JR si zpočátku nevšiml toho, že Ren spí. Prozradilo mu to až pomalé, pravidelné oddechování. Minki ležel stočený do klubíčka a tulil se k Ňufíkovi.

Mimoděk se uculil. Jídlo tedy bude jíst sám, jo? To ho Choi dostal. Zvedl z tácu své věci, do jedné ruky skleničku a do druhé talíř, a odešel do svého pokoje, kde se posadil ke stolu.

Asi o čtyři hodiny později dorazil konečně i Taemin. Dnešní den v práci byl hrozný, úplně mu zkazil ranní dobrou náladu. Jen co se za ním domovní dveře zavřely, skopl boty a vyrazil nahoru přímo do ložnice. Zarazil se u Renova pokoje, upoutaly ho otevřené dveře. Opatrně nakoukl dovnitř. Nevědomky se usmál, Reník spící s jednorožcem vypadal opravdu rozkošně. Tiše dotlapkal k postýlce a pořádně ho přikryl- Nechtěl, aby nastydl.

Při odchodu si povšiml tácu se zbytky jídla a nevypitou sklenicí vody. Pokrčil rameny, nejspíš Ren neměl žízeň, a tác vzal s sebou. Zázračným způsobem za sebou zavřel dveře a namířil si to s tichým pobrukováním do kuchyně. Také měl hlad.

Dole se vyhoupl na linku, zatímco se mu v mikrovlnné troubě ohřívalo jídlo. Přemýšlel, zda už GD spí, nebo je vzhůru. Popravdě, byl by radši, kdyby spal. Sám byl neskutečně unavený, chtěl jen něco zakousnout a jít spinkat. Kdyby byl jeho partner vzhůru, jistě by ho spát nenechal.

Bylo také možné, že ještě pracuje a pracovat bude stále, takže se na jednu stranu cítil zachráněn. Byl si jist, že ho dnešní noc budou potřebovat děti, tak se nechtěl věnovat činnosti, kterou by mohli spatřit. Navíc, opravdu na to neměl náladu. Nit jeho myšlenek přerušilo až pípání mikrovlnky, jeho jídlo bylo hotovo. Vytáhl misku s popcornem a hrst pražené kukuřice si vložil do úst. Nic lepšího uvařit neuměl a Sebastian byl už u sebe doma.

Bylo to smutné, protože byl taková populární osoba v jistém odvětví a neuměl si udělat ani obyčejné jídlo. Byl jako matka, co nedokáže vařit. Uměl uklízet, to ano, ale na vaření byl zcela levý. Spoléhal tedy na sluhu a Kwona, zdálo se ale, že na něj dnes oba zapomněli. Povzdechl si a společně a miskou popcornu se vydal po schodech nahoru.

G-Dragon ležel dávno v posteli, svou práci na dnešní den ukončil. Popravdě byl dost unaven a čekal už jen na svého Taemina, aby si mohl zdřímnout. Netoužil po nikom více než po svém partnerovi.

Ten blonďáček, po kterém tak moc toužil, za pár okamžiků otevřel dveře a tiše jako myška vklouzl dovnitř. Nesvítilo žádné světlo, usoudil tedy, že starší spí. Rychle dojedl popcorn a začal hledat pyžamo.

GD se zachrul a pomalu se z lehu přesunul do sedu. Pěstičkami si protřel očička a nadšeně se usmál. „Vítej doma, lásko. Jak bylo v práci?"

Taeminnie leknutím nadskočil, nečekal to. Rychle se dooblékl a přešel k postýlce, kde G-Dragonovi věnoval sladký polibek na přivítanou. „Ahoj~ Popravdě, příšerně. Zase jsem musel být s ním..." Nesnášel ho, spolupráce s ním pro něj byla konec. „Jsem neskutečně rád, že mám zase týden volno."

„Ty se teď budeš taaaaak flákat," škádlil ho hlasem G-Dragon a strhl ho pod sebe do postele. Jak tak na něj koukal, začínal mít dost solidní chutě. „Dočkám se já dnes něčeho, hmm?"

Lee začal v duchu nadávat, nedokázal mu prostě říct ne. Ty oči ho vždycky dokázaly obměkčit. „Hmm.. Chtěl bys?"

GD si k jeho překvapení povzdychl, slezl z něj a položil se jen kousíček od něho. Chuť sice měl, ale nějak se mu do ničeho nechtělo. „Já ti nevím... chtěl bych možná tak pár sladkých polibků na dobrou noc. Dneska tě nechci trápit, měl si to těžké."

„A... Nebudeš se zlobit?" ujišťoval se Minnie, nechtěl ho nějak znevýhodňovat či zanedbávat. To rozhodně ne. Mírně se pousmál a prsty přejel po jeho hebké tváři. Jak on ho miloval.

„To si piš, že ne," usmál se na něj G-Dragon a jemně do něj žďuchl nosánkem. Dokázal být neuvěřitelně roztomilý. „Ale chci pusinku. Minimálně jednu. Jinak tě sním, rozumíš?"

