O tři hodiny později

Jonghyun úspěšně přichystal věci na stůl a nalil všem pití, co mu Sebastian doporučil. Jednalo se o růžové víno, které se Renovi velice zamlouvalo. Jediné, co zbývalo udělat, bylo donést pokrmy na stůl a zavolat Taemina s G-Dragonem, kteří jim za celou dobu jedinkrát nepřišli na oči. Ne že by jim to vadilo.

Bylo to tak opravdové překvapení. Se Sebastianem se dohodli, že spolu vše naservírují, takže vyslali Rena, aby ty dvě hrdličky dotáhl dolů. Minki se svého poslání chopil s nebývalým nadšením. Nechal jednorožce jednorožci, vyběhl schody a jako tornádo se řídil do jejich ložnice.

Nalezl je v zajímavém stavu. Taeminovi se po nějaké době, kdy si odpočinul, udělalo lépe, ačkoliv zjistil, že má teplotu. G-Dragon seděl vedle něj a nechával jej se o sebe opírat, aby mu vytvořil oporu. Tiše si mezi sebou povídali, při Renovu příchodu ztichli.

Reník se nad jejich roztomilostí v duchu rozplýval, nicméně, přednější byla zpráva, co jim nesl. Dotlapkal až k nim, každého chytl za jednu packu. „Pojďte se mnou, máme pro vás překvapení."

„Překvapení?" Taeminova doposud bledá tvář se náhle celá rozzářila. Překvapení se nikdy nedokázal nabažit, zvláště těch hezkých, což toto nepochybně bylo. „Co za překvapení?"

„To nemůžu říct," odmítl blonďáček a zavrtěl hlavičkou. „To už by to pak totiž nebylo překvapení. Nene, musíte jít pěkně se mnou dolů."

„A nevadí, když mě tam GD donese?" položil mu blonďáček v postýlce otázku, na chůzi se popravdě necítil. G-Dragon byl takový jeho silák, jistě mu to nebude dělat problém.

„Nevadí," ujistil ho, nad obsahem jeho prohlášení se pozastavil až pak. „Copak se ti stalo, Minnie?" V jeho hlase zazníval náhlý strach.

„Jen jsem nemocný, Rennie, brzy to přejde. Pokud se o mě budete chovat tak hezky jako doposud, tak budu určitě co nevidět zdravý," ujišťoval ho starší.

„Tak dobře," usmál se Minki a dal mu roztomilou pusu na čelo. Pak od postele odstoupil. „Pojďte."

GD byl opravdu zaujat tím, co mohli Jonghyun a Ren vymyslet. Začínal mít hlad, ani žízeň nemohl zapřít. To, že mohl konečně sejít do kuchyně, pro něj bylo záchranou. A tak se Ren, následován G-Dragonem s Leem v náručí, vrátil zpátky do kuchyně, kde zatím ti dva vše připravili.

Jonghyun byl docela nervózní. Jídlo se Sebastianem sice ochutnávali a zdálo se být dobré, ale i tak se bál, že to jejich otcům nebude chutnat. Snažili se, tak snad... ale jistý si nebyl.

„Tadáá~" zajásal Minki a šťastně se otočil kolem své osy, zdálo se, že on se s ničím netrápí. Těšilo ho, když spatřil šťastný výraz rodičů, hlavně tedy Minnieho.

„Vy jste nám uvařili večeři?" Taemin tomu nemohl uvěřit. Bylo to až moc krásné, aby to byla pravda. Opravdu se to stalo? Opravdu si někdo jemu blízký dal takovou práci jen proto, aby mu udělal radost? Připadalo mu, že se co nevidět rozpláče.

Bráškové přikývli. Po výměně letmého pohledu se k dvojici dostali a objali je, oba dva. Usoudili, že i GD si to zaslouží, teď se k Minniemu choval hezky.

„Děkuju," špitl dojetím G-Dragon, i s ním to hodně pohnulo. Nečekal, že by mohli ti dva vymyslet něco tak hezkého. Vždyť si to ani nezasloužil!

„Neděkuj," usmál se Reník s stiskl jeho packu, z velké části mu už odpustil to, co mu provedl. „Pojďte už jíst," vyzval je po chvilce. „Bráškovi už dvě hodiny kručí v bříšku."

„Hehe, tos nemusel říkat," upozornil ho na drobný fakt Jonghyun. Musel před nimi teď vypadat jako nenažranec. Když ono to vše vypadalo a chutnalo tak dobře!

„Pročpak? Nic na tom není," uculil se Minki, rodiče pustil a místo toho chytil jeho. Opatrně ho dotáhl až ke stolu. Na jednu ze židlí mezitím GD posadil Fairy.

