Ráno

Někdo vedle něj leží. Jak je to možné? Vždy se přeci probouzí sám, proč by tomu mělo být dnes jinak? A přece... Začínal nabývat vědomí. Cítil, že se k němu opravdu něco tiskne. To něco krásně hřálo, mělo rozcuchané blond vlásky a kočičí ouška. Taemin. Nahý Taemin.

Bylo to to nejnádhernější ráno, jaké kdy zažil. Možná znamenalo ještě něco více. Nejkrásnější byl Taeminův úsměv, díky kterému měl Taeyang chuť se smát také. Po dlouhé době se cítil opravdu šťastný.

Ono andělské stvoření zakníkalo, cosi zamumlalo a položilo si na něj hlavičku. Packami ho objalo. „Nyaaaa~" zavrnělo.

„Stále si hraješ na kočičku, Fairy moje?" zeptal se ho starší s úsměvem na rtech. Políbil ho na rozespalé čelíčko a kousek se od něj odtáhl. Nemohl se na něj vynadívat.

Jeho hlas zapříčinil to, že se Taeminnie začal pomalu probouzet. Opatrně otevřel očička a zamrkal. „Dobré ráno~"

„Dobré ráno i tobě, lásko moje," popřál mu mile tmavovlásek. Přejel po jeho dokonalém těle až k zadečku, kde narazil na ocásek. Tak on s ním přeci jen spal celou noc.

Minnie se mu zadíval do tváře a vypískl, když za ocásek starší lehce zatáhl. „Netaheeeeej!" vyjekl. Chtěl si ho nechat.

„Budeš mi ho muset vrátit," poučil jej pobaveně Taeyang. „Co ty víš, taky si třeba budu chtít zahrát na kočku. Navíc ti to musí být nepříjemné, ne?"

„A-ale.. Yanggie," zaprotoval Minnie smutně. „Neber mi můj ocásek, moc tě prosím~"

„Budu muset, zlato," omluvil se mu smutně Taeyang a pomalu z něj kolík začal vytahovat. Blonďáček byl teď nádnerně roztažený. „Ale klidně ti tam strčím trochu jiný ocásek, ten můj~" I po ránu měl chutě.

„Teddy." Taemin tomu nevěřil. Copak mu včerejšek nestačil? Neuvěřitelné. „A ouška si nechat můžu?" zkoušel to dál.

„Ouška si klidně nech," dovolil mu druhý. Na těch mu nezáleželo, měl ještě desítky. Perverzně se usmál a svého miláčka přelezl, aby měl lepší přístup k jeho perfektnímu zadečku. Tak moc se na něj těšil.

„Nyaa!" zavrněl Minnie šťastně. Tak nakonec kočičkou opravdu zůstane, i když možná jen částečně. Taeyangovy úmysly moc dobře vypozoroval, nicméně, nic nenamítal. Včera si to vážně užil.

Tmavovlásek se naklonil k jeho krčku, kde se skvělo tmavé znamínko. Byl vážně majetnický parchant. Protřel své vzrušení, i když věděl, že roztažený a vlhký bude Taemin dost. Velice snadno do něj pronikl až po kořen.

Svůj první sten Minnie utopil v jeho ústech, která si pro sebe přivlastnil. Jeho rty oloupil o mnoho krásných polibků.

„Pokračuj~"

„Jak si přeješ," špitl Taeyang vzrušeně. Tentokrát už trochu nehty zapojil, přejel s nimi po Taeminovu podbřišku, ale rozhodně neměly způsobovat bolest. Po chvilce putování svou rukou obemkl jeho vzrušení a pohyby své ruky sladil s přírazy.

„Ahhh," zasténal Taemin jako prvotřídní děvka, nedokázal to v sobě udržet. Miloval jemné zacházení, Taeyang mu navíc dopřál tolik slasti. Podléhal mu, každou vteřinou víc.

Tohle celé byla vlastně vůči G-Dragonovi nechutně zlá zrada. I když byla zase pravda, že GD ho podváděl po většinu jejich vztahu, tak proč by mělo být špatně, když by si Taemin jednou hezky užil?

