O tři hodiny později

Když se konečně vyřešil problém ohledně kuřete, Jonghyun se vzdal a každému kousek dal, tak si všichni šli na chvilku lehnout. JR si povlékl špinavou postel, kde pak dlouhou dobu ležel a mazlil se se svým Reníkem. Čekala je totiž první jízda na koních, na kterou se Minnie neuvěřitelně těšil.

Když konečně nastala ona slavná chvíle, ženská část rodiny se málem přizabila navzájem. Řeč byla o Renovi právě s Taeminem, kteří se vzájemně srazili, jak se do provizorních stájí vřítili

„Hou, hou," pokoušel se je už z dálky uklidnit Onew, který je zpozoroval. I on si užíval zasloužený klid, akorát oproti ostatním mu na klidu přidávala přítomnost koní.

„Jednorožeeeec!" zapištěl Minki nadšeně, těšil se, až tu nádheru spatří. „Kdepak je Rennieho jednorožec?"

„Rennieho jednorožec? Kdo je to?" dělal Onew, že o ničem neví. Nasadil takový výraz, který musel každý prohlédnout, že nikoho takového nezná.

„Heeeeej!" vykníkl Ren a nešťastně k němu doběhl. „Co jsi s ním udělal, ty... Ty padouchu?!"

„Zkrotil ho," vyplázl na něj tmavovlásek jazyk. Taemin v pozadí se jejich představení začal hlasitě smát. „Je pod sedlem. Čeká už jen na tebe, Renníku~"

„Jednorožec!" vypískl Choi šťastně a doběhl až na místo, kde svého miláčka našel. „Awww."

Minnie se ještě smál a Jinki se potutelně usmíval. Ta princeznička, tedy Ren, byla tak rozkošná! Ani jeden z nich se pohledu na něj nemohli nabažit. Zvlášť když doběhl k přivázanému koni a začal se s ním různě mazlit.

Zdálo se, že Jonghyun už tak nadšený není. Pomalu na nebohého jednorožce začínal žárlit. Ren mu věnoval víc pozornosti než jemu.

„Kde je Woong?" zeptal se Jonghyun, když svého koně nikde neviděl. Viděl jen Unicorna a Taeminovu kobylu Jae. To jako on jezdit nebude, nebo co se to děje?

„Hyune..." vzal si ho Jinki stranou. „Ty už jezdit umíš, proto potřebuju, abys pomohl támhle Reně. Já se budu věnovat vaší matce. Tedy otci."

„Hmmm, to zní jako plán," uchechtl se JR přiblble. Takže si dnes zahraje na učitele a podělí se o své zkušenosti. To ho lákalo opravdu moc!

„Tak utíkej~" pobídl ho Onew, když viděl, co Ren bez dozoru jednorožci provádí. Mačkal ho, dělal mu copánky, do hřívy a na roh mu věšel mašle.

„Už letííím," zavískal Kim a ke svému bráškovi se rozeběhl. Nemohl ho nechat bez dozoru, ještě by se mu něco stalo. To přeci nemohl dopustit!

„Jednorožčeeeeeee~" předl blonďáček šťastně, když zpod trika vytáhl jakousi růžovou čepičku. Rozhodl se, že ji poníkovi nasadí.

„Hej, hej, hej!" JR mu onu věc okamžitě sebral. „Nic takového nedělej, nebo ho vyděsíš a on tě kousne. Věř, že to bolí, Woong mě už jednou trochu chňapnul."

„A-ale..." fňukl Minki a po čepičce se natáhl. „Jemu to vadit nebude. Líbí se mu."

„Vykašli se na čepičku. Víš, co se totiž bude dít?" Jonghyun věděl, že vědět nebude, tak mu to rovnou prozradil. „Půjdeš si na něm zajezdit. A já tě to naučím, protože já to díky Onewovi už umím, takže budu tvůj trenér~"

„Whoaaaa!" zajásal Ren. „Jonghyun-shi~" Znělo to pěkně. „A můžu mu pak obléct šaty?"

