Strávili jsme spolu v podstatě celé léto. Ne jenom s Finnem, se všema. S celou partou, ale i s bráchou a jeho kamarády. Cestovali jsme po Velké Británii celé dva měsíce prázdnin a s Finnem nás to jen utvrdilo v tom, že náš vztah je tak silný, aby zvládl i tu odluku. Nedokázali bychom se rozejít jen kvůli tomu, že bychom měli pocit, že to nezvládneme. To jsme to raději chtěli zkusit a zjistit, jestli máme šanci.
Po prázdninách nastoupil Avery s Caspianem na ministerstvo, aby se začali zaučovat. Wyatt se šel učit na bystrozora a Parker začal pracovat v jednom baru pro kouzelníky. Finn se rozhodl trochu cestovat a věnovat se zvířatům. Díky své matce měl cestování usnadněné. Hodně jsme si psali, každé prázdniny jsme byli spolu a kdykoliv jsem byla v Prasinkách, byl tam. Samozřejmě ale, že ty dva roky už nebyly jako dřív, bez kluků to bylo všechno... naprosto jiné. O tom ale později. Hlavní je, že naše parta nějakým způsobem i nadále držela pohromadě. Tetování, která jsme měli na těle, byla důkazem, že tohle spojení je navždy. I ostatní kluci za mnou často jezdili a oni se spolu stýkali neustále, když to šlo.
Ráda bych řekla, že se naše přátelství nikdy nerozpadlo. Ale není to tak úplně pravda. Všechno to postupem času začalo být dost komplikované. První komplikace nastala, když Averyho přijali jako praktikanta na Odbor záhad. Změnil se, byl mnohem méně výřečnější a vzhledem k tomu, že už takhle nám říkal o svém životě minimum, teď jsme nevěděli vůbec nic. Caspian se začal věnovat právničině, v čemž byl teda vážně eso. Druhý zlom začal ve chvíli, kdy jsem se rozhodla odjet.
Byla jsem rok po škole doma, čekala jsem, až moje sestra nastoupí do Bradavic, a tak nějak jsem chtěla udělat radost našim a trávit s nimi čas. Nemluvě o bráchovi, a tak. Samozřejmě, že jsem svoji rodinu milovala a miluju. No ale pravdou bylo, že žít s mojí mámou pod jednou střechou bylo v nemožný.
„Tabitho Ruth," zašeptal Finn, když mě držel v náručí.
„Ano?"
„Už nebudu cestovat. Budu tady, s tebou."
S překvapeným výrazem jsem se odtáhla, abych se mu zadívala do očí. „Jak to myslíš?"
„Našel jsem si práci, tady. Blízko," vysvětlil.
„Jakou práci? Kde?"
„Budu pracovat v rezervaci pro draky."
„No ty si se zbláznil!"
„Vlastně... vlastně už tam dva týdny pracuju. Nechtěl jsem ti to říkat, dokud jsem neměl potvrzený, že mi to místo zůstane," zazubil se pobaveně, ale já od něj odstoupila.
„Finne, ty ale... to ne. Co když se ti něco stane?"
Finn trochu nakrčil obočí, moje reakce mu asi nepřišla zcela adekvátní. „Tabitho Ruth, je to práce snů. Od začátku jsem to všechno dělal jen abych mohl pracovat s draky, copak to nechápeš?"
„Ne, to teda nechápu," zavrtěla jsem hlavou. Tohle tvrzení mě překvapilo, věděla jsem, že ho drakologie baví, ale nikdy se nezmínil, že jeho životním cílem je pracovat v rezervaci.
„Našel jsem pro nás byt, blízko rezervace, budeme moct bydlet spolu, co říkáš?" podíval se na mě s nadějí v očích. A za slova, která jsem mu odpověděla, jsem se ještě nějakou dobu nesnášela.
„Já odjíždím do Ameriky."