O zhruba měsíc později

Všichni členové G-Dragonovy rodiny již byli zcela v pořádku. Taemin byl jednou na psychologickém pohovoru, ale vše dopadlo v pořádku. Minkiho ruka a G-Dragonova zranění se taktéž brzy zhojila, Jonghyunovi se naštěstí nic nestalo. Taemin sice občas do práce zašel, ale zatím Taeyanga nepotkal ani jednou, dokonce i Key o něj už měl starosti.

Podlé všeho se tam totiž za celou dobu neukázal ani jednou. Celá rodinka se momentálně shromáždila v jídelně. „Tak, co budeme dnes dělat?" zeptal se Taemin.

„No já nevím, co teď, ale co třeba udělat večeři?" nadhodil Jonghyun, jeho bříško zakručením souhlasilo. Měl hlad, ostatně jako skoro pořád. „Sebastian nám jistě něco ukuchtí."

„Hyunnie," zachichotal se Minki a po bříšku ho pohladil, jako by spolu snad čekali malé Reňátko nebo Joghyuňátko. „Ty jen pořád něco jíš. Doufám, že jednou nezakousneš i mě."

„Kazíš mi plány, Rene," zavrněl dotčeně JR. Naklonil se k němu a svými rty se otřel o jeho hebké tvářičky. „Ham, Rennie." Sjel mu až k oušku, které jemně skousl a nasál mezi rtìky.

„Wíí!" vypískl Minki se smíchem, bylo mu fuk, že jsou oba tátové jen pár metrů od nich. „Já ale k jídlu nejsem~"

„Vážně si to myslíš?" pokračoval s úšklebkem tmavovlásek. Provokativně se na Reníka nalepil, chytil jej kolem pasu, aby mu neutekl, a měkce se zakousl do jeho krčku. Nechtěl mu způsobit zranění.

„Ale, ale, ale..." začal GD a doplul až k nim. Chytil Jonga kolem pasu, stejně tak Taemin Rena. Následně se ujal slova právě Lee: „Přestaňte se nám tu okusovat, ano? To prostě nejde, jste bráškové."

„Ale když on je k sežrání!" obvinil Jonghyun svého bratra. „Snědl bych ho. Ten zadek, ty tvářičky... prostě lahůdka." Musel své chování nějak odůvodnit. „Třeba teď vypadá jako jahoda, to nepopřete. Slupl bych ho jako malinu. Eeer, teda jahodu."

Tátové se na Rena opravdu podívali. Museli uznat, že opravdu vypadá jako sladká jahůdka. Díky Jonghyunovým činům a slovům se neskutečně červenal.

„Draggie, pusť mě a dám ti za to pusu~" pokoušel se Kim smlouvat, nechtěl být od Rena daleko. S bráškou se od sebe po celou dobu nehnuli, tak od něj nechtěl být daleko.

„No, pusu mi vážně dávat nemusíš," zasmál se Kwon a propustil ho ze svého područí. Dal si jedno předsevzetí: nikdy už se nenechá políbit nikým jiným než Taeminem.

„Jak chceš, ale, prosím, pusť mě okusovat to rozkošné stvoření, které si říká můj bratr," žadonil stále více Jonghyun. Přál si mít Rena v náručí, ne být v náruči někoho jiného. „Za chvilku začne brečet, vidím to na něm."

„Vážně?" zeptal se překvapeně GD. Ačkoliv o této skutečnosti pochyboval, nechtěl, aby Ren plakal.

„Díkes!" usmál se na něj vděčně Jonghyun a ve zlomku vteřiny už držel Minkiho ve své náruči. Tulil se k němu jako k heboučkému koťátku. Zastavil se až tehdy, kdy mu znovu zakručelo bříško. Měl prostě hlad

„N-nebudeš mě jíst, že n-ne?" kníkl blonďáček vystrašeně, nepřál si být sněden. Nepoznal, že si z něj Jonghyun dělá legraci. Možná.

„A kdo by si se mnou pak hrál, když bych tě snědl, hmm?" povytáhl JR obočí a na svého miláčka se pousmál. „Ukuchtíme místo tebe nějaké dobré jídlo, ju? Třeba kuře!"

„Ále to nám sní Onew," upozornil blonďáček na tento drobný fakt. Onew s nimi pořád bydlel, staral se o koně a co je nejdůležitější, živil se jen kuřecím masem.

„Tak jednou bude o hladu," uculil se Kim, on prostě chtěl kuře. A když něco chtěl, prostě to dostal. Sklouzl pohledem na své rodiče. „Taky si dáte kuře, ne?"

„Nám je to jedno, jíme snad všechno," uculil se Lee a nechal se Ji-yongem obejmout kolem pasu. Spokojeně přitom zapředl.

„Sebastianeeee~" zavolal rozkošně Jonghyun, hledajiv jejich sluhu i s Renem. Že by si zase hral na hospodyňku, nebo po dlouhé době spal?

„Kdepak jsi...?" doplnil ho usměvavě Minki, který ho držel za packu a tlapkal po jeho boku.

„Nechte ho, něco uchutním já, ju?" vtěsnal se mezi ně Taemin a zatáhl je zpět. „Nechte ho být. Máte z něj kuchařku. Teda alespoň ty, Jonghyunnie."

„Ehehehe," uchechtl se černovlásek. Měl pravdu.

„A můžeme vařit s tebou, mami?" vyzvídal Ren.

„Ne, vařit s ním budu já," vyplázl na ně G-Dragon jazyk. Měl taky už hlad a chtěl to vyřešit co nejrychleji. Kluci by to akorát zdržovali. „Jděte se podívat ke koním a nahlašte to Onewovi."

„Dobře," kývl Ren a chytil Hyuna za packu. „Ále, najíst mu nedáme, že?" ujišťoval se. „Všechno by schlamstl... Jako včera oběd, večeři i snídani."

„Dostane vlastní porci, neboj, tvoje jídlo ti nikdo nesní, dokonce ani Jonghyun ne," ujistil ho s roztomilým úsměvem Taeminnie. „Pozdravuj Onewa~ a zeptej se ho, jak to vidí s tím ježděním. Už se nemůžu dočkat!"

„Jooo~ Jednorožec!" zapištěl Choi nadšeně. Rozběhl se, JRa táhl za sebou. „Pojď, bráško!"

„No jo," zasmál se jeho rozjařenosti tmavovlásek a vydal se s ním. Ke kuchařům prohodil ještě: „Snažte se rychle, fakt mám hlad!" Pak odešel.