„Nemůžeš," zasmál se Jonghyun. To už jim však Onew ani Taemin nevěnovali svou pozornost. Tmavovlásek totiž začal druhého poučovat o věcech, které se týkaly jízdy, a hlavně mu řekl o základech.

Za nějakou dobu bylo Taeminovi povoleno vyšplhat se na hřbet Jae, přičemž Onew zaujal své místo za ním. Hodlal ho vést.

„Jako první se musíš naučit držet rovnováhu," radil mu Onew, přičemž mu vložil do rukou otěže. „Kdybys padal, neboj se, protože já tě držím a nikdy nepustím. Bude to s tebou trochu houpat, ale nic se neděje."

„Jejda... Jsem strašný nešika..." Upozornil ho blonďáček na jistý fakt, dokázal se přizabít i na rovné podlaze. Jak zvládne udržet rovnováhu na koni?"

„No vidíš, tak tohle ti alespoň pomůže. Když zvládneš tohle, už nikdy nebudeš mít s rovnováhou problém," prozradil mu Onew s milým úsměvem, které Minnie nemohl vidět. Omotal mu ruku kolem pasu a natiskl se na něj zezadu, aby mu dodal jistotu. Nebyl to však jediný důvod, proč mu chtěl být tak blízko.

„Myslím, že já budu jediná výjimka z miliónu," uchechtl se Lee a spokojeně se o něj trochu zapřel, cítil se pak mnohem líp. Nebylo to vůbec špatné, přestože se necítil jistě.

„Jediná výjimka, která to nezvládne?" hádal Onew, ta reakce mu nebyla tak jistá. Mohl to být klidně opak, právě proto se na to ptal.

„Přesně tak," kývl Taemin. Hádal, že to tak bude. V některých věcech byl sebejistý zmetek, teď se ale moc dobře necítil.

„Prostě mi věř, Taemine," špitl mu Jinki do ouška, které vzápětí jemně políbil. Bylo to tak rychlé, že to Minnie možná ani nepostřehl.

„D-dobře," kývl Minnie rozechvěle a zcela se podvolil. Věřil mu, že ho naučí jezdit a zabrání pádu.

„Víš, co máš udělat první pro to, aby se kůň pod tebou rozešel? Říkal jsem ti to." Pokud nebude vědět, tmavovlásek mu samozřejmě pomůže. Chtěl však vědět, jestli si z jeho přednášky něco pamatuje.

„Eeehh... Pobídnout ho patami?" zkusil to druhý, nebyl si ničím moc jistý, vše se mu v hlavě pletlo a míchalo dohromady.

„Přesně tak," pochválil ho druhý. „Držím tě pevně, tak to udělej, ano? A nebuď na Jae zlý, pobídni ji jen mírně. Ona to jistě pochopí. Když ne, zkusíme to znovu a tentokrát trochu silněji, ju?"

„Nejsem zlý," ujistil ho blonďáček a jemně se patami dotkl boků klisny. S napětím čekal, co se stane, zda bude jeho rozkaz splněn.

Měl štěstí. Tato kobylka byla vážně hodná a jeho přání vyhověla. Loudavým, houpavým krokem se vydala kupředu kolem ohrady. Byla zcela v Taeminově moci, nedělala nic navíc. Šikovná holka.

„Dostaneš pak mrkvičku a jablíčko, Jae~" uculil se blonďáček, hodlal ji rozmazlovat.

A najednou se to stalo zase; Onew se trošku naklonil a znovu přitiskl své rty na jeho kůži, tentokrát na krk. Byl to jen letmý motýlí polibek, takže si ho druhý nemusel ani povšimnout.

Nicméně, tentokrát už takové štěstí neměl. Byl přistižen. „Jinki?" Taemin se nepatrně zachvěl, nemohl říct, že by mu byl polibek nepříjemný. Nicméně, ani se mu nijak zvlášť nelíbil. Nebyl to totiž GD, kdo ho políbil.