Dokonce i Sebastian směl s nimi dnes povečeřet, ačkoliv se pokusil vymluvit, aby nemusel. Neslušelo se, aby při jednom stolu seděli sluha a jeho pán. Minimálně o tom byl on sám přesvědčen. Nicméně bráškové ho donutili. Celou dobu jim pomáhal, bez něj by to nezvládli. Chtěli se mu nějak odvděčit. Ren si již tradičně zabral místo vedle Jonga, po jeho pravici se pak usadil G-Dragon. Popravdě, jediné, co blonďáčka z dnešní večeře lákalo, bylo to růžové pití.

„Tak... můžeme jíst?" Jonghyun se chtěl ještě naposledy ujistit, že to nejsou pouze jeho hladové sny a konečně si bude moct kousek vzít a utišit tím svůj hlad. Hlady už slintal a šilhal zároveň.

„Samozřejmě," zachichotal se blonďáček vedle něj, roztomilejší věc snad ve svém mladém životě neviděl. Černovlásek byl neskutečně rozkošný, aniž by si to vlastně uvědomoval.

„Tak dobrou chuť," popřáli mu ostatní, jako kdyby byla večeře pouze pro něj. No, původně to tak vlastně myšleno bylo, to věděl ale jediný Jonghyun, nikdo jiný.

S vervou se pustil do onoho krásně upečeného kuřete, na které se mu celou dobu sbíhaly sliny a byl v pokušení kousek vyzkoušet už v troubě. I ostatní se do jídla pustili, měli hlad. Tedy kromě Rena, který za celou večeři snědl sotva pár malých kousků kuřete a kaše se ani nedotkl.

Taemin si jeho nechuti k jídlu brzy všiml a po nějakou dobu se rozhodl ho pozorovat. „Rene? Nechutná ti to?" Připadalo mu zvláštní, že on si sotva vezme a Jonghyun jídlo vyloženě hltá.

Na nejmladšího člena rodiny se upřely pohledy všech přítomných, bylo pro něj nepříjemné jim čelit. „Tak to není..." zopakoval to, co už několikrát. „Nemám ale hlad, ani chuť..."

„Ale to není dobře," řekl mu G-Dragon a trochu se zamračil, ne však jeho vinou. Že by byl Ren nemocný? Měl by s ním zajít k doktorovi. Neschopnost cítit hlad se mohla v budoucnosti projevit mnohem a mnohem hůř. Moudře o doktorovi pomlčel, Taeminovi to řekne později. Kdyby to navrhl teď, Minki by asi utekl. V ústavu taky měli doktory a na ty opravdu neměl dobré vzpomínky.

„Zkus něco sníst, ano?" Taemina to taky začalo trochu trápit. Rozhodl se, že ho pak vezme na váhu. Intuitivně tušil, že bude hodně podvyživený.

„Dobře," kývl blonďáček, doufal, že teď už budou věnovat pozornost někomu jinému. Nebylo mu to příjemné, když se na něj dívalo tolik lidí.

V této pochmurné atmosféře však stále byla jedna přešťastná osoba, a to Jonghyun. Ač to bylo na úkor jeho bratra, mohl toho sníst více, protože kdyby požádal Rena, jistě by mu svůj podíl velice ochotně podal.

O pár dní později

„A kam to jdeme, Minnie?" vyzvídal Ren, jenž byl výše zmíněným naháněn do auta. Chystali se někam jet, ale Jonga museli nechat doma se Sebastianem, zatímco GD byl pryč, šel si promluvit s Minnieho šéfem. Bylo to zvláštní, většinou jezdili pryč všichni dohromady.

„Jedeme ti přeci koupit jednorožce~" zazpíval s úsměvem Taeminnie. Řekl mu jen část pravdy. Jednorožce mu opravdu koupí, ale nejdřív si zajdou k doktorovi, aby Rena pořádně prozkoumal. Nechtěl mu to předem říkat, protože by ho tím vyděsil.

„Nyaa! Živého...?" chlapcova tvář se celá rozzářila, svítil doslova jako sluníčko. „Živého jednorožce s růžovým rohem a duhovou hřívou i ocáskem?"

„Toho později také, ale až s Jonghyunem," prozradil mu šeptem Taemin tajemně. O tom, že jim koupí opravdové koně a bude s nimi jezdit na vyjížďky, jim již dříve říkal.

„A můžu si toho živého vzít do postýlky na spaní?"

Jeho nápadu se táta pobaveně zasmál. Vždyť to byla absolutní hloupost. Na svého syna se láskyplně otočil a podrbal ho ve vláscích. „Ne, miláčku, to nebudeš moct."

„A proč?" kníkl Minki nešťastně. „Vždyť by byl potichu a nic neprovedl." Dva jednorožci by se mu ještě do postýlky vešli.

„Víš, tenhle jednorožec bude taaaak veliký, že ti neprojde dveřmi," přiblížil mu situaci Taemin, když společně s ním zamířil do čekárny. Ren by mohl klidně plakat a beztak by bylo nemožné, aby jednorožce do pokoje dostal.

