„Kam ho chceš odvést?" zavrčel Jonghyun, náhle stál přímo proti němu a blokoval mu východ. Byl nějaký rychlý, to se mu muselo nechat.

„To tě nemusí zajímat." Sílu měl obrovskou, s Taeminem škubl a bariéru z Jonghyuna snadno překonal.

„Ale musí," opáčil svérázně JR a vtěsnal se mu za záda. Hodlal ho jako ocásek doprovázet všude, kam půjde, jen aby věděl, že již nebude Minniemu ublíženo.

GD ho ignoroval, věnovat se mu bude až později. Prozatím bylo důležité odklidit Taemina, pořádně ho vytrestat.

Bylo zvláštní, že si nikdo kromě Jonghyuna nevšiml Onewa, který je z dálky pozoroval, než mu zcela zmizeli z očí. Stále nebyl v perfektní kondici, takže kdyby přišel G-Dragonovi pod ruku, nejspíš by to nedopadlo dobře. Pokoušel se proto držet dál.

G-Dragon v podstatě oba mladíky táhl do sklepa, kde hodlal nebohého blonďáčka na dlouhou dobu zavřít společně se svými mazlíčky. Na druhou stranu to pro Taemina, který je dobře znal, bylo mnohem lepší než to, že by ho G-Dragon zbil do krve. To samé si myslel i Jonghyun, který se za blondýna v podstatě obětoval a byl si toho vědom.

A tak se stalo, že za malou chvíli zůstal Taemin okovy připoután u zdi, odkud se sám nemohl dostat. Okamžitě se k němu dostal Snake a další pavouci, jichž se stále děsil.

„Je tak odporný," odfrkl si pro sebe JR, když dovnitř GD zamykal Taemina. Tohle chování se mu opravdu hnusilo. Jak si mohl říkat partner po tom všem?

Ne, měl by si položit jinou otázku. Jak je jen možné, že Taemin zůstává stále i přes to všechno s ním? Nešlo mu to na rozum, na jeho místě by utekl už dávno.

„Tak co, už lepší, psychopate?" prohodil ledabyle Jonghyun k G-Dragonovi, který ještě dlouhou chvíli hleděl na zamčené dveře. Připadalo mu, jako kdyby se zapomenul s Taeminem uvnitř.

Dlouhovlásek sebou trhl, nečekal, že na něj promluví. Popravdě, byl na pochybách. Nebyl na Minnieho až moc tvrdý...? Samozřejmě že byl, jen... z toho měl trochu výčitky. A to bylo to, co jej mátlo, protože dříve nic takového nemíval. Něco se v něm muselo změnit. Byla to snad Jonghyunova vina?

Jonghyun... Jen, co si na držitele toho jména vzpomněl, vše se rozplynulo. Chytl ho za ruku stejně silně jako předtím Taemina a zamířil po schodech.

„Hej!" okřikl ho JR, s tímhle zásadně nesouhlasil. S čím GD nepočítal, bylo, že Kim měl přeci jen větší sílu ke vzdoru než Taemin a po silném trhnutí se mu vymanil. „O co se to jako pokoušíš?"

„Jdeš se mnou, okamžitě," zavrčel GD, situaci trochu podcenil. Vážně nečekal, že se Hyun bude vzpouzet a vzdorovat mu.

„Ani. Na. Mě. Nesáhneš." zasyčel důrazně JR, on sebou tak snadno manipulovat nenechal.

„Nějak moc si věříš, ne?" uchechtl se GD. „Nebo si to mám s Minem rozmyslet a potrestat ho, jak jsem původně chtěl?"

„Ne," řekl Kim, jeho hlas však byl mnohem povolnější než předtím. To, že si G-Dragon vybije svou zlost na něm, čekal, ale stále nepatřil mezi ty, co by se mu poddali dobrovolně.