Na svého přítele blonďáček nemyslel, vlastně si to ani neuvědomil. Jakmile mu to dojde, propadne se do hlubokých výčitek a depresí. Bude mu špatně ze sebe samotného. Teď tu však byl Taeyang, který mu působil prvotřídní slast. Musel uznat, že ač byl starší krutý, byl ten nejlepší milenec, jakého jste mohli dostat. Proto se k sobě hodili - v posteli byli oba dva něco víc.

Taemin zastával roli toho nejlepšího ukeho v celém okolí, možná proto se na něj všichni muži lepili jako vosy na med. Momentálně se Minnie stával zcela submisivním, potřeboval se vyrovnat se všemi pocity.

Taeyangovi to zezadu už nestačilo, chtěl na blonďáčka hezky vidět. Pustil jeho vzrušení a vystoupil z něj, to ale jen proto, aby jej položil na záda a zvedl do vzduchu jeho nohy. Ty si opřel o ramena a opět do něj pronikl, nehodlal ztrácet čas.

„Asi umřu..." vydechl Lee mezi steny, tváře měl celé rudé a dýchal přerývaně. Rád by se také zapojil, ve své současné pozici byl pořádně bezmocný.

Zapojení mu Taeyang dovolil v momentě, kdy pustil jeho nohy a nalehl na něj, pažemi ho pevně objal a hladově políbil jeho rty. Dokázal se udržet, aby mu neublížil. Za to by měl dostat metál.

Blonďáček mu omotal nožky kolem pasu a s veškerou zbývající odvahou se pokusil jazýčkem vklouznout do jeho úst. Taeyang mu projednou vyhověl. Původně ho plánoval třeba kousnout nebo tak, ale tohle bylo taky hezké. Líbal ho s vervou a nevídanou vášní, hladověl, toužil po něm neuvěřitelně moc.

Minnie se zatetelil blahem, tohle mu ještě nikdy nebylo dovoleno. Začal jeho ústa prozkoumávat, mazlil se s jeho jazýčkem. Užíval si to.

Stejně na tom byl i Taeyang. Přirážel do jeho tělíčka, hýčkal ho a mazlil se s ním. Jak on doteky na Taeminovi miloval. Byly tak úžasné, mohl v podstatě cokoliv. Blonďáček byl zcela v jeho moci. Kdyby se mu rozhodl provést cokoliv, jistě by se nebránil. Ne teď, když se díky jeho hodné stránce zcela rozplýval.

Taeyang rozpojil jejich rty a vrhl se na jeho krček. Prsty vyhledal Minnieho ruce, potřeboval se jich chytit. Cítil, že brzy bude. Taemin s ním dělal vážně divy. V tomto slastném opojení skousl jeho ouško, polaskal jej svým jazýčkem a zadýchaným dechem prozradil: „Miluju tě, Taemine..."

„A-ah..." vydechl Minnie, opravdu netušil, jestli se jeho slovům zasmát, nebo se rozplakat. Bože, proč? Čím si to jen zasloužil? Proč se do něj zamiluje každý, i ten největší zlosyn? Byl prostě magnet pro každého. Sváděl svým tělem, svými pohyby, ale hlavně svou roztomilostí, přátelstvím a zdánlivou nevinností. Nebyl na světě člověk s žádanějšími vlastnostmi, než byl on.

O pár dní později

„Y-Yangu...?" zakoktal Taemin a nesměle se na černovláska zadíval. „M-mohl bych jít do vany sám? Jen dnes, p-prosím..."

Taeyang si otráveně povzdechl. „Fajn, ale jen dnes. Udělám nám mezitím večeři, ju? Tak koukej spěchat."

„Dobře... Budu hned zpátky," ujistil ho blonďáček rychle, aby si to druhý snad ještě nerozmyslel. Sebral se a rychle doběhl až ke koupelně, kde se okamžitě zavřel. Nevěřil, že mu to tak jednoduše prošlo. Rozhlédl se všude kolem sebe hledajiv jeden jediný drobný předmět. Bingo, našel ho. Věděl, že tu bude, každý ho měl.