„Bez té bych neusnul," souhlasil mladší a jeho tvář vzal do dlaní. Přisunul se k němu blíž a prvně se vpil do jeho rtů, podobným plátkům růží. Nechával tomu čas, polibek schválně protahoval a neprohluboval. Bylo to kouzelné.

Při takovém polibku GD roztával, znovu se do Taemina zamilovával. Nechápal, jak může být někdo tak dokonalý jako on. Po době, kterou uznal za uctivou, se odtáhl a přesunul si k blonďáčkovi oušku, které skousl, trochu si s ním pohrál a následně mu do něj zašeptal: „Miluju tě."

„Je snad netřeba připomínat, že já tebe taky," zavrněl mladší. „Už tolik let... A mé city se nezměnily. Já... Jsi někdo, s kým chci strávit zbytek života."

„Nápodobně, drahý~" zapředl krásně Kwon a jeho ouško laškovně olízl. Neuniklo mu, jak vyskočila Minniemu husí kůže. Nejspíš opravdu nějaké chutě měl. Jak by taky ne, když ho starší takto provokoval a sváděl. Útočil na ta správná místečka, na ouška byl Taemin obzvláště citlivý. Jeho drahá polovička toho evidentně využívala k tomu, aby si s ním mohla pohrávat.

G-Dragon ho brzy pustil ze svého mučednictví, nechtěl ho po tak dlouhém dni trápit ještě víc. Beztak byli oba utahaní jako koťata. „Dobrou noc, lásko," popřál svému miláčkovi a překulil se na druhý bok, zády k němu. Chystal se jít spinkat.

„Dobrou noc~" Minnie se přisunul k němu, svým tělem kopíroval linii jeho zad. Ruku mu majetnicky hodil kolem pasu, ujišťoval se, že mu nikam neuteče. Hlavičku mu zabořil mezi lopatky.

Zatímco se spolu oni dva takto muchlovali, v pokoji dvou mladíků se něco změnilo. Mladší z nich, blonďáček Ren, se probudil ze zlého snu, spíše noční můry. Nechal jednorožce jednorožcem, spustil packy z postele a rychlým, tichým krokem vyklouzl z místnosti. Šel za Jonghyunem, do jeho pokoje vklouzl o minutku později. Tmavovlásek již pochrupoval, na zemi se válely kusy jeho odhozeného oblečení. Spinkal nahý, to ale mladší nevěděl a bez zeptání vklouzl k němu pod deku.

Moc se totiž bál. Ve snu ho děsila G-Dragon a teď se bál, že na něj znovu přijde. Přitiskl se k černovláskovi, pro jistotu se ještě schoval pod deku, vykukovaly z něj jen vlasy.

Jonghyunovi stačilo málo, aby se probudil. „Hmm?~" zamumlal a k Renovi se napůl otočil. Že na sobě neměl jediný kousek oblečení a Minki se ho tak důvěrně dotýkal, neřešil. „Copak se děje, zlato?"

„B-bojím se!" kníkl Minki a přitulil se k němu. „Měl jsem škaredý sen. Můžu... Můžu spinkat s tebou?" věděl, že chce hodně, ale stejně doufal, že ho starší nevyžene.

„Pokud tě netrápí, že právě ležíš s nahým klukem v posteli, tak mi to je jedno," odtušil JR a natočil se k němu čelem. Jednu ruku využíval jako polštářek, tou druhou mu zapletl do vlásků a začal si s nimi pohrávat.

Choi doposud nezaznamenal, že je nahý. Bylo to překvapení, které ale jeho východisko stejně nezměnilo. „Děkuju," byl mu opravdu moc vděčný, sám by se už asi nevyspal. Nepomohl by mu ani jednorožec.

„Copak zlého se ti zdálo?" zajímal se Jonghyun. I přes tmu, na niž si už jeho oči zvykly, mu hleděl hluboko do očí. Jeho hlas měl přídech smutku.

„GD..." Když Renovi někdo udělal něco zlého, opakovalo se to ještě dlouho, vracelo se mu to ve snech. Byl to takový temný stín nad jeho myslí.

Nyní již nesmutnil jen Jongův hlas, ale i jeho obličej. Mohl za to on, že bylo Renovi ublíženo. Nezasluhoval si odpuštění. „Omlouvám se," dodal šeptem.

„Nevím, za co se omlouváš, ale stejně nemáš proč," zavrtěl Minki hlavičkou a pohled mu oplatil. „Nic si nevyčítej."

Jonghyun se opřel čelem o to jeho a zoufale si povzdychl. Byl mu tak blízko a v takovém stavu, do něhož si ho přálo dostat mnoho lidí. Nahý a snadno zkrotitelný.

Ren ovšem neměl stejné myšlenky a záměry jako oni, byl zcela nevinný a na nic podobného by ani nepomyslel. Jediné, co chtěl, bylo schoulit se do staršího objetí a pěkně usnout.