„Oneeeeeeew-hyung!~" volal Minki už z dálky, muž ho prostě nemohl přehlédnout. Už se opravdu nemohl dočkat jednorožce.

„Anooo?" zareagoval na jeho volání Onew. Zrovna čistil Woongovi, Jonghyunovu koni, kopyta. Musel svou práci přerušit. Zvedl se a narovnal se v zádech, dost ho bolely.

„Minnie si s tebou chce zajezdit~" zavrněl Choi, jen, co k němu doběhl. Moc se o něj nezajímal, snažil se zahlédnout svého milovaného jednorožce.

Několik vteřin před jeho mluvou Onew sáhl pro pití, které vzápětí málem vyprskl. Zajezdit?! Myslel zrovna na perverznosti, takže se nebylo čemu divit, že ho napadl trochu jiný význam. Samozřejmě mu došlo, že jde o koně, ale ta představa...

Byla opravdu neskutečně lákavá. „J-jo, jasně. V kolik? Můžeme začít s první lekcí," navrhl.

„Já nechci jezdit," odmítl Rennie. „Chci se s jednorožcem mazlit~"

„Ale ježdění je větší zábava, Jonghyun už umí teoretické základy," poukázal na zajímavost Onew. JR byl vážně pilný student. Na koni ještě v životě neseděl a už tak toho o nich dost věděl. Za to jej obdivoval.

„Můj bráška je prostě šikulka," pochválil ho Choi, byl na něj hrdý. „Ale jednorožci jsou něžná, křehká a kouzelná stvoření. Nejezdí se na nich."

„Já už na něm jezdil," vyplázl na něj jazyk Onew, „a pokud ho nebudeš chtít jezdit ty, budu já, chacha." Schválně ho provokoval, aby mu dal na srozuměnou, že o svého mazla může přijít.

„Neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee!" vykníkl Minki nešťastně, od tmavovláska o kousek odstoupil. „Nemůžeš ukrást Renova jednorožce! To už bys byl jako Zlodějíček, ten ale krade jen oblečení."

„Já můžu všechno," uculil se zlobivě Onew a pomalu se začal přibližovat až k Renovi. Nasadil u toho takový zlodějský postoj a perverzní úsměv. „Už si pro něj jduuu~"

„Kyaaaaaaaaaaa! Zloděj! Pomoc! Kriminálník!" pištěl chlapec, pobíhal dokola. „Policieeee! Zatkněte ho! Krade jako straka!"

„Nechám ti ho, když mi slíbíš, že si na něm zajezdíš," navrhl mu dobromyslně Onew. To byla hezká nabídka, no ne?

„Tak jo," přikývl Minki, tohle byla dobrá nabídka. „Ale nesmíš ho sebrat, ty... Padouchu!" Lepší označení nenašel.

„Rennie, v klidu," smál se Jonghyun, který doposud jen stál v pozadí a jejich slovní/pohybové přestřelce se uculoval. Byli tak rozkošní. Onew věděl, jak na Rena, což bylo opravdu super a obdivoval jej za to.

„Ále Onew-hyung je zloduch," stěžoval si Ren. Roztomile nafoukl tvářičky a skousl si ret. „Krade jednorožce."

„Nikoho ti neukradl," opáčil chytře JR, na druhého tmavovláska mrkl. Chápal jeho úmysly, pokusil se Minkiho oblbnout něčím dost podobným. „Ale neukradl ti ho, ne? Tak buď v klidu~"

Reník byl vážně naivní, na vše mu skočil, absolutně na všechno. „No... To je pravda..." souhlasil opatrně.

„Tak vidíš," povytáhl JR koutky rtů, svého brášku objal kolem ramen. Velký hlad opadával a střídala ho chuť, přesněji chuť po Renovi a jeho dotecích.

To mladíček netušil, jeho doteky byly zceka nevinné. Roztomile se uculil, svého brášku pevně obejmul. Pak klesl na kolínka, ouško mu přiložil na bříško a poslouchal, zda znovu nezakručí.

„Jujky, copak to děláš?" uchechtl se se zájmem Onew a opřel se o blízkou stěnu ustájení. Na hrudi si založil ruce a s obočím vysoko nahoře se na ty dva zadíval. „Zaláskovaný?"

„Poslouchám, jak moc velký hlad bráška má. Abych pak kdyžtak mohl říct mamce, ať si s vařením pospíší..." vysvětlil.

JR jej ignoroval, měl oči jen a jen pro blonďáčka. „Měli bychom jít, Rennie, ať ti tu není zima. Půjdeme do pokoje si na chvilku lehnout, ano? Jednorožci budou mít radost~" zapředl a pomalu ho vytáhl až na nohy.

„Joooo~" Chlapec se vznášel na svém růžovém obláčku, neustále se jen šťastně culil, chichotal a na Hyuna laškovně mrkal. Poslušně ho chytl za packu.

„Měj se, Onew," zavrkal Jonghyun k ošetřovateli svého koně, „vrať se hezky do práce. My teď máme volno, tak si ho hezky užijeme." Jak řekl, tak plánoval. Svou předchozí pozicí mu totiž Ren dal úžasný nápad.

„Papaaaaa!~" zamával mu blonďáček, o Jonghyunových hříšných myšlenkách neměl ani ponětí. „Budeme si hrát s jednorožci?"

„Budeme si hrát spolu, Rene," prozradil mu tiše Jonghyun, „jistě se ti to bude líbit." Poté se rozešel a zastavil se až před svým pokojem, do kterého Minkiho strčil a zavřel za nimi.

„Hrát?" povytáhl Ren obě obočí, jen s jedním to neuměl. Vždy se to chtěl naučit. „A na co?" zavrněl. Hraní s bráškou se mu vždy líbilo.

„Chci si s tebou trošku pohrát, pomazlit se... podobně, jako to bylo potom, co mě G-Dragon zneužil," prozradil mu Jonghyun. Tušil, že on už bude vědět. Od té doby spolu nic nedělali, tedy kromě líbání, a JR měl vážně velkou chuť to zkusit.

„Tobě se to líbilo?" uculil se blonďáček, tváře chytily nachový odstín už jen z pomyšlení na to, co chce JR provádět.

Jonghyunovi se při pohledu na Rena obrátil žaludek naruby. Připadal mu tak kouzelný. Uvěznil jej ve svém hřejivém objetí a něžně si přivlastnil jeho rtíky. Tím to mělo vše začít.

