Sedmnáct let, blonďaté vlasy, modré oči, kupa kamarádů. Jediné, v čem je jiná než ostatní je, že se v životě do nikoho nezamilovala... .short story. #1 v Povídka - 19.2. 2017 (Lidi, děkuju moc! 😊❤️) #5 v Povídka - 24.10. 2017 (I po takové době se povídka umístila na tak úžasném místě? Děkuju vám. Vážně!)…
Dal mi třicet jedna růží.Věnoval mi přátelství a lásku.Ukázal mi, že mu na mně záleží.Chce mi splnit dvacet čtyři přání.Chci, aby byly ty přání kouzelné i pro něj.Chci mu ukázat, že i mě na něm záleží.Protože teď je řada na mně.…
Všech třicet květin dostala poslední měsíc minulého roku. Poslední den v roce nedostala žádnou. Ve stejný čas, akorát o rok později, vzpomíná na to, jak je dostala..short story.…
Ten děsný pocit, když uděláte něco, čeho budete později litovat. Jinak řečeno, já toho litovala hned vteřinu po tom, co jsem to odeslala. Věděla jsem to, dneska nebyl můj šťastný den..short story.…
Jsem nejvíc naivní člověk na světě, a právě proto jsem taková, jaká jsem. On je jako Měsíc, část něj je pořád skrytá. A i když jsem ho tehdy znala, teď už o něm nevím vůbec nic. A jestli jo, pak jsou to všechno lži..short story.…
Někdy ke štěstí stačí i malá bíla kočka. A přesně to zjistí i dívka, která nechala všechny své kamarády doma, tisíce kilometrů od jejího nynějšího domova. Do školy vůbec nezapadla. Nenašla si kamarády a svého otce vidí jednou za rok. Teď bydlí s matkou a sestrou, se kterými se ale za celý život nijak moc nesblížila. Možná, že sledovat tu kočku nebyl nakonec tak špatný nápad. Navíc, když jí vzala věc jí drahou, neměla na výběr..short story.…