To mu Kim dovolil, ani na vteřinu nemyslel na to, že by ho ze svého pokoje vyhodil. To by nebyl ten mírumilovný Jonghyun, který se v něm skrýval. Vymotal packu z Renových vlásků a přesunul ji na jeho bok, za nějž si ho přitáhl těsně na tělo.

Choi vděčně zavrněl, JR pěkně hřál. Jeho pokožka přímo sálala horkem, které mladíček tak moc potřeboval, neboť jemu samotnému byla zima.

Ráno

G-Dragon se probudil ve skvělé náladě, Taemin po jeho boku pro něj byl jako zářící sluníčko. Vždy ho skvěle naladil. Usmíval se po celou dobu oblékání i hygieny. Chtěl klukům udělat snídani a společně se s nimi najíst. Jako první je ovšem chtěl vzbudit, takže zatímco Taeminnie spal, s krásným a milým úsměvem na tváři se vydal nejdříve do Renova pokoje. Bylo pro něj velké překvapení, když blonďáčka v jeho postýlce nenašel.

Zavrtěl nad tím hlavou, třeba už vstal. Šel tedy o dveře vedle, otevřel je velice potichu. Jonghyun snad ještě spát bude. Rozházené věci po zemi ho skoro rozesmály, evidentně rád spí nahý. Když však došel k posteli a spatřil, že je pravda úplně jiná, než si myslel, začal v něm vřít vztek.

Rychlým krokem přešel k oknu, prudce rozhrnul závěsy a vytáhl závěsy. Pokoj okamžitě zalilo ostré sluneční světlo, které okamžitě dopadlo na dva spící a vzájemně se objímající mladíky, které muselo jistě probudit.

„Hnnnn..." vydal ze sebe Jonghyun a holými pažemi Rena objal ještě víc. Hlavičku mu skryl do vlasů, kam ho mimoděk několikrát políbil. „Ještě nechci vstávat, mami... takhle mi je dobře..."

„Kluci... Vstávat!" rozkázal Kwon hlasitě, jeho dobrá nálada byla rázem pryč. Domyslel si, co se tu včera muselo dít a ačkoliv to byla mylná domněnka, naštvala ho.

To už byl vzhůru i Ren a vystrašeně se rozkoukával. Slyšel GDho, způsobilo mu to krátký šok. Pevně stiskl Jongův bok, přičemž si uvědomil, jak hebká černovláskova kůže je. Rychle se za něj taky schoval, měl za to, že si ho muž ještě nevšiml. A pokud ano, určitě ho přišel potrestat za to, že nespal ve svém pokoji.

Jonghyun se pomalu posadil a mladíka za sebou tím skryl, deka mu sklouzla až k obnaženému klínu. Protáhl se a v záři slunečních paprsků dlouze zívl. „Dobré ráno..."

„Dobré," odtušil GD a podrážděně zavrčel. „Můžeš mi vysvětlit, co jste tu včera dělali? A proč každý nejste ve svém pokoji?"

Kimovi se o stupeň zhoršila nálada. Co mu zase je? Nic špatného se přeci nestalo. „Prostě jsme spolu spali, nic víc." JR to myslel ve smyslu snění a ležení pod dekou, ne o té druhé věci, na niž myslel G-Dragon.

„Tak... spali, jo?" zopakoval to po něm Kwon a pomalu přistoupil k posteli. Naklonil se, byl černovláskovi až nebezpečně blízko. Foukl mu do obličeje a rukou zajel do vlásků; následně ji stiskl v pěst.

Jonghyun zatnul zuby, aby ze sebe nevydal jediný zvuk. Zabolelo to, dost, navíc se mu G-Dragonova blízkost hnusila. Podvědomě sevřel Renovu ruku na svém boku v pěst, aby mu dodal odvahy.

„Bez mého svolení... Nesmíte nic..." zašeptal nejstarší tiše. „Oba mi patříte, můžu si s vámi dělat, co se mi zlíbí. Například..." Naklonil se ještě blíž, překonal zbývající vzdálenost mezi nimi a hrubě se zmocnil mladíkových rtů.

V tu chvíli Ren zděšeně vypískl, pokusil se od svého brášky blondýna odstrčit.

Černovlásek zůstal jen strnule sedět a vyděšeně na něj hledět. Neovládal se, to GD držel jeho nitky a pohrával si s nimi. Jonghyunovi se to nelíbilo, bolelo to. Zvláště ta skutečnost, že to byl jeho první polibek, nikdy nikoho dříve nelíbal, a G-Dragon ho o toto prvenství připravil takovým krutým způsobem.

Získal tím jakýsi pocit zadostiučinění, nestihl si ho ale ani pořádně vychutnat. Do místnosti totiž nakráčel Taemin. Byl vzhůru už dávno a snídal v kuchyni, Renovo volání (pokud se to tak dalo nazvat) ho přivolalo. „Co se... Kwon Ji-yong!"

