O hodinu později

Ren se namačkal se svým novým jednorožcem na jednu sedačku a čekal, než si Jonghyun konečně přisedne. Jeli ho vyzvednout, protože se teď všichni tři měli vydat pro koně, které Taemin v době své nemoci našel. Byl domluven s majiteli, že si je přijedou ohlédnout, ozkoušet a po těchto zkouškách se rozmyslí, jestli si je vezmou nebo ne.

Taemin už zařídil dokonce i to, že muž obarvil bílému koníkovi hřívu na růžovo a sehnal pro něj roh. Stvořil tak naprosto dokonalého jednorožce, do něhož se Minki nepochybně zamiluje.

„Tak co, proč už nejedeme?" zajímal se Jonghyun, když se usadil, připoutal a ono se nic nedělo. Zapomněli snad na něco, nebo stihli usnout?

„Nebuď nedočkavý," uculil se Minnie a poté, co se ujistil, že je připoutal, šlápl na plyn. Ona farma byla od jejich domu nedaleko.

JR nebyl nedočkavý, prostě se tomu jen divil. Nic zvláštního, byl hodně zvědavé dítě. Jednoduše chtěl vědět, proč stále stojí na místě. Dále se mu v hlavě nořila otázka: Co asi dnes bude k večeři? Asi před minutou jedl, ale stejně už měl hlad a sbíhaly se mu sliny. V podstatě se jednalo o hodně primitivního tvora.

„Chceš čokoládu, Hyunnie?" nabídl mu Reník, shodou okolností doma nic bez laktózy nenašli, takže tohle zatím bylo jeho jediné jídlo.

„Jůůů, díky, Rennie," poděkoval mu Jonghyun a kousek z té, co mu bráška nabídl, si uloupl. Vážně byl schopný sníst a splácat vše dohromady.

„Nemáš zač," uculil se Choi a přisunul si k sobě svého nového jednorožce. Jeho malá armáda se stále rozšiřovala.

Ren posléze začal Jonghyunovi vyprávět, co dnes všechno zažil, čímž zabil většinu času z cesty. Brzy jim Taemin jako gentleman otevřel dveře od auta a oni mohli vystoupit ven. Zdálky již mohli slyšet řehtání koní. Minki pohledem okamžitě zkoumal své okolí, hledal toho slíbeného krásného jednorožce. Bohužel, nikde ho neviděl. Zatvářil se zklamaně.

„Waaaau, tady to vypadá dobře," ohodnotil vzhled farmy Jonghyun. Bylo to možná proto, že na venkově byl zcela prvně, nikdy snad neviděl obyčejného králíka.

Reník se zcela automaticky chytil jeho packy, na neznámém území se ještě pořád cítil nebezpečně. „Tady žijí ti jednorožci?"

„Myslím, že jo. Vypadá to tu magicky, ne? Jdeme to prozkoumat!" Jonghyun nečekal na povel, rozeběhl se i s Renem k vratům, kde tušil vchod do dvora.

Jen co se dostali dovnitř, pohled jim padl na spoustu zvířat, která v životě neviděli. „Bráško...? Co to je...?" vypískl Ren poté, co se vystrašeně schoval za jeho záda. Ukazoval na černého králíka.

„Já nevím, ale podívej, jak stříhá ušima. Je rozkošný!" Kdyby králík neodhopsal, Jonghyun by k němu nejspíš doťapkal a pomazlil se s ním. Živá zvířátka se mu vážně líbila, byla taková huňatá a heboučká. Minki dával přednost spíše svému stádečku jednorožců, do kterého měl přibýt nový člen.

Dovnitř se dostal i Taemin, který s úsměvem mávl na majitele farmy, co k nim mířil.

„Dobrý den," pozdravil je farmář s úklonou, bohaté návštěvy tu nemíval často. Na kluky se koukl jedinkrát a už hned věděl, že se mu budou líbit. „Lee Tae Min a jeho mladí kluci? Nepletu se?"

„Ano," usmál se Taemin. „Dobrý den. Jsem vám moc vděčný, že jste si na nás udělal čas. Kluci i já se opravdu těšíme."

