Mladá policistka v městě andělů není zářným příkladem dokonalého příslušníka. S jejím psím partnerem mají sice pár zářezů, co se chycených grázlů má, i tak je na stanici spíše pro smích.O své místo bojuje hlavně kvůli pozornosti svého dokonalého otce, který stejně přehlíží cokoliv, co 23 letá Micaela udělá.S překvapením to poté není ani tolik její prořízla huba, která ji jedné noci přivede do problémů s mužem, který hýbe městem z Podsvětí.Mladičká policistka se octne mezi prací co miluje a románkem s mužem, který dokáže nechat zmizet lidi s lusknutim prstu.A nejhorší na tom je, že má na samotného Rafaela de Lucu najít co nejvíc špíny.[ Varování: V příběhu se bude vyskytovat vulgární mluva, popis sexuálních scén a scény, které nejsou společností brány dobře - a které v realitě opravdu nepodporuji]…
Poklidný život bývalé vysokoškolačky se převrátí vzhůru nohami, když její několikaměsíční snahu o nalezení slušné práce, konečně osud odmění. Nová práce pro ní znamená nový život, možnosti ale i mnoho starostí, kdy si bude muset navyknout na nové způsoby i obrovský ruch kolem. Život dospělých nikdy nebyl lehký a ona to poprvé vidí už jako jedna z nich a ne jen očima dítěte, které vidělo své rodiče denně ztrhané z práce a dospěláckých záležitostí. Každé dítě si přeje co nejrychleji vyrůst a mít tak z krku své rodiče, ale když ten den přijde, vše se zdá mnohem těžší. Jenomže hnout se člověk musí, že? A ani tady v tomhle případě nebyla výjimka. Jenomže všechny ty problémy se točí hlavně kvůli její prapodivné povaze, která se střídá více než jarní počasí až si z toho chcete něco otřískat o čelo. A to je právě ona. Maličká brunetka, která se omylem zamotá do něčeho, do čeho se nechce uvrtat žádný jiný člověk. A stalo se to jen díky tomu, že pomáhala mladičké sovičce po zranění. Je tohle snad podivný druh vděku či je jen pravda v tom, že dobré duše to mají na rozdíl od těch zlých, těžší?Cover by Gipi155…
Vše se může změnit ze sekundy na sekundu. Člověk to ani nezaznamená, ale děje se to. Mladí lidé si neváží ničeho až do doby, co to neztratí. Další den, další nudná historka a oči, které nepřestávají plakat. Ztratila vše během tak krátkého času. Během mrknutí oka přišla o to, co ji vnášelo chuť a jiskru do života. Jako mávnutím proutku o to přišla sobeckou touhou, která zapříčinila to nejhorší. Přála by si být nejraději mrtvá než trpět tímhle způsobem. Nést tu vinu na svých bedrech.Rychlost byla její drogou a také brzkým koncem.…
Mám tu nový program a podle názvu si můžete vybavit, čím se tu budeme zabývat. Přejdeme tedy k tomu hlavnějšímu... V tomhle projektu se zaměřím jak na své postavy a mou osobu, tak i na postavy cizích spisovatelů a i jich samotných. Jednoduše chci zde udělat takovou duševní hloubku mezi mnou a mými postavami a to samé pak i jiných lidí, zde na Wattpadu. Sama jsem zvědavá jak v tom budu ťápat, protože tohle je něco, co jsem ještě nezkoušela a tak se to dá brát jako taková malá challenge. Hodně velká výzva. Takže ano, vlastně si tu zahraji na takového psychologického novináře s nemístními vtípky a občasně až trapným humorem při čemž nebudu bránit své fantazii. Tedy pokud mě něco kloudného taktéž napadne, on nikdo nechce číst ty mé úchylné myšlenkové pochody. K tomuhle projektu ovšem budu potřebovat i vaší pomoc a to díky komentářům. Jak přesně ? No, můžete mi napsat do soukromých zpráv, do komentářů a či na ASK, který si vytvořím pro tuhle příležitost... Tam všude mne můžete zasypávat