GD sebou prudce trhl, od mladíkových rtů se prudce odtáhl. Taeminův hlas jím projel jako elektrický šok, Jongovy vlasy křečovitě stiskl o to víc. Hleděl mu do vystrašených, avšak vzdorovitých očí, které ho tak moc iritovaly.

Reníkovi zazářila očička, tohle byla jejich záchrana. Když ale viděl, že to nepomáhá, vykoukl zpoza bráškových zad a bojácně do něj začal bušit pěstičkami. Po tvářích se mu rozkutálely slzičky. „Nech Jonghyunnieho být! Proč jsi tak zlý? Vždyť jsme spolu jen spinkali v postýlce, protože jsem v noci měl ošklivý sen a moc jsem se bál..."

G-Dragon sebou znovu trhl, Renova slova ho zasáhla. Cože? Oni spolu... nespali po sexuální stránce, ale jen v jedné posteli, neboť se mladší bál? Tomu nemohl věřit. Vlasy svého syna trhnutím pustil. Když byl Jonghyun nahý, odhadoval něco jiného. Ne tohle.

„Ji-yong..." ozval se znovu Taemin, chytil staršího za paži a odtáhl ho na chodbu. Pohledem se mu vyhýbal. „Tak, ty jsi chtěl děti jen proto, abys měl víc objektů na své hrátky?" vyčetl mu. „Samozřejmě, že ano. Jinak bys Jonghyunnieho hned první den nelíbal, když jsem tě nemohl vidět! Proč jsem byl tak hloupý? Proč mi to nedošlo dřív?" V očích mu zuřila bouře, zároveň musel zběsilým mrkáním zahánět slzy.

„Tak to není, Taeminnie," snažil se to nějak umluvit GD. „Ty víš, že nemiluji nikoho tak jako tebe." Věděl, že na Taemina taková slova platí, vždycky mu po nich podléhal. Sevřel blonďáčka ve svém objetí a svými rty se otřel o ty jeho. „Nikoho nechci víc, ty to víš, lásko..."

„Pusť mě," odsekl mu Lee chladně a z jeho objetí se vytrhl. Dnes na to nezapomene, neodpustí mu jen vlivem několika pěkných slov. Draggie si to neuvědomoval, ale tímhle mu dost ublížil. Neohlížel se, rychle se vydal dolů po schodech.

„Taemine!" křikl po něm Kwon a rozběhl se za ním. „Zastav se!" I po jeho hlasitých projevech se Taemin nezastavoval, běžel o to rychleji. GDho to dopalovalo. „Tak poslouchej mě, zatraceně!" ječel na něj, vztek v něm rostl.

Taeminova duše se třásla, ještě nikdy neviděl svého milého tak naštvaného. Navíc už vůbec ne na něj. Bolelo to. Byl v pokušení se zastavit, vrátit se k němu a utěšit jeho hněv. Místo toho vklouzl do bot, popadl bundu a zamířil ke dveřím.

GD k nim doběhl v momentě, kdy se za blonďákem zavřely. Zuřivě do nich praštil. To všechno byla vina těch dvou. Kdyby tak moc Taemin nechtěl děti a on nebyl takový, že mu nedokázal nevyhovět, všechny tyhle problémy by byly dávno za nimi, vůbec by se neděly.

Taemin by mu v tu chvíli asi vlepil facku. Vždyť to bylo jejich společné rozhodnutí, oba to cítili stejně. Zvažovali to dlouho. A teď Kwon řekne něco takového?

Nebylo to tak, že by je GD nechtěl, pouze netušil, že s nimi bude tolik práce. Jistým způsobem je miloval, ale nyní by je nejraději zaškrtil. To sice provést nehodlal, avšak byl tak pln zloby, že se potřeboval odreagovat.

Už přesně věděl jak. Vpadl do Jonghyunova pokoje, kde za vlasy popadl tu malou blonďatou věc a vytáhl ji na nohy. Druhému z mladíků nevěnoval jediný pohled, zatímco toho mladšího dotáhl na chodbu.

„Hej!" vyjel po něm Jonghyun, který byl rázem na nohou a následoval ho. Naštěstí se stihl obléct, když GD pronásledoval Taemina. Nechápal, co po nich ještě chce. Ač byl dost pohublý, nějakou tu sílu měl a přesně tou do něj zezadu narazil, až G-Dragon přepadl dopředu. „Nesahej na něj, sakra!"

Kwon zavrčel, rychle však získal svou rovnováhu zpět. Rozmáchl se, skoro, jako by chtěl druhému vrátit, místo toho mu nakonec podkopl nohy a srazil ho k zemi. „Zůstaň tady," rozkázal, upevnil své držení blonďáčka a táhl ho dolů po schodech.

Podařilo se mu Jonghyunovi vyrazit dech, po němž několik dalších mučivých vteřin lapal. Rád by Renovi pomohl, ale musel dát pozor, aby nejprve zachránil sebe. Touha po životě byla mnohem větší než touha chránit.