„To vidím," opětoval mu úsměv farmář a znovu se jim uklonil. Pak pokynul, aby ho následovali skrze dvůr do stájí a za stáje do jízdárny. Odtamtud se ozývalo klapání kopyt a hlasité povely, jímž zatím nemohli rozumět.

Rennie se šťastně culil, opravdu se nemohl dočkat jednorožce. Měl pocit, že štěstím vyletí z kůže. „Jednorožec, jednorožec, Ren bude mít jednorožce~"

„Speciálně pro tebe tu jednoho mám," prozradil mu farmář, to už stáli u vrat do jízdárny. Pomalu je otevřel, aby tomu, kdo je uvnitř, dodal na dramatičnosti. Tam někdo skákal přes překážky, vážně děsivé překážky. „Tohle je jeden z koní, kterého jste si vyžádal, pane Lee. Projíždí ho můj známý Onew, často se o mé koně chodí starat."

Taemin zaostřil pohled na štíhlého tmavovláska, který se doslova vznášel v sedle krásného vraníka s hřívou temnou jako noc. Nebyl si jistý, zda je hezčí kůň, nebo jeho jezdec.

Jakmile Onew zpozoroval, že má cizí pozornost, předvedl ještě jeden elegantní skok, načež zpomalil svého koně a doklusal k publiku. V pravé ruce společně s otěžemi držel bičík, tou druhou si za stálého vysedávání rozepínal a sundával helmu. Chtěl jako vždy udělat dobrý dojem.

„Dobrý den," pozdravil blondýn, krapet šokován jeho vzezřením. Hustá čupřina tmavých vlásků, čokoládové oči a krásně vykrojené rty. Ano, opravdu byl hezčí, mnohem hezčí než kůň.

„Krásný den Vám přeji," opáčil tmavovlásek zdvořile, dovolil si přidat i drobné pokývnutí hlavou. Nikoho předem nevaroval, prostě se trochu sklonil, napřáhl a řekl k Renovi: „Holka, chytej!" Pak přímo do náruče blondýnkovi přistála jezdecká helma.

Minki se nestačil dokonce ohradit ani proti tomu, že je dívka. Byl neuvěřitelně v šoku, přilbu skoro nepostřehl. Byl mimo z onoho biče, co tmavovlásek zdržel. Přestože to byl spíše malý bičík, stále to byl bič. Další věc, k níž nechoval dobré vzpomínky. Dostal strach.

Farmář se na Onewa culil od ucha k uchu, byl na svého jezdce pyšný. A nejen jezdce, hlavně svého koně, jehož osobně vychoval. Kupcům položil obyčejnou otázku: „Tak co? Líbí se vám?"

„Je nádherný..." uniklo Leemu. Bohužel, narozdíl od farmáře nemyslel koně, nýbrž jeho překrásného jezdce. Zdálo se ale, že si muž ničeho nevšiml.

„Díky." Vtipné na této situaci bylo, že Onew si myslel, že mluví o koni, a přesto to byl tak egoistický a drzý spratek, že prohlásil: „Já vím, že jsem. A co říkáš na koně?"

Taemin sebou škubl. Jak to na něm mohl druhý poznat? To prostě nebylo možné. „Samozřejmě, že jsem mluvil o koni. Jak se jmenuje?"

„Hlavně nelži," prohodil k němu Onew, s vykáním se neobtěžoval. Pokaždé, když si sem někdo přišel vybrat koně, tak mu sebral toho, jehož v tu chvíli miloval. Neměl důvod se ke kupcům chovat mile.

„Tohle je, no, Onew," představil farmář mladíka. „Ten instruktor, o němž jsme mluvili... Onew, co kdybys nám předvedl ještě jednu jízdu?"

„Ještě jednu?" Tmavovlásek pokrčil rameny, nevadilo mu to. Byl zkušený jezdec. Pobídl koně patami a za rázného švihnutí bičíku velice blízko Rena kůň vyrazil z místa rovnou do cvalu, jak u něj bývalo zvykem. Překážka se rýsovala docela blízko nich.

Problém nastal právě v té chvíli, kdy použil bič. Blonďáček zděšeně vykníkl, skryl se za Jongova záda a celý se roztřásl. Nicméně, neuvědomil si, jaké problémy tím způsobí Onewovi.

