Tak moc jsem se soustředila, že jsem během chvíle zapomněla i to, jak se jmenuju. Natož, kde leží která kartička. Prohrávala jsem a čím víc jsem prohrávala, tím hůř jsem hrála. Ani nemělo cenu to počítat, protože měl o tolik kartiček víc než já, že to bylo viditelné na první pohled. Vítězoslavně se ušklíbl, bylo vidět, že ho celá situace náramně baví.
"No, zdá se, že to máš spočítaný, Royalová," prohlásil pobaveně Parker.
"Spíš bych řekl, že počítat to netřeba," dodal Avery a Wyatt se jen zasmál.
Finn mlčel, což nebylo nic divného, mlčel vždycky.
"No jo," zahučela jsem. Cítila jsem se trapně a zahanbeně, ale nehodlala jsem to na sobě dát znát. Ačkoliv v hlavě jsem vyšilovala, co když mu dám tu pusu špatně a všichni to uvidí? A nebo to okomentuje?
Tak či ona jsem se prostě narovnala a hnědé vlasy si přehodila na záda.
"Nebudeme z toho dělat vědu," prohlásila jsem a vstala jsem. Když už prohrát, tak s grácií, jednu ruku jsem mu položila na tvář a druhou jsem se zapřela o opěradlo gauče, sehnula jsem se k němu. Spojila jsem naše rty a nechala ho, aby se pomalu zaklonil a zapřel zády o opěradlo, zatímco naše rty byly stále spojené. Všichni začali tleskat a jásat a já nevím co. Odtáhla jsem se od něj a jen se podívala po těch pobavených obličejích. Na chvíli jsem ale zachytila i ten jeho výraz. Úšklebek mu zmizel, byl docela roztomilý, když se na mě tak nevinně a omámeně usmál.
"Myslím, že už je docela pozdě, dobrou noc," popřála jsem jim všem sladce a sebevědomě jsem si to odkráčela do ložnice, kde už všechny dívky spaly. Teprve tam jsem se mohla zhroutit do postele a roztřást se nervozitou.
Řachavého Petra jsem následující dny trénovala, ne snad, že by se to dalo nějak extra natrénovat, ale trochu svou paměť popohnat můžete. Zdokonalila jsem se v něm natolik, že mě až do pětatřiceti nikdo neporazil.
Ten večer jsem ale neměla ani tušení, jak moc tahle jedna hra, tahle jedna pusa, ovlivní můj život. Ani mě nenapadlo, jak velký dopad tohle bude mít.