Taeyang ho věznil již několik dní a odmítal ho pustit z bytu. Prostě si usmyslel, že chce, aby s ním Taemin zůstal, tak ho tu uvěznil. Psychicky ho tím mučil. Vždyť G-Dragon už musel bláznit!

Mučil ho, ublížoval mu zároveň i fyzicky. Lee to nezvládal. Chtěl pryč. Zatímco pustil kohoutek a nechal do vany téct teplou vodu. Měl ji nejradši. Hmátl po ostré žiletce, kterou zatím skryl do dlaně pro případ, že by se objevil Yang.

Vana se pomalu naplňovala vodou, stejně jako po Taeminově tváři stékaly bolestivé slzy. Chyběly mu děti a hlavně G-Dragon. Jak mu tohle mohl Taeyang udělat? Nezvládal to. Potřeboval se říznout. Jinak to nešlo...

Vana vodou přetékala až po okraj, tehdy kohoutek zastavil. V oblečení opatrně vlezl dovnitř, koupat se opravdu neplánoval. Teplá voda prý podporuje krvácení...

Odhalil svá zápěstí, žiletku pohledem zkoumal. Stačilo tak málo... Má to udělat...?

Nezbývalo mu nic jiného. Pokud se mu poštěstí, Taeyang ho najde a vezme do nemocnice, nebo ten koloběh utrpení jednou pro vždy skončí. Bylo to buď anebo.

Ani jedna z možností nebyla špatná, obě něco příznivého slibovaly. Vlastně... Nemá už co ztratit. S tímto stanoviskem se zhluboka nadechl, ostří přiložil k levému zápěstí a silně řízl.

Teplá voda se začala zbarvovat postupně do růžova a nakonec ruda, jak se mezi molekuly vody vtěsnávaly částečky krve a mísily se s ní. Taeyang nepojal žádné podezření, spokojeně si vařil večeři.

Blonďáček cítil, jak z něj společně s krví vyprchává i život. Bolest pomalu přestal vnímat. Sebral veškeré poslední síly, díky nimž pak způsobil druhý zářez, tentokrát na pravačce. Doufal, že tím to ukončí.

To se mu, bohužel, nemělo podařit. Taeyangovi se totiž zdálo, že se Taemin koupe moc dlouho, tak se za ním vydal. Jakmile zjistil, že jsou dveře zamčené, zachvátil ho nevídaný strach.

Lee jen vzdáleně zaslechl volání svého jména a lomcování dveřmi. Okraje zorného pole se rozmazaly, zčernaly. Odsud pak temnota postupovala dál, až dokud blonďáčka celého nepozřela.

Když mu Taemin neodpovídal, Taeyang tušil, že je něco hodně špatně. Na všechno je vykašlal, bylo to nezbytné. O kus odstoupil a dveře jednoduše vykopl. Pohled, který se mu naskytl, ho málem uvedl do mdlob.

Všude byla krev. Přesněji, voda zbarvená do ruda, připomínající krvavou lázeň. Taemin se do ní pomalu potápěl, konečky jeho vlasů začínaly rudnout. Připomínal Taeyangovu hadrovou panenku z nějakého hororu, padlého anděla.

Yang tomu nedokázal věřit. Jak se tohle mohlo stát? Celé jeho nitro se ponořilo do chaosu. Musel jednat, jinak mu jeho milovaný zemře. Vrhl se k němu jako Superman a opatrně ho vytáhl z vody, stáhl jej přímo na sebe. Pak, zatímco se snažil najít rány, vytáhl telefon a zavolal pohotovost.

Bylo to těžké, bezvládný Taemin mu padal, krví z jeho ran se nasákla uz i jeho košile. Díky tomu je našel.

„Dobrý den, tady záchranná služba. Jak vám můžu pomoci?"

„Tady jsme!" křikl Taeyang z koupelny, dokonce i obvazy na Taeminových zápěstích, která mu omotal, stihla plně nasáknout. „Pomozte mi! Rychle!"

Do koupelny, přes vyražené dveře, vběhla dvojice záchranářů v červených uniformách. Zatímco jeden se vrhl přímo k Minniemu, druhý začal Taeyanga zpovídat: „Co se stalo?"