„Hou, hou!" pokusil se Onew okřiknout koně, který právě v momentě Renova křiku začal vyvádět, vystrašeně vykopl a z cvalu zrychlil do trysku. To bylo na trojbradlí až moc rychlé. To bylo snad poprvé, co Onew dostal alespoň malý strach, i když si stále uchovával chladnou hlavu.

„Woong-ah!" okřikl svého koně znovu, na jeho hlas většinou reagoval. Tentokrát to ovšem bylo jiné, kůň byl jako smyslů zbavený, nereagoval ani na zatažení otěží a to byla krajní meze. Bylo to v háji. Bylo to zatraceně v háji!

Náhle pocítil úlevu, protože kůň začínal zpomalovat natolik, že by mohl překážku zvládnout. K Onewovi dorazil kratičký pocit úlevy, než pocítil to, co ještě nikdy za život - let a tvrdý dopad. Kůň se prudce zastavil před překážkou a z části do ní narazil, ale protože se Onew připravoval na to, že zvládne skok, vyletěl ze sedla a tvrdě dopadl na písčitou podlahu v jízdárně, kde se zvedla vlna prachu.

Ozval se výkřik, který ale nepatřil jemu. Patřil k smrti vyděšenému Taeminovi, posazen byl snad o oktávu výš, než ten Renův. Blonďáček se odpoutal od svých dětí, přehoupl se přes ohradu a s pořádným strachem ve tváři doběhl až k hnědovláskovi. Padl k němu na kolena a tak opatrně, aby mu v případě zranění neublížil ještě víc, si ho přitáhl do náruče. Z Onewova pohledu jistě musel vypadat jako anděl, seslaný mu přímo z nebe na pomoc. „Proboha, jste v pořádku? Nejste zraněný?"

„Eeeh..." zasténal Onew, byl z toho vážně v šoku. Několik dlouze zamrkal, aby si byl jistý, že kouká správně. Taeminovu snahu však porušil tím, když sykl: „Pusť mě, nebo tě praštím." Byl vážně hodně naštvaný.

Lee překvapeně zamrkal. Zdá se mu to, nebo jo? Tak on se o něj bojí, chce mu pomoci a on je na něj ošklivý. Nevděčník jeden. Opravdu ho pustil, až tmavovlásek žuchl zpátky. Pěkně to zadunělo. Naštvaně ustoupil.

„Aa-aahh..." zakňučel Onew, tak hrubý být nemusel. Pokoušel se myslí zrentgenovat své tělo, ale nenašel žádné ohnisko bolesti, takže asi měl být v pořádku. Trochu to trvalo, ale podařilo se mu relativně dobře stát. Když zvládl první kroky, nezamýšlel se a rovnou se rozeběhl k překážce, od níž ležel takových dvacet metrů daleko.

„Woong-ah!" zvolal, o svého milovaného koně se opravdu velice bál. Naštěstí se zdálo, že kůň jen shodil několik kavalet z překážky a je nezraněný. „Woong! Woong, jsi v pořádku?" vyšiloval a začal ho ihned všemožně kontrolovat, v tom mu pomáhal i farmář. Kůň byl najednou krotký jako beránek.

Taemin vše sledoval z povzdálí, očka se mu překvapením rozšiřovala ještě více. Bylo neuvěřitelně sladké a odzbrojující, jak se tmavovlásek o koníka bál i na úkor svého vlastního zdraví.

Jakmile byl kůň prozkoumán těmito dvěma odborníky a bylo zjištěno, že je v absolutním pořádku, Onew si oddychl a pomalu se posadil na zem. Hluboce oddychoval a pokoušel se nevnímat stále sílící bolest hlavy. Jistě si s ní něco provedl, neboť jeho helmu v rukou křečovitě svíral Ren.

Ten k němu opatrně přicupital, pohled upíral do země. Byl celý pobledlý, jak ho to vyděsilo. Po tváři mu stékalo několik slz. „Moc se omlouvám."

Tmavovlásek se na něj hlavičkou otočil, svýma čokoládovýma očima se ho shlédl od hlavy až k patě. Stále si neuvědomoval, co přesně se stalo, že Woong začal vyvádět. Mohl za to snad tenhle klučina? Ano, po celou dobu věděl, že Ren není dívka, ale jeho drzost a provokace neznaly meze. Na jeho omluvná slova neřekl nic.