Chlapec se k němu vděčně přivinul. Rukama ho objal kolem krku, vytáhl se na špičky a na polibek mu mazlivě odpověděl. Líbání s bráškou se nemohl nabažit, byl by schopen vydržet celé hodiny.

Jonghyun sklouzl svými rty kousek níž, políbil jej na krček a začal ho okusovat. Chtěl Rena celého pro sebe, nemohl ho už nikdy nikomu dát. Byl prostě jen a jen jeho.

„Hyunnie~ Ren není k jídlu~" vrněl blonďáček sladce. Bylo to neskutečně příjemné, přestože se původně snažil protestovat.

To mu Jonghyun nedovolil, zcela instinktivně blonďáčka natlačil na zeď za ním a nenechal ho uniknout. Na jeho krčku zanechával vlhkou cestičku, kterou směřoval stále níž.

„Nepůjdeme do postýlky?" navrhl Ren, zamlouvala se mu více než nějaká hloupá a hlavně tvrdá zeď. Byla pěkně měkká, se spoustou polštářů a dalo se po ní skákat.

„Rád bys?" JR byl překvapen, že se nebojí a jde do toho po hlavě. Přesně to se mu líbilo. „V tom případě klidně~" Na jeho žádost si Minkiho vzal do náruče a hupsl s ním na hebké lůžko.

Jakmile se v ní uvelebili, blonďáček se staršímu vykroutil a opatrně na něj vylezl. Uvelebil se mu pěkně na klíně, sladce se uculil. „Ehehehe~"

„Tak tobě se líbí nahoře, jo?" ušklíbl se zlobivě Jonghyun, tak rád by ho shodil dolů. To však Renovi nemohl udělat, nejspíš by se ho bál. Musel k němu být něžný.

„Joooooo!" kývl Choi, našel si vážně úžasné místečko. Krapet se zavrtěl, cítil se teď výjimečně. Má brášku jen pro sebe! Může si s ním dělat, co jen chce.

„Nejspíš už cítíš jistý problém, Rene, tam dole pod tebou," zapředl Jonghyun jako kočka, Zvedl ruce nad hlavu, bylo mu to tak příjemné. „Nechtěl bys mi udělat dobře, jako jsi to udělal posledně, když tě to učil Taemin?~"

„Hehe~ Chtěl bys?" blonďáček si provokativně skousl ret, chtěl ho pořádně poškádlit. To, o čem se Hyun zmiňoval, opravdu moc dobře cítil.

„Ty moc dobře víš, že ano. Pokud ti to samozřejmě nebude vadit, v tom případě bych tě o to nežádal," vysvětlil mu Jonghyun. Nehodlal ho tlačit do ničeho, kvůli čemu by se mohl cítit špatnè.

„Tak jo~" kývl chlapec. „Udělal bych pro tebe všechno, Hyunnie. Mám tě totiž moc, moc, moc, moc, moc, moc, moc," musel se znovu nadechnout, „moc, moc, moc, moc, moc, moc, moc, moc, moc, moc rád~"

„Nyaaaaaaaaa!" zapištěl nadšeně Jonghyun, tohle měl tak rád. Líbilo se mu, když mu Minki dával najevo, že ho má rád. Bylo to kouzelné.

„Obejmout," požádal Choi, nalehl na něj a zázračně pod ním podvlékl ruce. Na nosík mu umístil roztomilou pusinku.

„Cokoliv si přeješ," pošeptal mu do ouška Jonghyun. To, co předtím chtěl, mohlo počkat. Nebylo to až tak naléhavé. Nejdůležitější bylo, aby se Choi cítil dobře.

Jakmile se Reník dostatečně pomazlil, zvedl se z něj a opatrně se sesunul o pořádný kus dolů. S ďábelským úsměvem, který se k němu absolutně nehodil, ho polechtal na bříšku.

„Hahaha," zasmál se JR, vážně ho to lechtalo. Zaplul mu prstíky do vlasů a zamotal se do nich, jinak by nad tím lumpem neměl vůbec žádnou kontrolu. Možná se to nezdálo, ale Minki dokázal být opravdový divoch.

„Nyaa!" Tohle hraní Reníka bavilo, ale byl si jistý, že Jonghyun by radši přešel k jiným věcem. Prstíky tedy sklouzl níž, zahákl je za lem kalhot, s nimiž se začal prát. Nechtělo se jim dolů.

JR mu pomohl tím, že nadzdvihl své boky a usnadnil mu tím veškerou práci. Pak už to šlo snadno. Pod kalhotami se však skrývalo další překvapení, které vytvořilo na Renově tváři trochu naštvaný výraz - spodní prádlo.

„Co to má být?" zakníkal nespokojeně. Proč se mu neustále něco staví do cesty, proč mu to stěžuje? Taková nespravedlnost.

Jonghyun se začal chechtat jako smyslů zbavený, Renova reakce byla dokonalá. Trvalo to dlouho, než s tím přestal. Musel zhluboka dýchat, jinak by se udusil.

„Tse," zamračil se Ren. Nelíbí se mu to, měl by vše napravit. S odhodlaným výrazem ho tedy onoho kousku oblečení zbavil. Na tváři se mu objevil vítězný úsměv.

Jonghyunova tvář okamžitě zčervenala, když se Ren zadíval na jeho vzrušení. Bylo to stejné jako poprvé - ačkoliv to tentokrát chtěl, trochu se toho bál a hlavně se neuvěřitelně styděl.

Minki se uculil, jeho chloubě se úplně vyhnul a místo toho začal zasypávat polibky vnitřní stranu jeho stehen. Chtěl ho trochu pozlobit.

„Hhnmnn... Rennie..." vzdychl tiše JR, tohle mu dělalo dobře. Trochu ho štvalo, že to tak protahuje, ale bylo to hezké.

„Copak?~" zavrněl Ren provokativně a odtáhl se tak, jak jen mu Jongova ruka dovolovala. „Chtěl bys něco?"

„Tebe u sebe," vydechl černovlásek a pustil jej, aby mohl roztáhnout ruce. Čím blíže měl Rena u sebe, tím silnější a celejší se cítil. Bez Minkiho to pro něj bylo utrpení.

„Nyaaaaaa!" vypískl Minki a znovu ho vřele objal. Objímání a mazlení přímo zbožňoval, jiné aktivity prostě musely počkat.

