Siréna
Hodiny ticha mezi mnou a mořem. Pouze moře jediné mi mohlo dát i dokonalý konec. Dát pochopení. Lásku. Milost. Ono jediné mohlo mému krvácejícímu srdci poskytnout domov. Z moře jsem vzešel a do moře se i vrátím. Dnes v noci.…
Hodiny ticha mezi mnou a mořem. Pouze moře jediné mi mohlo dát i dokonalý konec. Dát pochopení. Lásku. Milost. Ono jediné mohlo mému krvácejícímu srdci poskytnout domov. Z moře jsem vzešel a do moře se i vrátím. Dnes v noci.…
~ Inspirováno událostmi v mém životě ~Fyzická těla někdy zůstávají naživu déle, než naše duše. Duše umírají. Alespoň jsem o tom přesvědčený. Mnohé duše nedokážou ustát krutost a tíhu tohoto světa. Odcházejí daleko do hlubin neznáma, temné melancholie, a berou si s sebou vše, pro co jste kdy chtěli žít. Zanechají vás tu coby prázdnou schránku, nucenou pokračovat v existenci beze smyslu.Bouře ve mně bývala silná. Proto zbyla poslední jiskřička naděje. Poslední maličkatá víra v to, že se má duše jednoho dne vrátí. A spolu s ní i osud - ten úkryt pro snílka.…
!PŘEPISUJE SE - V ČÍSLECH KAPITOL JE BORDEL! NEDOKONČENO, DOPISUJE SE.Někdy to přijde z minuty na minutu. Vše je v pořádku a pak stačí jediný krok vedle k tomu, abyste pocítili sílu pádu. Dlouhého, nezastavitelného pádu s nejistým koncem. V mém světě nikdy nestačilo dělat věci dokonale, ani perfektně; potřebovali jste víc než to. Podat nejlepší možný výkon i za cenu ztráty spřízněné duše. Nemít slitování. Protože pouze velmi málo koní takové požadavky splňovalo. Myslela jsem si, že jsem dokonalá, dokonale perfektní. A že žít za fasádou hraného štěstí je normální. Možná, že občas je pád přesně to, co potřebujeme. Někdy mohou v temnotě tam dole čekat lidé a dokonce i koně, se kterými si musíme projít peklem, abychom společně našli svobodu. Někdy je třeba utéct ze zlaté klece a riskovat vše jen, abychom zjistili, kdo doopravdy jsme. • Příběh inspirovaný skutečnými událostmi. Jména všech zúčastněných byla změněna. Některé fotky jsou vlastnictvím autorky.Příběh doporučuji osobám věku 13+…
Krátký spin-off na DP; je to mimo kánon - Trezzuro žije a věci se dějí nezávisle na první knize. Zároveň tento krátký příběh nijak neovlivňuje sequel, který bude za delší dobu (snad) vycházet....Léto odešlo. Studené paprsky zimního sluníčka ozářily zamrzlou, ztvrdlou zem, na mnoha místech již pokrytou sněhem. Čekaly mě první společné Vánoce s rodinou, první společné s Chrisem. Vše se zdálo být dokonalé, ovšem... věci nikdy nejsou perfektní. Od začátku prosince jako kdyby vězelo ve vzduchu jisté napětí. Něco nám na téhle zimě připadalo podezřelé. A když jednoho dne táta přišel domů s tím, že v lesích nalezl malou plačící dívenku se spoustou omrzlin, došlo mi, že jsme měli pravdu.…
Mudlovská šmejdko, říkali jí. Byla šikanovaná. V sebeobraně jednomu z těch ubohých pitomečků ublížila - hrozilo jí vyloučení. Nikdy by nečekala, že to bude právě Draco Malfoy, kdo zachraní její záda. Nedělal to však nezištně; něco za to chtěl. A jak Hermiona brzy zjistila, ne zrovna málo; ji samotnou. Tyhle Vánoce měly být pro mladou čarodějku Grangerovou ty nejhorší - když se dnešního večera ocitla na prahu Malfoyovic domu s domácím cukroví v rukou, netušila, jestli čekat vyplnění její předpovědi nebo přesný opak. Nadechla se a zmáčkla zvonek. Štedrý večer, a s ním i vstup do Hermionina nového života, začínal. Tehdy netušila, před jak těžké volby bude brzy postavena. A že věci, které občas začínají nevinně, mohou zcela změnit náš život...... Vzniklo na základě dlouhého snu, který se mi zdál. Byl tak intenzivní a "skutečný", že jsem to prostě musela sepsat. ABSOLUTNĚ SE TO NEDRŽÍ KÁNONU ! Spousta věcí nesedí, je jinak atd. - psala jsem to vyloženě pro pobavení, díky za pochopení. Draco i Hermiona mají oba 19 let. Jde o klasickou FFku, takže lehce pozměněné charaktery postav. Holt, co se mi zdálo, to se mi zdálo :D…