„Až taaaaaak obrovský?" podivil se Reník, čelist mu poklesla. „Nyaaaaa!" zaradoval se a šťastně Minnieho objal. Toho, kam se dostali, si zatím nevšiml.

„Reníku, posaď se," přikázal mu starší měkce, když konečně vstoupili do čekárny plné lidí, k níž předtím mířili. Doufal, že to, kde jsou, dojde mladšímu až pozdě. „Jinak tě budou bolet nožky."

„Dobře," zabral si jedno z volných míst a začal Minnieho bombardovat otázkami. „Kde to jsme? Tady se prodávají jednorožci? Jak dlouho tu budeme?"

V tu samou chvíli do čekárny vešla sestřička v bílé uniformě a usmála se na pacienta, jehož poté oslovila jménem a přizvala ho do ordinace. Taemin zaklel, protože měl vážně hezký výhled na celou situaci i místnost vedle.

„Mami...? Teda, eh, tati?" blonďáček značně znejistěl a zatahal Leeho za tričko. „Kdepak jsme?"

„Miláčku," nezbývalo nic jiného, než mu sdělit pravdu. „Jdeme k doktorovi. Potřebujeme zjistit, co je s tebou špatně, ano? Pokud to nebudeme vědět, proč nechceš jíst, tak to bude zlé."

Při tom jediném slovíčku, doktor, sebou Minki trhl, celičký se roztřásl. „J-já..." vzlykl, „Nechci k doktorovi, Minnie."

„Miláčku." Taemin ho sevřel ve svém objetí a zabořil si jeho hlavičku do své hrudi. „Ty to zvládneš. Je to nutné, ale my to spolu vydržíme, ano?"

„A-ale..." vzlykl, po tváři mu steklo několik křišťálových slz. „Doktoři jsou strašně zlí... Ubližují..."

„Tihle ne, Rennie, tihle ne. Tihle pomáhají. Zkus mi věřit, ano? Budu tam po celou dobu s tebou, přísahám," slíbil mu Taemin. Byl k němu upřímný a hodně ho bolelo se na Choie takto dívat.

„V-vážně mi... neublíží?" Ren mu opravdu chtěl věřit, ale strach a staré, bolestivé zážitky byly silnější než ona touha.

Blonďáček se z počátku poměrně cukal, v polovině cesty povolil a u dveří už byl krotký jako beránek, nebo taky maličký jednorožec. Nechtěl, aby ho doktor viděl, proto se schoval za Minnieho záda.

Taemin ho povzbudivě chytil za packu a dovedl ho dovnitř. Bylo vážné zvláštní, že se mu Ren nijak nevzdouval, že mu oddaně věřil, jak vše bude v pořádku. Potěšilo ho to.

„Dobrý den," usmála se na ně ta milá sestřička. „Máte už u nás zřízenou kartu?" Ještě je tu nikdy neviděla.

„Já ano, madam, ale tento maličký ne." Lee se ohlédl na svého synka a odstoupil, aby byl Reník vidět. Vypadal vážně vystrašeně, Taemin se z toho bál také. Svůj pohled přesunul z Rena zpět na sestřičku a povytáhl své koutky do úsměvu. „Omlouvám se, je dost plachý. Nemá s doktory dobré zkušenosti, bojí se jich."

„Vážně?" Vůbec poprvé se ozval doktor. Tohle ho zaujalo, stejně jako fakt, že blonďáčkovi skoro prosvítají kosti, což poznal i přes oblečení. Zvedl se a opatrně k němu došel. „Sestři, založte tomu malému kartu," dále se rozhodl věnovat Renovi. „Ahoj. Jsem Aron. Takže ty se bojíš doktorů? S tím něco uděláme, mě se bát nemusíš. Ale teď mi, prosím, skoč ke zdi, mám tam metr."

„M-Minnie?" Ren by se nejraději přimkl zpět ke svému otci, tak strašně se bál. Klepal se na celém těle i duši, nikdy ho strach neovládal tak moc.

„Neboj se, Rennie, opravdu se ti nic nestane," snažil se ho Lee uklidnit.

„Tak Ren, ano?" Usmál se na něj Aron, věřil, že si ho získá a vše bude v pořádku. „Táta se sestřičkou vyplní kartu a pak se jukneme na to, co tě trápí. Ale nejdřív tě potřebuju změřit a zvážit, tohle se mi vůbec nelíbí."

Blondýnek polkl a malými krůčky se začal přibližovat ke zdi, kde viděl viset metr. Když se o ni opřel, zatoužil, aby se do ní mohl vpít a navždy odsud zmizet. Ten doktor sice nebyl hrozivý, ale i beztak se mu chtělo pryč.

„Nemusíš se bát, nic ti neudělám," uklidňoval ho Kwak a opatrně se k němu přiblížil. Vzal do ruky metr, jednou nohou vysunul z pod skříně váhu. „Zapište 175 centimetrů," poprosil sestřičku. „Teď se mi postav na váhu, ano?"

