Taehyung a Jungkook si byli vždy blízcí, víc než ostatní, měli mezi sebou zvláštní pouto, které sami nechápali. Taehyung podporoval Jungkooka od první chvíle, když se poprvé všech styděl, ukázal mu, že nemá proč, díky němu se přestal stydět a byl víc sám sebou. Vždy svého hyunga s respektem a laskavýma očima sledoval, nebyla chvíle, kdy by ho Taehyung přestal ohromovat, kdyby ho přestal obdivovat. Postupem času, roků, bylo jejich pouto větší, Jungkook si nebyl jistý, co cítí, když viděl Taehyunga. Uvědomoval si, jak jeho hyung vyspěl, už to není to nezbedné dítě, co všem dělalo potíže a provokovalo je, ač se občas tato stránka opět objevila, Taehyung byl mnohem vyspělejší, krásnější každým dnem, okouzlující a milovanější. Jungkook si nemohl pomoct, ale v jeho objetí, s jeho dotekem, pohledem, laskavým úsměvem a hlasem, se cítil šťastnější, než s jiným členem. Samozřejmě měl rád všechny, Jimina, Yoongiho, Namjoona, Jina, Hoseoka.. ale Taehyung pro něho byl speciální, když ho viděl smutného, naštvaného, nebo plakat, cítil všechno s ním, nemohl to snést, nemohl se od něho ani odvrátit, jediné co mohl, bylo prožívat to s ním, být u něho a plakat s ním, nenáviděl to. Jednou, když takhle všichni seděli, díval se celou dobu na něho, neposlouchal co ostatní říkají, jeho pozornost směřovala jen k Taehyungovi. V hlavě se mu přehrávali vzpomínky s ním, jako koláž fotek, tolik miloval být v jeho přítomnosti.. 

Nemohl si pomoct.. Kluci si všimli, že je duchem nepřítomný, především Yoongi, když ostatní mluvili, zeptal se v mezi řeči: ,,Jungkook-ah, co tě sakra na Taehyungovi tak zaujalo, že na něho nepřetržitě zíráš nejmíň půl hodiny?" Taehyung se na Jungkooka překvapeně podívá, uvědomil si, že za celou dobu nepromluvil ani slovo, zlobivě se na něho usměje, zatímco Hoseok žertovně odpoví Yoongimu: ,,Co se divíš, když je Taehyungii tak krásný, že při pohledu na něj i oněmíš?" směje se a s ním i všichni ostatní. Jungkookovi je trapně. ,,Jungkook-ah, všichni víme, že Taehyung je krásný, ale mohl bys vnímat, co říkáme, je to docela důležité." vtipkuje i Namjoon, ale s trochu přísnějším tónem. ,,Nedíval jsem se na něho! Přemýšlel jsem!" rozčiluje se. ,,Proč je Taehyung dnes tak sexy?" pokračuje v žertování i Jin a Taehyung se stydlivě usmívá, ať toho nechají. ,,Ne vážně, tolik nám dospěl, s jeho vzhledem odzbrojí kohokoliv. To je tak nefér." přidává se Hoseok. ,,Nechte toho! Jin-hyung je mnohem krásnější!" ukazuje na něho. ,,To máš pravdu, ale jsi na nebezpečně stejné úrovni, začínám se stydět, když si říkám Worlwide handsome." stěžuje si. Jungkook si uvědomil, že možná není jediný, kdo takhle přemýšlí o Taehyungovi.. i ostatní si všimli, jak dospěl, jak zkrásněl, nevěděl proč, ale hrozně ho to rozčilovalo. Nechtěl, aby někdo viděl Taehyunga jeho očima, žárlil na každého, kdo ho objal, chytil nebo jen pohladil po ruce, rameni, dotkl se ho. Samozřejmě si jsou členové blízcí, pro ně je zcela normální, být takhle intimní, z ničeho nic mu to však začalo být nepříjemné, nechtěl aby se Taehyunga někdo dotýkal a říkal mu, jak je krásný. Chtěl ho jen pro sebe. Jenže čím víc si uvědomoval své pocity, tím byl odtažitější.. bál se udělat jakýkoliv krok, aby nevypadal divně. Jak by asi Taehyung reagoval, kdyby mu řekl o všem, co se mu honí hlavou. Styděl se za to, jsou přeci oba kluci, nikdy si nemyslel, že tolik propadne jednomu muži, kterého zná tolik let, s kterým sdílel pokoj, postel, smutek i radost.. Chvíli doufal, že ten pocit odezní, proto se držel o něco dál od Taehyunga, jenže.. zkuste nepodlehnout znovu a nechat jít tuhle tvář.. Tenhle nevinný úsměv.. 