„Huh, promiň, to nebylo schválně," bránil se Onew, lhal jako když tiskne. „Trochu jsem nečekal, že se vážně rozejde, tak to se mnou trochu škublo, no, a..."

„Chápu," uculi se Lee. Byl tak nevinný, na všechno mu skočil a všemu uvěřil. Nedokázal si představit, že by mu Onew lhal. On sám by to neudělal, proto ho to ani nenapadlo. Taková naivita.

„Jup, jup," přikyvoval tmavovlásek tak přehnaně, že by i slepému došlo, že neříká pravdu. To už však na scénu přicházeli JRen, takže se nad tím nemusel dlouho zamýšlet.

Zdálo se, že ti už s ježděním skončili. Ren sice v sedle seděl, namísto přijímání lekcí se ale s jednorožcem tulil, pusinkoval mu hřívu a přičichoval k ní. Voněla tak sladce, tak... čokoládově! Skoro jako Hyunovy vlásky.

Dalo by se říci, že s ježděním ani nezačali. Onew propukl v takový záchvat smíchu, že ze hřbetu koně málem spadnul, kdyby se nedržel Taemina. Rena byla prostě tak vtipná osobnost! Nikdy neviděl nikoho, jak svého koně tak muchlá.

„A pak půjdeme do parku a na čokoládu a na jahodový dortík a..." žvatlal blonďáček šťastně ke svému jednorožci, své okolí zcela ignorovat. Byl zavřený ve vlastní růžové bublině.

„Jejich jízda už asi skončila," poznamenal Taemin s očima upřenýma na své syny. Zcela instinktivně přitáhl otěže, aby se kobylka zastavila. Nechtěl přijít k úrazu, zvlášť když za ním seděl Onew a i on sledoval Jonghyuna s Renou.

„Evidentně," uchechtl se Jin-ki. Choi byl opravdu beznadějný případ, neposlouchal a dělal si, co chtěl. Teď se zřejmě potřeboval s jednorožcem pořádně seznámit, říct mu svá největší tajemství. Teprve pak bude jezdit.

„A miluju brášku.." zachichotal se, dokončujiv vyprávění.

„Copak mu to říkáš?" dožadoval se odpovědi JR. Nějak se mu to nezdálo. „Přestaň si povídat a hurá na ježdění!"

„Neeeeeeee!" protestoval blondýnek tiše, nechtěl Unicorna polekat. „Ren si chce povídat. A hrát si. A mazlit se. A..." vyjmenoval snad tisícovku dalších věcí.

„To můžeš se mnou, protože já se z tebe narozdíl od Unicorna nezblázním. On z tebe bude muset jít na jednorožčí psychiatrii."

„Cooooooooooože?!" vykníkl Ren zděšeně. „To určit ne... Poslouchá mě rád, viď, Nyaa?"

„Nooo, víš..." protáhl Jonghyun, opět pro Onewa s Taeminem hráli skvělé představení. Ti dva už dokázali z koně smích spadnout a váleli se na zemi.

„Zamiloval se do mě totiž," svěřil se blonďáček. Všem muselo dojít, že teď přepnul do módu laškování s Hyunem, kterého jen zcela nevinně škádlí.

„Kdo?" Zato JR byl dost zmatený. Mluví k němu nebo koni o něm nebo o koni? Kvůli Minkimu byl dost mimo. Co se to děje?

„No, jednorožec přeci. Huh, měl bys mu říct, komu patřím, nebo mě samou láskou sní..." Reník toužil po tom, aby bráška udělal něco roztomilého, prahl po něžných slůvkách a dotecích.

Místo toho se však Kim praštil do čela. Oproti Renovi žil v realitě a rozhodně nežárlil na zvířata, takže neměl důvod k tomu, aby se choval jinak než obvykle. Spíš ho docela štvalo, že to Ren nebere vážně.