„Tak vidíš... Nemusíš mít strach, ublížit ti nehodlám..." snažil se ho přinutit, aby šel s ním. Zkusil už všemožné cesty, tahle byla poslední.

Černovláskovi unikl z hrdla ztrápený povzdech. Co jiného mu zbývalo? Pokud mu bude chtít GD ublížit, tak velký problém s tím mít nebude. Horší to bylo v případě, že po něm chtěl něco, co by Kim opravdu nechtěl - sex.

GD na něj dnes chtěl být v celku hodný, nechtěl spěchat. Spíš si tak trošku hrát, jako kočka s myší a trochu ho potrápit

Společně se vydali zpátky nahoru do pokoje, okolo kterého se stále motal Onew. JR se svěšenou hlavičkou slepě následoval svého otce, ačkoliv by se nejraději vrátil a zachránil svého druhého tatínka, tedy spíše mamkou Taemina. Tento úkol by teoreticky mohl připadnout instruktorovi, jen kdyby se mu podařilo nějak otevřít mohutný zámek, díky němuž byl Taemin mimo jiné ve sklepě uvězněn.

Jonghyun si ho téměř ani nevšiml, když kolem procházeli. Byl natolik zaujat svými myšlenkami, že na Onewa vůbec nemyslel. Proč by také ano? Vlastně ho neznal. V dalších dnech ho poznat měl, nicméně, teď měl jiné problémy. Mnohem závažnější než nějaký instruktor. GD se ho chystal pravděpodobně znásilnit, brášku měl v nemocnici a mamču zavřenou ve sklepě s havětí.

„Doufám, že na mě neplánuješ nic zkoušet," prohodil jen tak do větru JR, když konečně došli do ložnice, kde ho G-Dragon kupodivu pustil. Bylo to sice pouze proto, aby mohl zamknout dveře, ale svoboda to byla tak jako tak. Jonghyun si v ní získal od GDho co největší vzdálenost,

„Snad přede mnou neutíkáš," uculil se GD, to by bylo roztomilé gesto. Že by se ho až tak moc bál? Rozkošné, vychoval ho krásně.

„Možná trochu, nechci na sobě totiž cítit ty tvoje špinavé, zlé pracky," ušklíbl se Jonghyun, následně na něj vyplázl jazyk. Tohle si G-Dragon zasloužil. Dělalo mu radost, když mohl staršího škádlit, přestože ho to mohlo stát krk. Pochybnosti sice měl, ale to rozhodně nebyl strach.

Možná až tak dobře ne. „Neměl bys přilévat oheň do ohně, dráždit hada bosou nohou," varoval ho. „Nemuselo by se ti to vyplatit... Mohlo by se ti dokonce, nedej bože, něco stát."

Kim mohl dělat, jako kdyby ho neslyšel, protože to s ním vůbec nic neudělalo. „Že by můj otec byl až tak krutý sadista...?" Po svých slovech si přejel prsty po rtech, jako kdyby ho lákal. Vůbec netušil, co to do něj vjelo. Měl takovou chuť ho provokovat, že zacházel tam, kam by normálně nikdy nevstoupil.

Jeho provokace získávaly svůj účinek. G-Dragon sebou mírně trhl, jeho oči se nevědomky upřely na ty dokonalé, vábné rtíky. To Jonghyunovi samozřejmě neuniklo. Spustil svou ruku dolů a polkl, trochu se začínal děsit. „Úchyle," označil nehezkou přezdívkou G-Dragona a dal se na ústup.

„Hehe," Draggie se jen zasmál. Jak trefné a přesné. Ano, uznával, Jonghyun měl pravdu, opravdu by se tímto slovem dal popsat.

Jonghyun ustupoval až do doby, než na něco narazil. Když se letmo ohlédl, aby zjistil, o co se jedná, po zádech mu přejel mrazík. Byl to ten prokletý stůl, na němž si ho GD přivlastnil poprvé.

