Pohled Fairyho

"Lejsi!" Najednou se s křikem probudím. "Fairy jsi v pořádku?" Přišel ke mě Ezreal. "Ano, jen noční můra." Posadil jsem se a chytl se za hlavu. "To se ti zdálo poprvé?" "Ne, už několik dní se mi to zdá, ale tuhle noc to bylo jiné, víc realistické." "O čem je ten sen?" "O dalších útocích, ale tentokrát to Lejsi zrovna nedává." "Co když nás tvé tělo varuje před budoucností?" "To asi těžko, nejsem Unknow nebo Divine." "Možné to je." Oddychl jsem si a pokrčil rameny. Zvedl jsem se a zamířil ke dveřím. "Kam jdeš, snídaně už není, prošvihl si jí." "Já vím, jdu zkontrolovat Lejsi." Když jsem se slyšel, nepoznal jsem se. Můj hlas byl temný a plný bolesti a smutku, ale také zloby. jak jsem očekával, Lejsi byla na stromě. "Zduř Lejsi." Pozdravil jsem ji a šel blíž ke stromu. "Čuuuuus Fairy." "Ještě delší by to nešlo?" "Ne." Pobaveně řekla Lejsi a slezla ze stromu. "Tak jak dnes je?" Zeptala se mě Lejsi. "Ani ne moc dobře." "Jak to?" "Měl jsem špatný sen." "O čem?" "O tobě." "Co se tam stalo?" "Zaútočila na nás nějaká obrněná flotila válečníků a zajali tě, jelikož byly až moc silní a málem jsi umřela, pak jsem se probudil." "Nevíš jak ta flotila přibližně vypadala?" "Nazlátlé brnění na mužích, ale i menší detaily na ženách." "Nazlátlá zbroj?" Zamyšleně podotkla Lejsi. "Ano a vedl jí něco jako král, nebo císař." "Měli vlajku a pokud jo, jaký měli znak?" "Měli a na znaku myslím..... že měli orla se štítem." Zamyšleně se podívala dolů, zvedla hlavu a prohodila na chvíli ustaraný pohled s trochou zděšení. "Jen se ti to zdálo, tak to bude dobrý." "Cože? Nerozumím ti." "Byl to prostě jen sen." "Ale byl tak reálný." Lejsi vzdychla a zakývala hlavou. "I kdyby to byla pravda, nikdy by mě nezajali." Otočila se a dala mi znamení abych šel s ní. Šli jsme na oběd. Po obědě jsme se zdrželi pod Lejsiiným stromem. Všichni si dávali odpolední pauzu, když v tom jsme uslyšeli zatroubit válečné rohy. Lejsi se podívala směrem odkud to vycházelo s děšením. "Co se děje." "Proč musí být všechny sny pravdivé?" Řekla naštvaně a připravila se, jako kdyby chtěla bojovat. "Co?" "Jako ve tvém snu, útočí na nás Demacie." "Demacie?" "Město na Runeteřře." "A to jdou po tobě?" "Ano. Kdysi jsem sloužila v Noxu a od té doby mě Demacie nesnáší, hlavně Garen a Fiora." "Nezajmou tě, že ne." "Doufám že ne." Od severu se k nám blížili bojovníci. Bylo jich míň, než jsem očekával. Bylo jich maximálně patnáct. "Proč jich je tak málo?" "Mě se ptej. Ale Demacii to stačí." "Mi jsme ale v přesile." "Oni jsou mnohem silnější a hlavně synchronizovaní.  Mi jsme to do teď nepotřebovali a tak nedokážeme spolupracovat. Jediní ,co to dokážeme, jsme já, ty a Ehret. Já se dokážu přizpůsobit i Ezrealovi, ale vy ne." "Tak se mi čtyři budeme snažit je zastavit." "Čtyři proti dvanácti?" "Jak víš že jich je dvanáct?" "Jelikož největších a nejsilnějších bojovníků Demácie, kteří se mimochodem dostali do Ligy, je jen třináct, ale Quinn se tohoto tažení nezúčastnila, jelikož jsme dobří přátelé." Pokynul jsem hlavou a Lejsi šla ostatní varovat. Já, Ezreal, Lejsi a, Ehret. jsme se sešli a chránili ostatní. Po příchodu nepřátel se přidala i Divine, Stark si na sebe vzal brnění a Nataša se Stevem se také přidali. Bylo nás sice víc, ale jak by řekla Lejsi, nejsme synchronizovaní. "Dávejte si na ně pozor!" Varovala Lejsi. 