JR neodolal a jednou ručkou sjel na jeho pozadí, které s perverzním úsměvem stiskl. Choi měl tu nejhezčí prdelku, jakou kdy viděl. Ničí jiná se mu nelíbila tolik. Občas se mu zdálo, že o tom Choi ví a schválně ho provokuje. Jednalo se jen o domněnku, důkazy zatím neměl. Jednou ji ale jistě potvrdí.

„Rennie?" špitl mu starší do ouška, o které se následně otřel rtíky. Lákal ho, tak strašně moc po něm Jonghyun toužil. „Co kdybychom pokračovali~?"

„Jak to myslíš?" zeptal se Minki, moc dobře to teď nepochopil, potřeboval vysvětlení. Napadalo ho mnoho různých možností, netušil, která je lepší.

„Chtěl bych..." Jonghyun se kousl do rtu. Měl to říct, neměl to říct? Mohl tím Rena od sebe navěky odehnat. Byla to od něj vážně troufalá žádost. Nakonec si dodal odvahu a se zavřenýma očima vyklopil pravdu: „Chci se s tebou vyspat..."

Blonďáček překvapeně zamrkal. „V-vyspat?" zopakoval po něm to jediné slůvko, při němž mu zrudly tváře. „A-Ale... Minnie a Draggie říkali, že... nesmíme."

„Nezáleží mi na jejich názoru... záleží mi jen na tvém názoru, Rene, protože ty jsi pro mě ten nejdůležitější člověk na světě." Když tohle Jonghyun prohlašoval, s odhodlaným pohledem se díval přímo do Renových očí. Bál se, co na to druhý řekne.

Po jeho prohlášení se blonďáček celičký rozzářil, připomínal doslova sluníčko. „Awwwwwwww~" zavrněl, roztékal se jako zmrzlina ve čtyřiceti stupních. „Tak jo, Jonghyunnie~"

„Vážně?" Jonghyun tomu nevěřil, jistě to byl nějaký klam. Nebo mu to vážně dovolí? Vyspí se s ním? „Rennie, myslíš... myslíš to vážně? Nelžeš mi?"

„Nikdy bych ti nelhal..." ujistil ho blonďáček a políbil ho na krček. „Nebo si snad myslíš, že ano?"

„Já ti věřím, že bys to neudělal," přitakal mu Jonghyun, načež si jeho upovídané rtíky přivlastnil pro sebe. Nejradši by chtěl, aby teď Ren dokončil to, co předtím začal. To se mu vážně líbilo.

Blonďáček rtíky jemně pootevřel, dal mu pomyslnou vstupenku. Na všechno, po čem Hyun toužil, mělo dojít. Tmavovlásek neváhal a svým jazýčkem se začal mazlit s tím jeho. Culil se u toho jako malé děcko, Rena pevně objímal a vášnivě jej líbal. Nechtěl už nikdy přestat.

Choi byl hravý. Jazýček si s tím jeho různě proplétal, škádlil ho a dorážel na něj, aby znejistil jeho dominanci. JR z toho byl trochu mimo, opravdu mu podkopal hlubokou sebejistotu. O copak se to pokoušel? Bylo to roztomilé. Musel se tomu v duchu smát. Nechal jej, ať si dělá, co se mu zlíbí, protože volná ruka byla pro Minkiho nejlepší.

Pravda, nesmělo se na něj tlačit. Do polibku mu Minki spokojeně zavrněl, ručkou sklouzl k jeho klínu, promnul jeho vzrušení.

Jonghyun to nečekal, proto mu ze rtů unikl tichý vzdech. Doteky z Renovy strany miloval kdekoliv na svém těle, ale toto bylo velice intenzivní. Musel si dávat větší pozor, co po mladším chce.

Reník v duchu zaplesal, přesně po tomhle toužil. Hyunovo sténání bylo opravdu sladké. Přestal si hrát, rty se přemístil na jeho krček.

Ten zvuk, který Renovi připadal tak nádherný, se ozval znovu. Zdálo se, že krček je Jonghyuna opravdu nejcitlivější oblast. Jak by také ne, když právě tam jej Rennie chutnal?

Blonďáček se šťastně uculil, rozhodl se této oblasti blíže věnovat. Začal jemně kousat, zasypávat polibky a laskat jazýčkem. Packou střídavě pohyboval nahoru i dolů.

Jonghyun vrněl, předl a sténal, čímž dával druhému najevo, jak moc se mu to líbí. Byl nesmysl, aby mu ukazoval opak. Navíc se mu to natolik líbilo, že se nedokázal ovládat. Prostě to nešlo.

Díky jeho reakcím byl Choi sám spokojený, byla to pro něj ta neskvělejší odměna. Chtěl to Jongovi ještě zpříjemnit, proto se opět začal posunovat dolů. Chtěl si pomoci pusinkou.

Bohužel, místo toho, aby udělal svému bráškovi dobře tímto způsobem, ho musel zalehnout, protože někdo zaklepal a otevřel dveře. Velká pomoc to nebyla, protože na okraji postele se válely Jonghyunovy kalhoty a spodní prádlo, ale alespoň nově příchozí nespatří jeho vzrušení.

„Kluci?!" vypískl Lee, byl to pro něj jen šok. Rukou si zakryl oči, ale i tak se díval skrz prsty. „RENNIE?!" Blonďáček ho překvapil snad nejvíc

„WHAAAAAAAA?!" zaječeli ti dva zároveň. Nic takového, jako že by je někdo vyrušil, nečekali. Tak nějak se objali a zamotali do sebe zároveň, že oba dva skrývali hlavu a červenali tak rychle, jak to jen šlo. Proč zrovna Taemin?!

Kdyby přišel G-Dragon, možná by z toho vyvázli lépe. Ten by určitě ihned odešel, ne jak Taemin, co dotlapkal až k nim. „Co děláte?!"

„N-nic!" pokusil se to zalhat Jonghyun a mladšího na sebe natiskl ještě silněji. Vůbec teď neřešil to, že to dost na jeho maličkého bolí. Prostě nechtěl být odhalen. Dokonce omotal své nahé nožky kolem Renova pasu, což byla jeho největší chyba - potvrdil tím Taeminovy myšlenky.

Lee by to zrovna do Reníka opravdu neřekl. Lapal po dechu jako ryba na suchu, nemohl mu to uvěřit. „T-tak... Já zase půjdu... Vařit... Pokračujte."

