*SHE'S KINDA HOT, prostě mě omluvte, ale tenhle song vyšel tento tyden a já se ho nemůžu nabažit*

Raven

Temná strana

Cely

Netečně se díval před sebe. Nedával na sobě znát svoje vnitřní rozpoložení.

Stál před dveřmi od vězení. Byl tu sám, jelikož mu byl svěřen důležitý úkol a to hlídat jejich božské zajatce. Kteří byli v tuto chvíli, poněkud mimo. Mírně řečeno. Nildon se na nich vyřádila. Měl to potěšení být toho svědkem. Myšleno sarkasticky. Byl zmetek, pohled na krev mu nevadil. Ale nebyl ze stejného zvráceného těsta, jako byla Nildon. Zamiloval boje. Ale čestné.

A mučení se tomu nepodobalo ani trochu. Byla to jeho první hodina a jen se díval. Neměl zájem na tom, aby to někdy vůbec prováděl. I když pravděpodobně bude muset. Zavřel oči, neuměl si představit sám sebe v té pozici, být tím mučeným a nebo to provádět na někom. Kort když to byl někdo, koho znal. Skoro jako přítele. Před hodně dlouhou dobou. Vzpomněl si na Nildin výraz. Potlačil znechucené otřesení.

„Proč jste sem přišli?" zavrněla Nildon. V ruce držela velmi elegantně vypadající zlatou dýku. Nevypadala nebezpečně, ale byla ostrá. Hodně ostrá. Dřepěla před kamennou židlí a špičku čepele tiskla na Eruannovu krční tepnu. V obličeji se jí zračil požitkářský výraz. Špičku jazyka měl vyndanou mezi rty a zvrhle se usmívala.

„Jako, kdybys to neveděla," odpověděl Ery. Nevypadal vystrašeně, nebo zahnaný do kouta. Dokonale se ovládal. Nildon se vytáhla na nohy, pak se k němu blíže naklonila. Přitom se podívala na Eryho pomocníka. Neznal ho. Byl to stopař.

„To jste oba dva tak tupí, abyste šli ve dvou vysvobodit svou Bohyni? Nevídané," zasmála se Nildon, nikoliv pobaveně.

„Jak se to vezme, má paní," promluvil stopař posměšně a uctivě zároveň. Díval se na ni zpříma.

„Jseš roztomilej andílku, tak jak správní andělé mají být. Můj otec mi však nařídil vám dát lekci," zašeptala a opustila Eruanna, který se ocitl na chvíli v bezpečí. Pomalým ladným krokem přešla k druhému zajatci. Naklonila se k jeho obličeji ze strany.

„Až s tebou skončím, nebude po té tvé krásné tvářičce ani památky," zašeptala mu laškovně do ucha. Rychle se odtáhla a pak ho hrubě praštila hřbetem ruky.

Raven musel uznat, že tihle dva byli tvrdí. V následujících dvou hodinách předvedli, že byli velmi dobře vycvičeni. A nebo mají vysoký práh bolesti. Princezna podsvětí se umění mučení vyznala. Byla na to sama. A užívala si to. Rozhodně to nedělala poprvé. Chovala se jako profík.

„Žádný křik? Taťka by na tebe byl pyšný," ráda vedla monology. Stopař dýchal zhluboka, jeho odhalená hruď se zvedala v rychlých intervalech. Raven viděl, jak zatínal svaly v křečích bolesti, když mu Nildon velice pomalu přejela zlatou čepelí po hrudním koši. Dělala mělké řezy v dlouhých lajnách.

„Řekni mi, anděli, jaké je tvé jméno. Mučitel by měl znát jméno toho, o kterého se stará," odložila svou oblíbenou dýku na zem, v její ruce se objevila obyčejná ocelová. Raven pozvednul obočí. Nechápal její počínání. Zatím.

„Túrelio, má paní," zasténal. Nildon mu zvrátila hlavu dozadu, trhnutím za jeho vlasy.

„Jsi důležitý ve snovém světě?" ptala se dál. Dívala se mu do očí.

„To nemohu posoudit,"

„Co..."

„Má paní," dodal Túrelio a pohrdavě se na ni usmál. Kde na to vzal anděl sílu, Raven nechápal.

