*predem Vám říkám, jestli se svět zblázní a tohle se někdy zfilmuje... Tak Jensen (Toť muž v médiích, hrajici např. DEANA WINCHESTERA v SUPERNATURAL, jestli neznáte, o hodně přicházíte, moje nejoblíbenější tv show)... Tak Jensen bude hrát Nornotura (bude trochu starší) a nebo Nerona (co to plácám, Jensen nestárne!)*

Pokud na něj před chvíli všichni zírali vyvaleně, tak netušil, jak popsat, co se dělo teď. Stella vyskočila na nohy, vypadala jak ztělesnění hněvu.

„Jak se opovažujete, něco takového vypustit z úst!" vykřikla vztekle, přitom na Nornotura mířila ukazováčkem. V tu chvíli Neronovi došlo, že musí zakročit, jelikož Stellu ještě neopustila bojovná nálada a chtěla se vrhnout na jeho otce. Což nebyl dobrý nápad, hned z několika důvodů. Které nemělo smysl rozebírat. A rozhodně na to nebyl čas. Přiskočil k ní a chytil ji za pas, když se zrovna rozhoupávala ke skoku. Načasováno. Nornotur se mezitím pomalu zvednul do své výšky, čímž je převyšoval všechny. Naklonil se k vzpouzející a funící Stelle, přes stůl. Čekal, než se trochu uklidní.

„Pohlédni do svého srdce, Hvězdo. Rozliš pravdu od lži," nabádal ji tiše, jako kdyby uklidňoval splašeného koně. Díval se jí do očí. Neron to vše pozoroval, jako divák. To, že Nornotur miloval jejich matku, byla pro něj novinka. To, že byl schopen vůbec milovat, byl absolutní šok.

Pak si uvědomil, že Stella se uvolnila, jako kdyby to vzdala. Pomohl jí, se dostat zpět do křesla, na které se unaveně svezla. Dala si hlavu do dlaní a chvíli tak setrvala.

„Mluv," zachraptěla pak, dala tak otci povolení k pokračování vyprávění jeho historie s Marií. Nornotur se neusazoval, místo toho se přesunul k okennímu výklenku za židlí a zadíval se ven. Neron zůstal stát po Stelliným boku. Nějak vycítil, že je to správné. Zavrtěl se a Stella ho popadla za ruku, která spočívala na opěrátku. Stiskl její prsty. Jeho srdce pumpovalo v hrudi.

„Potkal jsem se s ní na zemi. Už jsem byl po proměně. A chodil jsem jen jako pozorovatel s útvary Temných na povrch. Jen abych se naučil o zemi co nejvíc. Můj otec si to tak přál. Každý den jsem byl jen svědek bojů. Ale jednou jsem se odpojil od jednotky v Califoniia a šel jsem si projít San Diego. Pořád je to moje nejoblíbenější místo na světě.
Seděla na pláži, ještě neprošla proměnou. Viděl jsem ji z dálky a nepoznal jsem, že je to Bohyně. Jen jsem se na ni díval. Ohromený její krásou," mluvil tlumeným hlasem, jako kdyby se to odehrávalo v tu chvíli. A skoro to tak bylo, jako kdyby je tam všechny vtáhnul a nutil je, se na to dívat.

„Nevěřila mi, když jsem se odhodlal k ní promluvit, už jsem věděl, kdo je. Ona samozřejmě taky. Ale z nějakého důvodu, jsme se každý den sešli na tom samém místě. Mluvili jsme. Zamiloval jsem se do ní. Ona to odmítala přiznat, ale taky mě milovala,"

„Jak to víš? Jak si můžeš být tak jistý?" zahučel Stella.

„Nezneužil jsem ji, Stello. Jsem vrah a jsem špatný, ale jí bych nikdy neublížil. Nildon a Neron jsou plodem lásky," řekl důrazně, přitom se na ty dva plody podíval. I Nildon se tvářila překvapeně, ale stála na svém místě jako přikovaná.

„Nevěřím tomu, proč tu s tebou tedy nezůstala? Proč měla mě? S někým jiným?" Stella vrtěla hlavou, jakoby jí to mělo pomoci to popřít. Ale Neron věděl, že to co tu Nornotur říkal, byla pravda. Stelle to taky dojde.

