomněl. Jak bych vůbec mohl?" Key byl značnou částí jeho života. Kdysi, když se ještě choval jako člověk, byl ten jediný, na kom mu záleželo.

Mladší natočil svou tvář stranou, aby se při svých dalších slovech nemusel dívat Taeyangovi do očí. „Je to moje vina, že to dopadlo takhle. Když mě přiřadili k Taeminovi, žárlil jsi, a proto jsi ja něj byl zlý. To ubližování se ti pak zalíbilo a mně znechutilo. Proto jsme do něj nakonec skončili zamilovaní oba dva. Ale já... já nechovám city jen pro něj."

„Keyi... Ty..." vydechl starší, větu nedokázal dokončit. Ta slova ho zasáhla, způsobila silné chvění jeho hlasu. Nemohl je popřít, to proto to tak bolelo. Byla to čistá pravda.

Druhý si musel skousnout spodní ret, aby nepopotáhl. Hlavičkou pokýval nahoru a dolů, do očí se mu hrnuly slzy. „Po celou dobu..." zamumlal neslyšně. „Bolelo to, skrývat to. Ale držel jsem se, tak dlouho jsem to zvládal."

Starší se položil na postel vedle něj. Prudce oddechoval, rty se mu chvěly. Přitáhl si mladíka k sobě, pevně jej objal a hlavičku schoval do jeho hrudníku. „Neplač..."

„Já nepláču... ještě..." poptáhl Key a přitulil se k němu. „Jsi tu teď se mnou, proč bych měl plakat? Horší to bude, až... až zase takhle někam zmizíš..."

„Myslel jsem, že to bude lepší..." špitl Taeyang tiše. „Že se všem uleví, když tu nebudu.

„Idiote," otituloval jej uraženě Key. „Už to nedělej. Po kávě se se mnou vracíš do práce, rozumíš? A začneš se mnou zase spát..."