Blondýn využil ten čas k tomu, aby mladíčka dotáhl až do části domu, kde doposud nebyl. Do sklepa. Byla tam neskutečná tma, ale jelikož věděl, kde co je, nebyl pro něj problém se zorientovat. Dotáhl Choie až ke zdi, z níž visely okovy, a právě do nich připoutal jeho ruce.

Renovi se vyhrnuli do očí slzy. Neměl rád tmu, bál se jí, a navíc tu všude jistě bude plno nepříjemné havěti jako pavouků a různých brouků. Ironií bylo, že chtěl zpátky k G-Dragonovi, dokonce se o to pokusil několika trhnutími, protože on pro něj představoval bezpečí před něčím horším.

Zlomový byl okamžik, kdy se o jeho bosou nožku otřel něco chlupatého. Zděšeně vykníkl, teď už se opravdu rozplakal. GD se jen potěšeně rozesmál. „Užij si to..." popřál mu.

„D-Draggie, prosím, nenechávej mě tu samotného," žádal ho Ren na pokraji pláče, z velké části jeho slova připomínala jeden dlouhý vzlyk. „Prosím." Použil dokonce i přezdívku, jakou ho oslovoval Taemin, aniž by si to uvědomil.

„To ty můžeš za to, že Taemin utekl," prohlásil blondýn chladně. „Zasloužíš si trest... Vrátím se pro tebe večer... Možná." Neměl s ním ani kapku soucitu, s těmito slovy ho tam nechal, sám vyšel ven a sklep pečlivě zamkl.

Jonghyun se mezitím zvedl, ale nebyl sto říct, kam ti dva mohli zmizet. Napadlo ho G-Dragonův a Taeminův pokoj, kam se vzápětí přiřítil. Ale nikdo tam nebyl. Tou dobou už byl Kwon nahoře, sám se sebou moc spokojen. JR mohl slyšet jeho kroky, rozléhající se celou chodbou.

„G-Dragone!" oslovil ho zvučným hlasem černovlásek, který vyběhl z jeho ložnice a zatarasil mu cestu. Hlasitě u toho oddychoval. Jen tak tak se držel, aby mu neupravil ten ksicht, který mu přišel tak odporný. „Co jsi s ním provedl?!"

„Řekněme, že dostal, co si zaslouží. Jistě si to velmi užije," usmál se starší, ruku mu obmotal kolem pasu a přitáhl si ho k sobě. „A teď už budu svou pozornost věnovat výhradně tobě~"

„O to stojím asi tak moc jako o tu hrůzu předtím," zavrčel podrážděně Jonghyun. GDho ruku čapl a vší silou se od něj snažil dostat. Nelíbilo se mu to.

„Je mi jedno, zda o to stojíš, nebo ne," zavrčel starší a prsty pevně sevřel kolem jeho zápěstí. „Teď půjdeš se mnou..." Nic dalšího neřekl, škubnutím ruky udal směr a táhl ho do jejich ložnice.

Tmavovlásek něco nesrozumitelně zamumlal, nic přívětivého to asi nebylo. Nezbývalo mu nic jiného, než se snažit ho co nejvíce zpomalit, neboť GD byl mnohem, mnohem silnější.

„Přestaň," sykl po něm blondýn, moc dobře věděl, co zamýšlí. Bylo to zcela zbytečné, stejně by mu to nijak nepomohlo. Akorát to tak mohlo G-Dragona naštvat.

„Nepřestanu. Nevzdám se, nikdy," odporoval mu temným hlasem JR. Pravdu mu nikdo nemohl vytknout, vše dělal ve svém nejlepším zájmu. „Budu ti vzdorovat už navěky."

„To se ještě uvidí," uchechtl se GD. Nikdo mu nevydržel odporovat dlouho, až takovou měl sílu a moc. Každý mu nakonec podlehl. Věděl, že tak to nakonec skončí i s Jonghyunem.

JR si byl sebou dost jistý, zatím nepodlehl nikomu. Jeho srdce se obávalo toho, co přijde. Bude to něco tak strašného, jako když si G-Dragon přivlastnil jeho rty? Nevěděl, co si má představit.

Čekalo ho něco mnohem horšího, tedy, alespoň pro něj. Ji-yong si to samozřejmě užije, o tom nepochyboval. Dotáhl ho až do ložnice a zavřel dveře, aby mu Jonghyun náhodou neutekl.

Černovlásek se mu stále marně snažil vytrhnout tu jednu ruku, za niž ho GD držel. Bál se o Rena, proto se odsud musel co nejdříve dostat. „Pusť mě, ti říkám!"

„Radím ti dobře, zavři tu svou pusinku, ano?" usmál se sladce GD, bylo však jasné, jaký vztek v něm vřel.

„Co po mně, sakra, chceš?" zavrčel na oplátku Jonghyun, jako kdyby jeho slova neslyšel. „Kam jsi odvedl Rena?!" vyšiloval. V této rodině mu nezáleželo na nikom jiném než na Renovi. Počáteční pocit štěstí dávno vymizel.