„Moje a její rodina samozřejmě zjistila, že je těhotná. Už ji nepustili na zem. Nebyla po proměně a byla těhotná s Temným. To nebyla moc dobrá kombinace. Ani můj otec z toho nebyl nadšený, chtěl mě tu taky držet, ale já se nenechal, což asi víš,"

„Zabil jste svého otce," vydechla s pochopením. Neron jen stěží potlačil zalapání po dechu. Jistě, že věděl, že jeho otec zabil svého, ale jako důvod bylo uváděno něco jiného. V kronice se vedlo, že Nornotur provedl otcovraždu za účelem okamžitého uzmutí žezla nad podsvětím. Ne, že to dělal pro svou lásku.

„Když jsem se ujal vlády nad Temnou stranou, nic mi nestálo v cestě. Kromě času a Bohů. Samozřejmě," v Nornoturových očích zaplál oheň.

„Co se stalo pak?" vyzvídala Stella. Byla zaujatá, kdyby nebyla tak rychlá v kladení otázek, sám by se ptal.

„Mé děti Marie porodila ve Snovém městě. Nevím, co se tam dělo, ani co přesně je přesvědčilo mi dvojčata předat. Myslím, že je za tím Marie. Vzdala se jich v můj prospěch. Pravděpodobně by je nečekal žádný dobrý osud, kdyby zůstali v místě narození. Každopádně se semnou setkal Archibald a předal mi dva uzlíčky. Přitom mi sdělil, že Marii už nikdy neuvidím," mluvil dál automaticky. Oheň v očích stále plápolal. Neron si všiml, že se tátovi rozšířilo chřípí. Vzpomínky ho zahlcovali a evidentně znamenaly víc, než čím byly.

„A viděl jste ji ještě?" Stella už byla dokonale klidná a ovládala se. Neron ale tušil, že není vůbec v pořádku. Pro ni to vyprávění mělo úplně jiný význam, než pro něj a Nildon. Pro ni se teď pravděpodobně zhroutil celý svět. Znovu. A znovu díky jeho rodině. Protočil nad tím oči.

„Jistě, o několik let později. Léta plná zuřivých bojů, kdy jsem se snažil dostat jakýmkoliv způsobem do Canohtaere. Chodil jsem každý den na naše místo. Kdyby se Marii podařilo, dostat se ze svého pozlaceného žaláře. A vyplatilo se mi čekat. Přišla za mnou," neříkal to však vesele.

„Co vám řekla?" dotázala se Stella, předem znala odpověď, to bylo jasné. Všichni to věděli.

„Ať na ni zapomenu. Ať ji nechám jít a žiju si svůj život, vychovávám naše děti. Že ona jde dál. S někým jiným," Nornoturův hlas se prohloubil a zíral zarputile před sebe.

„S kým?" zachraptěla Stella. Neron se díval, jak zaryla prsty do opěrátek křesla. Násilím se nutila do klidu, jak jen to v jejich rodině bylo možné. Nornotur se na ni pomalu zadíval. Rysy v obličeji se ještě vyostřily a celá jeho osobnost se utápěla ve stínu.

„S tím Nejvyšším," stačilo tohle, aby Stella pochopila. Ze rtů se jí vydralo srdceryvné zaštkání. Sklonila hlavu a celá se napjala. Dýchala zhluboka a třásla se jako osika. Neron jí položil ruku na záda. Tušil to. Pravděpodobně i ona, nebyla přece hloupá. Ale tušit a vědět to s jistotou byla dvě rozdílná slova. Jedno tíživější než druhé.

„Obrátil ji proti mně. Pojal ji za svou, jako správní Bozi vysokého postavení se k sobě náramně hodili. S nejvyšší pravděpodobností ani nešlo o svazek založený na lásce. Ale měl ji. A zplodili tebe. Přičemž ona zemřela, díky tomu, že dala život tobě. Jak je možné, že když má dvojčata přišla na svět, nechala svou matku žít, kdežto ty jsi ji zabila?" Tvrdý Vládce byl rozzuřený na nejvyšší míru. A Stella ztrácela půdu pod nohama, každým slovem a obviněním, které jeho otec vypouštěl z úst.

„Proč jste mě tedy nezabil?" vyštěkla zlostně. Neron měl divné tušení, že by se mohlo stát něco špatného.

„Za prvé tam byl tvůj otec, ani se ji nesnažil zachránit, jen tě přišel vyzvednout, aby tě mohl hned ukrýt. A pak mi to došlo. Jsi důležitá. Nejen díky tomu kdo jsi, ale i tím co jsi pro mě. Jsi moje pomsta, Stello," konečně padlo poslední vysvětlení. V pokoji se rozhostilo ticho. Doprovázené jen tlukotem srdcí. Nornotur a Stella si vyměňovaly pevné pohledy. A Neronovi pracoval mozek na plné obrátky. Snažil si to dát všechno dohromady, ale neměl dostatek času. Ozvalo se zaklepání. Což je spolehlivě vytrhlo z chvíle napětí.