hromadou otázek na postavy, co by jste o nich chtěli vědět a podobně, něco třeba velmi soukromého. Například jaký je její/jeho sexuální životy, prasátka moje. A taktéž mi do těch, už výše zmíněných zpráv napsat koho by jste v dalším díle rozhovoru viděli. Zda máte nějakého začátečního spisovatele, kterého sledujete a nemá tolik sledovatelů, tak šup do komentíků jméno a já si ho začnu stalkerovat a "otravovat" dokud nekývne a nebude ode mně chtít mít pokoj... :D Klidně i vy se můžete přihlásit do tohohle projektu i jinak, než zprávy a můžete se mě zeptat o to, abych si přečetla váš příběh (dám i vote), jehož postavy chcete do rozhovoru a já se o to hnedka postarám... :) To je asi vše, co ze začátku chci říci a snad se to rozjede kupředu a bude se vám t…
Kdo by si kdy pomyslel, že jeden jediný večer dokáže změnit celou, předem nalinkovanou, budoucnost. Jenom jeden koncert, který převrátil její život vzhůru nohama a ponechal jí napospas pocitu jako když sedíte na horské dráze. Ale stalo se. Nemohla s tím nic udělat, nemohla to už změnit. Už tím jedním proviněním, bezvýznamným prohřeškem, si nad sebou podepsala rozsudek a poštvala proti sobě samotného Ďábla. Za andělskou tvářičkou se neschovává princ, který přijde pro svou princeznu na bílém koni. Tohle není pohádka, nýbrž realita, která dívku praští rovnou do obličeje. A on? Řeči jak moc úžasným je? Neznají ho. Možná je obalamutil tím svým šarmem, ale ona ho prokoukla a raději by si přála, aby se tehdy na jejich koncert vůbec nedostavila. Nebo to tak nebylo? Aby toho nebylo málo, začíná se jí do jejího života nabourávat rodina s nepříjemnými zprávami. Aneb jak moc se život může ještě podělat během několika týdnů. Za cover děkuji Gipi155…
Mladičká, sotva dvacetiletá adeptka osmého ročníku Denrinské královské Akademie magie, dostane nelehký úkol rovnou od nejvyššího Velmistra na své škole. Adeptka je vybrána pro svůj velký talent v praktické magii, ale jako bonus je majitelkou hned několika nepříjemných vrtochů, mezi které patří upřímnost, kterou používá jako obranu vůči ostatním a ani sarkasmem u ní Bůh nešetřil. Naštěstí jí pomáhá její důvtip a často nevhodný smysl pro humor. Úkol je jasný. Jet do Tenrenského království a stát se ochráncem tamního panovníka, který si znepřátelil nevhodné oponenty, kteří usilují o pomstu. Aby toho nebylo málo, tak vládce, stejně jako obyvatelé panství, je upír. Jak si s tím praktička poradí? Dokáže ochránit panovníka, natož sebe, od způsobování ještě více problémů? Co když panovník o její pomoc nejeví zájem a snaží se jí vyštvat? Nastávají krušné období a zrovna pololetí testů ve škole se blíží...…
Vánoce. Svátek, na který se těší tolik malých dětí a občas i dospělých. Období, které nenávidí mnoho rodičů. A pak je tu ta skupina lidí, do kterých se řadím i já a je jim to srdečně jedno. Bezdětný, bez rodiny, překvapivě i bez přítelkyně, mládenec, který zjevně na věky věků bude otročit pro svého šéfa, který si nebere servítky ani na tenhle svátek. Měl jsem spíše dojem, že ve svém slovníků něco jako dovolenou, nemá. Nikdy jsem nevěřil na ty sváteční příhody, na nějaký to slavný, že se nesmí jíst maso. Že je to svátek kouzel. Nic tomu podobného. Nikdy jsem žádný tak zvaný vánoční zázrak nezažil a vše se mi zdálo až moc pohádkovské na to, aby se to mohlo vůbec stát. A víte vy co? Možná jsem neměl být tolik zaslepen realitou a trochu na ty pohádky i věřit.Protože celý můj život se změnil s jednou padající hvězdou.…