„Do sklepa," na Kwonově tváři se objevil samolibý úsměv. „Jistě si to užije. Jsou tam okovy, brouci, pavouci, myši a krysy. Pak také můj jediný domácí mazlíček. Je vážně... přítulný. Rád se mazlí..."

„Co. Jsi. Mu. To. Kurva. Provedl?!" vyjel po něm Jonghyun, na rozdíl od několika posledních vteřin se po něm vrhl. Narazil ho na zeď takovou silou, že to zadunělo i celým jeho tělem. Pokud se dalo říct, že byl do této chvíle v relativním klidu, tak nyní běsnil.

„Ále notak~ Snake bude jistě rád." Blondýn byl opravdu šílený, možná ještě víc než to. Po tom, co Taemin utekl, mu bylo opravdu už všechno jedno. Samotu si zpestří alespoň Jonghyunovou společností.

„Máš tam hada? Nebo je to jen vážně debilní jméno pro něco?" vrčel JR na GDho, začínal to brát opravdu vážně. Svým postojem a vyceněnými zuby připomínal šelmu, která ho chce rozcupovat na kusy. „Já ti radím. Okamžitě mě pusť, než se dostaneš do problémů." Trochu poškozených vztahů mezi otcem a matkou, tedy mezi ním a Taeminem, si nešlo nevšimnout. Byl schopen to proti němu použít. „Taeminnie by asi nechtěl, aby se něco takového dělo jeho miláčkovi, že ne?" Po tváři mu letmo přeběhl škodolibý úsměv, blondýna ke zdi přirazil znovu. „Všiml sis, jak na Rena kouká. Žárlíš, že? To proto po nás jdeš."

„Mlč!" zavrčel blondýn. Tohle ho štvalo, druhý se mu silně dostával pod kůži. Četl v něm jako v otevřené knize. „Já a Taemin jsme v naprostém pořádku," zalhal. „Já? Žárlit? Pche! Taková hloupost! Proč bych měl na toho malého žárlit? Absolutně nic na něm není!" zavrčel. „A ano, Snake je had. Má asi dva a půl metru."

„Podvádíš ho," vyplivl ze svých úst Jonghyun a i přes sevření své levé ruky od něj udělal krok stranou. „A ty si myslíš, že si za celou tu dobu jedinkrát nevšiml? Došlo to i mně, když jsi předvedl tu svoji scénku. Jsi odpad."

GD ztuhl. Jak? Jak o tom mohl ten prevít vědět? Dával si přeci pozor! Pravdou bylo, že již dlouho udržoval poměr s T.O.P.em,. Zval si ho sem vždy, když byl Taemin v práci. Byl si jistý tím, že veškeré stopy vždy důkladně zamaskoval. Tak... „Jak?"

„Je normální, aby někdo, kdo nikdy nepodvedl, ve zlosti políbil toho, kdož má být jeho synem?" prozradil Jonghyun. To, že G-Dragon Taemina podvádí, byla jen jeho domněnka. To, že odhalil pravdu, pro něj samého bylo překvapením. „Hnusíš se mi. Tak strašně moc."

„O tomhle Taeminovi..." volnou rukou ho chytl pod krkem a otočil se s ním, takže teď byl ke zdi přiražen Jonghyun. „Nikdy neřekneš ani slovo, rozumíš?" Ačkoliv ho podváděl, celým srdcem toho svého blonďáčka miloval a nepřežil by jeho ztrátu.

„Ví to..." zasýpal JR a jeho ruku docela snadno odrazil. Téměř hrdinsky do něj narazil ramenem. Naparoval se tak, jak to kluci dělávají. „Nezabráníš tomu. Nevím, kde pracuje, že je v háji celý den - pokud to včera nebyla výjimka, ale práce pro něj bude únik. Možná jsem jen zasraný děcko, který celej svůj život žilo v ústavu, kde bylo bičováno a mučeno, ale věř, že jsou věci, který rozpoznám - mužský vztahy, výrazy, chování. Žil jsem v ústavu plném kluků a neuspokojených mužů, žádnou ženu jsem nikdy nespatřil. Naučil jsem se toho víc než dost, abych při prvním pohledu pochopil, že Taemin už takhle dál nemůže. On o tom ví, GD!"

G-Dragon se stále odmítal smířit s pravdou. „Ne, to nemůže být pravda. Všiml bych si, kdyby o tom Taeminnie věděl. Znám ho dobře, celá léta. Stále mi chceš tvrdit, že si na něm viděl něco, co já ne?" Pokud tomu opravdu bylo tak, jak tvrdil, bude se muset hodně snažit, aby získal svého milého zpátky.

„Kdybys zkusil být jemnější ve všech ohledech, nejspíš by ani neutekl," vyčítal mu JR. Připadal si teď jako nějaký poradce pro vztahy. „Nesmíš na něj křičet. Co jsem pochopil, je podobný jako Ren. Musíš se o něj starat. Kup mu květiny, bonboniéru... a hlavně nebuď zlý. Jak myslíš, že zareaguje na to, žes jeho oblíbeného syna zamkl do sklepa, přestože jsi viděl, že se bál být v noci v pokoji sám?"