Minki přikývl a na tu podezřelou věc vlezl, ještě ji neviděl. Minnie se k jeho zvážení nedostal. Jakmile Aron spatřil ono číslo, zděsil se. Číselník se zastavil na nějakých 49 kilech, i s oblečením. Po odečtení oblečení bylo 48. To nebylo dobré, při Minkiho výšce vůbec. „Proboha, jíš ty vůbec?"

„No... moc ne..." přiznal se mladší, nebylo třeba mu lhát. „Nemám vůbec hlad. Ani chuť. Jíst se mi ani moc nechce, nic mě nemotivuje. Ale rád piju," pokoušel se to něčím zachránit. To bylo asi zbytečné, ale zkusit to mohl.

„Dobře..." Na tohle musel Aron pomalu, nesměl mu uniknout jediný detail. „Dobře, co za pití ti chutná?" Hodilo se mu každé, byť primitivní vodítko.

„Čokoláda~" zavrněl Minki. Při představě o tom slastném nápoji Ren doslova roztál. Opadla z něj veškerá nervozita i strach, čokoláda pro něj byla jakési opojení.

„Myslel jsem si to," uculil se Aron. „Posaď se, ano?" Přešel ke svému stolu a z šuplíku vytáhl tři čokolády: hořkou 80%, mléčnou a bílou. Jejich složení znal zpaměti. Přešel k blonďáčkovi a všechny tři rozbalil, aby je viděl. „Kdyby sis měl vybrat jednu, která by to byla?" Pokud byla jeho teorie správná, vybere si hořkou.

„Jen jednu?" podivil se Minki, byla to vážně divná otázka. Zcela automaticky hmátl po čokoládě s nejvyšším obsahem kakaa, tedy po té hořké, jak si Aron myslel. Ta ze všech nejvíce připomínala jeho milovaný nápoj.

„Šikulka. Pěkně ji celou sněz, ano?" usmál se Aron a pohladil ho po vláscích. „Jsi moc hubený, měl bys přibrat minimálně deset kilo." Pak se obrátil k Taeminovi. „Musíte být zmatený, proč jsem dal Reníkovi tři a dovolil jsem mu vybrat jen jednu. Popravdě, předpokládal jsem, že sáhne po hořké. Ta jako jediná neobsahuje laktózu.

Podle toho, co mi řekl, mu většina jídel nechutná, hnusí se mu a pak ani nemá hlad. Tyto symptomy by seděly. Pokud chceme 100% jistotu, byl by nutný odběr krve a testy, ale myslím, že to není třeba. Ren je alergický na laktózu, kterou obsahuje většina věcí."

„Alergický na laktózu?" Taeminovi se zamotala hlava a musel se posadit, aby to rozdýchal. To nebylo možné. To přeci nemohla být pravda! „Co tedy... co tedy smí jíst?"

„Ve zkratce, velmi málo věcí. Je to ošklivá nemoc. Nesmí jíst hlavně mléko, sýry, jogurty a další mléčné výrobky. Prostě vše, co laktózu obsahuje. Budete muset studovat složení. S jistotou může zeleninu, ovoce a maso, než vychytáte jídelníček, s tímhle strádat nebude. Hlavně ho musíte donutit jíst. Tahle silná podváha je nebezpečná."

Taeminovi se začaly z očí řinout slzy, které se pokoušel marně zadržet. Proč tohle muselo potkat zrovna jeho Rena? Toho, který si toho protrpěl už více než dost? Bylo to pro něj natolik zničující, že doktorova slova vnímal jen z poloviny.

„Taeminnie?!" vypískl blonďáček, i s čokoládou, která už byla z poloviny v něm, se zvedl a rychle docupital k němu. Vzal ho za packu. „Neplač, prosím. Všechno bude určitě v pořádku."

„A-ale..." Taemin byl opravdu na zhroucení, navíc ještě stále nebyl stoprocentně fit, takže se mu dělalo mdlo. „Rennie... ty jsi nemocný... tak trochu... a to mě vážně bolí..."

„Minnie, netrap se," prosil Choi, opravdu nechtěl, aby byl druhý smutný.

Ke staršímu blonďákovi opatrně přistoupil Aron. „Nechcete vodu, nebo něco na uklidnění?"

„V-vodu, prosím," požádal slabě Taemin v naději, že mu tekutina pomůže od motání hlavy. Moc za dnešek nepil, tak to mohlo být způsobeno tímto.

„Hned ji přinesu," popadl skleničku a téměř až po okraj ji naplnil průzračnou tekutinou. Podal ji Taeminovi, zatímco pro Rena obětoval další dvě hořké čokolády.

