Pohled Ezreal

Obklopeni vojáky jsme se rozhodly vzdát se. Divine nám to tak nařídila a poprvé v životě neposlechla Lejsi. Hodily nás do stejné cely jako Lejsi a ostatní. "To jste to udělaly?" Seřvala nás Lejsi. "Musíme vymyslet plán." Mluvila za nás Divine. "To nepomůže, jelikož oni mají jeden směr a jak znám demaciany, nevzdají se." "Pomůže něco." "Ne, nenechají se přemluvit a v boji mají přesilu. Nikoho nechci zatáhnout do této situace." "Ale dostaneme se od sud, že jo." "To nevím, buď při popravě je nějak přesvědčím, aby aspoň vás nechali na živu a vrátily vás do tábora, nebo nevím, co se s vámi stane." V Divine jsem viděl zděšení. Uslyšel, jak k nám někdo přichází. "Lejsi." Lejsi se otočila. "Co je." Byla to postava v plášti. "V klidu." "Jak asi mám být v klidu!" Lejsi nepoznává ten hlas? I já jsem ho poznal a to jsem Quinn neviděl staletí. "Ty mě nepoznáváš po hlase?" "Proč bych měla?" Quinn si sundala plášť. "Quinn." S nechápavým pohledem se na Quinn podívala. "Ano." "Co tu děláš?" "Přišla jsem za vámi, nemohu?" "Ano můžeš, ale to tě nikdo nezpozoroval?" "Ani ne, můžu pro tebe něco udělat?" "Dostat nás odsud nemůžeš, a kdyby si se o popravě spikla, zkazilo by ti to reputaci ještě víc, takže ne." "Tak aspoň můžu jít do Noxu." "Myslíš, že si mě ještě pamatují?" "Jasně, že jo. Jsi u nich jako vzor, legendární válečnice." "Něco jako Renekton v Shurimě a Garen v Demacii." To poslední zvýraznila. "A nezapomínej na Dariuse a jeho egoistického bráchu." "Dobrá, jsou dobří, ale vyhrát nemůžou, Demácie je silná." "Předtím vyhráli." "Jen díky mě." "Darius se od tebe lecos naučil." "Ale ne všechno, on nemůže používat magii a Swayn je jen pouhým zaklínačem havranů." "A co Kata, kdy jsi ji viděla naposled a nezapomínej na malou princeznu." "ano máš pravdu, že se mohly hodně zlepšit, ale to Demácie taky." "Já za Noxem dojdu a přísahám, že budete volní." Řekla hrdě Quinn s otočila se zády připravena na odchod. "Čekej." Quinn otočila hlavu. "Zajdi na princem." Quinn kývla hlavou a odešla. Nechápal jsem jaký princ. "Jaký princ?" Zeptal jsem se Lejsi. "To uvidíš." Pokrčil jsem rameny. Pobyt v cele byl takřka věčný. slyšel jsem hlasy jak si povídají o popravě. Seděl jsem u stěny napravo a tak jsem to slyšel jen já. "Kdy to vlastně započne?" Zeptal se první hlas. "To nám ještě Jarvan neřekl." Odpověděl mu druhý. Když Jarvanovi IV tykají, tak jsou to jeho nejbližší a to může být jen pár lidí, Garen, Xin Zhao, Lux, Kayle, Fiora, Galio, Lucian, Shyvana, Riven, Sona, Vayne a dokonce i Poppy z dalekého města BandelCity, ale i nepřátelé mu říkají jménem a pak je tu Quinn, ta mu taky říká Jarvan, i přes její blbou reputaci. Chvíli jsem neposlouchal, ale když jsem zase začal, to co jsem slyšel mě zděsilo. "Těším se, až konečně pocítí opravdovou smrt." "Co když přežije." "To se nestane, její popravu má na starost sám Jarvan a Garen." "Co chtějí dělat?" "Co asi, probodnou jí hrdlo, aby se topila v agonii a to před celou demácií. Na tenhle ceremoniál všichni čekali pěkně dlouho." "Ano, náš největší rival, ale pořád nevěřím, že by se tak snadno vzdala." "Seskupili jsme všechny naše nejlepší vojáky." "I Luciana?" "Ano." "A toho jste vzali kde?" "Na stínových ostrovech, kde jinde?" Pak vše ztichlo a po pár minutách se ozvaly kroky. "Jsme připraveni, za dvě hodiny má být na popravišti." "Jasně, Jarvane." Slyšel jsem smích a pak dost nepodstatné informace, které jsem ani slyšet nemusel. Zvedl jsem se ze země a šel k Lejsi. "Máš už jen necelé dvě hodiny." "To jsi zjistil kde?" "Za mojí stěnou jsou nějací bojovníci a o tomhle si povídali." "Dobře, díky." Lejsi to vzala jako samozřejmost. Oddychl jsem si a šel jsem za Fairym.

