Z kapsy bezpohlavní bestie
Vidíš ty stíny také?…
Vidíš ty stíny také?…
Hledal jsem... Dlouho a pečlivě, až jsem ho našel. Bohužel už bylo pozdě. Nemohl jsem ho zachránit před zkázou. Nemohl. Proto jsem se nechal v důsledku zničit spolu s ním. Bolelo to. Tak moc a tolikrát to bolelo... Umíral. Zaživa a pomalu. Byl to děsivý pohled a i člověku jako já, to ukázalo, že život není jen o mně. Říká se, že bychom vždy měli prvně zachránit sebe, až potom ostatní. A já byl tak hloupý a naivní, že jsem tomu věřil. Natáhl jsem k němu pomocnou ruku, když byl na dnu propasti. Bohužel mě ve slabých chvilkách stahoval sebou... A já místo toho, abych zatáhl a konečně ho vytáhl ze všech sraček ho pustil. Pustil a nechal ho tam. Jen a jen, abych zachránil svůj zadek. Nechápu, jak jsem to mohl udělat. Miloval jsem ho. Miloval, ale nikdy mu to neřekl. Bál jsem se. Přiznat si to. Přiznat si to, že miluju chlapce. To bohužel moje ego nedokázalo. Šukal jsem bez citů tolik holek.. Tolik, jen proto, abych si to nemusel přiznat. Ale i přesto kdykoli mě prosily o anál... Odmítl jsem.. Chci být jeho první, chci, aby on byl první můj... Nevím, co dál. Jsem ztracený, stejně jako tehdy on. Jsem ztracený a bez naděje.S myšlenkou na něj...…