„Ale, ale," culil se dlouhovlásek šťastně. „Krásná náhoda, nemyslíš?" došel až těsně k němu, pravou rukou ho pohladil po tváři. „Nebo snad osud?"

„Slovo krásná bych zrovna nezvolil, ale náhoda určitě," souhlasil s ním v jednom JR. Bylo zvláštní, že mu G-Dragonova blízkost nevadila tolik, jak si myslel, že bude. To už se kompletně zbláznil?

„Pro mě krásná je," zasmál se dlouhovlásek, položil mu ruku na hrudník a zatlačil. „Uvědomuješ si, že si za svou neposlušnost zasloužíš trest?"

„Ehm, ne?" usmál se rozpačitě Jonghyun, vypadal v tu chvíli vážně rozkošně. Nepočítal se za zlobivého kluka, takže neměl důvod k tomu, aby byl trestán. Byl zastánce spravedlnosti.

„Vážně?" přimhouřil oči a se zájmem si ho prohlížel. „Takže jsi mi nebránil ani nijak nevzdoroval?"

„A cožpak tys surově nebil mého druhého otce, který si to vlastně vůbec nezasloužil?" opáčil se zatnutými zuby Kim. Tohle ho vytočilo. „Jsi jen sadistická svině, co s ním je pouze kvůli krásnému tělu a povolné duši. Zaslouží si někoho mnohem lepšího. Ale ke tvému štěstí tě hluboce miluje a ty si toho vůbec nevážíš, dokonce ho kvůli tomu zneužíváš!"

„Mlč, Jonghyune," varoval ho starší a sevřel ruce v pěst. „Nic o nás, o našem vztahu nevíš. Vůbec nic. Takže drž jazyk za zuby, ano?" Nejvíce ho na tom všem štvalo, že má JR pravdu.

„Myslíš, že nevím? Že jsem slepý? Už posledně jsem měl pravdu. Vyspíš se se mnou kvůli pravdě i tentokrát? Já vydržím všechno, jen ne jednu věc: lháře. A tím ty jsi, G-Dragone!"

„Mlč už sakra!" zařval, Hyun ho vážně začínal silně štvát a deprimovat. Měl by ho konečně zkrotit.

„Nebo...?" Jonghyun neměl strach, tak proč by měl být zticha? To nedávalo smysl. „Já nikdy neumlknu."

„Neměl by sis tolik věřit..." zavrčel GD a na stůl ho těsně natiskl, dotýkal se jej vlastním tělem. „Chceš snad být potrestán ještě hůř než Taemin?"

„Možná," hlesl již podřízeně Jonghyun, tak nějak se s tím smířil. Znamenalo to, že si vybije vztek na něm, jako to dělali již mnozí, a Taemin zůstane bez úhony. Byl ochoten to risknout.

GD si povzdechl, dnes s ním ještě spát nechtěl. Chtěl si s ním jen chvíli hrát, alespoň chvíli. Jeho prostřednictvím se chtěl uklidnit. Jonghyun se pod ním zakroutil, tahle poloha se mu moc nezamlouvala. „Pusť mě, GD, nic z toho mít nebudeš. Jediné, co ti dovolím, je mě zbít... nechci, abys na mě sahal chtivě."

Draggie mu neodpověděl, pouze ho chytl za packu, odtáhl se od něj a zamířil k měkoučké postýlce.

„O-o co se pokoušíš?" Tímhle Jonghyuna velice zmátl. Čekal, že ho starší zmlátí nebo se pokusí o něco jiného, ale tohle...? Nešlo mu to do hlavy. G-Dragon se nejspíš pomátl, nebo se mu nechtělo špinit stůl.

Obě možnosti byly pravděpodobné. Zbláznit se mohl ještě víc než doposud a dnes měl Sebastian po dlouhé době volno. GD zatím nic neřekl, prostě ho mezi tu haldu polštářů položil a sám si vlezl k němu.

