Caspian. Věřili byste, že někteří lidé pojmenují svého syna Caspian? Já vím, naši vymýšleli jména jen z Bible a těžko se můžu tvářit, že vybrali to nejlepší, ale Caspian? Caspianův otec byl poměrně váženým úředníkem na Ministerstvu kouzel. Přesně ten tatík, který dá škole nějaké ty peníze, aby vyžehlil synkovi problémy. Ostatně škola měla na výběr, buď v tichosti přijme peníze nebo bude mít následující den inspekci na krku. A přesně z toho důvodu byl už ve třetím ročníkem uznávaný i páťáky. Nechci snad říkat, že by se mu sedmáci klaněli, to vůbec. Samozřejmě na škole bylo víc lidí, kteří měli vlivné rodiče, ale pravdou je, že Caspian si vždy ke všem našel cestu. Nikdy nepodlejzal, ale zároveň věděl, jak se lidem dostat pod kůži. Měl ochranu několika starších studentů a mladší ho brali jako autoritu. Peníze jeho rodiny ale nebyl jediný důvod, proč byl on vůdce party. Samozřejmě se on tak sám nenazýval a nikdo mu tak neříkal, ale bylo takové nepsané pravidlo, že se vždy vše udělá s jeho vědomím a svolením. Že on má rozhodující slovo a on je ten, kterého ostatní poslouchají. Právě proto, že si svou autoritu nevydupával ji měl. Byl totiž ze všech nejchytřejší.
Zapůsobilo na něj, jak jsem se jim postavila. Malá holka proti pěti klukům a bez jediného mrknutí je tam seřve a ještě jednoho nakope. To, že jsem pak vybrečela všechnu vodu z těla, to už samozřejmě nevěděl. A to byl důvod, proč jsem se já dostala pod ochranu jeho party. Zjistila jsem to asi o týden později, když jsem rozespalá šla z hodiny a jedné starší holce jsem shodila učebnice. Byla z naší koleje, ale to jí nebránilo, aby začala hystericky ječet a častovat mě nadávkami. I bych se jí omluvila, ale po jejím výstupu mě nějak přešla chuť, takže jsem se jí v těch učebnicích ještě prošla. Během chvíle už jsme ječely obě, chytla mě za vlasy a vzhledem k tomu, že vážila tak o třicet kilo víc a byla o hlavu vyšší, chybělo málo, aby mnou mrskla o zem.
"Na holky běžně neútočím," ozval se líný hlas. Otevřela jsem oči, které už jsem měla pro jistotu zavřené, abych se připravila na pád a viděla celou tu jejich skvadru, jak míří hůlkami proti nám.
"A vlastně ani nic nemáme proti tomu, když se holky perou," ušklíbl se úlisně ten, co mi tahal za sukni.
"Ale buďme upřímní, jestli ji nepustíš, pravděpodobně ti vylepšíme obličej," usmál se Caspian.
"Ne snad, že bychom na něm ještě mohli něco kazit," mrkl další z nich.
Pustila mě, koukala na ně, ale neřekla nic, jen si začala sbírat učebnice, sehnula jsem se a taky jich několik sebrala.
"Díky," řekla mi skoro neslyšně, když si je vzala.
"Pochopila jsem, hůlky můžete sklonit," řekla ještě, než zmizela v chodbě.
Zmateně jsem se po nich rozhlédla, zatímco oni skutečně své hůlky skláněli.
"Já jsem Caspian Cornish," natáhl ke mně ruku.
Zaváhala jsem, a pak jsem ji s menším úšklebkem přijala: "Příšerný jméno."