Pohled Divine

Demácie má s Ionií mír, ale pokud jde o Lejsi a tábor, mohu to porušit. Lejsi předstoupila. "Co tu děláte?" "Ty víš dobře co." "Chcete mě zabít?" "Né zrovna zabít, pokud možno jen zajmout." "Bez boje nejsou koláče. Tak si pro mě poťte, jestli to ovšem dokážete!" Lejsi si z toho děla srandu? Dva z nich se rozeběhli a zaútočili. Lejsi jim hbitě uhýbala. Nakonec jsme bojovali všichni. "Divine, pozor!" někdo na mě křikl. Otočila jsem se a skrčila. Nade mnou prosvištělo kopí. Držitele kopí jsem skopla na zem, ale on hned vyskočil a bodal kopím sem a tam. Jen tak tak jsem mu uhýbala. Nevnímala jsem okolí a tak jsem nedokázala předpovědět, že na mě někdo zezadu zaútočí. Holka, celá v brnění a s křídly mě svrhla k zemi a dala mi meč na hruď. "Na co čekáš?" Zeptal se jí Xin Zhao s kopím. "Máš pravdu." Jak to dopověděla, tak jsem se portla a stála jsem za Xin Zhaem. Chtěla jsem mu dát do držky mým měsíčním mečem, ale Kayle mě zastavila jejím mečem. Byli rychlí a dobře spolupracovali. Podívala jsem se po okolí než jsem znova udeřila a zahlédla jsem, že to moc nedáváme. Využila jsem sílu mé magie a nějak porazila Kayle. Xin Zhao zatím byl úplně někde jinde a tak jsem mohla pomáhat ostatním, jenže jsem po několika minutách jsem byla těžce poraněna a tak jsem se vzdálila a dívala jsem se bezmocně na tu zkázu. Vypadalo to, že Demácie vyhraje. Na bojišti zbyli už jsem Lejsi, Ehret a Fairy. Demácie měla raněných bojovníků ale taky hodně. Fairy byl rychlí a nezasažitelný jako obvykle, ale Lejsi nahodila jinou taktiku, vzala si nejvíc op brnění a nechala Demáciany, aby do ní sekali meči a tak. Vypadalo to, že Lejsiina strategie fungovala, Demáciané se unavili a Lejsi je jen postřílela. Všichni byly unaveni. Najednou se Garen, největší Lejsiin rival, rozeběhl, vyskočil a svým mečel prudce švihl dolů. Lejsi překřížila ruce a dala je nad hlavu. Ozvalo je tříštění kovu, ale nikdo nevěděl jestli je to Lejsiino brnění nebo Garenův meč, protože pád Garenova meče na Lejsiiny obrněné ruce Lejsi zatlačil k zemi, ta pod Lejsi praskla a všude se rozprostřel písečný prach, takže nebylo vidět ani na krok. "Poté, co se písečný prach usadil, jsme si všimly, že na bojišti nikdo není. Lejsi, Ehret, Fairy a Demáciani byly pryč. "Jak pravil Fairyho sen, zajali je Demáciané." "Jak to myslíš, Ezreali?" "Fairymu se zdál sen a ten ukazoval na tuto událost." "Jako všechny sny a myšlenky." "Přesně." "Musíme je najít." "Někdo tu musí zůstat." "Kdo nás rozřadí, když tu není Lejsi." "Tak já nevím, třeba tu zůstanou vedoucí a Biersack, Andy, Unknow a Harry. ostatní ať jdou se mnou." "No dobrá, ale bude to těžké." "Neboj Steve, mi to dáme." "Jděte k portálu do Runeterry a portněte se někam blízko demácie, ale ne přímo k ní." "Díky za radu Steve." Šli jsme všichni čtyři k portálu. Já, Vlad, Ezreal a Tonny. "Počkejte na mě, já půjdu radši s vámi." Přiběhla k nám Caitlyn. "Dobrá." Vstoupili jsme do portálu a objevili jsme se v lese blízko Demácie......