Blonďáček se cítil opravdu špatně, věděl, že díky němu se koník splašil a jezdce shodil. Co by měl udělat, aby viděl, že opravdu lituje?

„Rennie," přišel k němu Jonghyun a omotal mu packy kolem pasu. Nelíbilo se mu, že na něj Onew jen kouká a mlčí, protože až moc dobře viděl, jak to Rena nadále zraňuje. „Hej, to jeho omluvu nemůžeš přijmout? Nechtěl toho koně vyděsit, ale tys ho vyděsil první."

„Jako první...?" zopakoval Onew překvapeně, ale trochu opožděně Reníkovým směrem kývl. „Jsem v pořádku... Nemusíš se obviňovat."

„Kůň je taktéž zcela v pořádku, akorát ještě musíme porovnat popadané kavalety, ale neboj se, ani jedna z nich není zlomená, výstroj dokonce není ani poškozená," uklidňoval ho ještě farmář. Netušil, co provést, aby tomu maličkému viditelně zlepšil náladu a zabránil výčitkám. Ledaže...

Jemně se pousmál. Napadalo ho něco dokonalého. „Počkej tady, ano?" pokynul mu a Hyunovi nařídil, aby mu rukama zakryl oči. Sám mezitím došel pro ono překvapení.

Tím překvapením byl Renův jednorožec, který zde čekal jen a jen na něj. V růžovém postroji a s nádhernou růžovou hřívou majestátně vešel do jízdárny, kde s ním farmář došel pouze kousek od Rena. Jednorožec nebyl tak vysoký jako Woong, protože Woong byl kůň a jednorožec byl kříženec koně a poníka.

„3... 2... 1..." odpočítal. S posledním číslem Jonghyun odtáhl své ruce a Ren byl konečně schopen tu nádheru spatřit.

„Nyaaa!" vypískl tiše. „Jednorožec~" zavrněl slastně.

„A je jenom tvůj," doplnil ho Taemin, který již stál jen kousek od nich. Stále měl velký strach o Onewa, takže byl rozhodnutý, jakmile skončí na jízdárně, ho prohlédnout a ošetřit.

„Vážně?" ujišťoval se Choi. Takové štěstí on přece nemůže mít jen tak. Opatrně k jednorožci udělal pár krůčků a s božskou úctou se na něj zadíval.

Malý koník zafrkal na pozdrav jemu i druhému koni, který tiše zaržál. Byli taková roztomilá trojice, Onew je sledoval a po celou dobu se culil. Nekoukal se však jen na krásné koně; byl tu ještě někdo mnohem hezčí.

Tou osobou byl onen andílek, jehož od sebe dřív ošklivě odehnal. Popravdě, teď toho trochu litoval. Minki natáhl packu a opatrně se jednorožce dotkl. Celý se přitom rozzářil.

Hnědovlásek se od něj delší čas nedokázal odtrhnout pohledem. Jak to bylo možné? Netušil. Věděl však jedno; že chce s Taeminem strávit tolik času, kolik jen půjde, než mu navždy i s koňmi zmizí ze života.

Zatímco Minki roztával nad jednorožcem a Jonghyun ho jistil, aby v případě omdlení nespadl, Lee se k Onewovi přemístil a s mírným úsměvem se ho zeptal: „Teď už mi řeknete, zda jste v pořádku?"

Onew se na něj relativně mile usmál a natáhl k němu ruku, aby mu Taemin pomohl na nohy. „Myslím, že brzy budu. Až tedy na bolesti hlavy, to by se mělo zkontrolovat. Jezdit bez helmy je nebezpečné..."

„Můžu vám pomoct?" nabídl mu blonďáček, cítil se velmi provinile. Měl si uvědomit, že se najdou věci, jichž se kluci, hlavně tedy Ren, budou bát.

Tmavovlásek se uchechtl a pevně sevřel Taeminovu ruku, kterou mu v podstatě ukradl. „Když mě zvednete, tak možná," škádlil ho. „Ale nejsem si úplně jistý. Asi by to chtělo kontrolu celého těla..."