„Já... já nevím," přiznal se Taeyang a setřel si vlhký obličej. „Vařil jsem a Taemin šel do sprchy... ale zdálo se mi, že je tam moc dlouho. Pak mi ani neodpovídal... prostě jsem vyrazil dveře a našel ho v zakrvácené va-va-va-vaně..." Bylo evidentní, že je Taeyang v šoku. Jeho oči se silně leskly a tělo se chvělo, jako kdyby byl pod napětím.

„Takže nejasný pokus o sebevraždu?" konstatoval záchranář a koukl na kolegu. „Na příjmu jsou Aron a Min Woo, že? Zavolám jim, ať se připraví. Tady jde o vteřiny, ten kluk musel krve ztratit hodně."

Taeyang nedokázal dělat vůbec nic. Slyšel, ale zároveň byl úplně hluchý. Viděl, ale spatřil pouze černo zatemňující jeho mysl. Taemin kvůli němu umírá. Umírá kvůli tomu, že s ním nechce být. Tento fakt mu nadobro zničil jeho doposud milující, ač kruté srdce.

„Pojedete s námi, ano?" informoval ho muž, zatímco vytočil jednoho z doktorů. „Min Woo?"

Druhý zatím položil Taemina na nosítka a chytil jeden konec. „Pomůžete mi s ním?"

„Ji-jistě," přikývl Taeyang s rozšířenýma očima. „Jen si skočím pro mikinu." Rychlým krokem se rozeběhl do ložnice, kde ulovil svoji teplou mikinu a vrátil se zpět.

První záchranář stále telefonoval, druhý konec nosítek musel tedy chytit on sám. „Půjdeme do sanitky, ano?"

„Ano," přikývl Taeyang a se svěšenou hlavou mu pomohl nosítka odnést až do sanitky. Držel se Taeminovi tak blízko, jak jen mohl. Stále si kladl tu jedinou otázku: Jak se to mohlo stát?

V nemocnici

„Jsou tady," poklepal Aron Kwak svému kolegovi na rameno. Jemně na něj kývl, sám se vydal až k sanitce, odkud záchranáři právě vytáhli nosítka. „Lee Tae Min, jednadvacet let. Pokus o sebevraždu podřezáním. Velké krevní ztráty, doplňována krev negativní. Jednou jsme ho ztratili..."

„Kdo ho našel?" zajímal se Min Woo, když popobíhal vedle vozítka a pomáhal tělo odvést do nemocnice. Taeyanga si vůbec nevšiml, měl oči jen a jen pro pacienta.

„Já..." ozval se černovlásek.

„Nechápu to..." povzdechl si Kwak. „Nedávno u mě byl i s malým Renem na kontrole. Vypadal, že je šťastný."

Taeyanga, zdá se, nikdo neposlouchal, nebo mluvil tak potichu, že ho nikdo neslyšel. No Min Woo na Arona navázal. „Byl šťastný do doby, než ublížili jeho příteli. Podle mě to pro něj byl dost velký šok. Pochop to, plakal mi na rameni, když jsem jeho přítele ošetřoval, protože ho to bolelo taky. Muselo ho to sebrat dost."

„Chudák kluk," povzdechl si Aron smutně. Tím, jak na něj řval kvůli Renově ruce, mu asi moc nepomohl. Doběhli do nemocnice a zahnuli doleva. „Co se jeho příteli stalo?"

„Znásilnění, dost brutální. Podle mě si dlouho nevrzne a hlavně z toho bude mít noční můry do konce života. Prý ho jako malého surově mlátil otec a tohle mu ty chvíle připomnělo, akorát o dost hůř..." Min Woo se zarazil a doktorsky se na něj zamračil. „Proč ti to říkám? Jsou to tajné informace."

„Protože jsem tvá spřízněná duše?" zavtipkoval Kwak, pokusil se ulehčit situaci. „Jak to tak poslouchám, ani se tomu mladému nedivím. Jestli se jeho partnerovi stalo tohle... S dětmi si taky zažil své. Popravdě, vyjel jsem po něm."