Měl totiž za to, že Ren dělá to, o co se měl o nedlouho později pokusit Jonghyun. Myslel si, že je JR Renův uke, jeho pozice tomu opravdu nasvědčovala. Do té doby měl za to, že je Reník stoprocentní uke. Tak jak se mohl splést? Byla to určitě G-Dragonova vina! To on udělal z dominantního Jonghyuna ukeho!

Jen, co se za ním zavřely dveře, Minki se od Hyuna odtáhl a hlasitě zapištěl. „KYAAAAAAAAA!" Tvářičky měl neskutečně rudé, celý se chvěl, Taemin ho uvedl do rozpaků.

„N-no..." Jonghyun sklonil hlavičku a přitáhl si kolena k tělu, aby zakryl svou nahotu. Náhle se začal neuvěřitelně stydět být nahý i před svým bráškou. „P-promiň, tohle jsem... nečekal."

„Z toho bude problém..." kníkl blonďáček nešťastně, měl za to, že je rodiče potrestají.

„A-ale... já to tak nechtěl... nevěděl jsem, že sem přijde..." pokoušel se z toho JR nějak vyváznout. Bylo by špatné, kdyby z toho měli průšvih.

„Já vím, Bráško~" ujistil ho Choi a jemně se usmál. Nebyla to jeho vina, ani v nejmenším. „Třeba to Minnie nechá být."

„To doufám, Rennie, pomalu mě z něj totiž přešly chutě," upozornil na jeden důležitý fakt Jonghyun, kvůli kterému si tak tiskl nohy k sobě. Minki byl tak daleko, že necítil jeho doteky a to mu chybělo.

„Ne..." zakníkal Ren nespokojeně a dotlapkal k němu. Zlý Taemin, takhle jim to zkazit! Příště vleze k němu a GDmu taky.

„Budeme pokračovat, Rennie?" otázal se jej s prosbou v očích JR, vážně moc to chtěl. Pokaždé, když se na Rena zadíval, v něm zahořel ten plamínek nekonečné touhy. Netušil, jak to zastavit. Že by... se zamiloval?

„Ano!" zavrněl Minki šťastně, jako důkaz bráškovi poskytl svůj slaďoučký polibek. „Ren bude jen tvůj... Už navěky."

„Děkuji..." hlesl černovlásek dojatě, neměl daleko k slzám. Bez ohledu na to, že je Ren stále v oblečení, se po něm vrhl a strhl jej pod sebe. Blonďáček už mu dal povolení, takže se nemusel strachovat, že by vzdoroval. Přestával se ovládat.

„Awwwww~" zavrněl Minki, tohle se mu zamlouvalo. Chtěl Jonghyunovi patřit, úplně se mu odevzdat. Uspokojit všechny jeho potřeby, touhy, sdílet s ním ty nejkrásnější pocity vůbec.

Všechno toto chtěl Jonghyun i pro Rena. Bylo to to nejkrásnější, co mu mohl darovat, své tělo. Ren předtím s nikým ještě milostný poměr neměl, nic takového nezažil. Musel tedy být opatrný, protože svým způsobem tohle mělo být i jeho poprvé.

Blonďáček se uculil a ručky mu omotal kolem pasu. „Už se začínám nudit, Bráško~" uchechtl se, chtěl ho přinutit k činnům.

„Takže tě mám začít svlékat, chceš mi naznačit?" uculil se sladce Jonghyun, toto pobízení bylo roztomilé. Na svého mazlíka se vzrušením natiskl, přesněji na jeho zadeček. Ren to musel cítit.

„Juuuuu~" kývl Minki a sám se zavrtěl, zadečkem se na něj natlačil ještě víc. Pro černovláska to muselo být přímo mučení.

Byla to pravda, překvapením JR vytřeštil oči. Připomínal sovu, vážně nadrženou sovu. Existovaly vůbec tak nadržené sovy, jako právě vypadal Jonghyun? Nejspíš ne. Bylo tedy na čase změnit se na divokého tygra, který si svou oběť přivlastní a nevzdá se jí, dokud ji nezíská celou.

Postupoval podle předzvěsti svých dřívějších slov, na chudáka Rena se vrhl. Během několika vteřinek pod ním chlapec ležel nahý, bez jediného kousku oblečení. To se teď válelo kdesi na podlaze, sedal na něj prach.

„Jsi si jistý? Máš poslední šanci říct ne, než... než už se nebudu moct ovládat," prozradil mu Jonghyun, už teď těžce oddychoval. Musel ještě svého milého připravit, jinak by to dost odnesl.

„Samozřejmě, že si jsem jistý~" zapředl Ren, instinktivně trochu roztáhl nožky od sebe. Cíleně ho tím provokoval.

„Zrádče," otituloval jej s podlým úsměvem Jonghyun, až moc to svádění viděl. Naklonil se k němu, jako kdyby jej chtěl políbit, ale na poslední chvíli ucukl a do jeho pusinky vtlačil dva prstíky. Mladší jistě bude vědět, co má dělat.

Jonghyun jej nějakou chvíli nechal, ať prstíčky olizuje. Bylo to potřeba k tomu, aby si jej mohl roztáhnout a připravit, jinak by jej možná roztrhl. To vážně nechtěl.

Jako vždy se svého úkolu Ren chopil s nadšením. Pány Prostředníčka s Ukazováčkem si pěkně hýčkal. Žužlal je, sál, občas polaskal jazýčkem nebo dokonce jemně kousl zoubky. Docela jej to i bavilo.

I Kima to bavilo, ale tím stylem, že by do něj okamžitě něco strčil, kdyby mohl. To rázem hodlal udělat, protože dostatečně navlhčené prstíky z jeho úst vytáhl a zamířil s nimi k blonďáčkovu zadečku.

K jeho překvapení se mu blonďáček dost vybídl, takže do něj první z prstíků brzy lehce vklouzl. Obemknulo ho těsné, horké prostředí jeho nitra, až se z toho Jongovi zatmělo před očima. Tak rád by prsty nahradil vlastním vzrušením

„Rene..." vzdychl Jonghyun a zabořil mu tvářičku mezi krk a rameno. Tohle bylo mučení. „Ne-nebolí tě to?" ujišťoval se. Chudinka, vždyť on sám při svém poprvé s G-Dragonem necítil nic jiného než bolest!

