verushe

Pokračování Let, pád a nebe."Mohla bych znovu žít? I bez...něj?" Stále jsem jeho jméno nedokázala vyslovit, pokud jsem nechtěla schytat ostrou bolest v hrudi. A to bylo to. Ta bolest. Když jsem byla s Richardem, ta bolest neexistovala. Rána tam pořád byla - ta prázdnota po mém srdci, které mi on vzal, ale když jsem byla s Richardem, jakoby neexistovala. Mohla jsem svobodně dýchat, aniž by mě rozžhavené železo uvnitř mě pálilo.A to za to stálo.Za tu možnost znovu žít.2. částPodal mi malou černou krabičku s nápisem Future."Co v tom je?" Zeptala jsem se"Otevři to a uvidíš."Uvnitř byl klíč s cedulkou na které stálo: "Od našeho domu."…

verushe

Zrak jsem měla rozostřený; musela jsem párkrát zamrkat. Přede mnou stál mladík s krásnými ostře řezanými rysy a rozježenými blond vlasy. Znuděně si okusoval nehet a pohupoval se na patách. Měl na sobě něco, co mohlo připomínat bojovou zbroj. Zabodával se do mě pohledem tak tvrdě, až jsem si připadala provinile. "Vítej u nás." řekl mi a založil si ruce na prsou. Neměla jsem sílu odpovědět. Měla jsem bolestně vyschlo v krku a po téhle jeho frázi taky pěkný vztek. Mluvil, jako kdybych k nim, až už to byl kdokoliv, přišla zcela dobrovolně.…

verushe

...Film Crimson peak popisovaný v příběhu nemá skoro nic společného se skutečným filmem.Druhý díl - Foxie ( http://my.w.tt/UiNb/f50z2DwlZs)…

verushe

"Tebe kruci nikdy nenapadlo, že jsem na tebe každý rok čekala?! Že jsem třeba věřila, že splníš, co jsi řekl?! Nevím, jestli sis to někdy uvědomil, ale ten den jsem měla narozeniny! Vlastně, když o tom teď přemýšlím, pak už si se nikdy neozval. Bývali jsme nejlepší kamarádi, Tony." To už mi po tvářích tekly slzy. "Teď jsem ti dobrá akorát k tomu, abych ti dělala asistentku." Vzdychla jsem a násilím zadržela slzy. "Takže, bude to vše, pane Starku?" Vrátila jsem se zpět k předepsané frázi.Koukal na mě obzvlášť zdrceně. "Ano, slečno Peterson. To bude vše." Zašeptal.•••••druhý díl: Agent of D.E.A.T.H.…

verushe

fakty o HP…

verushe

(Short story)Běžela jsem jak pominutá a nedívala se, kam. A proto jsem taky už nestihla zabrzdit a plnou parou to napálila do kluka, co šel proti mně. Z ruky mu vyletěla sklenice Nutelly a rozbila se na chodníku. Málem bych spadla, ale jeho silné ruce mě vzaly kolem pasu a postavily mě zpět na pevnou zem. V tom, jako by do mě udeřil blesk. Nemohla jsem uniknout jeho blankytně modrým očím, jeho na krátko střiženým a stylově upraveným hnědým vlasům. Jen jsem na něj civěla. Lehce se na mě usmál a melodickým, nádherným hlasem se mě zeptal, jestli jsem v pořádku. "Ano, ano jsem, díky. Ty?" Byla jsem z něj totálně mimo."Budu žít."Koukla jsem na rozbitou sklenici na zemi."Dlužím ti Nutellu." Poznamenala jsem.Zasmál se nádherným smíchem."Jo, to asi jo."…