„To je ale dilema. Jsi důležitý nebo ne? Je to synonymum pro mohu tě zbít nebo ne," vysvětlila, jako kdyby jí někdo v jejím rozhodnutí mohl pomoci. Což jí nepomohlo, tak to nechala být. Naštěstí, jinak už by se teď anděl znovu ocitl u sebe doma, jen v novém provedení. Místo toho mu zanořila krátký nůž do boku. Túrelio tlumeně zaskučel. Nildon chvíli setrvala ve své pozici a pak čepel rychle vytáhla. Anděl zalapal po dechu a dosud zdviženou hlavu nechal klesnout na prsa.

Nildon se vzdálila od své momentální hračky a začala si čistit krví zašpiněný nožík.

„Nechám vám trochu času na zotavení a zítra si zase popovídáme, co vy na to?" došla ke dveřím a podívala se na objekty hovoru. Mrkla na ně a pak se podívala na Ravena. Už se neusmívala.

„Hlídej je, bojovníku a nikoho k nim nepouštěj," zahučela a už byla pryč. Hned, jak se to stalo. Eryho do teď prázdný výraz zmizel a podíval se na Ravena.

„Kde je Stella? Je v pořádku?" zamumlal směrem k němu. Visel na něm pohledem, jako kdyby na tom záležel jeho život. Což jistým způsobem byla pravda.

„Je úplně v pohodě, zato vy dva ještě asi duševně chorý, když jste sem dobrovolně nechali přepravit," promluvil Raven sarkasticky. Přešel ke dveřím od cel a zkontroloval jejich zamknutost a nedobytnost. „Nejsem si jistý, jestli je mi dovoleno vám ta zranění ošetřit, ale jelikož nikdo nic neříkal, předpokládám, že bych mohl. Tak držte a mlčte," pak se pustil do práce, což byla jedna z těch hodně krvavých. Po chvíli se mu podařilo setřít všechnu krev, co se nacházela na jejich kůži. Řezy na Túreliovy nezašíval, nebyly tak hluboké, ale předpokládal, že až se Nildon vrátí, chce vidět aspoň něco ze svého mistrovského díla. Musel si vystačit jen s vyčištěním.
„Štěstí, že nepoužila zlaté čepele, že?" odfrknul si Ery.

„Mám takový dojem, že příště už tomu tak být nemusí," opáčil Raven s pokrčením ramen.

„Ravene, mohl bys zařídit, aby se tu Stella ukázala?" promluvil na něj Eruanno naléhavě.

„Ty máš asi vážně dost. Ery, co tu děláte?" zavrčel.

„Co asi, jdeme pro Stellu," výmluvně pozvedl obočí, což Ravena donutilo se zasmát.

„Vidíš můj výraz? Myslím si, že jste šli na sebevražednou misi," odpověděl a pak se přesunul ke dveřím.

„Pomůžeš nám?" zeptal se Ery znovu. Raven zavrtěl hlavou a soustředil svůj sluch na ticho, co panovalo na chodbě za dveřmi. Měl dojem, že něco zaslechnul.

„Něco ti nedochází, Stellu jsem sem dovedl já," zabručel Raven a mračil se. Neměl rád ten pocit rozpolcenosti, co ho nutil si vybrat stranu. On teď patří sem. Není to hra na strany. Už se na ty dva nepodíval. Nemělo cenu vést nějaký rozhovor. Jejich osud je teď v Nildiných rukou. Což automaticky znamená, že jsou mrtví muži.

Zase něco uslyšel. Někdo byl na chodbě. Vzal klíč a odemkl dveře. Když, ale vykouknul ven, nikdo nikde. Chtěl zase zavřít, ale přímo předním se z čista jasna objevila bílá mlha. Nechápavě se díval, jak se rozpíná kolem. Udiveně zíral před sebe. Ze středu se vynořila Stella. Sladce se na něj usmála a pak mu vrazila pěstí.

Nečekal to. Zatmělo se mu před očima. Hlavou narazil do rámu dveří, nejasně si uvědomoval, že ho někdo rozhodně silnější, než Stella tlačil na hrudi. Viděl mlhavě, takže neviděl, kdo to byl. Našel v obě jen tolik síly, aby se ohnal pravačkou a cíl neminul, což poznal podle sprostého mužského zaklení.

„Zmetku!"zavrčel ten dotyčný a pak ho vtáhnul zpět do cely.

„Jste úplně padlí na hlavu?" uslyšel Stellu. Její hlas zněl vyděšeně a naštvaně zároveň. Raven se ze sebe snažil setřást dezorientaci a ty mužské ruce, kterého mezitím dovedly a vtlačily do židle. Usilovně mrkal, až se jeho vidění vyjasnilo.