Jakmile celý nápoj blondýnek vyzunkl, ihned se cítil lépe. Na Arona se příjemně, trochu váhavě usmál a setřel si zbylé slzy. Nebylo jich už třeba.

„Tak vidíte, že to jde," usmál se Aron. „Jistě, musí to pro vás být těžké, ale existují i mnohem horší věci. Tak hlavu vzhůru. To zvládnete. Musím Reníkovi předepsat ještě vápník, nebude ho mít jinak dost a bude jako porcelánová panenka s vysokou lámavostí kostí."

Taemin přikývl a pomaličku se postavil zpět na nohy. Rena držel za packu a trochu ho tak využíval jako oporu. „Jsou tu ještě nějaká omezení? Co by třeba neměl dělat, pít nebo tak?"

„Vlastně, nejsou. Ale, než začne vápník zabírat, radši bych se vyhýbal takovým aktivitám, při nichž hrozí zlomenina. Pak už bude moci dělat všechno," usmál se Aron a recept naškrábaný tak, že ho skoro nepřečetl on sám, mu podal.

„Jistě, to... to dává smysl." Taemin od něj papírek přijal a mimoděk se dotkl jeho hebkých prstů. Trochu se u toho oklepal, sám netušil proč. Náhle se mu však zatmělo před očima a hlava se mu zamotala natolik, že kdyby nestál Aron poblíž a nezachytil jej do své náruče, nejspíš by se svezl k podlaze.

„Jste v pořádku?" zděsil se Aron, i když bylo více než jasné, že opravdu není. Opatrně si ho přitáhl do náruče a odnesl ho až na lehátko, kam ho položil. „Sestři, tlakoměr!"

Blonďáček ho z neznámého důvodu chytil za packu a svou druhou si překryl oči. Nechápal to. Vždyť už měl být zdravý! Že by se mu to vrátilo?

„Na chvíli si odpočiňte, ano? Než se vám udělá líp..." nařídil mu v podstatě Kwak a obrátil se na sestřičku. „Mohla byste prosím těch pár pacientů poslat do vedlejší ordinace?" zároveň s tímto požadavkem od ní převzal potřebný tlakoměr.

„Co je s ním?" Tentokrát byl v slzičkách Minki, který o svého tatínka dostal obrovský strach. Když Taemin padal, nebyl schopný vůbec nic udělat, jak byl v šoku. „Bude v pořádku?"

„Určitě," ujistil ho Kwak a pohladil ho po hlavě. „Tak si pěkně sedni a já tátovi pomůžu, ano?" Obrátil se k Taeminovi a na ruku mu natáhl pás od tlakoměru. „Bolí vás něco? Nebyl jste poslední dobou nemocný?"

„Měl jsem horečku, ale ta před asi třemi, dvěma dny přešla. Měl jsem za to, že jsem v pořádku..." zamumlal Taemin polohlasem, naštěstí se mu už nezatmívalo před očima. Očima s rozšířenými zorničkami důkladně a dlouze pozoroval doktora, který kolem něj kmital.

Kwak mu změřil tlak. Byl neobvykle nízký, což se mu vůbec nezamlouvalo. „A neprošel jste si poslední dobou náhodou nějakým velkým stresem?"

Blonďáček se pobaveně uchechtl. „Tím si procházím pořád, doktore. A myslím, že se stresu do své smrti nezbavím." Jak by také mohl? G-Dragon a Taeyang ho jistě dovedou k šílenství.

„Myslím, že jsme narazili na kámen úrazu," pokýval Kwak hlavou a odložil tlakoměr. „Vaše problémy jsou jistě stresového původu. Nejlepší by bylo udělat prohlídku celého těla."

Při jeho návrhu sebou Taemin silně škubl. „Proboha, jen to ne," vydechl zoufale. „Ne, ne, ne, ne!" To nemohl dovolit. Kdyby ho Aron viděl, měl by otázky navíc a to by mu neprospělo, nechtěl mu lhát.

Jeho reakce Kwaka velmi překvapila, opravdu ji nečekal. „Taky se bojíte doktorů?" Jiný důvod ho nenapadal. „Nebojte se, jestli vám to pomůže, sestřička se nebude dívat."

„Ne, jen... prostě se před vámi nemohu svléknout," vymlouval se rychle Taemin a začal se zvedat, aby mohl odejít. „Děkuji vám za péči o mého syna, teď budeme muset jít."

„Počkejte," Aron zachytil jeho zápěstí. „Nemohu vás nechat odejít. Jste nemocný, mohl byste snadno zkolabovat. Jestliže řídíte, klidně i za jízdy. Mohl byste silně ohrozit život svůj i svého syna."

„A-a-a-ale..." Taemin tu prostě nemohl zůstat, protože by to zašlo tam, kam nechtěl. Nepřál si, aby někdo viděl jeho jizvy a modřiny, které se ještě nestačily zhojit.