„Dobře," pousmál se Taemin, zapřel se a vytáhl ho na nohy. Stálo ho to dost úsilí. „Dojdete sám, nebo vás mám nést?"

„Že by mi byl doprán takový luxus v podobě nesení na vašich pažích, můj pane?" škádlil ho i nadále Onew, dělalo mu to radost. Nechat se nést... ten pocit již dlouho nezažil. Trochu posmutněl, protože mu to připomnělo vzpomínky, na něž už nikdy znovu nechtěl myslet. Raději se zavrtěním hlavy odmítl.

„Ta hlava... Musela to být pořádná šlupka," uchechtl se Minnie a pro jistotu ho alespoň vzal za ruku. „Kudy?"

„Zajdeme na ošetřovnu," prohodil Onew k farmáři, který jen pokývl a začal se věnovat dětem a Renovu jednorožci. Začal jim vyprávět všechno možné, jen aby pro ty dva získal čas. Onew kývl hlavou na druhý konec jízdárny, než byl vstup, kde byla jedna ze dvou ošetřoven, co tu měli.

Minnie dal na vědomí, že rozumí a zamířil přesně tím směrem, který mu Onew ukázal. Rád by mu tykal, ale nemohl, jelikož byl mladší.

Podle vzhledu usuzoval, že Onew bude tak o tři, možná čtyři roky starší jak on, ale neměl odvahu na to, aby se jej zeptal. Třeba mu to při pozdější debatě řekne sám. Odvedl ho do jediné místnosti, kterou uviděl, a trefil se správně, o tom ho ujistily tuny obvazů a mastiček.

Na zdravotníka si snad ještě nikdy nehrál, on byl vždy tím, koho ošetřovali. Ale i tak si to přál vždy vyzkoušet. Položil tmavovláska na lehátko a začal ze skříněk vytahovat spoustu věcí.

„Mám se svléknout nebo tak?" zeptal se ho Onew a pozvedl hlavičku, aby na něj dobře viděl. Z úst mu téměř ukápla slina, když se Taemin sklonil pro obvazy a ukázal tak raněnému svou perfektní prdelku.

Lee zavrtěl hlavičkou. Jestliže ho bolí hlava, koukne se nejdříve na ni. S náručí plnou obvazů, náplastí a léků se k němu vrátil.

„Škoda..." hlesl si pro sebe Onew, rád by mu své tělo ukázal. Netušil, jak to bylo možné, ale tenhle blondýn ho k sobě nějakým speciálním kouzlem táhl. Připomínal mu... magnet! Ano, přesně ten.

„Mohl byste se otočit, prosím?" Tae se rozhodl, že ho první trochu namasíruje. Bolest hlavy mohla být dost dobře způsobená i lehčím úrazem krční páteře.

„Nevykej mi... jsem prostě Onew," poradil mu hnědovlásek, rozhodně se díky tomu bude cítit mnohem lépe. Neměl ponětí, co měl druhý v plánu, ale v duchu nad tím pokrčil rameny a pokusil se otočit. Bohužel, když se přetáčel na pravý bok, téměř vykřikl, jak mu do něj vystřelila bolest.

„Dobře. Já jsem Taemin," uculil se blonďáček, jeho bolesti si nevšiml. Počkal, než se otočí, než si lehne na bříško. Pak si k němu na lehátko vlezl, koleny se zapřel v oblasti beder a opatrně mu začal vyhrnovat triko.

„Klidně mi to stáhni... nejsem stydlivka," vysoukal ze sebe starší a pokusil se nekřivit obličej bolestí, když se na druhého natáčel. Nejspíš si narazil spodní žebro. Jak to, že se to ale neukázalo už při tom běhu za Woongem? A při jakémkoliv hýbnutí?

„Dobře," kývl blonďáček a udělal, jak Onew řekl. Bude to tak jednodušší. Počkal, než se položí zpátky, rukama se pak ustálil na jeho krku, jenž začal jemně masírovat. Když byl mladší, máma mu dala pár kurzů

Onew se při těchto dotecích zachvěl. Taemin měl studené ruce a jemu z nich naskočila husí kůže. Trochu nepříjemná záležitost, ačkoliv mu tato činnost přinesla mnoho hezkých pocitů. Po několika minutách už byl Taeminovi zcela oddaný.

