"Promiň, Tabitho promiň," couvl o krok vzad. Za ty roky jsem se naučila vše potřebné. Upírala jsem na něj chladný pohled a pomalu k šla k němu blíž, prsty omotané kolem hůlky. "Na nějaký promiň je pozdě," řekla jsem vztekle. Neměla jsem svůj den a tenhle tupý žluťásek měl tu drzost do mě vrazit. Co na tom, že byl o rok starší, než já. Z mé hůlky vystřelil záblesk světla a než se vzpamatoval, už jsem byla ta-tam. Věděla jsem, že si nedovolí si stěžovat. Ať si vysvětluje jak chce, že mu z uší tryská hnis. Neschytal to ještě tak hrozně, protože jsem v tu chvíli byla sama. Ti chudáci, kteří narazili na naši celou partu, ti na tom byli o dost hůř. A nebudu lhát, mnohdy si to vůbec nezasloužili. Stačilo, aby třeba někdo poslal potlouk na Finna při zápase, druhý den visel na stromě, přivázaný za tkaničky u bot. Občas jsme někoho šikanovali za to, že mu prostě nešlo učení nebo nám byl nesympatický. Však to znáte, takoví ti lidé, kteří vás štvou už jenom svým hlasem. A vlastně štvou všechny, jen ostatní to přecházeli, zatímco my jsme jim dávali lekce za něco, za co vůbec nemohli.
Občas ale měli štěstí, jako například ten z Havraspáru, který se mi znelíbil kvůli tomu, jak špatně nosil uvázanou kravatu.
"Řekni mi, když tě teď za tu kravatu přivážu k lustru, co se stane?" zeptala jsem se sladkým tónem. V jeho očích se objevil strach, zatímco dva jeho kamarádi za ním pomalu couvali. V tu chvíli jsem ale ucítila jemný stisk na rameni. Samuel.
"Copak se to tu děje?" jeho klidný hlas se rozlehl celou chodbout.
"Sle....slečna Royalová mi chtěla vys...vysvětlit, jak se váže kravata," vykoktal ten prvák.
Samuel kolem mě pomalu prošel, ruku mi lehce položil na hůlkou a sklonil ji, zatímco přešel k tomu klučinovi. "Rozumím, slečna Royal má totiž ráda módu," natáhl k němu ruku, "kravatu si vázej jak jenom chceš, pokud bys ale rád vypadal dobře, doporučuju full windsor, ten half nevypadá moc dobře," převzal si od chlapce kravatu a nasadil si ji, uzel mu na ní uvázal, a pak mu ji podal zpátky. "Příště tě ho naučím a teď upaluj," mrkl na chlapce a ignoroval můj propalující pohled v zádech. Všichni tři kluci s radostí uprchli.
"Tabitho," otočil se na mě. Jen jsem pokrčila rameny. "Vypadal jak idiot," hájila jsem se.
"Neboť každý, kdo se povyšuje, bývá ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."
"Zase cituješ Bibli?"
"Zase se chováš proti Bibli?"
"Same!" zahučela jsem s protočením očí. Jen se na mě usmál a jemně do mě drcnul. "Už jsi dnes byla na večeři? Mají lívance s jahodama!"