„Jako váš lékař vám onu prohlídku nařizuji, nemohu riskovat, že si ublížíte," rozhodl a ohlédl se na dívku. „Mohla byste vzít Reníka a jít s ním dolů do lékárny pro léky? Klidně mu tam kupte i bonbóny, nebo tak a zařiďte, ať sní všechnu tu čokoládu."

„Prosím, ne, neodvádějte ho pryč!" šílel Minnie. Vždyť by se jeho Reníkovi mohlo ještě něco stát!

„Bude to tak lepší," položil mu ruce na ramena. „Uklidněte se, ano? Prohlédnu vás a pustím vás za ním, ano? Tak klid, bude to pro všechny lepší."

Taemin nemohl nic dalšího říct, protože sestřička vyvedla Rena ven z ordinace. Smutně sklopil hlavu a křečovitě sevřel lem svého trička. V žádném případě se nesmí svléknout.

„Dobře... Tak, začneme zlehka. Jak se jmenujete? Potřebuju vaši kartu," začal Aron, jen co v ordinaci osaměli.

„Lee Tae Min," řekl blondýnek a pomalým krokem se došoupal doprostřed místnosti. Nejradši by utekl, což naznačovalo to, že byl od doktora tak daleko, jak jen to šlo.

„Fajn..." Kwak přešel ke kartotéce a pustil se do hledání. „Kolik vám je?"

„Dvacet jedna, doktore," odvětil Taemin. Začínal být čím dál nervóznější. Něco mu prostě nesedělo.

„Tady je," konečně se mu podařilo kartu otevřít. Posadil se za stůl a dal se do jejího studování. „Takže, Lee Tae Min, 21 let. Naposledy jste u nás byl před rokem. 178 centimetrů, 60 kilo. V registrovaném partnerství. Sedí to?"

„Ano," přikývl Taemin, vše z toho byla pravda. Relativně poslušně čekal na Aronova další prohlášení či pokyny.

„Řekněte, je na vás váš partner hodný? Nedělá vám problémy?"

„Jak se to vezme. Umí být mou noční můrou i tím nejmilejším člověkem, jehož znám," odpověděl mu Minnie nepřímo a popravdě.

„Tak už to bývá, no," kývl Kwak a něco si zapsal. „A co práce? Není pro vás stresující?"

„Když bych řekl, že ne, byl by ze mě největší lhář pod sluncem," konstatoval Lee. Dokud to byly takovéto relativně nevinné otázky, nevadilo mu na ně odpovídat. Pokud však bude Aron pokračovat dál, bude to horší.

„Kde pracujete?" Tohle byla pro Kwaka velmi důležitá otázka. Měl pocit, že Taemina už viděl i mimo práci, jen nemohl přijít na to, kde.

„To... vám nemohu říct," hlesl lehce poníženě Taemin a schválně se vyhnul jeho pátravému pohledu. Pak by se na něj Aron díval úplně jinak než doteď, pravděpodobně ještě hůř. To nemohl dovolit.

„Taeminnie... Že já pošlu Reníka do nemocnice, abych si byl jistý, že přibere," pohrozil mu. Viděl, že po dobrém to nepůjde.

„N-ne!" kníkl blondýnek, to v žádném případě nechtěl. Takhle mu vyhrožovat, to bylo tak zlé a podlé! Musel mu to říct. Zhluboka se nadechl a natočil se stranou, což mu usnadnilo případný útěk. „Já... jsem pornoherec."

K jeho překvapení Aron jen kývl a zapsal si jeho profesi do karty, všechny informace tak byly úplné. „Já si říkal, že jsem vás viděl i mimo ordinaci..."

Taemin celý zrudl. Že by viděl nějaká jeho videa? Proboha. Málem s ním tento fakt švihl. Dost se za sebe styděl. Nerad se o tom bavil, zvlášť s lidmi, kteří ho viděli.

„Nicméně, tohle je důležitá informace. Vaše práce je velmi náročná, psychicky i fyzicky. Měl byste si vzít dovolenou, alespoň než se úplně uzdravíte," doporučil mu doktor.

„To není tak jednoduché," prozradil mu Lee, pomalu se dokázal uklidnit. Arona to evidentně nevyvádělo z míry, takže se nemusel bát žádných poznámek na svou osobu. Ihned byl klidnější. „Šéf by mě zabil, lepšího ukeho než mě nemají..."

„Přesto... Nemůžete pracovat na úkor svého zdraví," snažil se ho Kwak navést tím správným směrem. „Měl byste si s ním promluvit." Ani jeden nevěděl, že to právě teď dělá G-Dragon.

„Nejde to, nemám v tomhle ohledu šanci," konstatoval Taemin bez jakéhokoliv citu. Byl si jistý tím, že to nedokáže změnit. „Tak, to by bylo. Můžu už jít?"

Doktor zavrtěl hlavou. „Teď přejdeme k praktické části prohlídky. Musím se ujistit, že vaše problémy nemají fyzický původ či následky. A napíšu vám antidepresiva."

