Pohled Unknow
Probudila jsem se ve chvíli, kdy nám někdo klepal na dveře. Šla jsem otevřít. "Za chvili buďte venku a připraveni na menší výlet." Přikázala Caitlin."Lejsi je venku." Divně se koukla. "To řekl kdo?" Otočila se a odešela. Zavřela jsem dveře, pokrčila rameny a šla probudit Divine. Divine se probudila a sedla si na postel. "Máme se připravit na menší výlet." "Kam jdeme." "To nevím, neřekla kam." "Dem probudit Lejsi." Vyšli jsme z chatky, ale Lejsi na stromě nebyla. "Kde je?" "To se ptáš mně." "Třeba vstala předčasně a šla se projít." "Možné to je." Šli jsme na snídani a Lejsi už jedla. "Lejsi, tak tady si." "A kde bych asi byla." "Nevím." Usmála se na nás. Nikdo v hale nebyl, jen já, Lejsi a Divine. "Víš, že se jde na výlet." "Ano." "Tobě nic neunikne, že?" "Nejspíš ne." Do haly vstoupil Biersack. "Čau prcku." Skoro dvoumetrový chlápek pohladil vlasy malé dívce Divine. "Rozcuchal si mi vlasy." "Prosímtě, si je prohrábneš a je to." "Nejsem Lejsi." Já s Lejsi jsme se jen pobaveně dívali. "Proč tu nikdo není?" "Nevíme, asi si všichni připravují věci na ten výlet." Biersack pokynul hlavou. Lejsi se zvedla od stolu, jelikož měla snězeno a odešla. Biersack si vzal jídlo a přisedl k nám. "Tak jak dnes je?" "Ok. Hlavně,že nejsou žádné starosti s časem." "Dobré vědět." Po tom, co jsme dojedli, jsme šli spátky k chatce. Lejsi se už připravovala na výlet. Zapínala si opasek, dávala do pouzder dýky a připnula si luk. Vypadala zamyšleně. "Lejsi, nad čím přemýšlíš?" "Nad ničím." "To snad ještě poznám, jestli nad ničím přemýšlíš." "Dobrá, včera večer mě napadl Ekko. On nám plete čas a jen kvůli tomu, že mu Demácie napovídala, že to já jsem zabyla Ayunu." "To je kdo?" "Malí chlapec, Ekkův nejlepší přítel a jedenáctý člen gangu v Zaunu." "A proč by to dělali?" "Nenávidí mně, Demácie kvůli mně prohrála s Noxusem. Nebo spíš, Noxus diky mně vyhrál nad Demácii." "A co Quinn, ta je také z Demácie." "Tu nepočítám, s ní se přátelím. Řekli mu to Garen s Fiorou, oni dva mně totálně nesnáší a ví, že proti mně má šanci jen Ekko." "Aha." Zašli jsme do chatky. "Co si mám vzít na sebe?" "Zeptala jsem se Divine. "To bych taky ráda věděla." Nakonec jsme si něco vybrali. Vyšli jsme ven a všichni na nás už čekali.

Pohled Biersacka
Je to zajímavý tábor. Ale vůbec si nepamatuju co se stalo včera večer, jako kdyby mi někdo vymazal paměť. Jeli jsme autobusem. Byla po cestě do Las Vegas pěkná nuda. Po obědě jsme se měli sejít se Stevem. Když jsme dorazili do Las Vegas, vystoupili jsme z autobusu a seřadili jsme se vedle něj. "Dnes máte volno. Dělejte si co chcete, ale v deset se sejdeme tady." Už vidím, jak mně potká nějaká fanynka a najednou budu obklopen tisícem lidí. "To se nestane." "Jak víš na co myslím?" "Umím číst myšlenky." "Hustý Unknow. Ještě něco umíš?" "Já a Divine máme podobné schopnosti, ale já se neumím teleportovat." "Dost dobrý." "S kým deš?" "S Lejsi, Fairym, Tonym a Ezrealem." "Prostě ten zbytek." Usmála se. Šel jsem za partou. "Kam jdeme jako první?" "Kam chcete." Lejsi se nezdála šťastná, spíš podrážděná. "Co se děje?" "Ty to nevíš?" "Ne. Proč bych to měl vědět, vždyť si nic nepamatuju." "To nic. Jen dvanáctka." "Mluv česky prosím." "Neřeš to, brzy pochopíš." "Nezajdeme někam do herny, třeba na pokr." Navrhl Tony. Všichni jsme souhlasili a tak nás Tony dovedl k velké budově. "Ty tu znáš asi všechny kouty." "Bydlím tu a támhleta budova je můj byt." Ukázal na obrovský mrakodrap. "Co tam všechno máš?" "To, co k bytu patří, plus jsou dvě patra laboratoře." "Ok." Vešli jsme dovnitř. Byla to celkem velká místnost s hodně automaty, třema stolama na pokr a dalšími věcmi. "Nechcete někdo pití?" "Já si dám Colu." Ezreal si nějak pohl. "Já vodku." Tony, jak jinak." "Mě jen džus." Fairy? "A mě pivo." Řekl jsem já. Lejsi nám šla pro pití a mi jsme si sedli ke stolu kde seděl takový jeden divný týpek s kloboukem.

