Pohled Unknow

Přijela jsem do tábora trochu déle, ale doufám, že se nic zvláštního nestalo. Jakmile jsem se vyspala, šla jsem na snídani a přisedla, jak jinak, k Vladovi. "Čus, Unknow, tak co si vlastně dělala?" "Byla jsem jen trochu doma." "Aha a to si tam byla tak dlouho?" "No jistě. Bylo to celkem namáhavé a zdlouhavé." "Co?" "Vyjednávání s našimi nepřáteli." "Aha. To dává smysl." Pousmál se. Najednou na náš stůl přistál Valor a něco zapískal. "Určitě ti rozumím, Valore." Zakroutil hravou a začal podivně mávat křídly. "Asi hledá Lejsi." "Je to možný, Valore?" Přikývl. "Nevíme kde je, ale skus se kouknout k rybníku nebo se proleť a zjisti, jestli někde nelítá a nebo se zeptej Fairyho, ten bude vědět." Valor odletěl směrem k rybníku. "Vlade, ještě jsem se tě nezeptala, jak to bylo o úplňku?" "Nudil jsem se, ale jinak v pohodě. Když mě tedy zavřeli a sami se šli koupat." "To mě mrzí, ale bylo to pro tvoje dobro." "To si uvědomuji." Šli jsme jen tak táborem, když v tom jsme uviděli Lejsi. Moc dramatický? Vůbec. "Zdar, Lejsi, už tě navštívil Valor?" "Jop." "A co chtěl?" chtěl Vědět Vlad. "Předal mi zprávu od Varuse. Prý mu Soraka řekla, že se s Aurielem moc nebaví, ale slyšela, že měl konflikt s Targonem. Chce se mu pomstít, ale pořád jsem se nedozvěděla co to má společného semnou." "Nevím sice o čem mluvíš, protože nejsem z Runeterry, ale s Aurielem ses už setkala takže něco o něm víš." "A to víš zase odkud?" "Vlad mi to řekl." "Že se vůbec ptám. Ano a dokonce vím svou historii, ale furt mám nějaké otázky." "Možná jednoho dne na ně odpovědi najdeš." "To doufám." Otočila se a šla za Fairym a Ehretem a mi jsme pokračovali do Vladovi chatky. Vlad otevřel a vešel dovnitř. Já hned za ním. "Nazdar, Harry, kde je Andy?" "Co já vím, nejspíš někde s Divine." Zavrtěla sem hlavou a sedla si na postel vedle Vlada. "Co se dělo ještě, kromě toho, že se Lejsi proletěla na Aureliovi a oni se šli koupat bez tebe?" "Nevím, já sem tam nebyl a Divine mi řekla jen tohle." "Lejsi se spřátelila díky Aureliovi s Ekkem." Vložil se do konzervace Harry. "A co dál." "No. zavraždila surově jednoho týpka a Ehret se málem zbláznil z Blacka." "To je kdo?" "Lejsiin kůň." "Aha, on už má jméno." Zasmála jsem se.