„Ne, ne, ne, ne, ne." Taemin v tu chvíli byl jako vystrašené kotě, které by se nejraději stočilo do klubka a uniklo tím všemu zlému zvenčí. Blondýnek udělal něco podobného; natiskl se k nejbližší zdi a odmítal se k Aronovi přiblížit.

Aron si kvůli jeho chování v tu chvíli připadal jako ten nejhorší sériový vrah, co se snaží zabít svou oběť. Alespoň tak to podle Leeho vypadalo.

„Nemůžu se svléknout. To prostě nejde..." zasténal Minnie a pokoušel se ignorovat fakt, že Kwak vstal ze židle a obešel stůl. Jistě mířil k němu. Téměř začínal hysterčit.

„Proč?" pomalu došel až k němu, zdálo se, že jej chce u zdi uvěznit. Nechtěl ho sice k ničemu nutit, ale Taemin mu nedával na výběr.

„Nelíbilo by se vám moje tělo," zalhal Taemin. To byla z části i pravda, protože některé jizvy byly vážně příšerné. Měl to štěstí, že se mu většinou brzy zhojily, ale ne vždy tomu tak bylo.

„Taeminnie... Tady přeci nejde o tohle. Chci se jen ujistit, zda jste zdravý," ujistil ho Kwak a chytil ho za ruku. Opatrně ho navedl zpátky k lehátku.

„Ne!" vykřikl Taemin a ruku mu prudce vytrhl. Nemohl se nechat odvést. I kdyby byl blázen, nemohl. Prostě to nešlo. Kdyby GD zjistil, že svlékal před dalším chlapem, stáhl by ho z kůže.

Kwak udělal něco nečekaného. Zachytil jeho tvář do dlaní, k blonďáčkovi se přitáhl. „Taemine. Uklidněte se, prosím."

„Ale..." špitl Taemin a potlačil slzičky, které se mu tlačily do očí. Cítil, jak se Aronův dech otírá o jeho tvář, rty, dokonce i o nosánek, jak měl černovlásek pootevřená ústa. Evidentně to nebylo těžké jen pro Leeho. Z Kwaka něco cítil... a nedokázal si uvědomit, co.

Brzy mu to mělo být názorně ukázáno. Aron se naklonil, překonal zbývající vzdálenost, jež ho od mladšího dělila, a jemně se vpil do jeho vábných rtů. Prsty sklouzl na jeho boky a odtud mu začal vyhrnovat triko.

Taemin, který byl o kousíček vyšší, než černovlásek, šokovaně vykulil oči. Tak tohle bylo to, na co Taemin nemohl přijít, co mu nesedělo. Většinou lidi dokázal odhadnout na orientaci, ale u tak rezervovaného člověka jako Arona to nedokázal. Udělal chybu a doplatil na to.

Zatímco Aron okupoval jeho rty, vyhrnul mu triko nahoru. Pak, aniž by jeho tělo pohledem zkoumal, se odtáhl a kus oblečení mu přetáhl přes hlavu. Poté ho donutil se položit na lehátko. Blonďáček se natolik zamotal do svých myšlenek a toho, co se stalo, že mu nedokázal odporovat, nezvládl se bránit. Ve své pozici ukeho byl již tolikrát, že pokládání či přirážení někam vůbec nevnímal.

Aron zkombinoval příjemné s užitečným. Minnieho si vyhlídl již při jeho poslední návštěvě, jeho kolegům ve videích upřímně záviděl. Tímhle získal dvě věci; polibek i možnost ho konečně prohlédnout.

Zdálo se, že každý, kdo se kolem Taemina motá, si k němu vytvoří nějaké city a touhy. Zatím se to stalo s Keyem, G-Dragonem, dokonce i Taeyang pro něj měl city ochranářské, přičemž byl přitahován jeho tělem. Jak to bylo možné?

Teď se k nim přidal dokonce i doktor Kwak. Zdálo se, že Taemin funguje na principu magnetu, je k němu přitahován každý.

„Do-doktore," vzdychl koktavě. Chtěl, aby s tím přestal, jenže nebyl schopen mu to dát nějak najevo. Ty doteky byly tak svádivé, tak příjemné a dost podobné těm Keyovým, které měl moc rád; tak něžné. Věděl, že tímhle zradil všechny, které miloval, protože ukázal své tělo a podvolil se.

„Začneme s prohlídkou, ano? Kdyby vás něco, Taeminnie, bolelo, ozvěte se," usmál se Kwak a začal se ho různě dotýkat všude po těle.

Každičké místečko, kde se ho Aron dotkl, doslova hořelo. Jako kdyby na něj druhý použil nějaké zaklínadlo. Nemohl nic říct, nemohl vzdorovat, nemohl utéct. Nedokázal vůbec nic.