„G-Dragone...?" JR se od něj odsunul tak daleko, jak to jen šlo a polštáře dovolovaly. Nebyl si jistý, co si má myslet. Připomínalo mu to dlouho známý klid před bouří, který nikdy nebyl dobrým znamením.

„Pojď sem..." přetočil se na bok a poklepal na volné místo vedle sebe. „Nemusíš se bát, nemám v plánu ti ublížit."

„A jak mám vědět, že mi nelžeš, hmm?" opáčil s povytaženým obočím Kim. Vážně se mu k němu nechtělo. „Pokud si myslíš, že mluvíš pravdu, tak pojď ty ke mně."

„Takové problémové a neposlušné dítě," povzdechl si dlouhovlásek a přiťapkal k němu blíže. Zatím ho jen pozorně sledoval jiskrnýma očima.

Ten pohled mu JR opětoval do té doby, než mu to přišlo trapné, a ustálil svůj zrak na dece pod sebou. Měl pocit, že se začne červenat. Co s ním bylo špatně?

GD se právě v této chvíli rozhodl, že ho konečně překvapí. Využil jeho rozhození, rukama se ustálil na jého pase a přitáhl si ho k sobě.

„H-haaa?" reagoval na to mladší, instinktivně se od něj odklonil. „O co se to jako pokoušíš, G-Dragone? Já ti nepodlehnu!"

„Nebuď takový suchar..." zaúpěl GD a pěkně si ho přitáhl zpátky. Svými rtíky zároveň polaskal jeho krásný a jistě velmi citlivý krček.

Jonghyun ztuhl na místě šokem. To byl nesmysl. Vždyť to bylo tak něžné a roztomilé gesto! Vážně to udělal někdo jako G-Dragon? I GD sám sebe překvapil, s Taeminem podobné věci nikdy nedělal. Dokonce ani když spolu začínali, nikdy k němu nebyl něžný a jemný.

„G-Dragone, řekni mi pravdu. Chystáš se mě hrubě kousnout, že ano? Proboha tě prosím, řekni, že to tak je..." zašeptal dosti ztrápeně černovlásek.

„Chceš snad, abych to udělal?" Podivil se GD, dnes na něj skutečně chtěl být hodný a neublížit mu. Nezdálo se mu, že by byl Hyun masochista.

„Absolutně ne, ale bylo by to mnohem lepší, než kdybys pokračoval v tom, co děláš."

„Proč?" podivil se, tohle tak trochu nechápal. Jaký má sakra JR problém? Povzdechl si a znova polaskal jeho krček.

„Prosím..." vzdychl Jonghyun, tohle na něj bylo moc. Na nic takového nebyl připravený a doslova G-Dragonovi tál pod rukama. „Prosím, přestaň s tím..."

„Ne ne," uculil se Kwon, chtěl si hrát, aby odvedl myšlenky jinam než na problémy s Taeminem. Tohle bylo opravdu úžasné rozptýlení, nehodlal se ho vzdát.

„Jak je možné, že jsi najednou takový? Přesně takhle by ses měl chovat k Taeminovi, kterého jsi zavřel do sklepa. Proč se tedy tak chováš ke mně...?" JR byl absolutně mimo, bylo mu skoro do pláče. „Nebo ti na něm vůbec nezáleží...?"

„Nepleť to sem... Trest si zasloužil, to kvůli jeho nepozornosti a nezodpovědnosti skončil tvůj bráška v nemocnici. Na mě se zle dívá, když vás jednou zapomenu připoutat a sám pak způsobí tohle."

„Já byl ten, kdo měl Rena hlídat," vyjel po něm náhle JR, nemohl v tom nechat Leeho samotného. „Kdybych stihl zareagovat dříve, mohl jsem Rena chytit. Ale já selhal."

„Jsi dítě... On dospělý... To v jeho rukou leží zodpovědnost," zakončil to, rukou utnul další debatu. „Dost. Už se o tom nebudeme bavit."