Pohled Ezreala
"Díky Lejsi. Deš hrát taky?" "Proč ne." Přisedla si a hra začala. Nevím proč, ale ten chlápek mi přišel povědomý. "Přihazuju třista." Pokud sem měl hrát pokr, tak jen tenhle. Tenhle pokr nebyl jako obyčejný. "Dorovnávám." Vypadá to, jako by se ten týpek usmíval. To musím překazit, ale moje karty nebyly moc dobré. "Přihazuji pětset." Tony si moc věří. Dál jsme buď přihazovali a nebo dorovnávali. Karty už byly všechny na stole a mi jsme ukázali naší sestavu. Ten divný chlápek vyhrál. Měl jen štěstí. "Dáme ještě jednu hru?" Chlápek přikývl. "Je divnej." Zašeptal mi Tony. "Taky si myslím." V tomto pokru se nehrálo o nic, jen o pocit z vytěztví. "Rozdávám." "Birsacku, když budeš rozdávat, větší štěstí mít nebudeš." Rýpnul jsem do něj a usmál jsem se. "Ezi, to já vím." "Birsacku, už sebou pohni." Pobídla ho nedočkavě Lejsi. "Jo pořád, ještě ty začínej." Všichni jsme se usmáli, jen ten týpek se usmíval furt. Nebylo mu vidět do obličeje. Usmíval se úšklebkem, jako kdyby věděl, že znova vyhraje a tak se i stalo. Vyhrál i další čtyři hry. Tony málem neudržel nervy na uzdě, naštěstí tu byla Lejsi. "Můžeme mít tu čest a vidět toho, kdo nás pořád poráží." "Zajisté." Zvedl se a ukázal tvář. Ten hlas, ta tvář, ten způsob hraní karet. Že mě to nenapadlo dřív, Twisted Fate. "Fate? Si to ty?" "Kdo jiný." "Lejsi?" "Twisted Fate, neumí hrát poctivě, vždy má v rukávu nějaké to eso. Fate, tohle je Fairy, tohle Tony a tohle Biersack, Ezreal ti představovat nemusím." "Těší mne." Najednou se rozzrazili dveře a vešlo do herny pět nabušených chlapů. Přišli k nám, já a Biersack jsme radši uhli, Tonnyho surově odstrčil, ale Lejsi si stoupla před Fatea. "Uhni, nechci mlátit holky." I přes tohle varování tam Lejsi stála s překříženýma rukama, zavřenýma očima, sklopnou hlavou a přes obličej měla ofinu. Jejich velitel do ní vší silou strčil, ale Lejsi se ani nehla. "Neříkal si náhodou, že holky nemlátíš?" Rychle otevřela oči, ve kterých jí probleskla zelená jiskra, pomalu zvedla hlavu, podívala se tomu chlápkovi ostře do očí s vražedným pohledem a přiložila jednu ruku na dýku. "Co si o sobě myslíš? Víš vůbec kdo já sem?" "Ne a je mi to jedno. Stačí mi, že jsi Fateův nepřítel." Lejsi se pousmála v jednom koutku úst. Ten chlap vytáhl pistoli. "Říkám,uhni!" Lejsi tryskem vytáhla dýku, dostala se za něj, dala mu jí pod krk a otočila ho na zbytek. "Říkal si něco?" Jen polkl a ve tváři měl strach. "Radši zmiste!" Pustila ho a odkopla ho k ostatním. Ti zdrhali. "Díky." "Příště si dávej pozor s kým hraješ." Fate přikývl a mi jsme odešli. Cestou jsme se zastavili v restauraci a potkali Divine a ostatní. "

Pohled Lejsi
"To je náhoda, že jsme se tu setkali." "To ano." Dojedli jsme a šli jsme dál prohledávat město, tentokrát všichni spolu. "Tony, co kdyby si nám ukázal ten tvůj bejvák." "To je dobrý nápad Fairy." Zamířili jsme k Tonyho mrakodrapu. Vešli jsme dovnitř. Rozhlédla jsem se kolem. Bylo to tu tak moderní. "Lejsi, pojď, tohle by tě mohlo zaujmout." Šla jsem za Tonym. "Ná." Dal mi do ruky dýku, byla lehká a měla úžasný dizajn. "Tak lehkou, krásnou a účinnou dýku nevyrábějí ani v Zaunu. Je z titanu?" "Z uhlíkových vláken." "Jo vlastně, jsou lehčí." "Nech si ji." "Vážně?" "Ano a tady máš druhou." "To je super, díky. Ani Kata takové nemá." Chvíli jsme se tam zdrželi a já jsem s Tonym probírala různé vymoženosti a takové věci. Bylo devět, když jsme odcházeli od Tonyho domu. "Biersacku,ty si vážně na večer nepamatuješ?" "Ne, jako kdyby mi někdo vymazal paměť." "Ok." Dorazili jsme k autobusu a jeli spátky do tábora. Byla jsem tak unavená, že jsem si nevšimla, že se Steve a Blizard dávno vrátili. Řekl mi to Blizard, když mě potkal. Konečně můj strom. Lehla jsem si a okamžitě usla.