Pohled Lejsi

Už jen hodina, Quinn to nemůže stihnout. Zavřela jsem oči a psychicky jsem se na to připravovala. Uslyšela jsem řinčení řetězu a vrzání mříží. Okamžitě jsem byla na nohou s otevřenýma očima. "Jak už asi tušíš, je čas." Vysmál se mi do obličeje Xin Zhao. Divine ho zkoušela zastavit, ale on jí jen odstrčil. Odešla jsem z cely. Na popravišti jsem byla dost vyvýšená a dívala se na mě celá Demácie, doslova. "Co bude s mými přáteli?" "Zůstanou v cele." "Takže se jim nic nestane?" "Ne, jen budou tvrdě pracovat, až do roztrhání těla." Zasmál se. Sklopila jsem hlavu. Měla jsem svázané ruce, ale na pódiu jsem stála já, Garen, Jarwan a Xin Zhao. Nic kolem mě nebylo, co chtějí dělat? "To jsem zvědavá, jak mě chcete popravit." "Tak, jako to dělává Draven našim lidem." "Neumíte to a navíc nemáte sekery, ale meč. Draven vždy nechává jen malou naději svým obětím, ale stejně to nestihnou." "To nevadí, mi ti jen probodneme hrdlo." "Proč mi radši neuseknete hlavu?" "To by nemělo ten efekt, ty se budeš topit v agonii." Při těchto slovech mi zamrazilo v zádech. "Ale teď dost řečí." Jarvan vytáhl své kopí, meč, nebo co to bylo a připravoval se na bodnutí. Garen mě zatím držel. Nemohla jsem se hýbat. "To mě rovnou mohla znehybnit Luxka, nebo to by taky nemělo ten efekt?" "Přesně." Protočila jsem oči. Občané odpočítávali. 3... 2... 1... Najednou něco pode mnou vybuchlo a já jsem se se posunula na stranu. Jarvan mi propíchl bok místo hrdla a upadla jsem do hlubokého omráčení.

Pohled Fairyho

"Doufám, že jsme to stihly." "To se nedalo nestihnout." Darius se zasmál. Noxus je zvláštní město, se zvláštními lidmi, ale zachránil Lejsi, možná a to se cení. "Fairy, rychle běž!" Pokynul jsem hlavou a jako pravý assassin jsem prosvištěl kouřem, mezi všemi těmi lidmi a nakonec jsme se dostal na pódium popravy, která se už nekonala. Rozhlédl jsem se mým jestřábím pohledem a sebral Lejsi. Přiběhl jsem zpátky ,do bezpečné vzdálenosti. Lejsi nevypadala zrovna nejlíp. Annie, Azire, postarejte s o ní, musím jít do boje." "Samozřejmě, ale pak se k vám přidám." Pousmáli jsme se a já vyrazil do středu boje. Vystoupil jsem na nejvyšší věž v Demácii a pozoroval jsem , co se dole děje. Všechno se uknidlilo a uprostřed obrovského náměstí stál Noxus, mi a Nassus proti Demácii. Quinn se radši nezúčastnila boje, nechtěla bojovat proti nám a nechtěla ani být proti své vlasti. Strhla se nehorázná bitva. Po několika hodinách byly všichni polámaní, vyčerpaní, ale Darius, Draven, Garen a Jarvan zas tolik ne. Dál bojovali. Ostatní se stáhli k Lejsi. Právě nastala ta chvíle, nastala chvíle odplaty. Zvedl jsem se a skočil z věže. Plnou rychlostí jsem se řítil dolů přímo na Garena. Vtasil jsem moje kudly, mimochodem, už jsme měli všichni naše zbraně zpátky a namířil na něj. Vystřelil jsem je a ony zasáhly Garena do ramen a díky jejích rychlosti mu prosvištěli brněním a zarazily se hluboko, asi to muselo bolet. Přistál jsem uprostřed těch čtyř. Bouchlo to a podlomila se země, všude byl zase prach. Narovnal jsem se a oklepal si prach z kápi. Podíval jsem se na moje nepřátele, v jejich obličeji byl vidět udiv, odhodlání, ale i náznak strachu. Rozběhl jsem se proti Garenovi, udělal jsem salto nad jeho hlavou a chopil se mích čepelí, vyrval jsem mu je z ramen a přistál za ním. Garen poklekl a zařval v agonii. Jarvan opětoval útok, ale nato byl moc pomalý. Objevil jsem se za ním. "Nevýhoda brnění, Jarvane." Ostře se otočil, ale já jsem byl už zase někde jinde. Darius s Dravenem na to jen nevěřícně čuměli. Zaběhl jsem si pro Dravenovo sekeru, protože Dariusova byla moc těžká. rychlostí rádiových vln jsem se přesunul k Jarvanovi a přesekal jsem mu brnění. Zastavil jsem se zase u Dravena a vrátil jsem mu jeho zbraň. Nevěřícně si jí prohlížel a já jsem mezitím zase byl u Jarvana. "Takhle je to lepší, nemyslíš." Jarvan se stáhl a odtáhl i Garena. vyšplhal jsem na nejbližší věž. "Dnes nikdo nezemře, ale nikdy si nezahrávejte s Lejsi a jejími spojenci!!" Zařval jsem, jak jsem jen mohl a šel jsem s Dariusem a Dravenem zpátky k ostatním. Po boji vypadala Demácije jako trosky. "Jak si to udělal?" zeptal se mě Draven "Tak, jak by to udělala i Kata, proč tu není?" "Momentálně je na nějakým tažení proti Freliordu." Dodal Darius. Poté, co se vše vyřešilo, jsme se rozloučili se všemi a vrátily se do tábora. Zjistili jsme, že uplynuly už tři dny, že máme jen jeden den a že je noc, tak jste šli spát.