amywhitebat

Seděla na vysoké větvi největšího stromu, němého krále lesa, jenž byl nyní její jedinou útěchou. Dlouhé tmavé vlasy jí vlály v mírném, tichém větru, hlavu měla vztyčenou, ale po tváři jí kanuly velké slzy strachu, vzteku a hořkosti. Ve vzduchu byla cítit smrt. Vzali jí všechno. Domov, majetek i rodinu.V jejím srdci bylo tolik hněvu, že by dokázal zničit všechny bezcitné tvory co si říkají lidé, kteří by se nacházeli v jejím dosahuA možná by se jí to i povedlo, Nebýt jistých tří podivínů, drobného lístku, a šepotu, jenž zřetelně říkal;"Něco se děje...Něco více než jen smrt...."…

amywhitebat

Faolanův život byl nadmíru pod psa. Za třináct let svého života jen žebral od lidí peníze, jež pak odevzdal, jen aby dostal mizerné příděly. Pech, co?Jenže život každého člověka má nějaký bod zlomu. U Faolana byl ale poněkud drastický- ne každému chlapci se totiž stane že je jeden den chudým dítkem ze sirotčince a druhý jemu a jeho přátelům leží v rukou osud bezmála celé Země.***Jestliže jste došli až sem, jsou dvě možnosti jak jste se sem dostali: hodně jste se nudili, anebo jste jeden ze členů mé početné rodiny či přátel.Tento příběh jsem vymyslela asi v devíti letech a začala ho psát ve dvanácti, takže prosím neočekávejte od něj... vlastně vůbec nic.…