„Ale, G-Dragone..." pokoušel se Jonghyun znovu o vzpor. Nezáleželo na tom, jestli je dítě nebo ne. To on byl v tu chvíli Renovi blíž a nedokázal mu pomoci.

„Radši než s vámi byl s tím chlapem, kterého si přitáhl i domů! Není děvka jen v práci, ale i v životě," zavrčel.

„Ten, koho jsi teď popsal, jsi ty, GD," zavrčel Jonghyun. Následně se donutil uklidnit, protože nebyl sebevrah. S dlouhým povzdechem se mu zadíval do očí. „Chceš mou pomoc?"

„Pomoc v čem?" V jakém ohledu si Jonghyun myslí, že by byl schopen mu radit? Považuje se snad za chytřejšího?

„Ve tvém vztahu s Taeminem, samozřejmě," prozradil mu Jonghyun, neměl důvod zapírat. Sice netušil, jak extra nápomocen by byl, ale nějakou radu mu dát mohl.

„Zajímavá nabídka." Mohla by to být legrace. Kluk, který s nikým ještě nic neměl, ho bude poučovat? Rozkošné. „Můžeš začít už teď."

„Vážně?" Jonghyun tomu nedokázal věřit. Že by ho tak snadno přijal? Dnešní den se mu asi zdál, nebo byl zdrogovaný.

„Jasně... Proč ne?" uculil se GD, v duchu se nad absurditou této situace vážně smál.

„Noo, tak dobře." Bylo to pro Jonghyuna překvapení. Hluboko uvnitř tušil, že kecá, ale nyní byl v takovém transu, že mu to ani nepřišlo. Odkašlal si a vzápětí provedl to, co věděl, že Taemin miluje - G-Dragona objal.

Dlouhovlásek se nechal. Nechápal důvod toho všeho, ale ono objetí bylo celkem příjemné. „Copak má tohle znamenat?"

„Co to má znamenat?" zopakoval jeho otázku Jonghyun a objal ho ještě pevněji. „Tohle má přeci Taemim rád. Místo toho, abys ho mlátil, bys ho měl pevně obejmout a už nikdy nepustit..."

„Objetí...? Vážně?" uchechtl se Draggie. Taková hloupost! Měl za to, že je JR chytrý, a on teď přijde s tímhle.

„I maličkost z tvé strany pro Taemina znamená hodně, GD," pokusil se mu vysvětlit Jonghyun. Pomalu se od něj odtáhl, aby náhodou neschytal ránu.

„Nemyslím si, že objetí něco napraví," povzdechl si GD. Tohle bylo hloupé a bezvýznamné.

„Krásné objetí je známka něžnosti a jemnosti, blbče," poupravil jeho mínění JR. Potřeboval udělat ještě něco, jak by se měl naučit G-Dragon chovat. Bál se však, že pokud to udělá, GD ho zbije jako žito.

„Hmmm..." Obrátil se Ji-yong na záda, ruce složil za hlavu. Dnes už měl pořádně zkaženou náladu.

„Hej," zamumlal Jonghyun a dotčeně sklopil pohled, „ale ty máš dávat pozor, ne být naštvaný." S G-Dragonem to bylo jako na houpačce. Nelíbilo se mu to.

„Fajn... Ještě něco, čím bych ho dostal do kolen...?" S nezájmem se blondýn otočil zpátky k němu.

Kim zavřel oči. Věděl, že toho jednou bude zatraceně litovat, ale bylo to pro dobro G-Dragonova a Taeminova vztahu. Očka mírně pootevřel a dokud mu nezmizela veškerá odvaha, naklonil se a jemně se natiskl na Ji-yongovy rty.

Postřehl, jak starší překvapeně zalapal po dechu. Měl pocit, že se mu to zdá. Nebylo přeci možné, aby ho Kim sám od sebe políbil.

