Výkřiky do ticha

Výkřiky do ticha

102 12 4

Znáte ten pocit, když se vám v hlavě usadí nějaká myšlenka a vy se jí nemůžete zbavit. Ať děláte, co děláte, ona tam je a hlodá a hlodá, dokud ji nepustíte ven... Toho jsou mé myšlenky. Mé pocity. Emoce. Nepůjde o příběhy, pouze o to co už ve své hlavě dál nesnesu...…

Každý si zaslouží svých pár minut Davida

Každý si zaslouží svých pár minut Davida

1,955 51 5

Dokončeno :)Vzrušení, chtíč, extáze a neskutečný adrenalin... to vše a ještě mnohem víc pocítí David a pocítí to s ním. Proč si vybral zrovna jeho? Proč jeho musí mít? Jak to všechno začalo. Kdy se to vše vzrtlo? Kdy se z Davida stal David? Kdy se to zvrhlo? Kdy se z něj stal někdo, kdo o sobě směle prohlašuje že: KAŽDÝ SI PŘECI ZASLOUŽÍ SVÝCH PÁR MINUT DAVIDA!Kdo mé příběhy zná, tak už se s tímto chlapem potkal, ale zná ho jen už jako někoho, kdo má pochroumanou morálku a o sobě velmi vysoké mínění. Zná ho již jako dospělého zkaženého a zároveň naprosto dokonalého chlapa. Boha, mezi muži. Někoho, kdo má rád všechno a všechny, kdo nedělá rozdíly mezi pohlavím, kdo rozdává rozkoš všem a plnými doušky. Ale jak to začalo? Kdy se z Davida stal David?To se dozvíte v této povídce... pojďte tedy se mnou do tajů Davidovi minulosti.…

Kdo že tu má VYKOJENÝ mozek ???

Kdo že tu má VYKOJENÝ mozek ???

577 111 17

Nad hloupostí a názory některých lidí se někdy nejde jen pozastavit a usmát... někdy vás totiž dostanou totálně do kolen...Jsem matka dvou malých chlapečků a ano někdy i já dost perlím. Ale jsou situace, nad kterýma se pozastavím a říkám si: „Tak nevím, kdo z nás dvou má ten vykojený mozek!?"Toto budou rozhovory a scénky z mého života, či mých kamarádek. Většina z nich se točí kolem dětí a jejich výchově. A ano skutečně takový trotlové žijí mezi námi...…

Tak trochu jiná pohádka

Tak trochu jiná pohádka

253 6 1

Dokončeno ;)Nesmělá, nesebevědomá, nezáživná... taková jsem byla. Taková jsem si myslela, že skutečně jsem. Dokud se neobjevil on! On mě změnil! On ve mě probudil mé pravé já. Udělal ze mě jinou ženu. Ukázal mi úplně nový svět. Jiný rozměr všeho. A pak jsme spolu žili šťastně až do smrti. Krásná pohádka, ale má to háček, JÁ NEŽIJI V POHÁDCE...Velké díky patří mé nejlepší kamarádce Kačence, která vytvořila tuhle, za mě naprosto dech beroucí, obálku... Moc děkuji…