Aronovy nenechavé ruce postupovaly stále níž, teď už se ocitly na Minnieho vypracovaném bříšku. Tohle nebyla standartní prohlídka, jednoduše ho osahával. Rozdíl byl pouze v tom, že seděl blonďákovi na stehnech, díky čemuž měl lepší úhel pohledu. Viděl všechny modřiny a jizvy, které na Taeminově těle a hlavně bocích zobrazovaly. Bylo to zlé, hodně zlé.

„Odkud je máte?" zeptal se a opatrně po jedné z těch nejhorších přejel. V práci by mu něco takového dělat neměli, a pokud ano, musel by na ně podat oznámení.

„Můj přítel a můj občasný seme jsou trochu... sadisté," přiznal barvu Lee a bolestně sykl. Ta rána byla asi nejhorší ze všech, co měl. „Když řeknu, že je v naší společnosti velice oblíbené znásilnění, asi pochopíte... aaaau."

„Neměl byste si to nechat líbit," povzdechl si Kwak a onu ránu opustil. „V práci vám nesmí ubližovat... Dokonce ani v tomto průmyslu. A váš partner už vůbec ne..."

„To... nepochopíte, doktore," zavrtěl mladík hlavou, než svůj pohled ustálil hluboko v jeho očích. „A myslím, že pokud se dozví o tom, co proběhlo tady, dost si to vyžeru. Od obou. Takže budu muset jít."

K jeho překvapení Kwak jen kývl a opatrně z něj slezl. „Fyzicky jste v rámci možností v pořádku, ty problémy vám způsobuje stres. Zkuste odpočívat."

„Pokusím se," přikývl Taemin a váhavě se usmál. Nakonec to nebylo tak hrozné, jak si představoval, že tato prohlídka bude. Na jednu stranu byl doktorovi i vděčný, minimálně za Rena.

Ukázalo se, že blonďáček je pořádný uličník. Jen, co si Minnie oblékl tričko, vtrhla ta jednorožčí princezna dovnitř. Bez sestřičky.

„Oh, Rennie!" vyjekl Taemin a přiběhl k němu, sevřel ho v pěkně muchlavém objetí. „Proboha, jsi v pořádku? Kde jsi nechal sestřičku? Neublížila ti? Stalo se jí snad něco?"

„Já nevím~" zavrněl Minki. „Šel jsem se podívat na toho jednorožce, co tam byl na zdi a ona... zmizela. Kouzlo."

„Neboj, ona se vrátí... bohužel," uklidnil ho Aron, i když z toho evidentně nebyl sám nadšený. „Ona se vždycky vrátí. Je to moje přítelkyně, takže bohužel vážně vždycky," povzdychl si tragikomicky doktor.

Při jeho prohlášení to s Taeminem málem šlehlo. Tak on má... Přítelkyni?!

„Nemáš ji moc rád, co?" konstatoval Reník. „Je to děsná..." hledal správné slovo, „fúrie. Pořád mě proháněla a nedovolila mi se podívat na toho jednorožce. Tak jsem potom zmizel, hehe."

„Mám rád trochu... jiné druhy, Rene," ušklíbl se Aron, Minki ho vážně dráždil. Dovolil si přiskočit vedle Taemina a plácnout ho po pevné prdelce, kterou následně stiskl. „Třeba tvoje mamča se mi líbí, je k nakousnutí, nemyslíš?"

„Je~" souhlasil s ním Minki šťastně, Taemin byl opravdu hodně hezký, to nemohl popřít nikdo. „Říká to i Zlodějíček~"

„Zlodějíček?" povytáhl Aron obočí a pro jistotu od Leeho ustoupil, kdyby někdo náhodou přišel. „Kdopak je zlodějíček?" Nemyslel si, že by to byl opravdový zloděj, protože se na to Ren tvářil až moc klidně.

„Minnieho kamarád. Ale krade jako straka," svěřil se Ren. „Nejradši oblečení... A hlavně teda kalhoty."

„Přespával u mě kamarád a na spánek si vypůjčil moje kalhoty, nic víc," vyrovnával Taemin situaci, aby si Aron o Keyovi nemyslel nic špatného. „A proč o tom vlastně mluvíme? Rene, odcházíme! Jdeme nakoupit jednorožce!"

„JEDNOROŽEC!" zavrněl Reník blaženě, tvářička se mu rozzářila štěstím. „Miluju jednorožce! A Jonghyunnieho~" předl.

„Cože?" To už Taemin vycházel z ordinace. Ještě se ohlédl na Arona, jemuž zamával a pozdravil ho, než se začal plně věnovat Minkimu. „Co jsi to řekl, zlato? To po těch jednorožcích?"

„Já něco řekl?" zamrkal Minki překvapeně, nezdálo se, že by si to nějak uvědomil. Chytl Minnieho za packu a uždibl kousek čokolády, měl ještě dvě.