"Přijeď nejdřív ke mně," zády se opíral o strom, nohy měl pokrčené na lavičce a bezstarostně si je objímal. Sledoval mě. Řekl to tak náhle, bez nějakého předešlého varování, že jsem prostě nedokázala skrýt šok.
"Co? Proč?"
Zbytek party byl v té době kdesi. Učili se, randili, spali... A my dva jsme seděli pod tím Starým Dubem, který byl starý už tenkrát a dívali se na sebe. Jen tak jsme si bezstarostně povídali, plánovali léto. Měli jsme jet všichni na týden ke Caspianovi, aby klukům přišly výsledky z NKÚ, až budou spolu. Pandora tam samozřejmě měla být taky a Parker každé dva týdny tvrdil, že tam s sebou vezme někoho jiného.
"Protože s tebou chci být sám," řekl to tak suverénně, jako kdybychom tyhle debaty vedli dnes a denně.
"Já... promiň, ale pořád nevím, o čem...," naklonila jsem hlavu na stranu, "co?"
Nevyvádělo ho z míry, jak moc nechápu, prostě slezl z té lavičky a přešel ke mně. Musela jsem zaklonit hlavu, abych na něj viděla. Přes tváře měl několik nových škrábanců.
"Ale já..."
"Prostě bych byl rád jenom s tebou, aspoň pár dní," vysvětlil.
"Tak jo," ani jsem nepřemýšlela, prostě mi ta odpověď vyklouzla ze rtů.
"Tak jo?" zeptal se, bradu mi prsty něžně zvedl, aby se mi zadíval do očí. Těžce jsem polkla ale něžným přikývnutím jsem mu svoje slova potvrdila.
Na tváři se mu po dlouhé době usídlil menší úsměv.
"Přijedu si pro tebe, Royalová. Ať vaši vědí, že jsi v dobrých rukou," pousmál se ještě, než odešel a mě tam nechal celou zmatenou.