Za těch několik dní, kdy jsem byla s Finnem, jsem nepotkala ani jednoho jeho rodiče. Ani po té puse jsem ho nenechala, aby spal se mnou v posteli. On to vlastně ani nezkoušel, byla to taková naše... oťukávačka. Během následujících dní jsme se hlavně drželi za ruce, objímali a hladili... No bylo to prostě fajn. A mně teprve teď došlo, že i když jsem si to nepřiznávala, k Finnovi jsem vždycky měla nějaké ty city a přitahoval mě.
"No konečně jste tady!" zasmál se Caspian, který pobíhal v nějakých béžových šortkách a košili po domě. Ani se nepozastavil nad tím, že jsme přišli spolu. Caspianův dům byl obrovský. Parker během chvíle přišel s jednou šesťačkou, Avery ten už tam pár dní byl, aby nemusel být v sirotčinci. Wyatt dorazil sám. "Kotě, jdi ukázat Tabithě, kde bude... uhm. A však ty tam trefíš," zašklebil se na mě a ještě ke mně došel, aby mě objal a Finna poplácal po rameni.
"U mě v ložnici bude Pandora. Wyatt s Averym a Finnem teda v ložnici vedle a Parker tady s... promiň, jak že se jmenuješ?" koukl se na Parkerův doprovod. Ta se jen pohoršeně podívala na Parkera, ale stejně odpověděla. "Allison."
"No, jasně," mávl Caspian, "tak tady Allison s Parkerem mají ložnici naproti vám."
Caspianovi rodiče byli skvělí, i přesto, že svého syna pojmenovali tak debilně. Čas jsme trávili u bazénu, čtením knih, ježděním do města a touláním se po okolí. Chodili jsme do kina, protože filmy jsme milovali všichni. A taky jsme párkrát jeli k moři. Prostě jsme si užívali léto, jak si ho jen lidi ve čtrnácti, patnácti, šestnácti a sedmnácti užívat můžou. A samozřejmě jsme trénovali i kouzla, protože hlídáček nás nemohl prásknout, když jsme byli v domě kouzelníků a Caspianovým rodičům to rozhodně nevadilo. Naopak nás v tom podporovali a jeho táta nás učil super kouzlíčka, kterými jsme mohli oblbnout pár prváků.