Byl to poměrně ucházející podnik. Nevím, jestli bych do něj šla za každou cenu, ale byla tam jedna věc, která mě přesvědčila o tom, že bych měla pracovat právě tady. Zpívalo se tam. Dělala se tam hudební vystoupení, ale také třeba komická. A nad podnikem jsem mohla za menší poplatek bydlet, což byla další docela dost slušná výhoda. Hlavně jsem ale měla šanci dostávat plat a mít volné dny. Otevíralo se až večer, takže to byla hlavně práce přes noc, což znamenalo, že bych skvěle stíhala kurzy, na které jsem chtěla chodit.
Christopher mi pomohl všechno zařídit, od stěhování až po zápisy na mé vybrané kurzy. Měl teď v práci volněji, údajně dokončil nějakou významnou zakázku, a tak se zdálo, že má čas i na mě.
Říkala jsem, že jsem mu chtěla za své bydlení něco dát, ale nevěděla jsem co. Jak se tak ale ukázalo, Christopher věděl.
Ráda bych řekla, že když mě začal líbat na krk, tak jsem se odtáhla a odešla z místnosti. Že jsem ho slušně odmítla nebo cokoliv. Ale jediné co mi v tu chvíli běželo hlavou bylo, že mu dlužím. Nemohla jsem se zbavit toho pocitu, že mu dlužím a není žádný jiný způsob, jakým mu to můžu splatit, obzvlášť, když on si vybral tenhle. Říct „ne" bylo v tu chvíli těžší, než kdykoliv předtím.
V hlavě mi bliklo několik vzpomínek na Finna. Už dlouho jsem se s nikým jiným nelíbala. A nikdy v životě jsem s nikým jiným než s Finnem nespala. A Christopher byl o tolik starší, ačkoliv vážně, vážně hezký. Takový ten chlap, co by mohl dělat herce a ještě v padesáti by na něj letěly náctileté slečny, však víte.
Čím víc se snažil, tím víc jsem podléhala. Neptal se na svolení, ačkoliv rozhodně nebyl hrubý. Svolení jsem mu prostě dala tím, že jsem se nebránila a nechala ho, aby srovnal účty.
Bylo to jiné než s Finnem. Ne lepší nebo horší, prostě jiné. Co bylo horší, byl ten pocit, který jsem měla potom.