K jeho překvapení Minki zavrtěl. Jeden prstík byl opravdu celkem málo na to, aby ho bolel. Dokonce to zatím nebylo ani nepříjemné.

„Takže můžu přidat druhý?" zajímal se Jonghyun, bylo to spíš takové jeho přání. Dokonce nečekal na odpověď, odhadl, že ano a pomalu do něj pronikl i druhým prstíkem. Pak si jej začal pořádně roztahovat.

V jednu chvíli bříškem prostředníčku narazil do jisté malé, velmi citlivé uzlinky. Reník zavrněl, mnohonásobně hlasitěji než obvykle. „Hyunnie... Ještě..."

„Ještě?" vzdychl Jonghyun, tohle pro něj byla opravdová pobídka. Vždyť Reníkovi se to líbilo! „A nechceš spíš... něco lepšího než... prstíky?"

Blonďáčkovi samozřejmě došlo, co černovlásek myslí. K jeho obrovské radosti samozřejmě kývl, vyhlídka to byla lákavá i pro něj.

„Děkuju..." špitl JR jediné, než vytáhl prsty, promnul své vzrušení mezi prsty a do blonďáčkova těla pronikl až po kořen. Překvapilo ho, jak snadno to šlo, protože se bál, že to bude Minkiho bolet, když to půjde těžko. Zdálo se však, že je všechno v pořádku.

Potvrdil mu to chlapcův táhlý sten, kteří jistě museli slyšet všichni možné. Slyšel by ho i hluchý. Reník se za sebe ihned zastyděl, ruku si přitáhl před rty a začervenal se. Co to bylo?

Jonghyun v slastném opojení odtáhl jeho ručičku pryč. Položil ji na postel vedle jeho hlavy a propletl si s ním prsty. „Chci tě slyšet, nedus to v sobě..." I on se červenal, očička pln rozkoše přivíral.

Mladší se zmohl na slabé přikývnutí, na víc mu již nezabývaly síly. Až tak moc ho Jonghyun zaměstnával, připravoval o dech a zdravé uvažování.

Jonghyun se v něm prvně pohnul, málem se z toho zbláznil. Nic tak úžasného snad v životě nezažil. Na blonďáčka nalehl, nechal mu však prostor na dýchání, a trochu zrychlil své tempo. Kdyby ho teď někdo chtěl odtrhnout, nepovedlo by se mu to.

Jak se říká, karma je vážně svině. Jinak tomu nebylo ani tentokrát. Ozvalo se v pořadí druhé klepání na dveře, které zaniklo v dalším Minkiho stenu. Dovnitř nakoukl G-Dragon.

Ti dva do sebe byli natolik zabraní, že si klepání nevšimli. Jakmile však někdo pootevřel dveře, Jonghyun se zastavil a prudce zvedl hlavu. „Vypadni!" křikl na G-Dragona, který na ně zíral jako opařený. JR byl už vážně naštvaný. „To nám nemůžete ani jeden, ani druhej dát chvilku klidu?!"

„Ej..." zamumlal GD něco v tom smyslu, že se omlouvá a že hned půjde. Vzápětí zmizel, stejně rychle, jako se objevil a zanechal brášky opět samotné.

Jonghyun se s táhlým povzdechem položil na červeného Rena. Nespokojeně zafrkal: „Oni nám prostě jednou nedají pokoj." Nelíbilo se mu, že je už dvakrát přerušili. Jestli přijde ještě někdo, zakroutí mu krkem.

„Berme to pozitivně," utěšoval ho blonďáček, „už nemá víc kdo přijít..." Využil toho, že má teď k Jongovi dokonalý přístup; začal mu okusovat krček.

JR náhle zasténal, takhle nečekaně na něj Minki nemohl. Pootevřenými ústy mu tuto péči oplácet, jemně jej líbal a jeho kůži laskal jazýčkem. Společně s tím znovu přirazil. Bylo to tak úžasné!

Minki slastně předl, s těmito pocity se nedokázal vyrovnat jinak. Omotal nožky okolo Jonghyunova pasu, čímž způsobil, že do něj tmavovlásek pronikl ještě hlouběji.

JR se opravdu rozplýval, ani on nemohl nic jiného než pokračovat. Trochu zrychlil své tempo a u toho sjel ručkou pod své bříško, kde nahmatal Renovo vzrušení. Bylo obdivuhodné, jak veliký Minki byl. Zprvu začal rukou pohybovat pomalu a opatrně, ale později její rychlost sladil se svými přírazy.

Díky jeho péči to pro Rena nemělo dlouhého trvání. Po nějaké době se jeho tělo prohnulo jako luk. S táhlým stenem, utlumeným v černovláskově rameni, blonďáček vyvrcholil.

Jonghyun vlastně vůbec neřešil, že si z velké části ušpinil tričko, které na sobě stále měl. O nějakou chvilku později, kdy do něj stále přirážel, dosáhl onoho toužebného pocitu i on. Zasténal dost hlasitě, pro Rena to musel být vážně požitek. Všechny končetiny se mu třásly, jak se jen tak tak držel.

„Hyunnie, to bylo..." vydechl Choi těžce, správná slova nenacházel. To, co se právě událo, nedokázal popsat. Bylo to nad jeho síly a možnosti.

„Tak nějak," vzdychl Jonghyun, na blonďáčka pod sebou se svalil. Chtělo se mu spát a hladové bříško se znovu ozývalo. „Bylo to... úžasné."

„Už se těším na opáčko," uculil se Minki čertíkovsky, brášku krásně obejmul. V této pozici by byl schopen zůstat klidně i celé věky.

„To já taky," uculil se tmavovlásek a políbil ho na čelíčko. „Ale měli bychom teď končit, ať stihneme převléct postel, než bude jídlo..."

„Chjo," zafrkal Ren nespokojeně, ale souhlasně kývl. Věděl, že má bráška pravdu. Počkal, než se z něj zvedne a poté našel své tričko, do kterého se oblékl a skryl tak svou nahotu.

„Počkej, musíme se utřít, lež," rozkázal mu stroze Jonghyun a rozhlédl se po pokoji. Shodou okolností na jeho nočním stolku leželo balení kapesníčků, tak se k nim natáhl a začal s nimi opatrně otírat své i Renovo vzrušení. No, mohli si spíš rovnou dát sprchu.

„Myslíš, že se budou zlobit?" odstartoval Choi konverzaci. Doufal, že to Taeminnie s GDm přejdou, nepřál si být potrestán.

