Vánoční píseň je nejmocnější magická relikvie na světě. Mnozí se jí pokusili najít, ale jen málokterý uspěl. Jimin je víla, která touží po tom zůstat neviditelná. Jenže pak ho vyberou jako nového Hledačka. Je vyslán do lidského světa, aby zde píseň našel. Nicméně, jak brzy sám zjistí, nic není tak jak se na první pohled zdá.…
Strach je mocný. Ovládne vás a přinutí dělat věci, kterých později litujete.Strach je jako rostlina. Spoutá vás a nedovolí vám se hnout z místa.Strach jsou černé květy, které ztrácejí význam ve chvíli, kdy se jim postavíte.Jikook fanfiction…
Uběhlo už bez mála sto let od chvíle, kdy Zemi zasáhla přírodní katastrofa globálních rozměrů. Ledovce roztály, voda zaplavila pobřežní oblasti a lidstvo bylo nuceno stáhnout se do Měst, obrovských táborů, jenž byli obehnány ochranou zdí, jíž říkali Hranice. Ne všichni však dostali možnost zůstat v bezpečí Měst. Ti nejslabší, staří anebo moc chudí byli vyhnáni, přičemž jim bylo zakázáno pokoušet se dostat zpět. Častokrát to však byli oni sami, kdo Hranici stavěl. A právě v tomhle světě, plném křivdy a strachu, se jednoho deštivého, dubnového rána v altánku, uprostřed Města, střetnou osudy dvou mladých lidí. Odbojář a obyčejný kluk, jejichž setkání by se dalo považovat spíše za chybu než za osud. Na tom však přestává záležet ve chvíli, kdy oba zjišťují, že čas je skutečně relativní a není ho nazbyt. A že i když je ten samý osud, který je svedl dohromady, už tolikrát srazil na kolena, možná se vyplatí zkusit znovu vstát. I kdyby to mělo být naposled.…
Čtyři odlišné životy. Čtyři zničené duše. Čtyři nesplněné sny a nespočet proplakaných nocí. Dva milostné příběhy. Jedna obrovská láska a milion cest, které k ní vedly. Sope- Osud vám za váš život udělí spoustu ran. Některé bolí míň jiné víc. Jak to vím? Těhle ran jsem schytal už hrozně moc až jednou... Když mi život uštědřil tu nejvíc hořkosladkou ránu. Potkal jsem chlapce v jehož přítomnosti mám motýly v břiše. Tenhle chlapec se stal mou nadějí a já mám strach. Strach že když si ho pustím blíž k tělu, tak ho zničím. Zničím jeho štěstí a optimismus a donutím jiskřičky v jeho očích aby se rozplynuli. Tohle je hranice. Hranice, která má svoje pravidla, ale....... Pravidla jsou od toho aby se porušovala.Jikook- Sedím v okně. Je zima a sněhové vločky se pomalu snáší na město. Až dopadnou připojí se k dalším miliónům vloček na zemi. Přesně jako já. Celý můj život byl o prostém splynutí s davem. Hlavně nevyčnívat. To bylo mé heslo. Až do toho okamžiku kdy jsem ho potkal. Je mu jedno co si o něm ostatní myslí, on chce vyčnívat. Já ne, ale faktem je že v jeho přítomnosti je mi horko a ztrácím hlavu. Všichni mě varují. Zničí mě, vím to. A přesto na něj nemůžu přestat myslet. Je jako droga, jakmile ji jednou okusíte, tak už nemůžete přestat.…
Budu vám vyprávět příběh o hrozivé válce. Příběh o královně a letci, kteří spolu měli překonat dlouhou cestu. Příběh o lidských duších zničených válkou. Ale také o malém království a o naději, která, ač se to může zdát nemožné, vnesla světlo do spousty lidských životů. Ale především budu vyprávět příběh o lásce. O lásce, která si prošla spousty zkouškami.O lásce, která bolí a přesto hřeje. A taky o tom, že občas musíte nechat milovaného člověka odejít. Budu vám vyprávět příběh... Tak poslouchejte.…
Dvě bandy zlodějů, jeden hlídač a diamant, o který mají všichni zájem, ale může ho vlastnit jen jeden.Nejsou to hrdinové románu. Jsou to ubožáci, kteří loupí aby přežili, ve světě, který se s nimi nikdy moc nemazal. Jsou chudí, zlomení a rozhodně nejsou geniální. Ale přesto se všichni ocitnou na jednom místě, v jeden čas a s jedním prostým cílem. Ukrást si diamant pro sebe!…
Na světě existuje spoustu nadpřirozených bytostí. Většina z nich je známá, díky příběhům které si o nich lidé vypráví. Avšak potom tu jsou Snílci. Duše lidí, kteří z tohoto světa odešli náhle a příliš brzy na to, aby nadobro zmizeli. A tak tu zůstávají a plní lidem jejich nejhlubší přání. Nemohou milovat, neznají city, nemají emoce a přesto svým Svěřencům plní přání, tak zodpovědně a s takovou vervou, až je to občas zarážející. Vím, že mi to nevěříte a ani vás nežádám, aby jste mi věřili. Ta představa je děsivá, že? Ale povězte mi, přemýšleli jste někdy nad tím, kdo vám plní přání?…