Pohled Lejsi

"Jdeme už na oběd?" "Že se ptáš." Vyrazila jsme s Fairym a Ehretem na oběd, sedli jsme si a jedli, prostě jako vždy. "Nepodnikneme něco?" Navrhl Fairy. "Možná bysme mohli uspořádat nějaké soutěže." "To není špatný nápad, Ehry." "Ehry? To všem říkáš zkratkou?" "Vlad, Ehry a Andy. Máte dlouhé jména, sem totiž líná je celé vyslovovat. Vladimir, Ehret, Andrew." "Unknow má určitě krátké jméno." "Vymysli zkratku ty chytrej." "Un?" "TWL. Jako vážně?" "Jestli se ti to nelíbí tak vymysli něco jiného." "Ty si tady přece ten chytrej." "Máš asi hodně ráda hádky co?" "A když řeknu že jo?" "Notak, přestaňte se hádat." Koukla jsem se na Fairyho a pokývla hlavou. "Radši to půjdeme na louku připravovat." Řekla jsem na konec. Šli jsme na louku a přemýšleli, co tam bude za soutěže. "Běh tam musí být stopro." "A i skok a hod míčkem." "To tam bude, ale teď si uvědomuji, že jsem minulí rok učila spolu s Eragonem střílet z luku a bojovat s mečem. uvidíme jestli jste to nezapomněli." "?" koukl se na mě s udivením Ehret. "Ty si tu nebyl, ale zastřílet si snad můžeš." "Já používám k boji svou vlčí podobu, ne zbraně. Tím pádem s nimi nemám žádné zkušenosti." "Já ti když tak pomůžu." "Dobrý, takže máme skok, hod, běh, luk nebo zbraň na blízko a co dál?" Zeptal se Fairy. "Přenesení vejce." "Ale uděláme to trochu těžší, přenesení vejce na koni." "No super." Dál jsme vymýšlely tyhle blbosti a pak jsme na louce připravili jednotlivá stanoviště. Jakmile jsme to měli hotoví, Fairy běžel říct ostatním, že máme soutěže. jakmile jsme tu byly všichni. Vysvětlila jsem, co se na jednotlivých stanovištích dělá a pravidla, samozřejmě a zahájila jsem START. Já s Fairym jsme si jich také pár udělali. Fairy si hlavně zaběhal a to několikrát. Je celkem rychlý a má dobrou výdrž. To já nemám ani omylem, ale rychlá sem dost. "Fairy, nechceš si dát závody?" "Proč ne. Od tamtoho stromu po tamhleten." "OK!" Připravili jsme se na start do vysokého startu a čekali jsme na Ehretovo povel, aby jsme vyběhli. "Připravit!" Začala jsem střádat síly. "Pozor!" Naklonila jsem se a dala jsem ruce tak jak mají být, jako pravý kápo. "Teď!!" Vystartovala jsem jak jsem to měla ve zvyku. Nejprve sem vedla, ale moje výdrž nebyla moc velká a tak jsem ve třičtvrtě cesty jsem zpomalila. Fairy mě snadno dohnal, ale já jsem to nechtěla tak rychle vzdát a tak jsem vzala poslední zbytky síly a výdrže, vzchopila jsem se a snažila jsem se Fairyho dohnat. Byl tam o setinu sekundy dřív než já, ale byl to dobrý závod. Byla jsem celkem uřícená, zato Fairy se jen narovnal a povýšeně se usmál. "Nejsi špatná, ale já sem lepší." "Egoisto." "Co si ty?" "To co ty." Ztěžka jsem dýchala. Fairy mě narovnal a podíval se mi do očí s úsměvem na tváři. "To já přeci vím." Políbil mě, ale jen krátce, jelikož sem pořád ztěžka dýchala. Vrátili jsme se k ostatním. Odpoledne bylo zase zanáma. Prožili jsme ho úchvatně. Zase večer se něco stane, já to už začínám cítit. Šli jsme všichni na večeři a po ní se zase koupat, aby to Unknow nebylo líto. Šlo s námi i jedno stanoviště, Black. Aspoň mám na kom jezdit. právě jsem si uvědomila, že už nemám s kým bojovat, když je Ekko můj kámoš. Tak se tuhle noc nic nestane, no, škoda. Začala jsem se usmívat, jelikož mi moje myšlenky přišli vtipné. "Co se zase směješ?" "Právě mi došlo, že nemám proti komu bojovat." "A to ti přišlo vtipný?" "Trochu." "Aspoň bude klid." "Jenže ty zápasy byly super." "Dostal jsem nápad." Že ho nenapadlo to co mě. "Dáme si zápas proti sobě." Já to věděla, bere mi myšlenky. "To samé mě také napadlo, ale využijeme vodu." "Dobrá." Zajímavý fight, Assassin VS Kdo ví co všechno. "Připrav se na porážku, tohle je moje parketa a né jako to běhání." "Uvidíme, ale myslím, že ty si v boji víc zkušená, ale nepoužívej luk." "Jasně a nesmíme si moc ublížit." "Moc? Spíš vůbec." "To ti neslibuji." Viděla jsem na Fairyho obličeji náznak zděšení. "Tak dělej mágu!" "Zase v klidu." Pohodlně jsem se opřela o kámen, který vyčuhoval z vody. Všichni se radši stáhli na souš. Měli jsme štěstí, že voda na dvě-stě metrech čtverečních je mělká jen třicet-dva centimetrů. Jak sem čekala, Fairy zaútočil první. Holýma rukama? To se mi nezdá. Dobrá. Začala jsem se bránit taky holýma rukama, jenže zpoza ruce vytasil taký menší nožík, nebo co to bylo. "S tímhle chceš proti mě bojovat." Vytáhla jsem dýky. "Ano je to lehčí a snadněji ovladatelnější." "To možná ano, ale musí to být také účinný." "Nestarej se. Radši si hlídej ty svoje zbraně." "Moje dýky jsou v pořádku." "Jaký? Žádné nemáš." Podivila jsem se a pohlédla jsem na mé ruce. Vždyť jsem se před chvílí ještě držela. Chtěla jsem se podívat na Fairyho, jenže ten využil příležitosti a když jsem se nedívala zmizel. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Kde je? Zezadu mě kopl do zad a já jsem padla na kolena. "To sem nečekala." "Dej do toho všechno, vůbec se nesnažíš." "Na tebe to stačí." Bohužel sem nevěděla jaké bojové strategie používá, jelikož nikdy nebojoval, ale blbé ještě víc bylo, že on věděl jak já bojuju a jak to u assassinů bývá, všímají si hodně detailů a dokáží protivníka pěkně zmást. Buď jsem úplně blbá nebo mi to dnes nějak nemyslí? jelikož jsem o assassinech četla a tyhle znalosti mi mohou pomoct vyhrát.

Pohled vypravěče

Lejsi se bouchla do čela a podívala se na Fairyho jejím nebojácně pobaveným vražedným pohledem. Lejsi se rozběhla a vyskočila spolu s Fairym. Čekala to? "Jak to?" "Knihy chlapečku, knihy." Odkopla ho tvrdě zpátky do vody. Fairy se ale převrátil tak, že dokonale a ladně dopadl do vody a mohl se okamžitě zvednout. "Mě jen tak nezničíš." "Sem si všimla." Lejsi a Fairy do sebe bušili a kopaly a další blbosti. Fairy se trochu víc rozjel a nožíkem pod rukou sekl Lejsi do oka. "Fairy!" "Promiň, nechtěl jsem." "To je v poho. Vypadám víc cool." Lejsi v tomto momentě využila příležitosti a kopla Fairyho, ten se poté odpotácel trochu dozadějš a než se vzpamatoval dostal další ránu a padl k zemi. "Si poražen." Vykřikla Lejsi radostně. "Výborně." Lejsi podala Fairymu ruku a pomohla mu vstát. Všichni šli zpátky do chatek a Lejsi si ještě zdokonalovala ránu na oku. Teď vypadala jako Katarina. Všichni usli a vy se těšte na další pokračování Táboru Jedinečných.