„Líbej mě," vydechl Jonghyun se silné podbarveným tónem, „jako kdybych byl porcelánová panenka." Lepší přirovnání ho nenapadlo, tak snad GD pochopí.

Připadalo mu to stejně hloupé a zbytečné jako ostatní věci, přesto ho něco uvnitř donutilo Jonghyuna poslechnout. Uchopil jeho tvář do dlaní a váhavě mu odpověděl.

JRovi se to hnusilo, vážně ano, ale přesto úspěšně pokoušel jeho rty. Nebyl pokousán ani nic jiného, zdálo se, že se Ji-yong vážně snaží poslechnout. To bylo dobré znamení. GD překvapeně zjišťoval, že se mu to začíná líbit. Oproti tomu, jak se líbal s Taeminem, bylo tohle neskutečně rozdílné. Docela příjemně rozdílné. Přeci jen, Jonghyun byl sice dítě, ale nějaký ten základ mít musel, ostatně jako každý. A s tím, že dokonale dokázal analyzovat lidi a jejich vztahy...

Možná to taky bylo přístupem, s Taeminem se vždy líbal jen, když mělo následovat něčí víc.

Kim se od G-Dragona pomalu odtáhl. Tvářičky měl celé rudé a trochu hůře oddychoval, ale nic to neměnilo na tom, že byl vážně rozkošný. Nerad to uznával, ale G-Dragon líbal až moc dobře. Aby taky ne, když měl doma Taemina a jeho rty již okusily desítky mužů z různých koutů světa. Dokonce i když odjel na dovolenou, vytvořil si menší románek.

„Asi takhle... by to mělo mezi tebou a Taeminem vypadat," přiznal mu Jonguyun a poupravil si ofinu, která mu padala do obličeje. Cítil se teď dost trapně.

„Nikdy to nemůže být mezi námi takové," odmítl to Ji-yong. Bylo to vážně smutné. „Nepochopil bys proč."

„Proč by nemohlo, Ji-yong?" nechápal Jonghyun. „Proč by to mezi vámi nemohlo být takhle krásné? Proč mu pořád toužíš jen ubližovat?"

„Muselo by se stát mnoho nemožných věcí, aby se náš vztah mohl spravit, aby mohl být vzkříšen."

„A ty snad nechceš, aby se váš vztah obnovil? Nechceš, aby stál Taemin po tvém boku? On tě miluje... ale když ho budeš bít dál a chovat se k němu zle, nezvládne to a podřeže se jako posledně," sdělil mu JR. Netušil však, že o té drobnosti s podřezáním nemá G-Dragon ani ponětí.

„Podřeže...?" zopakoval po něm GD nechápavě. „Jak to myslíš...?" Netušil o tom, jak si kvůli němu Minnie ubližuje, jak moc je jeho psychika zdevastovaná.

„Sakra," hlesl Jonghyun, měl radši držet jazyk za zuby. Když už to však nakousl, měl by to dopovědět. „Taemin se kvůli tobě podřezal. Už to vážně nezvládá."

„COŽE?!" vyjekl GD, hlas mu vyskočil o oktávu výš. Taemin se podřezal? Ne, to nemůže být pravda. Druhý si jistě vymýšlí, aby ho vyděsil.

„Jo..." JR tušil, že mu to neměl říkat. „Až ho budeš příště bít, nejdřív si ho zkontroluj... hlavně ruce."

„Ruce...?" Přesvědčí se o tom, zda nelže, brzy asi svého přítele navštíví. Nevěřil, že by Min něco takového dělal.

„Jdi se přesvědčit. Zachraň svého přítele před dalším utrpením," poradil mu Jonghyun. Chtěl vše nejlepší pro Taemina. Nikdo, dokonce ani GD sám nečekal, že ho opravdu poslechne. Vyšvihl se na nohy, urovnal zmačkané oblečení.