„Vyjel jako stylu: „Oh kámo, já tě ošukám.", nebo ve stylu: „Hej, ty kryple!"?" zeptal se ho se smíchem druhý doktor. Znal ho až moc dobře na to, aby věděl, že je Aron schopen obojího.

„Vlastně obojí... V ordinaci jsem měl chuť ho přehnout přes stůl a pak jsem ho seřval za to, že si jeho synek zlomi ruku. Jsem prostě beznadějný, no..." Zatímco spolu rozmlouvali, dorazili do ordinace. „Teď už ho převezmeme, můžete odejít..."

Z toho všeho se Taeyangovi dělalo stále více špatně. O spoustě z těch věcí nevěděl. Třeba to, že byl GD dřív bit. To by sice nic nezměnilo na tom, jak tvrdě se k němu choval, ale kdyby to věděl, možná by byl trochu mírnější. A že po Taeminovi vyjede každý druhý? To pro něj novinka nebyla, ale stále to byl fakt, který ho neustále udivoval.

Násilně byl z místnosti vystrkán, dveře se za ním zavřely. Hnědovlásek přiskočil ke zprávě, kterou začal listovat. „Sakra, není tu napsáno, jak dlouho krvácel!"

„Zavolejte někdo jeho příteli, ať dorazí!" rozkázal Kwak sanitářům. „Min Woo ví jméno, tak ho podle toho vyhledejte. Teď mi přesuňte toho malého na operační stůl."

„Jmenuje se Kwon Ji-yong!" poskytl jim hnědovlásek onu informací, zatímco v databázi hledal Taeminovu složku. „Přineste taky litr AB-..."

Jeden ze sanitářů se dal do hledání složky a ten druhý se rozeběhl pro krev. Bylo třeba jednat rychle. Taeyang si onoho běžícího muže všiml, ale moc pozornosti mu nevěnoval. Měl moc práce s tím, aby se udržel v relativním klidu.

Jen, co byl blonďáček přesunut, oba doktoři se u něj semkli. Aron mu vyhrnul tričko, které by jim mohlo při práci zavázet. Jako první si všiml hlubokých škrábanců na blonďáčkově hrudi, bříšku i bocích, největší pozornost si však získal nápis, vyrytý, pravděpodobně dýkou nebo nožem, do Taeminovy kůže, nedaleko klíční kosti. „Proboha..."

Bylo tam napsáno Tae2, co to však znamenalo, to netušili. Mohlo to být nějaké tajné heslo, ale bylo to tak hrozivé, že nad tím neměli dlouho čas přemýšlet. Museli jej zachránit, jinak by jim zemřel doslova a do písmene pod rukama.

Kdyby věděli, jak blízko jsou pravdě. „Kde je sakra ten chlap?" zavrčel Kwak frustrovaně. Bez krve nemohli nic, maximálně tak sundat obvazy a zděsit se nad mladíkovými zdevastovanými zápěstími.

„Tady," vydechl zadýchaný blonďák, jakmile doběhl. Podal mu rovnou dva litry, aby nemusel běžet znovu. No Min Woo již začal připojovat Taemina k přístrojům, aby věděl, na čem jsou.

Blonďákův tep byl nesnesitelně pomalý...

Kwak transfúzi připojil k hadičce, kterou mu pak zavedl přímo do žíly. Modlil se, aby nebylo pozdě. „Že ten idiot vlezl do teplé vody?" zanaříkal. Oblečení měl stále mokré.

„Tak tvrdí hlášení, podřezal se ve vaně," přikývl Min Woo, taktéž se mu to nelíbilo. Taemin si to zhoršil tak moc, jak jen dokázal. „Tep má neuvěřitelně slabý. Pro jistotu bych připravil defibrilátor."

„Chtěl si být jistý, že se už neprobere, co?" povzdechl si. „Souhlasím s tebou... Stále klesá..." otočil se na záchranáře. „Podařilo se vám ho kontaktovat?"

„Ano, je na cestě k nám," prohlásil druhý sanitář. „Za pět minut je tady, alespoň to tvrdí. Je to s ním vážné?"