„Opravdu bylo nutná ta rána? Jenom jsi ho rozzuřila, je jak býk při zápasech. I já jsem to schytal," postěžoval si muž. Konečně ho poznal. Byl to Neron? Co to kurva...

„Nefňukej!" sykla Stella, která se jala osvobodit své přátele.

„Co to...? Proč?" koktal Raven a při tom zíral na svého pána. Neron? Proč jí pomáhá? Předpokládal, že Stella se dříve nebo později zjeví a pokusí se o nemožné. Pokud sebou tedy nevezme prince podsvětí. To už je jiný kalibr. Neron ho pevně držel pod krkem v tiché hrozbě „hni se a je po tobě".

„Stello, musíš s námi," promluvil Ery, hned jak se dostal ze svých okovů. Vrhnul se na Stellu a málem ji udusil ve svém objetí.

„Taky jsi mi chyběl," zamumlala Stella, viditelně bojovala s citovým pohnutím, které nakonec ovládla. Túrelio už byl taky osvobozen. Nevrhnul se na ni, ale vrávoravě se zvednul a uklonil se své bohyni, tak jak se patří. Všiml si, jak Stella půvabně zrůžověla ve tvářích. Pokývala na stopaře.

„Nemůžu jít s vámi, jste tu zbytečně," oznámila svým zachráncům. Všichni, kromě Nerona na ní civěli v šoku.

„Jak nemůžeš? Žádný výmluvy, musíš pryč. Teď hned," Ery nechtěl evidentně nic slyšet. Ale díval se na Nerona. Podezřívavě a udiveně zároveň. Nechápal stejně, tak jako Raven. Něco mu uniklo?

„Nemám své schopnosti. Nornotur mi je odebral, dočasně. Když odtud odejdu, nebo to možná ani nejde. Prostě, když odejdu někam jinam, zemřu," pokrčila rameny, jako kdyby se nic nedělo. Raven spolknul nadávku. Neron ho pustil.

„Bez schopností nezemřeš, Stello. Nejvyšší na něco přijde," snažil se ji Ery přesvědčit. Nechápal to. Raven ano.

„Já ano. Umírala jsem před tím, než jsem se sem dostala, během uzavření portálů. Nevíme proč," vysvětlila. Ery zalapal po dechu.

„Jsi blízko proměny?" zašeptal.

„Nevím. Netuším. Myslím, že moje zranění od Nildon se trochu zkomplikovalo. Bylo mi zle a teď nikam nemůžu. Takže zvedněte zadky a vypadněte," zavelela rozkazovačně.

„To přece nejde. Jsem tu pro tebe. Musíme tě vzít domů. Postaráme se o tebe," Eruanno i Túrelio se tvářili velice bezradně. Raven už otevíral pusu, aby pronesl nějakou duchapřítomnou poznámku, ale Neron se na něj zadíval.

„Ty radši mlč," utnul ho. Významně pozvedl obočí a Raven se na oplátku zamračil.

„Nešlo by to nějak jinak?" zajímal se anděl.

„Najdu způsob jak ji vrátit její schopnosti a pak ji pomůžu se odtud dostat," promluvil Neron náhle. Nebo šlo spíš o to, co řekl. Všichni se na něj obrátili a civěli na něj s ústy do kořán. Jediná Stella se zdála být poněkud klidnější. Koutky jejích úst se zvedly v jemném, smutném úsměvu, který patřil jen jejímu nevlastnímu bratrovi. Raven nikdy nevěřil tomu, že to řekne, ale Princ podsvětí teď vypadal až zasmušile. Něco mu tady hodně uniká, nebo si to prostě neuměl vysvětlit.

„Proč bys to dělal?" otázal se Raven podezřívavě. Teď se všechny pohledy obrátily k němu.

„Už jsem zrádce, tak proč ne každým coulem?" pokrčil rameny, jako kdyby na tom pramálo záleželo. Už nebránil své spodní čelisti spadnout až na zem. Popadl ho neopodstatněný vztek. Proč i on se nemůže chovat tímto způsobem? Jednou částí v sobě, chtěl pomáhat, druhou byl však loajální svému nynějšímu pánovi. Byl to Temný v něm. Přísahal, že už nic nezmění jeho postoje. Je tím, čím je a nic to nezmění.