Jungkook už věděl, že je do Taehyunga zamilovaný, až po uši, z celého srdce ho miloval a chtěl ho, byl však rozhodnut, že mu o svých pocitech nikdy neřekne, stejně jako nikomu jinému. Kdyby se to dozvěděl, kdo ví, jak by zareagoval, mohlo by to ohrozit nejen jejich vztah, jejich přátelství, pouto, ale také ostatní členy. Potlačoval své city, jak jen to šlo a když se vraceli, myslel na ostatní členy, co by se stalo, pouhá představa nejhoršího, rozpad BTS ho děsil a svíral se mu hrudník. Taehyung mu to dělal pouze těžší s jeho velkým, hřejivým objetím, sladkým úsměvem a starostmi, všiml si totiž jako jeden z mála, že Jungkook není ve své kůži. Jednou po koncertě doma, si k němu sedl na pohovku, kde Jungkook zrovna psal písničku, chtěl se nějak vypsat, ze svých pocitů, když je nemohl Taehyungovi sdělit. ,,Jungkook-ah? Děje se něco?" ptá se ho starostlivě a položí mu ruku na stehno. Jungkook se na ní podívá, kdyby jen měl tušení, co to s ním dělá. ,,Ne. Proč si to myslíš?" velmi dobře se ovládá. ,,Chováš se v poslední době divně. Máš smutný pohled.. trápí mě to." pohladí ho po noze. Jungkook si povzdechne. ,,To nemusí, jsem jen v poslední době přetažený, to nic není." usmívá se, aby uklidnil jeho starosti, protože kdyby věděl, že to kvůli němu se trápí, bolelo by ho to. ,,Jsi si jistý?" divá se mu do tváře nedůvěřivě. ,,Samozřejmě." směje se a počechrá jeho jemné vlasy. ,,To přejde, nedělej si se mnou starosti, hyung." ,,Dobře.." opře se o o pohovku, ,,ale kdyby tě něco trápilo, řekneš mi to, že?" Jungkook se na něho chvíli usmívá, je rád, že se o něho Tae stará, po chvíli mu však zalže: ,,Ano." protože to, co ho trápí mu nikdy nesmí říct. Taehyung se na něho usměje a podívá na notes s jeho písní. ,,Co to děláš?" ptá se ho. ,,Nic, jen.. si tak čmárám." směje se stydlivě. ,,Oh, dobře." pochopí, že mu to Jungkook asi nechce ukázat i když je zvědavý, nechce ho dál trápit.,,Půjdu už spát. Běž také brzy do postele, ať nejsi zítra unavený." ,,Dobře." usměje se na něho a sleduje, jak odchází. Podívá se na svou nohu, kde ho ještě před chvíli hladila Taeho ruka. Povzdychl si, promnul si obličej a dal si facku, aby se probral, pohlédl na svůj text, když si řekl, že tohle je pravděpodobně to nejlepší, co kdy napsal a zkusí to ukázat Namjoonovi. Jungkook usnul na pohovce, kde ho Taehyung našel, když se šel v noci napít. Podíval se na něho a povzdychl si: ,,Říkal jsem ti, ať jdeš brzy spát." vezme deku z gauče a přikryje ho, aby se nenachladil. ,,Hyung.." zamručí ze spaní, když Taehyung zrovna odchází, otočí se na Jungkooka, který si zrovna shrnul deku zase dolů. Se smíchem mu jí jde upravit a rozplývá se nad tím, jak Jungkook spí. ,,Jak tak roztomilý.." řekne si než odejde. 

Tak trochu SMUT bude, až zítra.. tohle je jeden z úplně prvních příběhů, které jsem kdysi začala psát.. Jedna z mnoha přestav, jak to mezi nimi může třeba reálně chodit..