Když Ren viděl, že o něj nejeví jakýkoliv zájem, nešťastně vzdychl a ze sedla bez varování sklouzl. Na nohy dopadl bezpečně, zdálo se, že se mu nic nestalo. Beze slova se otočil na patě a se slzami v očích, jež nikdo nespatřil, odběhl pryč.

„Rene...?" Jonghyun to nepochopil. Co se to s ním stalo? „Rene!" křikl na něj a rozeběhl se za ním. Netušil, co je špatně. Kůň ani on mu nic neprovedli. Tak co mu přeletělo přes nos?

Minki si zalezl do kouta ve stáji, kde se schoulil do klubíčka a tiše plakal. Doufal, že ho nikdo nenajde a on tu bude moci zůstat, dokud se neuklidní. Nevěděl proč, ale docela ho ranilo, když na jeho narážky a laškování bráška reagoval tak chladně. Čekal něco jiného.

Jonghyun ho hledal všude možně, ale nemohl jej nikde najít. Ta blondýna utekla tak rychle, že nestihl zpozorovat, kam přesně běžela. S povzdechem se podíval snad všude, kam ho napadlo, že by se mohl skrýt, ale bylo mu to k ničemu. Prostě Minkiho nenašel.

Blonďáček mezitím stačil docupitat do pokoje, kde se zachumlal do deky tak, že z nj nebylo vidět vůbec nic. „Proč se to muselo pokazit?" kníkl. Dnešek byl tak krásný, a přece...

„Rene!" volal za ním po celém domě Jonghyun a pokoušel se jej najít. Začínal být zoufalý. Bál se, že se tomu trdlu něco stane. Onew zůstal u koní, i když jim moc chtěl pomoci, a Taemin hledal s ním. Prvně však doběhl za svým přítelem a G-Dragonovi sdělil, že jim Ren utekl.

„Co se stalo?" staral se ihned Kwon, hodlal v synkově hledání pomoci, jak nejlépe mohl. „Stalo se mu snad něco?" Důvodů mohlo být mnoho.

„Já nevím, Ji-yong, ani Jonghyun neví. Prostě najednou slezl ze sedla a utekl." Tak se to skutečně odehrálo, nikdo přesně neznal důvod Minkiho útěku. Jak si GD myslel, mohlo to být čímkoliv.

„Neudělal by to jen tak," přemítal. „Reník má zvláštní smýšlení, zranit nebo rozhodit by ho dokázalo i to, co nás ne..."

„Takže myslíš, že ho zranila nějaká pro nás blbost?" uvažoval Taemin, bylo to vlastně dost možné. Povzdychl si. „Pokud JR řekl něco nehezkého třeba o jednorožci, mohlo by to být ono. Ach jo..."

„Přesně tak.. Reník je křehká duše, krapet hodně přecitlivělá. Člověk si musí dávat pozor." Kwon by jistě mohl být psychologem, lidskou mysl celkem dobře chápal. Rena měl zcela prokouknutého.

Zatímco tihle dva chodili po domě, hledali a spekulovali, Jonghyun se zoufale sesunul na zem podle zdi a skryl si obličej do dlaní. Po tvářích mu tekly slzy, aniž by se je pokoušel zastavit. Byl v koncích. Ještě nikdy se nestalo, že by od něj Ren utekl. Dost mu to ublížilo.

„Hyunnie..." zaplakal blonďáček zoufale. Copak už ho bráška nemá rád, že ho tak odmítl? Dost ho to bolelo, opravdu neskutečně.

Oba dva nyní trpěli kvůli tomu druhému, ale nebyli sto se najít a uklidnit se navzájem. Potřebovali se, ale nemohli být spolu. Bylo to od světa vážně kruté. Dnešní den se proti nim prostě spikl.

„Proč má naše rodina tolik problémů?" povzdechl si Taemin zoufale. Sotva se zotavili z nedávných ran, byly tu problémy další. Co komu udělali?

„To nevím," pokrčil rameny GD. Že by byli prokletí? Jiná možnost asi nebyla. Náhle se však prudce zastavil, padl mu totiž pohled na tu sedící hromádku neštěstí na druhém konci chodby. Srdce se mu rozbušilo a rychle k Jonghyunovi doběhl.