„Dobře teď není čas na morální přeměny, musíme je odtud dostat dřív, než se tu znovu objeví Nildon a zchladí si na nás žáhu," zavelela Stella. Raven se na ni zadíval. Připomínala mu bojovnici. Pro záchranu svých přátel by udělala cokoliv, což teď dokazovala. Přešla od dvou bohů k němu, shlížela na něj ze své momentální výšky. Neusmívala se, ve tváři se jí usadil tvrdý, odhodlaný výraz.

„Co mám udělat s tebou Beuchampe?" zamyšleně přimhouřila oči. Napjal se, jak vyslovila jeho příjmení, bylo to snad poprvé, co to udělala. Netušil, co ji k tomu vedlo, ale něco v jejích očích mu napovědělo, že je něco jinak. Něco se změnilo. Neměl ani ponětí, co by to mohlo být. Ale nějakým způsobem se teď zdála být obrněná, vůči všemu okolo a byla soustředěná na svoji akci. Snažil se v ní najít tu Stellu, s kterou včera laškoval v ordinaci. Nebyla po ní ani památka.

„Zabiješ mě?" chtěl, aby to vyznělo jako obyčejná otázka, ale nějak mu unikl posměšný tón. Stella pozvedla bradu v němé obraně. Díval se, jak jí ztvrdly rysy.

„Nejsem zabiják. Necháme tě tu a ty nám na oplátku prokážeš tu laskavost, že ani nemukneš," pronesla pevným hlase, pohledem neuhnula ani o píď. Trochu se k němu sklonila. „Rozumíš?" dodala o něco tišeji, prohloubeným tónem svého hlasu.

„Co z toho budu mít?" vyzvídal. Nenechal se jen tak odbít. Stella se pousmála, chtěla něco chytrého odpovědět, ale Neron ji předehnal, když se objevil v Ravenovo zorném poli.

„To že Stella není násilnice, neznamená, že já tě zabít nemůžu. Myslím znovu. Vlastně by mi to udělalo velkou radost, kdybys díky mě natáhl bačkory. Takže? Odpověď na tvou otázku je, můžeš ještě nějakou chvíli setrvat ve své prachmizerné existenci, zdá se ti to fér?" vrčel na něj výhružně. Raven se na něj byl schopný jen mračit. Kdykoliv má se Stellou něco rozdělaného, tak se tu zjeví ten její bratříček. Měl ho už dost. Arogantní, prominentní fracek. Ulevil si v mysli. A pak se donutil přikývnout.

„Dobře, dobře!" Neron se na něj zářivě usmál. Raven stáhnul obočí ještě o něco víc, nějak se mu to nezdálo. Pak jen viděl, jak se Neron doširoka rozpřáhnul a pak jeho ocelové pěstí přistálo na jeho čelisti. Měl dojem, že se mu hlava otočila kolem dokola.

„Proč jsi to udělal, sakra?" vyjekla Stella odněkud z dálky.

„Musí věřit, že ho někdo přemohl, musí být omráčený, až ho najdou, jinak nás to bude stát mnoho zbytečných otázek," vysvětlil Neron. Raven se pokusil ušklíbnout, ale pak mu došlo, že je stále při vědomí, což znamenalo jen jednu věc...

Další ránu.

Sakra.

A/N

Hola Bambinas! :D

Doufám že se Vám záchranná akce... Líbila :D
Kapitola nas moc nikam neposunula ale dalsi ano! Nebojte!

Mimochodem mám připravenou tu knihu, co jsem Vám o ní říkala, je ready k zveřejnění... Mám trochu předepsano, ale nehodím to sem hned vše, jelikoz chci vědět, co si myslíte... ;)
Takže, když se na to mrknete budu moc ráda!

Za týden letím na slunné Kanárské ostrovy, pravděpodobně budu mit čas psát, ale nevím, jak to bude se zveřejňováním.
Nebudete se zlobit, že? Když se trochu osmahnu a odpočinu, že? :P
No a pak letím do Čech, možná bude nejlepší se domluvit na tom našem setkání na FB, kdybych vytvořila událost, co myslíte?
Vážně bude zábava to udělat hezky hromadně, a jelikož nebudu mít zas tak moc času se sejít s každým zvlášť, je to lepší řešení, aspoň se setkáte vsichni dohromady!

Moc děkuji za Vaši neustálou podporu!
Tahle kniha se posunula na #82 místo ve Fantazy kategorii a já skáču tři metry vysoko!
Love ya!