Ulpěla mu v paměti její vůně, způsob, jakým sledovala vše, co dělal.Každý večer slýchával ve své hlavě její hlas, ten tón, když ho naposledy oslovila.Jak moc prosebně a naléhavě dokázala říct to jediné slovo.Jen pár písmen před tím, než se nadobro vytratila.SPÍŠE SHORT STORY…
Přišla se rozloučit. Upřeně hleděla do těch kaštanových očí, hledala v nich zlo, ale nacházela jen lítost a beznaděj. Na tenhle den se Clara připravovala dlouho - chtěla vstoupit dovnitř té malé místnosti a samu sebe utvrdit v tom, že si Dalton zasloužil svůj osud. Že opravdu udělal to všechno, z čeho ho obvinili. Hleděla do těch očí, do kterých se před třemi lety zamilovala, a chtěla věřit lži. Hluboko uvnitř cítila, že to byl pořád ten samý Dalton jako dřív. A právě to trhalo její duši na kusy. Přišla se rozloučit - bezcitně nechat podzim, aby odnesl staré a špatné. Místo toho tam teď seděla a přála si, aby byl tenhle podzim poslední. Aby odnesl i ji./ Jedná se skutečně o povídku. Nečekejte přehnanou akci, spíš ždímačku emocí. Netuším, proč jsem tohle napsala. Pohltila mě podivná podzimní, pochmurná nálada /…
Pokud vám příliš ublíží ještě v dětském věku, uzavřete se. Obrníte svou křehkost vysokými zdmi jen, aby k tomu už nikdy nedošlo znovu. Není vaší chybou, že se stanete ledově chladnými. Já tak plánovala žít navždy, nalhávat si, že jsem spokojená uvnitř bezpečné zlaté klece. Zapomenout na špatné. Staré rány však často přitahují lidi, místa a dokonce i koně, kteří je dokážou otevřít. Tehdy poprvé za dlouhou dobu, při pohledu do těch zelenomodrých očí, mým srdcem zarezonoval ten samý pocit co kdysi a narušil pečlivě vystavěné hradby. Hledala jsem věčný klid, ale místo toho během jediného léta našla ranč, který ukázal, že jediné, co si upřímně přeji, je utéct - od svého života i rodiny....Ke čtení nepotřebujete mít přečtenou knížku "Dokonale perfektní" ! :)…
Velká Británie. Venkov. Náš strýček. A jeden velice drzý bílý hřebec. Nikdy by mě nenapadlo, že se mé dětské sny o ježdění naplní zrovna tady. Lancingtown měla být původně jenom nudná díra plná podivných lidí a hnoje. Jenomže to začíná vypadat, že tohle bohem zapomenuté místo skrývá mnohem víc. Třeba elitářský jezdecký tým, v čele s Avianou a jejím tmavým hnědákem Aresem. To právě ona navrhla přizvat k nim nové členy na celé letošní léto. Snad proto, aby poznala další konkurenci. Ty stáje musely mít nějaké magické kouzlo. Jinak totiž těžko říct, proč jsem si zrovna já nemohla tenhle špatný nápad nechat ujít, když společně s ním hrozilo i tolik problémů.…
Nejen ze sedla.„Taky už jste si někdy říkali, že fakt moc chcete bejt koňáci, ale taky je to fakt moc vyčerpávající protože místo toho, abyste toužili nohu zasunout do třmenu, máte chuť vrazit ji trenérovi do zadní části těla?"Kniha plná mých zážitků a taky zážitků lidí, kteří mi je ochotně vyprávěli. Kniha plná kritiky ze světa koní, autorčiných myšlenek, tipů a v neposledí řadě samozřejmě koní. Za dobu, co se kolem nich pohybuju už jsem totiž zažila dost věcí, které člověka jednoduše neskutečně vytočí nebo ho minimálně donutí se zamyslet, jak je vůbec možný, že někdo něco takovýho vážně udělal. Začátečník v této knize najde tipy, co rozhodně nedělat a zkušený si uleví, že není jediný, komu tyhle věci taky přišly naprosto pitomý. A nebojte, blbý kecy trenérů, ošetřovatelů a majitelů stájí jsou na programu taky.Disclaimer: Vstup čistě na vlastní nebezpečí. Autorka si nebere servítky, nechává až příliš volnou uzdu sarkasmu a její názory jsou hovadsky nekorektní. Protichůdné názory samozřejmě plně vítány.…