„Dále," vyštěkl Nornotur. Dovnitř se nahrnul generál Temných jednotek. Uctivě pokýval hlavou a pak se zadíval na krále. Evidentně nebyl nadšený z toho, co musí jeho otci říct.

„Pane, na Zemi byla napadená jedna naše skupina. Bohy," dodal jako, kdyby to nebylo jasné. Pak pokračoval. „Došlo k potyčce, dva od nich se odpojili od boje a použili naše dva muže, aby se sem přenesli. Zadrželi jsme je," generálův hlas zněl zadýchaně. Dokonce vypadal, že prošel hurikánem.

„Dejte je do cel," zavelel Nornotur, bylo jasné, že se nehodlá touto záležitostí zabývat. Mávnutím ruky poslal muže pryč. Ten neváhala a využil vládcovo mírné reakce, zmizel v tom mžiku. Král tyhle věci většinou řešil okamžitě. Ne každý den se stalo, aby byli zajati dva bohové.

„Nildon, jdi do cel a vyslechni je," dal další rozkaz. A další divná věc. Většinou vedl výslechy Neron. I když neměl zájem zrovna na tomhle. Zamračil se. Nildon vrhla jeden rychlý pohled na Nerona a pak se vypařila. Poté mu došlo, jak je Stella napjatá pod jeho rukou. Najednou tu nebyla jediná svého druhu.

„Jak mě tedy hodláte využít?" ozvala se najednou.

„To se dozvíš v pravý čas, věř mi. Teď můžeš přemýšlet nad tím, co sem ti řekl," Nornotur jen pokýval hlavou. Nepromluvil na svého syna. Ale Neron to pochopil. Měl mu jít s očí a Stellu vzít sebou. Nasadil kamennou masku. Stella ho následovala beze slov. Měla toho plné zuby.

Kráčela vedle něj a ve tváři měla stejný nic neříkající výraz. Nevěděl, co se jí teď asi honí hlavou.

„Co u vás znamená výslech? Bude je Nildon mučit?" promluvila konečně a podívala se na něj.

„Když budou mluvit, tak jim nic neudělá. Ale přenesli se sem dobrovolně, proč by to dělali?" zamyslel se. Přece by nebyli tak hloupí, aby dva Bozi šli vysvobodit Stellu. To bylo směšné.

„Musím vědět, kdo to je," zašeptala a zvedl k němu oči.

„Stello, myslím, že teď potřebuješ něco jiného než další drama. Právě ses dozvěděla hodně nehezkých věcí. Nechceš to prvně vstřebat?" zarazil ji pohotově. Ani on sám ještě nepochopil vše, co právě slyšel. Stella se však zatvářila víceméně zarputile.

Pravděpodobně celou tu záležitost chtěla odsunout někam do ústraní a vůbec se jí nezaobírat. To však nemohl dovolit. Byla to ta nejhorší věc, co by mohla provést. Nechat to hnít. V tom případě se musel zachovat, jako... jako on. A trochu jí popíchnout, aby se pohnula z místa.

„Stello, naši rodiče se milovali. Dva lidi z úplně rozdílného světa. Řekni mi, co se ti honí hlavou, sestřičko," popadl ji za ruku, zastavil ji a otočil ji čelem k sobě. Zírala do země a ve tváři tvrdý výraz. Její hruď se zvedala v rychlých intervalech, jako kdyby se snažila něco vehementně zpracovat. Stáhla obočí do zachmuřeného véčka.

„Nevím sakra, co si mám myslet. Mám tomu věřit? Mám popřít to, co se píše v kronikách? Já prostě nemůžu přemýšlet nad tou absurdní možností, že vše, co jsem se naučila, byla lež. A co hůř, že lidi, kterým jsem důvěřovala se najednou proměnily v ty, co mi lhali," zamumlala. Její hlas zněl, bez emocí. Neron v duchu klel. Stiskl její ramena, čímž ji donutil pozvednout zrak.

„Vím, kdo je můj otec," hlas jí přeskočil. Netušil, co teď asi pociťovala. Ale evidentně s tím bojovala, jak nejlépe mohla. V očích se jí leskly slzy, ale snažila se je udržet na uzdě. „Věděla jsem to, někde hluboko ve mně už jsem to věděla dávno. Tušila jsem to. Asi. Vědět to, ale s určitostí mi dává jiný pohled na věc," vyznávala se tu mu ze svých pocitů. Zjistil, že ho to nějakým způsobem těšilo. Že mu věřila natolik, aby ho od sebe neodstrčila v první řadě a našla v jeho osobě oporu.