„Je v kritickém stavu. Takže ano, velmi -" lékařům hlas byl uťat pípáním, které z duše nenáviděl. „Selhalo mu srdce!" vykřikl Aron, složil ruce do kříže a započal s okamžitou resuscitací.

Hnědovlásek nechal všeho, vyběhl na chodbu. „Hanniee!" doufal, že se mladík objeví. Přestože z nich byl mladík nejmladší, jednalo se o nejlepšího kardiologa. Nikdy neztratil jediného pacienta.

„Sestři, defibrilátor! Jinak toho kluka ztratíme!"

V tu samou chvíli, kdy No Min Woo hledal Joon Jeonghana, dveřmi do nemocnice vběhl vystrašený G-Dragon. Slyšel ho. Tak moc dobře ho slyšel! Kdyby se nenutil do toho, aby běžel dál, omdlel by strachy. „TAEMINNIE!"

Hnědovlásek ho moc dobře poznal, nicméně, teď nebyl důležitý. Zcela ho ignoroval, dál pobíhal po chodbě a fialovláska hledal. Po pár vteřinách se mu to podařilo, Joon zrovna vylezl z toalety. „Hyung-nim? Potřebuješ něco?"

„Umírá mi pacient, ale né, vůbec nic od tebe nepotřebuju!" Min Woo ho čapl za ruku a doběhl s ním až na sál, kde Aron udržoval Taemina na slabém pulzu. To vše ode dveří sledoval G-Dragon, v očích se mu perlily slzy.

„Proč jste mě nezavolali dřív?" nahradil Arona. „Jste odborný lékař, vystudovaný chirurg a specialista na násilí a podobné věci. Tohle je přeci můj obor! S tímhle pulzem jste měli dělat něco dřív!"

„Přivezli ho před chvilkou," vydechl vyčerpaný Aron, slavil úspěch v podobě žijícího blondýnka. Teď už to za něj převezme Jeonghan a vše bude v pořádku, nikdo už nezemře.

„Stejně jste idioti, oba dva, hyung..." otituloval je Hannie. „Převezmu to za vás. Připravte mi radši věci na šití. A přineste ještě další krev!"

„Rozkaz!" vyhrkli oba dva unisono. Na to, že byl Joon vážně mladý, u nich měl nevídaný respekt. Aron byl poslán pro krev, zatímco Min Woo si plánoval promluvit s tím, kdo s Taeminem přijel sanitkou.

„Taeminnie..." GD na chodbě měl co dělat, aby na místě nezkolaboval. Musel se dokonce zachytit stěny, nohy se mu podlamovaly. Jak se to jen mohlo stát? Proč? Proč jeho Taemin, který nikdy nikomu nic neudělal a všem pomáhal? Ta nejhodnější duše na celém světě. Hlasitě vzlykl, po tvářích se mu rozkutálely slzy. Tohle nezvládne. Pokud Taemin... odejde... Bude ho následovat, život bez něj by pro něj neměl smysl.

Tuto scénku z povzdálí sledoval šokovaný Taeyang. Ten kousek od něj byl G-Dragon, ale vůbec to nebyl ten zlý GD, kterého si pamatoval. On plakal. Opravdu moc. Dlaň si tiskl k ústům a pokoušel se mlčet, ale nešlo to. A tehdy Taeyang poprvé pocítil jednu věc: svědomí.

O nějakou dobu později

To je zvláštní... Tak takhle vypadá umírání a smrt? Rozhodně si to tak nepředstavoval. Stále to cítí. Tu obrovskou bolest, která ho sužuje a snaží se jej pohltit. Co to může znamenat?

Znamenalo to, že žije. To si uvědomil okamžitě. Takže se doktorům podařilo jej zachránit? Obdivoval je, on sám to se sebou vzdal. Oni ne, oni ho zachránili, udrželi jej při životě a dali mu další šanci. Měl by jim být vděčný?

To nevěděl. Vše pro něj bylo vlastně ztracené. O vše přišel, neměl nic. Jen bolest a trápení. Smrt by pro něj byla vítaným osvobozením. Bohužel, osud zařídil, že to bude jinak. Že bude muset žít dál.