„Je ta hlava lepší?" zajímal se Lee. Pokud by masáž zabrala, nemusel by do něj ani cpát prášek. Stačily by jen náplasti na drobné oděrky.

„Uhm... jo, docela jo," přiznal se druhý, opravdu už tolik nepulzovala. Byla to pro něj veliká úleva. Zároveň však nechtěl, aby s tím Taemin přestal. „Ale můžeš ještě chviličku pokračovat~"

„Pokud ti pak bude líp," usmál se Minnie a těsněji se k němu natiskl. Ruce měl vážně šikovné, dokázaly divy naprosto ve všech směrech.

„Myslím, že rozhodně bude," zavrněl Onew, tohle byl jeho šálek kávy. Byl to egoista, byl strašně sebestředný, takže se mu líbilo, když se o něj druzí zajímali.

„Pak to udělám rád..." Své přízvisko Fairy nedostal Minnie jen tak, vždy každému ochotně a rád pomohl, třeba i na úkor vlastní osoby.

„Děkuju." Jen málokdy byl Onew někomu za něco vděčný, ale Taeminova pozornost byla vážně milá a on si nedokázal pomoci. Nejhorší na tom bylo, že věděl, že mu tenhle blonďáček již co nevidět odjede z života pryč.

Lee se rozhodl prolomit ledy a navázat nějakou konverzaci na úrovni. „Pořád u nás chceš trénovat, i když jsi viděl, jak to může být nebezpečné?"

„Ehm... o čem to mluvíš?" Onew povytáhl obočí a zadíval se na něj, o ničem takovém jako ‚trénování u nich' neslyšel. „Já mám u vás trénovat? O tom mi nikdo neřekl."

„Asi na to zapomněl," zasmál se blonďáček. „Podle plánu jsi nás měl všechny tři trénovat. V sedle jsme v životě neseděli."

Sice to slyšel Onew prvně, ale rozhodně neváhal. „Samozřejmě, že vás chci trénovat!" vyhrkl. Byl to způsob, jakým by si mohl pořádně vydělat a navíc by mohl Taemina vídat docela často!

„To je super~" uculil se blonďáček, tohle ho potěšilo. „S manželem jsme uvažovali, že bys u nás mohl i bydlet, abys nemusel dojíždět. Máme velký dům, vešel by ses tam."

„S manželem?" podivil se jeho slovům Onew. Tak on má manžela? Jeho naděje rázem klesly. Tak nějak doufal, že ho třeba opustila přítelkyně a hodila mu na krk děti, nebo tak, ale... neočekával, že by byl zadaný. A zvláště ne s jiným mužem.

„No... On to jako vlastně není manžel, protože nejsem holka, hehe... Prostě... Chápeš..." vysoukal ze sebe Minnie, bylo to trochu složitější. Snad Onew pochopil.

„Jo, já chápu, neboj..." Onew od něj raději odvrátil tvář a zadíval se kamsi do prázdna. Pomalu se ho ujímal smutek, ačkoliv by rád dováděl a smál se. To, že tu Taemin byl, mělo i svou nevýhodu; čím dál více mu připomínal osobu, kterou v minulosti ztratil.

Blonďáček si jeho sešlosti všiml, důvod ovšem neznal. Tichounce si povzdechl, bříšky prstíků sklouzl na jeho boky. Znal jeden způsob, jak ho rozveselit, nemilosrdně ho polechtal.

To byla ovšem chyba, jíž se neměl dopustit. Jakmile totiž přejel prsty po jeho pravém boku, Onew sebou cukl tak prudce, že ze sebe Taemina málem shodil. Tentokrát už blonďáček musel slyšet i vidět jeho bolestné zavytí.

„Proboha, p-promiň!" vyjekl Taemin, okamžitě z něj slezl. Vždyť mu ublížil. To snad ne. „C-co jsem ti udělal...?" Celý zbledl.

„Ty nic, zlato, to je z toho pádu... asi jsem si narazil žebro," přiznal se mu černovlásek, skoro za každým slovem se musel nadechnout. Následně se přes levý bok přetočil na záda, bylo to pro něj příjemnější.