„Proč bych tě měl poslouchat?" V hloubi duše Ji-yong cítil, že má pravdu. Nedokázal si to připustit. „Jsi jen pískle, co nemá žádné zkušenosti. Ani jednoho z nás pořádně neznáš, tak jak můžeš vědět, co bych měl udělat?"

„Stačilo mi pár pohledů, abych vás poznal," promluvil Jonghyun, sálal z něj ledový klid. Přistoupil blíže k G-Dragonovi a volnou rukou mu přejel po tváři. „Vím, proč to děláš. Jsi osamocený. Potřebuješ pozornost a snažíš si ji získat tím, že ničíš vše okolo. Je to tak že?"

Kwon si zaryl nehty do dlaně. Jak to dělá? Co je tohle sakra za kouzla? Má ho dokonale přečteného. „Už nemluv. Jistě blafuješ a myslíš si, jak jsi nade mnou vyhrál."

„Ne, já nad tebou opravdu vyhrál," odsekl Jonghyun sebejistě a všechny své napnuté svaly uvolnil. „Chceš mi ublížit? Jen do toho. Vidím ti až do duše, nejradši bys mě ohnul támhle o stůl za sebou."

Přesně, jak čekal. Nechal se velmi snadno vyprovokovat a vyplnil obsah jeho slov. Chytl ho za vlasy, dotáhl ke stolu a donutil ho se na něj položit přední polovinou těla. Zezadu se na něj natiskl, dýchal mu za krk.

JR zatnul zuby, to hrubé zacházení se mu nelíbilo. „Přesně tohle bys dělat neměl, idiote," upozornil druhého na jistý fakt. Kupodivu se nevzpíral, jen ho slovně dráždil. Věděl, že k tomu dojde, na jeho poražení dostatek síly neměl.

Blondýn pustil jeho vlasy a položil jej na desku stolu ještě víc. „V tom případě bych neměl asi ani tohle, co?" ušklíbl se a packou mu vklouzl pod tričko.

Tentokrát sebou mladší trochu cukl, na tak důvěrné doteky nebyl zvyklý. Nevadilo mu, když na něj někdo sahal, ale tohle bylo daleko za hranicí. „Přesně... alespoň, že to víš, když to stále děláš, protože to nechápeš."

Neodpověděl, nemělo to smysl. Momentálně ho chtěl jen zlomit, pokořit a zkrotit, jen aby z jeho úst už dále nevycházela ta odporná pravda. Věděl přesně, jak to udělá. Neváhal a přes hlavu mu ihned přetáhl ono tričko.

Naskytl se mu pohled, který ho na moment vyděsil. Jonghyun byl hubený, neskutečně hubený. Páteř i žebra mu viditelně vystupovala, od okolí je dělila pouze slabá vrstva kůže. Svaly žádné. Kde tedy mohl vzít tu sílu, s jakou se do něj předtím pouštěl? Pravděpodobně pramenila z touhy ochránit sebe, Rena a donutit G-Dragona prozřít. Pokud bude pokračovat takhle, Taemina ztratí už úplně. Tím si byl jistý.

„Úchyle. Nemáš na mě co šahat," dovolil si Jonghyun jednu peprnou poznámku na GDho účet, „a pokud tě takhle někdo načape, budeš v pořádném průseru."

„Není možné, aby se to stalo. Sám si říkal, že Taeminnie teď bude hledat útěchu v práci. Ren je ve sklepě. Nemá nás kdo vyrušit." G-Dragon tak nějak zapomínal na jejich věrného sluhu Sebastiana, který tu byl vlastně celý den a jeho uším ani očím nic neuteklo.

Byl téměř jako duch, ale na tohoto ducha mělo telefonní číslo mnoho lidí. Třeba jako Taemin, který mu o několik minut později, kdy se G-Dragon pořádně do Jonghyuna pustil, telefonoval v touze po tom, aby našel Rena. Byl v depresích z toho, co s GDm předvedli ráno, a rád by to klukům vynahradil. Ren pro něj nebyl takový oříšek, ve spoustě věcí se mu podobal, tak si myslel, že by pro něj nákupy mohly být příjemnou aktivitou.

„Je mi líto, pane," zavrtěl postarší muž hlavou po té, co prozkoumal téměř celý dům. „Mladšího z bratrů jsem od vašeho odchodu neviděl a nemohu ho nikde najít."

„Tak se podívej po starším, nejspíš budou spolu. Projdi třeba zahrady, ty jsem nezmínil," poradil mu Taemin se skrytou omluvou. Mohl čekat, že Rena nenajde nikde samotného. Byl to docela strašpytel, jak stihl zpozorovat.

Dobrých pár minut se ozývalo jen Sebbyho nesouhlasné mrmlání, dokonce ani po prozkoumání zahrad a jejich pokojů ani jedno z dětí nenašel, což také oznámil Leemu. Bylo to podezřelé. „Zeptám se ještě pana Kwona, zda je neviděl."