„Nevěděl jsem to Stello, nic z toho, co ti dnes můj otec pověděl," vydechl Neron, přitom se díval do sestřiných očí. Usilovně mrkala a zaháněla vtíravé slzy.

„Já vím. I Nildon byla vyjevená. To zahrát nedokážete. Avšak nic to nemění na tom, že jsem předmětem chystané pomsty tvého táty proti mému. Nikdy jsem si nepředstavovala, že budu uprostřed takového dramatu ještě k tomu hrát hlavní roli. Jsem poctěná," přešla od přiškrceného hlasu k sarkastickému. O krok ustoupila a obrátila se od něj. Jala se pokračovat dál po cestě k jejím komnatám. Mlčela a to ho znervózňovalo.

„Co se ti honí hlavou, Stello?" zahučel, zatarasil jí cestu. Ve tváři měla odhodlaný výraz.

„Co myslíš, bratříčku," kysele se zašklebila a dál pokrčovala ve svém postoji bojovnice.

„Zapomeň na to a rychle. Neudělej žádnou hloupost, nechci, aby tě to stálo krk," zavrčel nevrle. Tušil, co jí napadlo a ani za mák se mu to nelíbilo.

„Nebude mě to stát zhola nic, když mi ty pomůžeš," sladce se na něj usmála. Začínala ho bolet hlava.

„Tak na to už tuplem zapomeň," rázně utnul její naděje.

„Stejně jsi zrádce, už se to nezlepší, tak nebuď tak upjatý," mluvila, jako by o tom nic nevěděla.

„Myslíš, že ke mě bude otec milosrdný, když jsem jeho krev? Nadosmrti tady shniju. Nemůžu ho znovu zradit, ani kdybych chtěl. Neopustím Temnou stranu, dokud opět nedostanu povolení jít na zem," nenamáhal se zvyšovat hlas, ale pokusil se do svých slov dát, co největší důraznost.

„Ani nevíš, co po tobě chci," pokrčila rameny, jako kdyby jí, jeho odmítnutí ani nehnulo.

„Mluv," zabručel.

„Dostaň mě k těm dvěma a pomoz mi je osvobodit. Nedovolím, aby na nich Nildon páchala zvěrstva. Pak pomoz mě, se odtud dostat," osvětlila mu její plán. Měl chuť se hystericky smát.

„Těm tvým božím chlapcům, bych možná i pomohl. Ale jak ty se odtud chceš dostat a nechat tu své schopnosti? Nenapadlo tě, že tě musel otec nějak svázat s Temnou, aby ses odtud jen tak nedostala?" zamumlal.

„Ty bys nemohl..."

„Nevím jak. Nejsem tak znalý jako on, ještě ne," zavrtěl hlavou. Stella si povzdechla.

„Pomoz mi tedy aspoň s nimi," upírala na něj ty svoje zatracený nefritový oči. Zatnul čelisti a protočil oči. Sakra, změknul.

„Ksakru, Stello, ty mě doženeš do hrobu, přísahám. Něco vymyslím, ale v tuto chvíli to nepůjde. K večeru se pro tebe stavím. Čekej mě," poslední dvě věty pronesl šeptem, pak se otočil a odcházel. Měl hodně věcí na vymýšlení.

Do prdele! Usmál se. Bude zábava.

A/N

Tak tady to máte!
Chvíle pravdy!
Nikdo není v šoku, jelikož to všichni čekali!
Sorry, že jsem to tak natahovala (ale v duchu si gratuluji, jelikož jsem měla tendenci, to na Vás vyklopit už od první kapitoly)
Jaké dojmy to ve Vás zanechalo?
Taky se cítíte tak podvedeni, jako Stella?
Jak si představujete jejich setkání, po téhle bombě?

Jelikož jsem chytrá (sarkasmus) tak jsem si vymazala původní a dokonalé A/N, kde jse napsala hodně super věcí které si už nepamatuju:D
Zabte mě!
Omlouvám se, že Vám odepírám informace o Lilly, ale nebojte nezapomněla jsem na ni, jen se snažím držet bodů svého hramonogramu, abych došla úspěšně do konce knihy!

Ale řeknu Vám tajemství!
Když jsem tuhle trilogii začala psát, neměla jsem tušení, jak tohke vše dopadne!

Teď už vím, ale nepoviiiiiim!
Muhahaha

Napište mi své názory, víte jak je zbožňuji!

Love ya all!