„Proč jsi mi to neřekl dřív?" kníkl Minnie nešťastně, muselo ho to bolet. Na základě toho doběhl pro prášek proti bolesti a ten ho donutil spolknout.

„Fuj, ten byl hnusnej," odfrkl si Onew neprodleně poté, co do sebe prášek dostal. Když už trpěl, tak instinktivně svou bolest skrýval, protože věděl, že by to byla jeho slabina oproti ostatním. Nikdy nedával najevo bolest.

„Pomůže ti," upozornil ho blonďáček a natáhl se pro chladivý gel. Tím natřel celou oblast druhého zranění a vše pečlivě převázal.

„Myslím, že by to chtělo zajet na rentgen do nemocnice," usoudil tmavovlásek, o své zdraví silně dbal. Nepřeháněl to, nechodil do nemocnice s každou kravinkou, ale tohle byla trochu vážnější situace.

„Souhlasím... Pohlídá mi farmář kluky, co myslíš?" zeptal se ho Taemin, tohle byl celkem problém. Ren si už dnes jednoho doktora zažil, nechtěl ho brát k dalšímu.

„Je to pohodovej chlap, na sto procent ti je pohlídá. Navíc jsi jeho zákazník a miluje děti, takže tě neodmítne," řekl bez okolků Onew a natáhl k němu tlapky jako malé dítě. „Myslím, že tentokrát mě budeš muset vzít, zlato~"

„Samozřejmě," rozhodl se, že si zahraje na velikého siláka. Opatrně vzal černovláska do náruče, dost se u toho zapotil. „Můžeme."

„Tak těžkej zas nejsem," zahučel Onew, když viděl, jak se přepíná, aby ho uzvedl. „Pokud ti to tak moc nejde, je to pro tebe tak moc vyčerpávající, tak si zavolám nějakého poníka, i ten by mě tam s chutí odvezl..."

„Nemám svaly jako ty," uchechtl se Minnie. „Unesu tě, akorát mi dej trochu času. Ano?" Onew na něj nemohl spěchat, Taemin nebyl na fyzickou zátěž moc zvyklý.

„Já klidně půjdu pěšky, jestli jsem tak těžký, vážně." Tentokrát už si z něj Onew legraci nedělal, myslel to vážně. „Nechci ti zničit záda nebo tak něco. Vážně je... to v pohodě, abys mě nesl?"

„Je, kromě stresových nevolností jsem zcela v pohodě," vzpomněl si na dnešní prohlídku. Doufal jen, že Aron nebude mít službu v nemocnici na ambulanci.

„Stresových nevolností?" podivil se druhý a pevně se ho chytil kolem krku. Kdyby mohl, ihned by mu líp na ten vyzývavý krček motýlí polibek.

„Dost mě trápí práce, přítel... Dnes jsem byl s Reníkem u doktora. Víš, je podvyživený, vůbec neměl hlad a nechtěl jíst... Alergie na laktózu... Šlehl jsem tam s sebou..."

Jelikož se dalo o Onewovi říci, že byl zaříkávačem koní, rozuměl více zvířatům než lidem. Ale to v jeho případě vůbec nevadilo, k oběma druhům se choval stejně hezky, když chtěl. Přejel druhému laskavě po tváři a natočil si tak k sobě jeho tvářičku. Taemin u něj mohl spatřit rozkošný úsměv, po němž následovala slova: „Nemusíš se bát. Vždy tu bude někdo, kdo tě ochrání."

Minniemu se zatřpytila očka, do očí se mu nahrnuly slzičky. Něco tak pěkného mu někdo už dlouho neřekl. Měl pocit, že tento způsob vyjadřování zná. Ale, odkud? Onewa viděl poprvé ve svém životě. Tak... Proč mu jeho slova něco tak silně připomínala?

Onew byl charakterově dost podobný Keyovi, ale to mu došlo až o nějakou dobu později, kdy hnědovláska lépe poznal. Nebyl však jediný, kdo v tom druhém viděl někoho, koho znal. Čím déle s Taeminem byl, tím víc si byl Onew jistý, že mu připomíná někoho, koho by neměl.

O tom Minnie nevěděl, po chvilce se s ním zase vydal na cestu. Ovšem, sotva co vyšel ven, dostalo jeho srdíčko další z řady ran.