„Pokud jo, ničeho se neboj, ochráním tě. Donutil jsem tě k tomu já, tak to vezmu na sebe," ušklíbl se Jonghyun. Nebylo třeba se ničeho bát, i když byla pravda, že trochu strach měl.

„Tys mě donutil?" Tohle Minki slyšel vůbec poprvé a dost ho to překvapilo. Měl za to, že vše udělal dobrovolně a rád.

„Svým způsobem." JR už se soukal do kalhot, byl úplně čistý. Stačilo uklidit postel a bylo hotovo. „Svedl jsem tě, ne? To by se mezi bratry nemělo. Takže jsem tě donutil."

„A-ale..." protestoval Reník, najednou posmutněl. Kolena si přitáhl pod bradu. „Takže... Bráškové? Jen?"

„Co jen?" JR se na něj překvapeně ohlédl. Došel až k němu a, dávajiv pozor, aby nevstoupil do špinavé oblasti, blonďáčka si přitáhl do náruče. „Miláčku... všechno bude v pořádku."

„Já nechci být jen b-bráška," vzlykl Ren, tvářičku skryl do dlaní. Po lících se mu rozběhly slzy. „Myslel jsem, že po tomhle..."

„Ty... cože?" hlesl Jonghyun a posadil se s ním. Srdce mu začalo být tak rychle, že mu nejspíš brzy vyskočí z hrudi. Zorničky se mu mírně rozšířily. „Reníku, copak se mi snažíš říct?"

Blonďáček znovu vzlykl, hlavičku mu položil na rameno. „Mám tě víc než jen moc, moc, moc, moc, moc, moc, moc, moc, moc, moc, moc, moc, moc, moc, moc, moc, moc, moc, moc, moc rád. A nechci už být jen tvůj bráška. Chci být něco víc..."

„Miluju tě, Rene," vzdychl potěšeně Jonghyun do Minkiho ouška. Na boltec jej poté zlehka políbil, spíše se o něj svými rtíky otřel. „Taky chci být něco víc. Nedokážu si bez tebe představit svůj život..."

„Vážně?!" vypískl Ren šťastně, trochu se odtáhl a zadíval se mu do očí. „Taky tě miluju, ale bál jsem se ti to říct."

„Už nikdy se nemusíš se mnou ničeho bát. Vždycky tě ochráním, Rennie," uculil se Jonghyun, svá slova myslel vážně. Nikdy by nenechal nikoho, aby na Rena znovu sáhl. Odteď už ne.

„Awww~" zavrněl blonďáček, díval se na něj jako na samotného boha. „Vezmeš si mě?" uculil se.

„Lásko," oslovil ho Jonghyun, v hlase se mu odrážel vnitřní pobavený smích této pošetilé žádosti, „to nejde. Ne mezi muži. A ne mezi bratry."

„Ale já chci být tvůj," nafoukl Choi rozkošně tvářičky a ruce založil na hrudi. „To není fér, budu si stěžovat."

„Stěžuj si, kam chceš, nepomůže to," prozradil mu JR. Pak jej pomalu pustil a zvedl se z postele. „Měli bychom jít a uklidit. Tátové nás asi budou hledat. Jídlo taky bude."

„A bude to kuře?" zajímal se Ren, docela na něj dostal chuť. V bříšku mu taky párkrát zakručelo.

„No vidíš, pokud nepohneme těma tlustýma zadkama, tak nám ho Onew sní!" uvědomil si Jonghyun a šokovaně na svého brášku vykulil oči. Podíval se na špinavé povlečení, na Rena, na povlečení, na Rena, na povlečení a znovu na Rena. „Počká to, jde se jíst!"

„Ale já nemám kalhoty!" vykníkl blonďáček nespokojeně. Nemůže jít přeci na jídlo jen v hloupém tričku. Pravda, sahalo mu až po stehna, takže zakrývalo všechno, ale stejně to nešlo. „Schovaly se."

„Tak si vezmi nějaké moje ze skříně," pokynul JR hlavou k dvoukřídlé almaře. „Nebo ti mám snad nějaké donést?" Škádlivě na Reníka vytáhl jazýček. Byl takový provokatér.

„To bys byl hodný," uculil se blonďáček sladce. „Děkuju pěkně~" Ruce složil za hlavičku a s úsměvem brášku sledoval.

„Ty lenochu jeden, nejsem tvoje služka," zachichotal se pohoršeně Jonghyun, ale ke skříni opravdu došel. Shlédl okem designéra Renův outfit a dle něj zvolil správné kalhoty.

„Bude z tebe návrhářka," uculil se blonďáček a do uzoučkých kalhot se nasoukal. Těsně obepínaly jeho gazelí nožky a zadeček. Ne, že by to byl JRho účel.

„Ti dám návrhářku!" vyjel po něm s úsměvem Jonghyun. Mrskl mu do obličeje další kus oblečení, jako kdyby se s ním chtěl prát v návrhářském stylu.

„No, já jdu na jídlo~" uculil se Minki, zvedl se z pošpiněné postýlky. Jakmile kolem Jonga procházel, otřel se o něj a zavrtěl prdelkou. Rád ho škádlil.

To však neměl dělat. Jonghyuna totiž stále nepřešly chutě. Chytil jej za bok a do jedné ruky sevřel obě jeho zápěstí, ta následně přišpendlil ke zdi za ním, na niž jej natlačil. Jazykem si mlsně přejel po svých hebkých rtech. „Co že jsi říkal?~"

„Že ti jdu sežrat to delikátní, voňavé, dokonale propečené kuře s křupavou kůrkou~" zavrněl a provokativně si skousl ret. „Mám vážně hlad, takže na tebe asi nic nezbyde.

„Neeee!" vypískl vystrašeně JR. Okamžitě odskočil a rozeběhl se ke dveřím. „To bych pak totiž musel sežrat tebe a to nechci!"

„Dáme si závod," navrhl Choi a rozběhl se za ním. Využil toho, že je o maličko nižší a o dost lehčí, skoro jako kočka se kolem něj protáhl ven z pokoje a dotančil na chodbu.

„Choi Min Ki, já tě stáhnu z kůže zaživa!" vyhrožoval mu Jonghyun se zaťatými pěstmi. Letěl za ním jako idiot, málem si zpřerážel nohy na schodech.