Pomaličku začínal nabývat vědomí, už nebyl jen uvažující poloprázdná schránka. Zrak měl rozmazaný a dlouho mu trvalo, než dokázal zaostřit i na jen obyčejnou zhasnutou lampu na stropě. Bylo k tomu zapotřeba velké úsilí.

Jen co získal zpátky zrak, přidaly se i všechny ostatní smysly, včetně vnímání bolesti. V největší míře vystřelovala z jeho zápěstí.

Taemin byl konečně vzhůru. Natočil hlavu, i když to bylo těžké, a rozhlédl se po místnosti. Jak si myslel, nemýlil se, někdo tam s ním byl. Těsně u jeho postele seděl a na peřině polehával jeho milovaný G-Dragon. Dále pak u okna stál Taeyang, vyhlížel cosi tam venku. Při myšlenkách na něj mu po zádech přejel nepříjemný mrazík.

Byl tak nepříjemný, že sebou dokonce škubl. Taeyang mu natolik ublížil, že se ho teď opravdu velmi bál. Choval se k němu pěkně, získal si jeho důvěru a pak jej zradil. To Taemin nevydržel.

Tohoto škubnutí si však Yang všiml, kdežto GD nikoliv. Otočil se, díky čemuž se střetl s Taeminovým vystrašeným pohledem. Okamžitě se otočil a zamířil k němu, konečně se po celé dlouhé noci jeho milenec probudil. Chtěl mu být co nejblíže, políbit jej, obejmout...

Blonďáček se s vypětím veškerých sil zvedl do sedu, vyděšeně koukal před sebe. Co tu Taeyang dělá? Copak mu nestačí, že ho dohnal k tomu všemu? Co víc ještě chce?

„Žiješ. Proboha, ani mi neuvěříš, jak jsem šťastný, Fairy..." špitl Yang tak, aby Ji-yonga neprobudil. Byl už u Taemina tak blízko, že stačilo natáhnout ruku a mohl polaskat jeho tvář svým dotekem.

„N-n-n-neubližuj mi už...." vzlykl Minnie, během chvíli již uplakanou tvář skryl do dlaní. „N-n-nic jsem ti neudělal, nebuď na mě z-zlý."

To byla pro Taeyanga jako rána dýkou přímo do srdce. Přesněji do těch zbytků, které z jeho srdce zbyly. „Ale já ti nechci ublížit," ujistil ho a naklonil se ještě blíž. Přál si cítit vůni Taeminovy kůže a vlásků, dokázaly mu dodat potřebnou jistotu.

„A-ale... Ublížovals mi... Moc..." vzlykl blonďáček, nožky si přitáhl pod bradu. „Bojím se, že mi zase něco udeláš... Nechci už bolest."

„Už to neudělám, slibuju... slibuju na svoje vlasy, které miluju víc než cokoliv a kohokoliv, ano?" namlouval mu Taeyang a roztáhl paže, aby si ho mohl vzít do náruče. Potřeboval ho obejmout, jinak věděl, že to pro něj bude konec.

„P-proč bych ti měl věřit? To, že mi neublížíš, jsi sliboval tentokrát. A cos udělal hned druhý den?" Blonďáček se celý chvěl, utápěl se v bolestných slzách.

„Kvůli tobě se změním, ano?" Taeyang úzkostlivě zavíral oči, aby potlačil slzy, které se mu do nich hrnuly. Taemin ho odmítal. Viděl to a tak moc jej to bolelo. Nedokázal si pomoci.

„Nevěřím ti!" vykřikl Taemin. Byla to poslední slova, která od něj Taeyang slyšel, neboť pak už se ozývaly pouze srdceryvné, bolestné zvlyky.

„Dobře..." hlesl zmučeně Taeyang. To už byl sledován nenávistným, avšak mlčenlivým pohledem probuzeného G-Dragona. Musel se ovládnout, musel to vydržet. Od Taemina se odtáhl a zamířil ke dveřím. Ovšem udělal jednu fatální chybu. Na Taemina se ještě naposledy otočil, stékaly mu u toho slzy po vlhkých tvářích. „Sbohem..." S tím odešel.

