Jestli si Finn myslel, že doma prozradím, že jedu jenom k němu, tak se teda vážně hodně spletl. Tohle jsem nemohla říct nikomu, prostě nikomu. Ani Pandoře, ani Averymu, co víc, dokonce ani Samuelovi, protože ten by šílel. Tyhle kluky kvůli mně toleroval, rozhodně je ale neměl rád. Naši nakonec ale souhlasili, že můžu odcestovat sama, společně s Finnem. V případě, že si tedy pro mě přijde až sem a oni usoudí, že je vhodný. No prostě to byl trapas a ruka se mi třásla, když jsem to Finnovi psala do dopisu. Překvapila mě ale jeho samozřejmá odpověď.
"Přijedu v sobotu, ve tři odpoledne. F." Víc v dopise nestálo. Jediné co jsem mohla, bylo vyhrožovat Samuelovi, aby o něm před našima mluvil v tom nejlepším světle. Ale ani jsem nemusela, udělal to sám od sebe, ačkoliv mně o samotě říkal, ať si to ještě rozmyslím, že mě ke Caspianovi domů doprovodí.
Sám ale věděl, že to není o moc lepší, tam těch kluků stejně bylo pět. Rozdíl byl v tom, že už tam byly i nějaké ty holky. Minimálně Pandora, se kterou se sice nemilovali, ale důvěřoval jí a respektoval ji. Věděl, že by mě nikdy nevystavila nebezpečí.
"Dobrý den, jmenuju se Finn Thompson," představil se našim a počkal, až k němu táta natáhne ruku. Musím přiznat, byla jsem vážně překvapená. Jeho naštvaný výraz zmizel kdesi. Na sobě měl volnější bílou košili, která nebyla společenská, ale zároveň vypadala elegantně. Zastrkanou ji měl v modrých džínách, ačkoliv na džíny bylo vedro. Ale víte, jak to bylo. Pomalu začínala móda osmdesátek.
"Dobrý den," táta mu stiskl ruku.
"Doufám, že jsem nezvolil nevhodný čas pro svůj příjezd." řekl Finn zdvořile a já jsem na něj vyvalila oči a skoro jsem otevřela pusu. On si mě ale vůbec nevšímal, mluvil s našima, jako kdyby se s nimi znal už deset let. Jako kdyby tolik slov, kolik řekl za půl hodiny, neřekl ve škole za celý školní rok.
"Co se vám stalo?" zeptal se táta po chvíli a poukázal na jeho nové šrámy na obličeji.
"To nic, pane. Pouze jsem sportoval, chvíle nepozornosti. Nevšiml jsem si rozvázané tkaničky a skončil jsem v příkopě, kde rostl šípek. Zkrátka a dobře jsem byl poslán k šípku," zazubil se a táta ho se smíchem plácl po rameni a nabídl mi pivo.
"Voda bude stačit, děkuju."
"Správná odpověď," mrkl na něj táta a už si ho vedl ke stolu. Že tam stojím, celá zmatená a nechápavá, to asi nikomu vrásky nedělalo.