„Nebuď zlý," dal mu ještě poslední radu Jonghyun, než se taktéž zvedl. Přesně věděl, kam Ji-yong zamíří. Usmál se nad tím, jeho lekce byla evidentně dostatečná.

Kwon kývl, tohle ho opravdu vystrašilo. Vědomí, že by se kvůli jeho chování mohl Taemin zabít, ho vyléčilo.

Jakmile vyběhl z místnosti a zamířil ke sklepu, kde zanechal svého milovaného, JR se usmál a jako největší king vyšel z místnosti. Tam skoro narazil do Onewa, který čenichal kolem a přemýšlel o tom, co se asi tak děje. To černovláska pobavilo.

Dlouhovlásek mezitím zdolal dvě celá, příkrá schodiště, než konečně stanul přede dveřmi. V jedné kapse svých kalhot nahmatal malý klíček, jenž rychle zasunul do zámku a otočil. Dveře se se zavrzáním otevřely. Vběhl dovnitř, po paměti nahmatal vypínač, jímž rozsvítil světlo. Mělo by všechny jeho mazlíky odehnat

V momentě, kdy se světlo rozžhnulo, sebou připoutaný blonďáček vyděšeně cuknul. Když ve dveřích spatřil Ji-yonga, jeho vnitřnosti se stáhly, očka děsem rozšířila. Co mu jde provést tentokrát?

Kwona píchlo u srdce, když viděl ten děs v jeho očích. Opravdu se ho tak bojí?

„Už ti neublížím, Taeminnie..." pokusil se ho uklidnit, zatímco k němu pomalými krůčky postupoval.

„Ne-nechoď ke mně, Ji-yong," žádal vystrašeně Minnie, svůj pohled stočil k Snakeovi kousek od sebe. Hrudník se mu zvedal v nepravidelných intervalech, jak své tělo nedokázal ovládat. „Ne-ne-nevěřím ti..."

„Nezbývá ti, než mi věřit, Minnie," obeznámil ho s tímto faktem. Celkem bolelo, že mu Minnie nevěří. Přešel až k němu, pohled stočil ke Snakeovi. „Místo."

Had otráveně zasyčel, ale svého pána poslechl a stáhl se, stejně tak ostatní. Chtěli si s Taeminem ještě chvilku hrát, ale zdálo se, že jejich pozici nyní přebere GD.

Ať se na to člověk podíval ze všech stran, byl GD vždy ta lepší možnost. Byl hezký a nechtěl ho sníst. Jiné východisko ze situace nebylo. Poklekl, zběhlými prsty osvobodil Taeminovy ruce z okovů.

Jakmile byl Taemin volný, rychle se odsunul od svého trýznitele co nejdál. Po tvářích mu stékaly slané slzičky, které vždy dotekly až k bradičce, z níž spadly na špinavou zem, kde se roztříštily.

„Notak, Taeminnie..." dotlapkal až k němu, jednu ruku mu opatrně položil na ramínko. „Už ti neublížím."

„To-to jsou l-lži, znám tě," obvinil ho Taemin z dost podobné věci jako dříve Jonghyun. Pod jeho dotekem sebou škubnul, nechtěl ho na sobě ani cítit. „V-věděl jsi, že to tu n-nemám rád, a stejně... s-stejně jsi mě sem zavřel."

„To je pravda..." Jeho tvrzení nedokázal ničím vyvrátit. Nicméně, teď to chtěl napravit a Taemin mu nedal sebemenší šanci.

„Jen... mě nech jít..." požádal ho plačtivě Taemin, opravdu už to nezvládal. „Nevlezu ti na-na oči tak dlouho... jak budeš chtít. Ale, prosím, n-nech mě jít..."

GD nic neřekl. Bude mu muset dokázat, že to myslí vážně. Opatrně pod ním podstrčil své ruce, vzal ho do náruče jako princeznu a i s ním se zvedl. „Slibuju... Že sem už tě nikdy nenechám vstoupit."