„Hyunnie!" vypískl i Taemin, svého milého následoval. „Copak se stalo, synku?" Srdíčko mu splašeně bilo. Za co?

G-Dragon k němu padl na kolena a sevřel do dlaní jeho uplakané tváře. Když jej Jonghyun spatřil, vrhl se mu do náruče a pevně ho stiskl. Měl k GDmu blízko a momentálně pro něj byla jeho náruč uklidňující. Potřeboval být u něj.

„Zlatíčko..." přitáhl si ho Kwon k sobě a pohladil po hlavičce. „Copak se stalo? Kdo ti ublížil?" Minniemu naznačil, že se o to postará a on že má najít Rena. Musí dát brášky dohromady.

„Štve mě to," vzlykl JR a jemně G-Dragona praštil do ramene. Dusil v sobě neuvěřitelný vztek na sebe samotného, protože Ren jistě utekl kvůli němu. Byl si tím jistý. „On mi utekl..."

„Neřekl jsi, nebo neudělal nějakou drobnost, která by ho mohla zranit...?" zeptal se opatrně Ji-yong. „Víš, Ren je krapet přecitlivělý..."

„Já nevím!" vykřikl frustrovaně JR. „Kdybych to věděl, nevypadám tahle, ne?" Po tvářičkách mu steklo několik dalších bolestných slz, které utopil v G-Dragonově objetí.

„Neboj, vše bude v pořádku... Určitě se vše napraví," snažil se ho dlouhovlásek utěšit, nechtěl, aby se někdo jemu blízký nadále trápil. Hádal, že Ren na tom bude podobně.

Taemin měl to štěstí, že ho napadlo zajít do Renova pokoje. Nalezl tam plačícího blonďáčka pod tunou jednorožců, dek a polštářů, jako kdyby si už nikdy nepřál ukázat se světu.

I z dálky poznal, že Minki pláče. Popravdě, tušil, že to tak bude vypadat. Jestliže plakal Jonghyun, Ren musel ještě mnohem víc.

„Rennie?" oslovil svého synka opatrně. Váhavým krokem došel až k jeho posteli, na jejíž roh se usadil. Nechával druhému prostor. „Copak se stalo?"

„Bráška..." zakňoural Reník jediné slovo, přitáhl si do náruče toho největšího jednorožce, v jehož roztomilosti utopil své slzičky.

„Bráška kvůli tobě také pláče, Rennie," řekl Taemin smutně. „Neví, proč jsi od něj tak utekl. Bolí ho to, proto pláče. Je vážně na dně, protože jakmile viděl G-Dragona, v pláči se mu vrhl do náruče."

Reník nešťastně kníkl. To přeci nechtěl. „A-ale..." nevěděl, jak vše formulovat, „myslel jsem, že když řeknu, že mě má jednorožec rád, tak... A se místo toho jen praštil do čela a ignoroval mě..."

„Miláčku... tys snad chtěl, aby žárlil na tvého jednorožce?" Leeho to skutečně udivovalo. Přesunul se na čtyři a doťapkal až k té hromadě, pod kterou se Minki skrýval.

„Joooo," zakňoural blonďáček, hlasitost jeho slov byla utlumena v jednorožci. „Anebo aby řekl, že mě má radši než jednorožec. Já mám brášku totiž mnohem radši než jednorožce."

„To on tebe taky, Rennie," ujišťoval ho Taemin o Jonghyunově lásce. Tak nějak si dokázal představit, jak asi jejich vztah vypadá. „Ale pochop - on si přál, abys jezdil, protože tě to chtěl naučit. Chtěl ti ukázat něco, co má rád, a ty ses místo toho mazlil s jednorožcem. Já bych na jeho místě byl asi naštvaný."

