Parker, jméno měl dobrý, ale tím to končilo. Parker se snažil, vážně nechtěl být hloupý, jenže prostě byl. Ne na všechno, ale škola mu nešla ani zdaleka tak dobře, jako ostatním. V kouzlech často dělal chyby a při nekouzlících předmětech byl zase nepozorný. Snad právě proto si svoje ego doháněl různými narážkami. Byl to on, kdo mi strkal do sukně a koho jsem nakopla. A taky to byl často on, kdo spoustu věcí pochopil až jako poslední. Jestli měl ale na něco hlavu, byly to zákeřnosti. Dokázal jednoho tak vydeptat, že z toho brečel ještě týden. Skutečně prvotřídní šikanátor. Na svoje lidi ale dával bacha a v případě, že mi později někdo ublížil, byl to on, kdo mu to dal řádně sežrat.
Až o mnoho let později vyplynula napovrch pravda o tom, že moje prababička a můj praděda byli motáci. Než jsme tuhle skutečnost zjistili, neměli jsme tušení, proč se u některých dědových vnoučat schopnosti projevují a u jiných vůbec. Proto jsme v prvních letech tohle tajemství drželi hezky pod pokličkou. Až když se nás sešlo víc, jsme prostě udělali rodinnou sešlost a řekli si, jak to všechno je. Proto ne, já a brácha jsme nebyli jediní z rodiny, kteří studovali v Bradavicích. A to mi v určitých věcech studium značně usnadňovalo.