„První!~" zachichotal se Ren, dorazil do kuchyně chvíli před ním. „Mňaaam~ To kuře pro MĚ tak krásně voní. Už se mi sbíhají sliny!" zlobil ho.

„A já asi brzo sním TEBE!" upozorňoval znovu Kim. Tak nějak nebral ohled na to, že v místnosti kromě nich jsou ještě G-Dragon a Taemin. Jednoduše ke svému milovanému doběhl, chňapl ho a začal jej očichávat všude možně.

Blonďáček propukl v hlasitý smích, který jednoduše nemohl zastavit. To, jak se ho Jonghyun dotýkal, lechtalo, celá situace byla navíc neskutečně komická. „A c-co jsem za jídlo?" vysoukal ze sebe.

„Prostě Rena," odvětil tmavovlásek a jemně se zakousl do jeho ramene. „Ham!" Minki byl k sežrání.

„Vidíš?" prohodil GD škodolibě ke svému příteli, čímž navázal na jejich předchozí vášnivou konverzaci, týkající se sexuálního života jejich dětí. „Není pochyb. Myslím, že je jasně vidět, že jsem měl pravdu; oba totiž víme, kdo zasunul. Očekávám omluvu za tak absurdní obvinění, hned zítra ti domluvím návštěvu u očního lékaře. Potřeboval bys pár dioptrií."

„Co kecáš? Já nikdy nelžu! A vidění mám až příliš dobré na to, abych ti uvěřil ty tvé lži! Co mluvíš o dioptriích? Pche!" Taemin mu to prostě nevěřil. On viděl to, co viděl! Nemohl to popírat. Musela to být pravda.

„Tak se jich zeptáme, ne? Pokud vyhraju, víš, co tě čeká, lásko," uchechtl se GD a přistoupil k bráškům. „Tak děcka," společně s oslovením jim hodil ruce kolem ramen. „Kdo koho přefikl?"

„To se neříká~" zapředl zlobivě Jonghyun a políbil svého miláčka na nos. G-Dragonovu přítomnost jednoduše vypouštěl, nebral na ni ohled. „Je to naše tajemství."

„Máte smůlu," přidal se Reník, vyplázl na ně zlobivý jazýček. Společně s Jongem se staršímu vytrhli a odcupitali dál.

„Ale notak!" zaúpěl GD nespokojeně. „Řekněte nám to a dokažte, že je Minnie slepý. Reník by si tě prostě nedokázal podmanit, Hyune."

„On?" JR se s povytaženým obočím zadíval na svého milence - ano, odteď mu tak mohl říkat. Pak chytil tak nehorázný záchvat smíchu, že se svalil až na podlahu. „R-R-Ren m-m-mě?!"

„Říkal jsem, že to je absurdní," uchechtl se GD a vrátil se k Minniemu. „Jakou šanci má pampeliška proti hladovému vlkovi?"

„Jaká pampeliška?" obořil se na něj Ren a na to, že byl jen slaboučká holka, G-Dragona docela silně uhodil. „Kdybych chtěl, mohl bych být nahoře! Ale já nechci, tak je to~"

„Reno," zasmál se Kwon. „Máš prvotřídní smysl pro humor, vážně~" polichotil mu.

„No, on si zas tak moc srandu nedělá, já bych se klidně nechal znásilnit pampeliškou, viď?" zapředl Jonghyun, čímž se vložil do konverzace, a stáhl si blonďáčka opět hezky zpátky do svého objetí.

„Jo~" zavrněl Minki spokojeně. „Vidíš?" posmíval se GDmu. „Ale já radši budu ukoušek~" Nedokázal si představit, že by měl být tím dominantním.

„Můj ukoušek," upřesnil fakta Jonghyun a políbil Rena na tvář. Do nosu jej vzápětí praštila nádherná vůně pečeného kuřete. Mysliv na jejich sázku, svou oběť pustil a rozeběhl se tam, odkud vůně pocházela.

„H-Hej!" vypískl Ren, pokusil se jej dohnat. „To není fér!" zakníkal nespokojeně. Hyun byl rychlejší a měl teď navíc pořádný náskok. Jaká nespravedlnost!

„Haaahaaaaa!" vysmál se mu JR, který už krásné kuřátko porcoval. Jak se mu sbíhaly sliny! Doufal, že se teď neobjeví Onew, protože by mu z té pochoutky už vůbec nic nezbylo.

„A Reník jako nebude mít nic?" dotazoval se blonďáček nešťastně. Doufal, že se nad ním černovlásek slituje a kousek mu dá. V bříšku mu už pořádně kručelo.

„Ale bude, neboj. Dostane půlku, hehehe~" plánoval do budoucna Jonghyun, culil se u toho jako blázen. Nebýt Rena, kuře by si nechal celé. Nikomu jinému už nic nedá.

„A co my?" protestoval Taemin. Doufal, že si Jong dělá jen legraci a také něco dostanou, když si s přípravou dali takovou práci. Na pochoutku se mu sbíhaly sliny, ani Kwon na tom jistě nebyl jinak. „Zasloužíme si čtvrtinu, oba dva."

„Cožeeee?" zavyl protáhle Jonghyun, nasadil smutný výraz. To se musí dělit i s nimi? Neee! „Prooooč? Vy taky musíte jíst?"

„Samozřejmě, že ne," ujistil ho Taemin. „Jsme totiž kytky, víš? Živíme se vstřebáváním sluneční energie..." Na chvíli se odmlčel. „Jasně, že potřebujeme jíst. Řekni mi o jediném člověku, co jídlo k životu nepotřebuje."

Jonghyun se okamžitě otočil na Minkiho. „Že by Ren?" O nikom jiném nevěděl. Nože a porcování se mezitím chopil G-Dragon, protože toho měl už dost. Muselo zbýt i trochu na Sebastiana a Onewa, jinak by umřeli hlady.

„To může být pravda," souhlasil Lee vyhýbavě, odpovídalo by to. Minki docela dlouho přežíval bez jídla, jistě by to zvládl znovu.

„Vidíš, vyhrál jsem, kuře je moje," vyplázl na něj Jonghyun jazyk. Nárokoval si nejen Rena, ale dokonce i všechna kuřata na světě. Pomalu se z něj stával Onew.

A, nikdo, opravdu nikdo si nepřál být Jinkim. To radši skočit z mostu, vybourat v autě, udusit se a oběsit. Je jedno, jaký způsob smrti by člověk zvolil, důležité bylo, vyhnout se onomu kuřefilnímu prokletí.