„Dobře," povzdechl si Taemin a zabočil doprava. Byl jen kousek od domu, vyrazil dříve. Kdyby tušil, že to s Renem potrvá tak dlouho, asi by v práci zůstal trochu déle. „Ale pokus se mu neříct, z jakého důvodu je hledáš."

„Zajisté, pane," přikývl Sebastian a vydal se nahoru po schodech. Napadlo ho, že ti dva jsou v pokoji jeho pánů a snaží se se starším z nich sblížit. Jen, co stanul před dveřmi, zmocnila se ho jakási zlá předtucha. I navzdory ní ovšem zaklepal.

Neozvalo se nic, tak to vzal jako svolení ke vstupu. Mlčení znamená souhlas a v G-Dragonově případě to platilo dvojnásob. Avšak to, že otevřel dveře a udělal jeden krok dovnitř, byla jeho největší chyba. Chyba, která mohl rozvrátit celou rodinu.

Z Jonghyunova hrdla se v tu chvíli vydral zpola výkřik, zpola sten. GD si ho pro sebe připravoval, mladíček na sobě neměl jediný kousek oblečení a celou vahou spočíval na stole, ač se mu občasné třísky zarážely do hrudi. Ji-yong měl pryč pouze své tričko a do svého svěřence pronikal dvěma prsty. Aby se mu nevzpíral, druhou rukou držel mladšího zezadu za krk a k dřevěnému nábytku ho tiskl.

V ten samý okamžik Lee prudce šlápl na brzy, jeho auto se zaskřípěním zastavilo jen několik centimetrů od mohutného stromu u krajnice vozovky. „S-Sebastiane? C-co to bylo?" Moc dobře to věděl, jeho mysl to na něj řvala. Přesto, srdce odmítalo uvěřit. Tohle by mu G-Dragon neudělal.

„O-omlouvám se za vyrušení," vykoktal rozpačitě sluha a s pokornou úklonou místnost urychleně opustil, následován G-Dragonovým povzdechem. Sám byl tím, co spatřil, vykolejen. Kdyby místo Jonghyuna viděl T.O.Pa, byl by překvapen mnohem méně. „Pane, G-Dragon má návštěvu. Nemohu ho rušit."

„Jakou návštěvu?" uhodil blonďáček, začínal být silně hysterický. Srdce mu zběsile tlouklo. Doufal, že sluha jeho domněnku vyvrátí, modlil se za to.

„V..." Sebastian se bál mu to říct, jeho povinnost mu však nedovolovala lhát svému pánovi. Dlouze se nadechl, načež pomalým, smířlivým tónem řekl: „Vašeho syna, staršího. Kima Jonghyuna."

Z Taeminovy strany se neozvalo nic, až si Sebastian myslet, že to přijal asertivně. Bohužel, pak se ozval srdceryvný výkřik, následovaný nárazem telefonu a palubní desku.

Zařízení se rozdělilo na několik částí: kryt, baterku a zbytek. Hovor se automaticky vypnul, když mobil ztratil svůj život. Nebylo to poprvé, co s ním takto hodil. Byl to také už asi třetí telefon, co si za poslední dva roky koupil.

Potrpěl si na dražší značky, takže tohle házení vážně nebylo zrovna levné. Nicméně, bylo mu to jedno, v ten moment to potřeboval. Beztak se mu neulevilo ani trochu. Tvář zoufale skryl do dlaní, cítil, jak se mu z očí derou první z mnoha slz. Celá jeho ještě včera večer šťastná existence se během několika vteřin ponořila do nekonečného víru trýznivé bolesti, žalu a utrpení. Pomalu se v ní topil, jeho nitro bylo trháno na malé kousky. Srdceryvné vzlyky z jeho plic vytlačovaly vzduch. Zhroutil se. Pomalu se sesunul k zemi, tvář zabořil do kožené sedačky. Nemohl uvěřit tomu, že mu to GD skutečně udělal. O jeho poměru s T.O.P.em věděl už dlouho, ale tohle... překročilo veškeré hranice.

Uplakaný pohled mu zcela náhodně spočinul na kapesním nožíku, povalujícím se na zadním sedadle. Získal si jeho zájem. Natáhl se pro něj, vytasil a téměř až s božskou úctou si na slunci lesknoucí se čepel prohlížel. Působila tak vřele, přátelsky, vysílala auru útěchy. Nezvládl to, podlehl jejímu vábení. Vytáhl se zpět na sedadlo a vykasal si oba rukávy. Na bělostné kůži se skvěly jizvy, některé byly staré roky, jiné měsíce. Vzápětí k nim měly přibýt další. Přiložil ostří ke svému zápěstí, kov ho příjemně zastudil na rozpálené kůži. Přitlačil a zatáhl, čímž způsobil první hladký řez. Bolestně sykl, přitom ale s jakýmsi uspokojením sledoval rudé kapičky, které se z poškozeného místa vyřinuly.