Taemin jeho slzy spatřil. Nemohl tomu uvěřit. Někdo jako Taeyang pláče? Nemohl tomu uvěřit. Rozplakal se snad ještě víc. Jeho zoufalý pláč mezitím přivolal doktory, s Hanniem v čele. Fialovlásek se k němu vrhl a přitáhl si ho do náruče. „Notak, maličký, neplakej. Klid..."

Taeyang z nemocnice vyběhl a neohlížel se zpět. Nechápal sám sebe. Nevzpomínal si na to, že by od svých patnácti let kdy plakal. A teď ho rozpláče taková malichernost jako zlomené srdce? Neuvěřitelné!

„Min Woo!" křikl Joon na svého staršího kolegu, který nečinně postával s Aronem na místě. „Dej mu něco na uklidnění a toho chlapa sem nespouštěj!"

„Rozkaz." Tmavovlásek vyšel ven před pokoj, kde postával vozíček, na němž si doktoři vozili své léky. Vybral to nejlepší a pro tělo nejméně škodlivé a již brzy to vpustil do Taeminova těla. Taeyanga moc dobře poznával a nedivil se tomu, že měl blonďáček takovou reakci.

Blonďáčkův pláč brzy zcela utichl, nešťastně se na Jeonghana zhroutil. Doktor jej objal pažemi a pohladil ho po vlascích. „Neboj, všechno už bude v pořádku. Nikdo už na tebe nevztáhne ruku."

„Taeminnie, pojď ke mně," oslovil jej láskyplně G-Dragon, který už stál přímo vedle něj. „Jsem tady, ano? Už to bude v pořádku, tvoje láska je tu pro tebe."

„Draggie..." kníkl Minnie. Čistě na základě jeho hlasu se od Hannieho odpoutal a schoulil se do jeho milujícího objetí. „Draggie..."

„Jsem tady, jsem tady s tebou," opakoval stále dokola G-Dragon a stiskl jej tak pevně, jak dokázal. Musel mu dokázat, že ho už nikdy neopustí a že vše bude v pořádku. Přesně to Taemin potřeboval.

„Takový krásný pár~" rozplýval se Hannie. „Měl bych Junovi přinést růži nebo bonboniéru," přemítal.

„Počkat," začal Aron, doplnil ho Min Woo: „Junovi?"

„Ty jsi na kluky?" vyhrkli společně. Proč jim to neřekl?

„Nechcete si jít hrdličkovat někam jinam?" sykl po nich G-Dragon, rád by zůstal s Taeminem v klidu. Rád by, aby se druhý ještě vyspal, nebyl v nejlepší kondici.

„Eh, jasně," souhlasil Aron a chytl své kolegy za packu, táhnul je na chodbu. „Kdyby něco, ihned nás zavolejte, ano? A Taemine, už žádné hlouposti. Na chvíli jsi nám opravdu umřel."

Ji-yongovi se z toho zamotala hlava. Museli to opakovat? Působili mu tím obrovskou bolest, nejspíš z toho bude mít psychickou újmu. No, vlastně oni oba dva.

„Draggie...?" oslovil ho tichounce blonďáček. „Omlouvám se, lásko..." zadíval se mu do očí, v těch svých měl opět slzy. Jistě mu musel moc ublížit.

„Hlupáčku," oslovil ho GD, ztěžka polkl. Bylo to od něj vůči Taeminovi dost ošklivé, ale nešlo to jinak. „Jak jsi mi něco takového mohl udělat...?"

„Neměl jsem na vybranou... Taeyang mě držel u sebe, ubližoval mi... Už jsem to nedokázal dál snášet..." vzlykl, objal ho pažemi. „Prosím, nezlob se na mě..."

„Nezlobím se, jen jsi mi málem způsobil infarkt. Už se o nic takového v budoucnu nepokoušej... ano?"

Blonďáček přikývl. Teď, když byl se svým milovaným, myšlenky na sebevraždu zcela zmizely. Zůstala jen touha po jeho přítomnosti.