„Ji-yong," vydechl blonďáček a i přes svá předchozí slova se k němu zoufale přitiskl. „Polož mě, ihned!" Nedokázal to snést. G-Dragona miloval, ale tato láska mu způsobovala jen nekonečnou bolest.

Nemohl ho poslechnout. Nemohl, i když by měl. Později mu blonďáček jistě odpustí. Zamířil s ním pryč ze sklepa, rovnou do jejich ložnice.

Tam naštěstí už Jonghyun nebyl, ten měl totiž tu čest, že byl vyslýchán Onewem, co se tam uvnitř stalo. Měli tedy čas jen pro sebe a toho G-Dragon hodlal využít. Rozhodl se, že staršího syna ve všem poslechne. S nejvyšší opatrnosti blonďáčka položil do peřin, než si ho přitáhl do láskyplného objetí.

Taemin samozřejmě všechnu tu lásku cítil. Byl tím natolik šokován, že nedokázal absolutně nic. Bylo to skutečné? Opravdu tohle byl ten Draggie, kterého miloval?

„Omlouvám se, Taeminnie..." pošeptal mu do ouška. Bylo to poprvé. Poprvé, co se někomu omluvil a myslel to skutečně upřímně.

„D-Draggie?" Ne, to nebylo možné. Tohle prostě nebyl ten GD, kterého znal! Kdo mu ukradl jeho milého a kdo je ten, který ho tu objímá a omlouvá se mu?

GD měl za to, že tímhle si blonďáčka jistě získá. Pokud se nad tím zamyslet, Minnie si na tyhle jemnosti vždy potrpěl.

Náhle jako kdyby někdo vyměnil Taemina. Přitulil se k němu a položil mu hlavičku na rameno. Starostlivě se ho zeptal: „Stalo se něco, zlato? Proč jsi takový jiný? Je všechno v pořádku?"

„Se mnou všechno," kývl GD a jemně foukl do blonďáčkovy tváře. „Jen je mi líto, že ti ubližuju, Minnie."

„L-líto?" Něco takového slyšel blonďáček poprvé. Několikrát zamrkal a pokusil se potlačit slzy, co se mu draly na povrch. „Tak... tak proč mi neustále ubližuješ...?"

„Já... Neumím ovládat vztek, Taeminnie," přiznal. Byl silný cholerik a tohle byla vážně jeho slabost. „Ty jsi člověk, který mi jako první přijde pod ruku."

„A-ale já nechci, abys mi ubližoval, bolí to," vzlykl Minnie a zabořil mu tvářičku mezi krk a rameno. Tam se cítil nejbezpečněji. „J-já... chci, aby ses ke mně choval he-hezky, abys mi dokazoval, že mě m-máš rád a ne, že mě ne-ne-nenávidíš."

„To není pravda, Taemine. Sám to moc dobře víš. Miluju tě více než cokoliv, právě proto nechci, aby se tě někdo dotkl nebo na tebe jen mluvil..." pohladil ho po blonďatých vláscích. Kolik jich už musel násilím vyrvat?

„Tak proč mě pořád biješ? Proč mi pořád ubližuješ? Máš peníze a místností v domě dost, můžeš si zřídit třeba posilovnu a v ní boxovací pytel... ale, prosím, přestaň si to vylévat na mně..."

„Už nebudu... Já, slibuju Taeminnie. Už na tebe nikdy nevztáhnu násilně ruku, to ti slibuju... Napravím se. Jen mi dej ještě šanci."

„Samozřejmě, že ti dám šanci," usmál se mladší, přestože by se nejraději rozplakal. G-Dragon se kvůli němu chce změnit! Nic lepšího ho potkat nemohlo. Byl tak šťastný.

„Děkuju ti, Taeminnie. Slibuji, že ji nepromrhám," usmál se dlouhovlásek a váhavě ho políbil na čelo.