„Proč pořád neznám tvoje rodiče?" zeptala jsem se, zatímco on ležel vedle mě na boku a konečky prstů mi jezdil po břiše.
„Není o co stát," řekl prostě a dál se soustředil na to, aby mi prsty kreslil rovnoměrné kroužky do kůže.
„Já o to ale stojím, jsou to tvoji rodiče," řekla jsem, jako kdyby snad nebylo jasné, o co mi jde.
„Mmmm Tabitho Ruth," zamručel nespokojeně a lehl si vedle mě, zatímco já jsem si pro změnu lehla na bok a podložila si hlavu rukou.
Byl hezký den, byli jsme u moře a váleli se na dece, našli jsme si takový opuštěný plácek, kam nikdo moc nechodil. K moři nás samozřejmě vzali Caspianovi rodiče. Stejně to bylo zvláštní, že už jsme spolu rok. A celý ten rok byl prostě... kouzelný. Vztah, který jsme mezi sebou měli, mi mohly holky jen závidět. To, jak si mě bránil, jak mě znal za ty roky a přesně věděl, co chci, co mě naštve nebo utěší... kolikrát to vlastně věděl líp, než já. Znáte takový ty holčičí nálady, kdy máte na něco hroznou chuť, ale nevíte na co? Věděli jste, že na světě může být kluk, který to ví za vás?
Finn a já jsme byli spřízněné duše, o tom jsem teda nepochybovala. Ale to, že mě ani teď o prázdninách nepředstavil svým rodičům, to mě docela trápilo.
A nechci tvrdit, že to celý rok bylo jenom růžové, to teda ne. Hádali jsme se. A docela často. Ale rozhodně to nebyl důvod k rozchodu, protože naše hádky nikdy neskončily špatně, naopak. Vždycky jsme se usmířili. Oba jsme prostě tak trochu cholerici, takže v jednu chvíli jsem po něm v klubovně mrskla hrneček a v druhou mě on chytil za ruku a přitáhl do polibku, kterému jsem se poddala. Dva šílení blázni. Ale co byste chtěli, bylo nám patnáct a sedmnáct... svět jsme viděli trochu zjednodušeně a plánovali jsme si spolu naši italskou budoucnost.
„Já tě někdy představím, až bude máma doma, jo?"
„Fakt?"
„Ale no jo, to víš, že jo," zvedl hlavu, aby mě políbil a pohladil po tváři. „Jdeme najít Caspiana?" navrhl a já přikývla.

Caspian byl přesně tam, kde jsme ho nechali. Ležel na lehátku u bazénu, na očích měl sluneční brýle a tvářil se poměrně mrtvolně. V ruce držel pivo a ani se nepohnul, když nás viděl. Natož, aby se usmál, jak to vždycky míval ve zvyku. Sedli jsme si každý na jedno lehátko vedle něj.
„Zrovna odešli ti tři, po dvou hodinách mi dali pokoj. Nemůžete se taky zdejchnout?" navrhnul.
„Nemůžeme," odpověděli jsme s Finnem jednohlasně a usmáli se na sebe. Což teda jen donutilo Caspiana protočit očima tak moc, že to bylo i v těch brýlích vidět.
„Ve městě se dneska bude pít," navrhl Finn.
„Jo, já vím. A tancovat. Jo a budou tam i jiný holky, než je Pandora. Parker už mi všechno řekl," povzdechl si Caspian.
„Tak tím pádem už máš všechny důležitý informace a můžeš jít s námi," pokrčil Finn rameny.
„A hele, já s Pandorou promluvím, až se vrátíme, co?"navrhla jsem.
„Není o čem mluvit," zamručel, „tohle je jasnej rozchod."
„Já to furt moc nepobral," zjevil se za námi Parker, který si zrovna sušil vlasy, evidentně všichni tři jen doběhli do moře a zase přišli, protože Wyatt a Avery byli hned za ním.
„Vysvětlit by si nám to mohl," potvrdil Wyatt, „protože říct, že jste se rozešli, je po roce a půl docela vysvětlí na nic."
Caspian si povzdechl, nohy si z lehátka hodil na zem a posadil se. „Poslouchejte," sundal si brýle a protřel si oči. Měl je zarudlé a vypadal, jako kdyby už několik nocí nespal. „Řekl jsem Pandoře, že si myslím, že se poslední dobou chová zbytečně často jako kráva. Však víte, beru, když se tak chová k nějakejm drzej třeťákům, ale měl jsem pocit, že se tak často chová i k vám, i ke mně, a tak... je prostě nepříčetná a protivná. No a ona se hrozně urazila. Za chvíli jsme se hádali o věcech, které s tím vůbec nesouvisí. Třeba o tom, jak se koukám na zadek tý zrzavý páťačce nebo jak sprostě nadávám, když jsou po celým domě její vlasy," protočil očima a netrpělivě mávl rukou, „no to je jedno. Každopádně jsme se takhle hádali celou noc, ani jsme nešli spát. A ráno, když jsme měli vyrazit sem, tak mi řekla, že tohle nemá cenu a nikam nejede. Prostě se sbalila a odešla."
„A určitě to je konec?" zeptal se váhavě Wyatt.
„My nejsme jako Finn a Tabitha," protočil očima a změřil si nás pohledem.
„Jo, to je fakt," přikývl Avery. „Vy dva," kývl na mě a Finna, „se štěkáte v jednom kuse, ale všichni víme, že když odejdeme a přijdeme za půl hodiny, tak to bude dobrý. Ale Caspian s Pandorou?"
„No jasně, protože Caspian je hrozně pod pantoflem," přitakal Parker a my jsme všichni sklopili pohled k zemi.
„Cože?" podíval se po nás. „To si jako myslíte?"
„To je jako pravda," potvrdil mu Parker.
„Hej, Wyatte, jsem pod pantoflem?"
„Uhm, no víš... já nevím... někdy možná... trochu," připustil Wyatt neochotně.
„Finne?"
„Hele Caspiane, já osobně bych nikdy nenechal, aby mnou takhle holka zametala. Jasně, Tabitha Ruth umí být protivná jak osina v zadku, ale když to tak je, tak jí to řeknu. A jindy to zase řekne ona mně. Tak se pohádáme a je to dobrý. My bychom se nehádali o věcech, které byly v minulosti. Protože už jsme se o všech pohádali a všechny jsme je vyřešili."
Caspian se mračil čím dál víc, podíval se tedy na mě. „Souhlasíš s tím? Jako holka?"
„Pandora je skvělá, to teda jo. Ale když porovnám, jak se chováš k nám a k ní, tak je asi pravda, že jí dost ustupuješ," připustila jsem, protože přesně tohle se mi na Finnovi líbilo. Že se mi dokázal postavit a říct mi, když něco dělám špatně.
„Fajn," Caspian vstal a koukl na hodinky. „Jdu spát. A vzbuďte mě v osm, půjdeme do toho města," řekl prostě a odešel.