S největší pravděpodobností se ještě vrátím k vyprávění o Finnovi, ale pravda je, že toho zas tolik k vyprávění už není. Jen sladké příběhy pubertální lásky, o které jsem si myslela, že bude trvat věčně. A jak už víte, netrvala. Poslední rok, který jsme spolu na škole strávili, byl bezchybný. A mě to jen utvrzovalo v tom, že budeme vážně navždycky spolu. Konečně jsem poznala jeho rodiče a pochopila, proč nechtěl, abych je znala. Jeho otec měl problémy s alkoholem. Byl to takzvaný fungující alkoholik. Zvládal chodit do práce a nějak se o sebe starat, více či méně i o rodinu, ale ve volném čase se utápěl v chlastu a Finna sem tam i seřezal. Jeho matka s ním byla z neznámých důvodů, nicméně k rozvodu se neměla, a tak cestovala různě po světě, aby s ním nemusela trávit čas. Samozřejmě kvůli práci. A díky tomu mohli působit jako spořádaná rodina.
Finn právě díky tomuhle začal už v dětství mít raději, než lidi, knihy a zvířata. Hádám, že spousta z vás má pochopení. Ono to je vážně často mnohem lepší. O tom, že ve mně podporoval lásku ke knihám už jsem mluvila. Nicméně v té době to nebylo zas tak divné. V Bradavicích se dalo buď poslouchat kouzelnické rádio nebo trávit čas právě nad knihami, což dělalo ve volném čase poměrně dost lidí. Finn ale trávil docela dost času v Zapovězeném lese, ze kterého si nosil do hradu poraněná zvířata nebo se pokoušel blíž poznat nějaké ty tvory. Právě to byl důvod jeho neustálých jizev, škrábanců a poranění. Tuhle jeho stránku znal z kluků asi jen Caspian, který s jeho výpravami nesouhlasil, ale zároveň ho nechával, aby si dělal, co chtěl.
Problémy, které jsem objevila v našem vztahu až později, mi v té době nepřišly jako problémy. To, že občas dělá žárlivé scény, nechce, abych nosila příliš vyzývavé oblečení nebo mi třeba naznačí, že se ten den moc cpu... To všechno mi nejen přišlo normální, ono i bylo. My dva jsme byli perfektní pár a nikdo o tom nepochyboval. Takže jestli čekáte, že náš rozchod přišel po jeho odchodu z Bradavic, tak ne.
„Tabitho, pojď s námi," přišel pro mě Parker, když jsem v Prasinkách seděla s holkami na máslovém ležáku.
„Co je?" protočila jsem mírně očima.
„Rozluč se a pojď, kluci čekají," vyzval mě.
„Bože, vy jste poslední dobou tak otravní," zaklela jsem a zaplatila za sebe, abych teda vyrazila s Parkerem ven. Došli jsme do jedné hospody.
„Tak kde jsou kluci?" zeptala jsem se ho podezřívavě.
„Ticho buď," řekl a kývl na hospodského, který se rozhlédl a pustil nás dozadu.
Nechápavě jsem šla za Parkerem, ale po hábitem už jsem svírala svou hůlku.
„Vám to trvalo," postěžoval si Caspian a Parker jen protočil očima.
„Co se to tu děje?" pohledem jsem vyhledala Finna, který z nějakého důvodu neměl košili na sobě.
„Rozhodli jsme se, že před odchodem ze školy si uděláme společný tetování," vysvětlil Caspian, „neříkali jsme ti o tom, abys o tom zase až moc nepřemýšlela, znáš se. Každopádně se tě ptáme teď a tady, jdeš do toho s námi?" všichni na mě koukali.
„Jaký? A kam?"
„Jaký je snad jasný, ne? Původně jsme chtěli na prso, ale Finn nám řekl, že jestli do toho jdeš s námi, tak prsa se zakazují," zasmál se Wyatt.
„Tak co?" zopakoval Avery, „jdeš do toho s námi?"