„Ale já nechtěl jezdit..." bránil se Minki. „Onew mi vyhrožoval, že pokud to neudělám, jednorožce mi ukradne..." Celou dobu chtěl živého jednorožce jen na mazlení a laškování. Mamčina slova chápal, beztak se cítil mizerně.

„Tak jsi to ale měl Jonghyunovi říct," povzdychl si Taemin. Sice koně koupil na ježdění, ale byl ochoten mu ho přenechat na hraní. „Víš, jeho ježdění baví. Jednou bude určitě závodit. Takže mu to musíš říct."

„Dobře, mami," souhlasil blonďáček a vykoukl z oné obrovské hromady věcí. „Půjdu si brášku ukradnout zpátky, jinak mi ho GD vezme, huh!" Při cestě z postele se málem přizabil.

„O-opatrně!" vykvíkl za ním Minnie a natáhl jeho směrem packy. „Jsou o patro níž na chodbě!" zavolal za ním ještě, to už však Ren byl dávno pryč. Začínal totiž dost silně žárlit.

Rennie si na schodech přelámal téměř všechny kosti v těle, nicméně na místo, které Taemin popisoval, dorazil poměrně ve zdraví. „Hyunnieeeeee!" zapištěl a k dvojici doběhl.

„Re-Ren?" vzlykl Jonghyun a od G-Dragona se odtáhl. Měl pravdu! Vážně to byl jeho Ren! Od otce se odpoutal úplně a k blonďáčkovi se rozběhl tak rychle, jak mu to plíce dovolovaly.

Minki si ho přitáhl do náruče, hlavičku schoval mezi krček a rameno. „Bráško~" kníkl. „Joesonghabnida..."

„Tohle už mi nedělej," vzdychl Jonghyun zoufale a sevřel ho v náruči tak pevně, že by ho zadusil, kdyby se nezarazil. Jak mu mohl ten maličký tak ublížit? Byl asi až moc přecitlivělý. Nebo ho jednoduše miloval více, než si myslel.

„Bráško," pošeptal mu Choi do ouška. „Pojď někam jinam... GD mi tě chce ukrást.."

„To není pravda," zavrtěl hlavou JR, musel G-Dragona bránit. „Pomohl mi, abych řekl pravdu. Mohlo jsem si do něj párkrát bouchnout, a, mno... udělalo mi to líp."

„Bouchnout si můžeš i do mě... Pojď..." přemlouval ho mladší, chtěl ho mít jen pro sebe. „Prosím~"

„Půjdu s tebou, ale bouchat do tebe v žádném případě nebudu," odporoval mu Jonghyun. „Na to tě mám totiž až moooooc rád. Nejsem přeci žádný násilník, ne? Navíc jsem na mazlení mnohem lepší než nějaký jednorožec~"

„Jooooooo!" zajásal Choi a nadšeně zatleskal. Tohle bylo to, co chtěl celou dobu slyšet. Šťastně se usmál, skočil mu kolem krku a ukradl si polibek.

Společně nadšeně odcházeli, ani jeden z nich už neplakal. G-Dragon je s úsměvem sledoval z dálky. Byl rád, že to takhle dobře dopadlo. Přesto byl v takovém zvláštním rozpoložení. Když ho předtím Jonghyun objal, cítil se tak důležitě...

„Draggie~" zavrněl kdesi vzadu Taemin a zezadu ho pořádně objal. „Jsi úžasný~"

„Já vím," zapředl GD a spiklenecky se na něj ušklíbl. „Jsem přeci jejich taťka, ne? Jaký jiný než úžasných bych pro ně měl být?"

„Mohl bys mi svou úžasnost předvést~" navrhl Taemin a ke svému příteli se přitulil. „Co na to říkáš, hmm?"

„Říkáš mi, že máš chutě, jo?" laškoval s ním G-Dragon a otočil se k němu čelem. Poté ho nekompromisně uvěznil u zdi a přivlastnil si jeho hebké rty jen pro sebe.

Takové to, když si uvědomíte, že jste už hodně dlouho nic nepřidali... Jdu vám to vynahradit spamem kapitol^^